Episodit
-
V následujících sto letech se podoba téměř všeho vodstva na planetě zásadně promění. Změny, kterých můžeme být svědky po dobu jednoho lidského života, jsou větší než ty, které se udály v posledních 50 milionech let. Přesto se zdá, že jsme vůči zprávám o klimatických změnách imunní. Spisovatel Andri Magnason to vysvětluje limity jazyka, kterým o nich hovoříme, i schopnosti vnímat procesy odehrávající se kolem nás v čase. Vědecká data jsou příliš abstraktní a predikce se zdají vzdálené. Jediný způsob, jak je předat veřejnosti, jsou podle něj příběhy. Jaké příběhy si potřebujeme vyprávět? A co můžeme dělat proto, abychom začali vnímat realitu, před kterou často zavíráme oči? Andri Magnason v rozhovoru s kulturním publicistou Jonášem Zbořilem.
Andri Snær Magnason je spisovatel a dokumentarista. Jeho tvorba sahá od poezie přes literaturu faktu, dětskou literaturu, sci-fi, divadlo až po dokumentární film. Nejen ve svém díle se věnuje především environmentálním tématům. Ve své poslední knize O času a vodě (česky 2022) Magnason hledá nový jazyk, který by vysvětlil klimatickou krizi prostřednictvím vědy, rodinných příběhů a mytologie.
Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.
-
Myslíte si, že víte, co je život? S největší pravděpodobností se mýlíte. Zatím nevíme, co je jeho skutečným principem. Protože neznáme jiný než pozemský život, musíme si klást úplně základní otázky o tom, jaká je jeho podstata a co to život vlastně je. Astrobioložka a teoretická fyzička Sara Imari Walker život chápe jako kreativní proces, v jehož jádru leží informace. Záhada života se tím ale nevysvětluje. Aby se život mohl uskutečnit, musí být informace poskládána náležitým způsobem. A tady naše dosavadní poznání končí. Dokážeme svou představivost toho, co je živé a neživé proměnit a posunout se ve vnímání světa?
Sara Imari Walker se ve své práci zabývá především otázkou toho, zda existují „zákony života“, které by mohly univerzálně popisovat život na Zemi i na jiných planetách. Cílem jejího výzkumného programu je proto pochopit, jaké nové fyzikální zákony by mohly být objeveny, jak živé vzniká z neživého a jak bychom mohli život rozpoznat. Působí jako profesorka na Arizona State University, kde je také zástupkyní ředitele centra Beyond Center for Fundamental Concepts in Science a vede výzkumný tým, který pátrá po původu, zákonitostech a možných podobách života.
Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.
-
Puuttuva jakso?
-
Je boom umělých inteligencí jen nafouknutou bublinou? Proč se čím dál víc upínáme k rodině, národu nebo bohu? Co dělat, abychom vedle planety Země nezničili i celý vesmír? A dá se k podstatě života dopočítat? Podcastová série Inspiračního fóra ji.hlavského festivalu dokumentárních filmů přináší to nejzajímavější ze světového myšlení. V páté řadě novinář a editor newsletteru Matouš Hrdina přibližuje práci fyzičky a astrobioložky Sary Imari Walker, kritika technologického průmyslu Parise Marxe, kritické teoretičky kosmu Natalie B. Treviño a sociálního teoretika Jana Sowy. Speciální díly přinesou záznamy vybraných diskuzí loňského fóra v původním znění.
Matouš Hrdina je publicista zaměřující se především na témata spojená se sociálními sítěmi, digitální komunikací a internetovou kulturou, o kterých také publikuje newsletter Pod čarou. Přispívá i do jiných českých médií, dříve působil v Radiu Wave či časopisu Heroine.
Najdete nás každou středu na webu inspiracniforum.cz/podcast, podcastových platformách Apple Podcast, Google Podcast a Spotify a Deníku Referendum. -
Is there any emancipatory potential in playing mainstream video games? And can war games convey pacifist messages? The work of the art collective Total Refusal seems to indicate that the answer is yes. It is so because its members do not play by the rules. They subvert the usual logic of game narratives and show how they are permeated with politics. In this artist talk, two of Total Refusal's members, game theorist Leonhard Müllner and illustrator and cultural anthropologist Robin Klengel, discuss the merging of capitalism with the gaming world and the possibilities of subversion. The talk is moderated by philosopher Václav Jánoščík.
