Episoder
-
„Kulturní válka o auta je umělá. Plynulou dopravu si přejeme všichni,“ myslí si Petr Šesták, spisovatel, jehož románový pamflet Vyhoření byl nominován na nejznámější domácí literární cenu v kategorii próza.
Rytmicky psaný text působí jako akční jízda nervózním městem a zároveň apel na čtenáře, aby přemýšleli nad posedlostí auty, ale i nad tím, kam člověka může přivést nekontrolovaný vztek.
„Měli bychom hledat cestu, která nepovede k destrukci,“ vysvětluje v rozhovoru pro Seznam Zprávy Petr Šesták, jehož text zpočátku vznikal ve formě poznámek nadiktovaných do telefonu při jízdách Prahou na kole.
Rozhovory Jonáše Zbořila
Jonáš Zbořil, šéf kulturní rubriky Seznam Zpráv, se baví s lidmi, kteří bez kultury nemohou žít. Společně probírají umění, kulturu i popkulturu, vkus, emoce a další věci, které hýbou lidmi, ale ve zprávách se o nich nedočtete.Přepis celého rozhovoru čtěte zde.Další články, recenze a reportáže z kulturní rubriky Seznam Zpráv čtěte zde. -
„Musím být co nejupřímnější k sobě i k ostatním. Pak už je na nich, jestli mi plivnou do tváře.“ Herec Jan Cina o Artists4Ceasefire, stejnopohlavních sňatcích i o tom, jak se učí otevřeně mluvit o věcech, které ho „svrbí“.
„Něco se odšpuntovalo, teď je na každém, jak se k tomu postaví,“ říká Jan Cina v rozhovoru pro Seznam Zprávy o svém podpisu otevřeného dopisu Artists4Ceasefire, který volá po klidu zbraní v Pásmu Gazy. „Ta diskuze nakonec nemusí být vyloženě jen o Izraeli a Palestině, ale i o životních hodnotách a o přístupu k životu i tady v Česku.“
Podle oblíbeného herce se v Česku stále neumíme vypořádat s jinakostí. Problémy nám dělá soužití s Romy i respekt vůči gay komunitě. „Pořád se říká, že jsme tolerantní národ. Tolerance není respekt. Toleruje se něco, co nás obtěžuje,“ myslí si Jan Cina.
Rozhovory Jonáše Zbořila
Jonáš Zbořil, šéf kulturní rubriky Seznam Zpráv, se baví s lidmi, kteří bez kultury nemohou žít. Společně probírají umění, kulturu i popkulturu, vkus, emoce a další věci, které hýbou lidmi, ale ve zprávách se o nich nedočtete.Přepis celého rozhovoru čtěte zde.Další články, recenze a reportáže z kulturní rubriky Seznam Zpráv čtěte zde. -
Mangler du episoder?
-
„Hodně se mluví o empatii. Myslím, že si to slovo vykládáme špatně,“ říká spisovatelka, terapeutka a milovnice metalu Iva Hadj Moussa. Podle ní bychom se ěli snažit naslouchat i těch, s nimiž nesouhlasíme. Ve své nové knize vypráví Hadj Moussa o padesátnících, kteří nadávají na svět a třískají do kytar.
„Spousta problémů současného světa plyne z chyb nás všech. Nejde jen o určitou skupinu,“ hájí boomery Iva Hadj Moussa, autorka románu Těžké duše. Jeho hrdina je čerstvý padesátník Johannes. Rozvedený, zahořklý chlapík s nekalou minulostí, který krizi středního věku vyřeší tím, že se vrátí ke své mladické metalové kapele.
„Myslím, že leckterý stárnoucí muž by mohl uvažovat o terapii,“ navrhuje autorka. Dodává ale, že i návrat k vlastním snům je odvážný krok. Zvlášť, když jde o hraní v metalové kapele. „Tahle hudba dokáže uvolnit emoce, které v sobě nahromadím. Díky metalu můžou ven,“ říká v rozhovoru Iva Hadj Moussa, která o metalu napsala už druhý román.
Rozhovory Jonáše Zbořila
Jonáš Zbořil, šéf kulturní rubriky Seznam Zpráv, se baví s lidmi, kteří bez kultury nemohou žít. Společně probírají umění, kulturu i popkulturu, vkus, emoce a další věci, které hýbou lidmi, ale ve zprávách se o nich nedočtete.Přepis celého rozhovoru čtěte zde.Další články, recenze a reportáže z kulturní rubriky Seznam Zpráv čtěte zde. -
„Z fyzikálních rovnic odvodíte hodně, ale ne Shakespearovy sonety,” říká Martin Myšička, herec a umělecký ředitel Dejvického divadla, které se chystá do kin. Diváci po celé republice budou na začátku dubna moci shlédnout přímý přenos představení Elegance molekuly o českém vědci Antonínu Holém a komplikované historii vývoje léku viru HIV.