Mainsteam video games are the core material of all Total Refusal’s work. Besides films, they also create installations. In the one called Flowers Don't Care, for example, they explore the indestructibility of flora in the environments of three different war video games. Another work of theirs, the video installation Featherfall, is based on research on internet forums in which gamers exchange their dream experiences and shows how close dream and game worlds can be in the psyche of video game players. The collective was founded in 2018 and has won several awards, including the Diagonale Film Award for Best Short Documentary and the Contemporary Visual Arts Award of Styria Province.
Follow us on Facebook, Instagram and Twitter.
___
Je v hraní mainstreamových počítačových her nějaký emancipační potenciál? A mohou válečné hry předávat pacifistická poselství? Práce uměleckého kolektivu Total Refusal se zdá ukazovat, že ano. Jeho členové*ky totiž nehrají podle pravidel. Převrací obvyklou logiku herních narativů a zviditelňují tak jejich politickou rovinu. O splývání kapitalismu s herním světem a možnostech subverze hovoří v tomto artist talku dva z členů Total Refusal, herní teoretik Leonhard Müllner a ilustrátor a kulturní antropolog Robin Klengel. Moderuje filozof Václav Jánoščík.
Total Refusal se definují jako pseudo-marxistická mediální guerilla a mainsteamové počítačové hry jsou základním materiálem celé jejich tvorby. Vedle filmů tvoří také instalace. V té s názvem Flowers don´t care například zkoumají nezničitelnost flóry v prostředí tří různých válečných videoher, videoinstalace Featherfall zase vychází z výzkumu na internetových fórech, v nichž si hráči videoher vyměňují své snové zážitky a ukazuje, jak blízko k sobě mohou mít v psychice uživatelů snové a herní světy. Kolektiv vznikl v roce 2018 a získal několikero ocenění, včetně Diagonale Film Award za nejlepší krátký dokument nebo Contemporary Visual Arts Award of Styria Province.
Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram a Twitter.
-
In 2016, Philippine president Rodrigo Duterte launched a "war on drugs" that triggered a wave of massive terror among the population. It is estimated that up to 27,000 people were killed in large-scale extrajudicial killings. Last year, Duterte was replaced in the presidential seat by Bongbong Marcos, whose father imposed a harsh dictatorship on the country in the early 1970s. Kiri Dalena is a Filipina artist, documentary filmmaker and human rights activist. In this artist talk, moderated by Artalkt magazine editor Anna Remešová, she speaks about her work, Philippine society and political depravity and violence.
Kiri Dalena graduated in Human Ecology and later studied 16mm documentary filmmaking at the Mowefund Film Institute. She is a recipient of the CCP 13 Artists Award and in 2009 her installation artwork Barricade, book of slogans, erased slogans, and isolation room received an Ateneo Art Award. Her works were also shown in many international events including the Berlin Biennale in 2020, the Manila Biennale 2017 and the Fukuoka Asian Art Trienniale 2014. You can learn more about the works mentioned in this episode in the festival book.
Follow us on Facebook, Instagram and Twitter.
___
V roce 2016 zahájil filipínský prezident Rodrigo Duterte „válku proti drogám“, která spustila vlnu masivního teroru obyvatelstva. Podle odhadů bylo při rozsáhlých mimosoudních popravách zabito až 27 000 lidí. Loni Duterteho vystřídal v prezidentském křesle Bongbong Marcos, jehož otec zavedl na začátku 70. let v zemi tvrdou diktaturu. Kiri Dalena je filipínská umělkyně, dokumentaristka a lidskoprávní aktivistka. V tomto artist talku hovoří o své práci, filipínské společnosti a politické zvůli a násilí. Moderovala redaktorka časopisu Artalk Anna Remešová.
Kiri Dalena vystudovala sociální ekologii a dokumentární film na Mowefund Film Institute. Je držitelkou ceny CCP 13 Artists Award a v roce 2009 získala Ateneo Art Award za svou instalaci Barricade, book of slogans, erased slogans, and isolation room. Její díla se objevila na několika mezinárodních výstavách, včetně Berlínského a Manilského bienále a Fukuoka Trienále asijského umění. O konkrétních dílech zmiňovaných v této epizodě se můžete dočíst více v naší festivalové knize.
Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram a Twitter.
-
V loňských maďarských parlamentních volbách zvítězil již počtvrté v řadě Viktor Orbán. Volby tak stvrdily směr, kterým se ke znepokojení liberální části nejen maďarské společnosti země ubírá posledních několik let. Orbánova konzervativní vláda soustavně omezuje práva LGBT+ lidí a žen, ohýbá demokratické principy a podrývá svobodu mediálního prostoru. Doktorky genderových studií Dorottyi Rédai se ptá novinářka Linda Bartošová na aktuální stav maďarské demokracie, náladu ve společnosti i možnosti dalšího vývoje.
Doktorské studium na Středoevropské univerzitě (tehdy ještě v Budapešti) zakončila Dorottya Rédai v roce 2015 obhájením dizertační práce Exploring Sexuality in Schools. The Intersectional Reproduction of Inequality, kterou následně publikovalo nakladatelství Palgrave Macmillan. Na CEU se dále věnuje výzkumu a v rámci sdružení Labrisz Lesbian Association seznamuje na školách děti a teengarey s LGBTQ+ otázkami.
Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.
-
Umělecká skupina Total Refusal hraje počítačové hry jinak, než to vývojáři zamýšleli, a vytváří v nich vlastní příběhy. Odmítáním zavedených pravidel odhaluje stereotypy, ideologie a skryté záměry, které jsou do videoher vepsané. Jejich práce tak ukazuje, jakými způsoby se společenské vzorce otiskují do fiktivních světů, které je na oplátku pomáhají reprodukovat. Jaký potenciál pro změnu se skrývá v takové subverzivní hře?
O problematice genderu v počítačových hrách a jejich reflexi společenských problémů hovoří také herní vědkyně Tereza Krobová.Total Refusal se definují jako pseudo-marxistická mediální guerilla a mainsteamové počítačové hry jsou základním materiálem celé jejich tvorby. Vedle filmů tvoří také instalace. V té s názvem Flowers don´t care například zkoumají nezničitelnost flóry v prostředí tří různých válečných videoher, videoinstalace Featherfall zase vychází z výzkumu na internetových fórech, v nichž si hráči videoher vyměňují své snové zážitky a ukazuje, jak blízko k sobě mohou mít v psychice uživatelů snové a herní světy. Kolektiv vznikl v roce 2018 a získal několikero ocenění, včetně Diagonale Film Award za nejlepší krátký dokument nebo Contemporary Visual Arts Award of Styria Province.
Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.
-
Denně strávíme online v průměru okolo šesti hodin. Podobu prostoru, do kterého přitom vstupujeme, vnímáme většinou jako samozřejmou – jenže samozřejmá není. Internet, který byl kdysi představován jako místo neomezených možností pro svobodnou zábavu i poznání, je dnes konstruován za účelem zisku. Jak přesně v současnosti funguje a jaká je jeho budoucnost? Lze ho ještě zachránit z rukou technologických gigantů? A co nás čeká v metaverzu?
V této debatě uslyšíte politoložku zabývající se společenskými dopady technologií Kateřinu Smejkalovou, vizuálního umělce a teoretika počítačových her Leonharda Müllnera a politologa Daniela Leiseganga, který se věnuje digitálním právům a svobodám. Moderovala ji socioložka a digitální antropoložka Marie Heřmanová.
Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.
-
Spisovatel a publicista Ben Tarnoff varuje před vývojem internetu dosavadním způsobem, kdy je v rukou soukromých korporací. Vrací se k jeho kořenům a dokládá, jak zásadně se odchýlil od svého původního smyslu a účelu. Ukazuje, že se v důsledku rozsáhlé privatizace internet stal nedemokratickým a umožnil velkým hráčům ovlivňovat uživatele prostřednictvím dat, která o nich sbírají. Co lze s internetem udělat, aby sloužil zájmům společnosti?
Svůj pohled na možnosti regulace internetu, jeho zveřejnoprávnění i existující alternativy nabízí také politoložka Kateřina Smejkalová.Ben Tarnoff vedle technologií a politiky píše i o americké kulturní historii. Přispívá do Guardianu, The New York Times nebo Jacobinu. Spoluzakládal tech-magazín Logic, který nahlíží pod povrch technologií a ptá se, koho tyto nástroje obohacují, koho ochuzují a jaké budoucnosti činí (ne)možnými. Ve své poslední knize Internet pro lidi: Boj za naši digitální budoucnost (2022) analyzuje současnou krizi internetu a napovídá, jak z ní ven. Ať už se jedná o ztrátu soukromí nebo šíření dezinformací, podle Tarnoffa nese vinu za nebezpečné nešvary soudobého internetu jeho zesoukromění. Jako řešení tak navrhuje deprivatizaci, která, jak věří, by mohla internet změnit v místo, kde vládnou lidé, nikoli zisk.
Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.
-
V tomto díle uslyšíte vyprávění bývalého vězně, kterého o svobodu připravila už před nástupem do výkonu trestu závislost na tvrdých drogách. Ty užíval Jan Drtina přes deset let a nakonec kvůli nim skončil na tři roky za mřížemi. Svou závislost ale překonal, k drogám ani do vězení se nevrátil. To z něj v zemi, kde se míra recidivy pohybuje okolo 70 procent, činí světlou výjimku. Čím si vysvětluje, že se zařadil k té šťastnější čtvrtině propuštěných? Jakých slabin českého vězeňství byl svědkem? A jaké to je, vrátit se zpátky na svobodu?
Jan Drtina působí jako odborný poradce v neziskové organizaci RUBIKON Centrum, která se věnuje mj. práci s lidmi v konfliktu se zákonem. Po návratu z vězení znovu nabyl sebedůvěru díky možnosti vystoupit jako řečník na konferenci TEDx. Dnes se snaží svou zkušenost z vězení a z návratu do „normálního života“ předávat v rámci své práce a pomáhat tak těm, kteří to potřebují.
Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.
-
Neurofilozofka Patricia Churchland přichází s nezvyklým pohledem na to, odkud se bere morálka, a s ní i solidarita a péče o druhé. Její zdroj při zkoumání fungování mozku nenachází jen v náboženství, výchově a společenské etice, ale i v biologických procesech a evoluci. Důležitým souvisejícím objevem přitom je, že tyto schopnosti nejsou dány pouze člověku. Najdeme je také u dalších savců i jiných druhů živočichů. Jaké implikace to má pro fungování společnosti?
Patricia Churchland je filozofka, průkopnice na poli neurofilozofie – oboru, který filozofické problémy promýšlí ve světle vědeckých poznatků o fungování lidského mozku. Churchland vychází z předpokladu, že naše mentální procesy mají základ v neurobiologických mechanismech. Ve své nejnovější knize Svědomí: původ morální intuice dochází k závěru, že i svědomí je produktem evolučního vývoje mozku a určitou morální intuicí tak nedisponují pouze lidé. Churchland je emeritní profesorkou na University of California v San Diegu a od roku 2015 členkou Americké akademie umění a věd.
Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.
-
Může existovat byznys, jehož hlavním cílem není maximalizace zisku? Tzv. „not-for-profit“ podniky usilují primárně o společenský přínos, od neziskových organizací se ale liší tím, že jejich příjmy pochází z prodeje služeb nebo zboží. Ekonomika založená na takových společnostech pak v teorii představuje třetí cestu mezi kapitalismem a státně plánovaným hospodářstvím a slibuje větší rovnost, úbytek konzumerismu i oslabení vazby mezi byznysem a politikou. Je takový model uskutečnitelný? Jaké v současnosti existují alternativy k ziskovému podnikání? A jak přesvědčit lidi o tom, že změna systému je možná?
O tom, jak vyprávět nový příběh, debatovali ekologická ekonomka Jennifer Hinton, majitelka aktivistického studia Butterflies & Hurricanes Michaela Linda Thomas a zakladatel green-tech startupu Cyrkl Cyril Klepek. Moderovala environmentalistka Eva Fraňková.
Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.
-
Spisovatelka, lektorka a reformátorka Miki Kashtan prosazuje principy nenásilné komunikace. Provokuje systém hodnot, na nichž dominantně stojí moderní civilizace. Navrhuje proměnu slovníku i metod při výchově dětí, způsobu nakládání s penězi, forem soužití i podob každodenní komunikace mezi lidmi. Jak ale dosáhneme svého, když opustíme využívání převahy, symbolického násilí a moci dané nerovností?
Miki Kashtan se už téměř třicet let zabývá nenásilnou komunikací a možnostmi aplikace jejích principů ve společenské transformaci. V roce 2002 spoluzakládala organizaci Bay Area Nonviolent Communication, která spojuje širokou škálu projektů propagujících tyto principy ve snaze vytvořit svět, kde jsou naplňovány potřeby všech. Ve své knize z roku 2015 Svět nenásilí: obnovování tkaniny lidského společenství (česky 2022) nabízí obraz spravedlivější budoucnosti a se zvláštní pozorností k roli leadershipu ukazuje cesty, kterými k ní lze dojít.
Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.
-
Nedávná výzva stovek osobností z akademie i byznysu, která volá po šestiměsíčním pozastavení vývoje umělé inteligence, znovu vyvolala otázky ohledně možných rizik spojených s AI. Je umělá inteligence skutečně takovou hrozbou? Jak ji lze v současnosti regulovat? Je možné přimět technologické firmy k zodpovědnosti a dostat vývoj pod veřejnou kontrolu? A jak můžeme uvažovat o „umělém“ vědomí?
O těchto i dalších otázkách debatovali Tereza Stöckelová, socioložka zaměřující se na studia vědy, technologií a medicíny, Jan Kulveit, odborník na komplexní rizika a umělou inteligenci, a Alžběta Solarczyk Krausová, která se zabývá právními aspekty umělé inteligence, robotiky či propojování technologií s biologickým životem. Moderovala Klára Vlasáková.
-
Skutečnost klimatické krize naléhavě volá po systémové transformaci většiny odvětví lidské činnosti a filmový průmysl není výjimkou. V případě audiovize jde zároveň o dvojí úkol, jednak o snížení ekologické stopy při produkci jednotlivých děl (tzv. green filming), jednak o jejich obsah, který může na široké publikum působit osvětově a nastavovat trendy. Green filming přitom znamená mnohem víc než třídění odpadu na place, otázkou ovšem zůstává, jak jsou jeho principy v praxi naplňovány. Jak dělat audiovizi udržitelně? Co pro tuto změnu dělají v současnosti české instituce a studia? A jak lze o filmovém průmyslu přemýšlet v kontextu nerůstu?
V této debatě uslyšíte předsedkyni Rady Státního fondu kinematografie Helenu Bendovou, dokumentaristku Andreu Culkovou, filmovědce a vysokoškolského pedagoga Jana Hanzlíka, ředitele MFDF Ji.hlava Marka Hovorku a konzultantku pro udržitelnost v kreativním průmyslu a projektovou manažerkou Greenfilming.cz Michaelou Rýgrovou. Moderuje producent a expert v oblasti distribuce pro Státní fond kinematografie Přemysl Martinek.
Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter. -
Ekologický ekonom Giorgos Kallis zdůrazňuje, že koncept nerůstu neznamená přestat se vyvíjet ve všech oborech lidské činnosti. I přes omezené zdroje a ekologické limity planety je růst v mnoha oblastech žádoucí, ať už se jedná třeba o využívání udržitelných zdrojů energie nebo nejrůznější formy péče. Nerůst v jeho pohledu znamená přetnout začarovaný kruh zbytečné spotřeby, výroby a využívání vzácných zdrojů. Jak k tomu shromáždit politickou sílu?
Giorgos Kallis je výzkumník a proponent a teoretik nerůstu. Ten definuje jako proces politické a sociální transformace, který snižuje spotřebu energie a zdrojů ve společnosti a zároveň zlepšuje kvalitu života. Kallis studoval chemii a environmentální inženýrství na londýnské Imperial College a ekonomii na Barcelona Graduate School in Economics. Zabýval se politickou ekologií vody a podílel se na přípravě evropské směrnice o vodách z roku 2000. V současnosti působí na Autonomní Univerzitě v Barceloně, kde se věnuje výzkumu a výuce politické ekologie. Kallis ve své práci analyzuje příčiny hegemonického postavení idey růstu a nabízí konkrétní strategie, jak nekonečnou snahu o růst globální výroby a spotřeby zastavit ve prospěch všech.V češtině vyšel v roce 2022 výběr z jeho textů pod názvem Na obranu nerůstu.
* Doplnění: Původní verze tohoto dílu obsahovala faktickou chybu ohledně tempa růstu ekonomiky. Za nepřesný překlad Kallisova výroku se omlouváme.
Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.
-
Ruská válka proti Ukrajině probíhá na několika úrovních najednou. Vedle lidských životů a živobytí devastuje i přírodu. Její destruktivní vliv na zdraví a tamější ekosystémy je obrovský. A Vladimir Putin, který dlouhodobě využívá především ruský zemní plyn k prosazování svých geopolitických zájmů, útočí také na ukrajinskou a evropskou energetickou bezpečnost. Jaké jsou dopady války na energetickou infrastrukturu a životní prostředí? Čím lze nyní Ukrajině v tomto kontextu pomoci? A jak může vypadat její poválečná rekonstrukce?