„Co budeme léčit? To, co vyléčí víc lidí, nebo to, z čeho bude víc peněz?” líčí Martinš Myšička dilema divadelní hry Elegance molekuly a odhaluje mechanismy společnosti, ve které mají hlavní slovo peníze.
Myšička ale mluví i o své vlastní nezvyklé rozkročenosti mezi uměním a vědou. Jeho alma mater totiž není jenom DAMU, ale také matematicko-fyzikální fakulta. „Fyzika mě navedla k tomu, že materialismus nestačí,” říká herec, který přiznává, že se chodil zavírat do učeben DAMU, aby se vyřval z vlastního emočního bloku.
Rozhovory Jonáše Zbořila
Jonáš Zbořil, šéf kulturní rubriky Seznam Zpráv, se baví s lidmi, kteří bez kultury nemohou žít. Společně probírají umění, kulturu i popkulturu, vkus, emoce a další věci, které hýbou lidmi, ale ve zprávách se o nich nedočtete.Přepis celého rozhovoru čtěte zde.Další články, recenze a reportáže z kulturní rubriky Seznam Zpráv čtěte zde. -
„Měla jsem slzy na krajíčku, když jsem slyšela, jak hanlivě se předseda vlády vyjadřuje o mé zemi,” říká slovenská zpěvačka Jana Kirschner. V rozhovoru mluví v Anglii žijící umělkyně o stesku po rodné zemi i o nové desce.
„Moc nevěřím na hranice. Přinášejí víc problémů než radosti,” myslí si Jana Kirschner, slovenská zpěvačka dlouhodobě žijící v Londýně. Po deseti letech vydala novou řadovou desku nazvanou Obyčajnosti, která se inspiruje v každodennosti a nebýt pandemie covidu-19, možná by nikdy nevznikla.
„Poprvé za deset let se mi otevřela příležitost, abych znovu začala skládat,” říká o zvláštní pandemické době zpěvačka, která popisuje, jak si v malém londýnském bytě plném věcí stanovila pravidelných patnáct minut denně, kdy si dovolila všechnu pozornost věnovat vlastní hudbě. Skladby, které Janě Kirschner rostly pod rukama, spojoval stesk po Slovensku a naděje, že domov si s sebou člověk může odnést kamkoli.
V rozhovoru pro Seznam Zprávy vzpomíná Jana Kirschner i na svůj odvážný obrat od mainstreamového popu k autentičtějšímu umění. „Vrhla jsem se do totální nejistoty,” vypráví o albu Krajina rovina (2010), které jí tehdy slovenská pobočka labelu Universal odmítla vydat. Jana Kirschner tehdy málem přišla o práci, „Dávno to nedělám proto, abych psala hezké písničky. Hudba má i jiné poslání, než být hezká.”
Rozhovory Jonáše Zbořila
Jonáš Zbořil, šéf kulturní rubriky Seznam Zpráv, se baví s lidmi, kteří bez kultury nemohou žít. Společně probírají umění, kulturu i popkulturu, vkus, emoce a další věci, které hýbou lidmi, ale ve zprávách se o nich nedočtete.Přepis celého rozhovoru čtěte zde.Další články, recenze a reportáže z kulturní rubriky Seznam Zpráv čtěte zde. -
„Příroda je chaos. Svět nemá povahu, aby si takovýhle špumprnágle nechal líbit,” říká botanik a spisovatel Jiří Sádlo o lidské snaze mít planetu pod kontrolou. Jeho knihy se chaosu s láskou poddávají.
„Při bližším pohledu je spousta věcí mimo kontrolu. Žijeme ve světě, který ovládají přirozené, tedy nelidské, mimolidské mechanismy. A nezbývá, než se s tím smířit,” říká vědec a autor knih o přírodě, krajině nebo o květinách, které se jakémukoli řádu zdálky vyhýbají. „Jsem člověk v zásadě chaotickej, píšu to opravdu, jako když teče voda po skle, dělá loužičky, spojuje se do potůčku, zase se rozpojuje. Nemám na to žádný systém, protože si myslím, že ani svět ten systém příliš nemá.”
V rozhovoru pořízeném na procházce na pražském návrší Bohdalec mluví Jiří Sádlo o komplikovaném vztahu mezi člověkem a přírodou nebo o tom, že i krajina podléhá trendům. Jedním z nich jsou podle Sádla i bezzásahové přírodní rezervace: „Podněcují v nás dojem, že příroda je moudrá matka, která není nijak ovlivněná člověkem, a člověk je ten zlý, který ničí.”