O významu energetické bezpečnosti a udržitelnosti v době války debatovali expertka na klimatickou a energetickou politiku Anna Ackermann, analytička Greenpeace Miriam Macurová a výzkumník na Mezinárodním politologickém ústavu Masarykovy univerzity Martin Jirušek. Debatu moderovala novinářka a analytička Helena Truchlá.
Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.
-
Ukrajinská filmařka Alisa Kovalenko se po napadení své země Ruskem vydala na frontu. Nevyměnila kameru za zbraň, ale obtěžkala se obojím. Natáčela jen ve chvílích, kdy utichly boje a zachytila tíživou každodennost války v jemnějších odstínech. Její vojenskou zkušenost poznaly tisíce ukrajinských žen, které nabídly své služby armádě. Jak válka proměňuje status žen? A co jejich účast v bojích pro společnost znamená?
Alisa Kovalenko studovala dokumentární film v Kyjevě a Varšavě. Její nejnovější snímek Nevyhasneme zachycující příběh a sny pětice teenagerů žijících na Donbase měl premiéru v únoru 2023 na Berlinale a byl oceněn za nejlepší režii na festivalu Jeden svět. Řadu ocenění získaly také Alisyny předchozí filmy Alisa in Warland (2015) o válce na východní Ukrajině z roku 2015 a Domácí hry (2019) o mladé fotbalistce, která prodá svoje kopačky, aby měla rodina na nájem. Kovalenko také působí jako dramaturgyně mezinárodní soutěže dokumentárních filmů na filmovém festivalu Molodist v Kyjevě.
Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter. -
Podcastová série Inspiračního fóra ji.hlavského festivalu dokumentárních filmů přináší to nejzajímavější ze světového myšlení. Autorka čtvrté řady, spisovatelka, scénáristka a publicistka Klára Vlasáková, společně s místními odbornicemi a odborníky, v každém z šesti dílů rozvíjí témata, která otevřelo uplynulé fórum. V šesti dílech nás zavede do rozmanitých zákoutí současnosti – s ukrajinskou dokumentaristkou Alisou Kovalenko na frontu, s uměleckým kolektivem Total Refusal do alternativního světa počítačových her a s neurofilozofkou Patriciou Churchland do nitra lidského mozku. Další díly představí možnosti nerůstu pohledem ekologického ekonoma Giorgose Kallise, přístup k nenásilné komunikaci Miki Kashtan a kritický pohled na vývoj internetu spisovatele Bena Tarnoffa. Speciální díly přinesou záznamy vybraných diskuzí loňského fóra v původním znění.
Od 5. dubna nás najdete každou středu na webu inspiracniforum.cz/podcasty, podcastových platformách Apple Podcast, Google Podcast a Spotify a Deníku Referendum.
∗∗∗
Klára Vlasáková je spisovatelka, scenáristka, publicistka, dramaturgyně. Spolupracuje s Českou televizí nebo Českým rozhlasem, pro který píše hry a politické komentáře. Přispívá do Salonu Práva, Deníku Alarm nebo Heroine. Je autorkou románu Praskliny nebo scénáře k filmu Běžná selhání. -
Kdo nemá na rohlík, nemá na svobodu. Podcast k svátku 17. listopadu.
V průběhu workshopu Svobodný podcast, který se uskutečnil v rámci doprovodného program MFDF Ji.hlava 2022 Ji.hlava dětem, se účastníci a účastnice vypravili do veřejného prostoru, aby zkoumali nezbytné minimální podmínky pro realizaci svobody jednotlivce ve společnosti. Východiskem sociálního experimentu je petice a rohlík.
Podcast připravili a účinkovali
Štěpán Hájek, Boris Remunda, Anna Ryndová, Matouš Dočkal
Dramaturgické vedení
Ivo Bystřičan, Walter Nagy
Sound design supervisor
Marie Čtveráčková
Použitá hudba
Pečivo, chleba, 4 rohlíky (Danny Low Remix), Tai – Rohlík parody song, Kapitán Demo – Ovce
Workshop byl podpořen z Národního plánu obnovy. - Näytä enemmän