Rozhovory Jonáše Zbořila
Jonáš Zbořil, šéf kulturní rubriky Seznam Zpráv, se baví s lidmi, kteří bez kultury nemohou žít. Společně probírají umění, kulturu i popkulturu, vkus, emoce a další věci, které hýbou lidmi, ale ve zprávách se o nich nedočtete.Přepis celého rozhovoru čtěte zde.Další články, recenze a reportáže z kulturní rubriky Seznam Zpráv čtěte zde. -
„Snažím se ukazovat, že svět může být jiný,” říká herečka Simona Peková. V rozhovoru pro Seznam Zprávy mluví o svém nečekaném úspěchu, o tom, proč „svět chřadne”, i o neutuchajícím nadšení.
Hraje už čtyřicet let, ale donedávna byla devětašedesátiletá Simona Peková hvězdou hlavně mezi fanoušky brněnského HaDivadla. Před několika měsíci zazářila v úspěšné komedii Přišla v noci, v níž ztvárnila Valerii, nesnesitelně exaltovanou důchodkyni, která se zničehonic přistěhuje do bytu svého mladého syna a jeho přítelkyně.
Peková byla nedávno zvolena nejlepší herečkou na Cenách české filmové kritiky a komedie Přišla v noci režisérů Jana Vejnara a Tomáše Pavlíčka se tamtéž stala filmem roku. Za pár dní se může podobný scénář opakovat i na Českých lvech.
„V životě mě nenapadlo, teď se to stydím říct, že vlastně nejsem slavná. Já myslela, že jsem,” směje se Simona Peková, když mluví o nečekané vlně zájmu, které díky své nejúspěšnější roli čelí. Zároveň dodává, že se od úspěchu filmu Přišla v noci nic nezměnilo: „Jsem pořád pohodlný, líný člověk, který miluje svou samotu.”
Se Simonou Pekovou se scházíme u ní doma. Klíče od svého brněnského bytu hází z okna v krabičce od cigaret a rozhovor vedeme v malé kuchyňce, zatímco se v troubě peče kuře, před herečkou stojí sklenička bílého vína a plný popelník. Je srdečná, přátelská, emotivní, ať už mluví o smrti, nebo o herectví. Při rozhovoru střídavě vyká i tyká a člověk musí být vždycky trochu ostražitý, jestli si z něj náhodou neutahuje. Zkrátka, Simona Peková nemá daleko ke své momentálně nejslavnější roli tchýně Valerie.
„Nejsem to, čemu se říká vrcholný profesionál,” vysvětluje Peková, která své role prý nedokáže zahrát. Musí je prožít, což ji dost vyčerpává. „Herectví je strašně těžká profese, na kterou se dá umřít. Stále tě vrací do něčeho osobního. Připomíná ti dětství, vzpomínky, pády, nemoci, smrt, všechno,” říká herečka, která v rozhovoru řeší, jak se vyrovnat s vlastním úspěchem, s dnešním světem i s vlastní smrtelností.
Rozhovory Jonáše Zbořila
Jonáš Zbořil, šéf kulturní rubriky Seznam Zpráv, se baví s lidmi, kteří bez kultury nemohou žít. Společně probírají umění, kulturu i popkulturu, vkus, emoce a další věci, které hýbou lidmi, ale ve zprávách se o nich nedočtete.Přepis celého rozhovoru čtěte zde.Další články, recenze a reportáže z kulturní rubriky Seznam Zpráv čtěte zde. -
Jonáš Zbořil pokračuje v minisérii rozhovorů s herci a herečkami nominovanými na Českého lva. Po Janu Nedbalovi a Oskaru Hesovi z filmu Bratři a Elišce Křenkové z filmu Úsvit je tu David Prachař, který exceluje v roli Moura v loňské adaptaci románu Citlivý člověk spisovatele Jáchyma Topola.
Extravagantní road movie z Posázaví řeší smrt i touhu po životě, ale také vztahy mezi otcem a synem. A o tom všem mluvíme i v našem rozhovoru. „Inteligentní herec musí vědět, že to, co dělá, je marné,” říká David Prachař, který prý každý večer myslí na smrt. Ve většině svých rolí totiž na pódiu umírá. Podobně jako Mour v Citlivém člověku by se i Prachař mohl pochválit, že mrtvoly jsou jeho majstrštyk. „Smrti se snažím vysmát,” dodává v rozhovoru.
Rozhovory Jonáše Zbořila
Jonáš Zbořil, šéf kulturní rubriky Seznam Zpráv, se baví s lidmi, kteří bez kultury nemohou žít. Společně probírají umění, kulturu i popkulturu, vkus, emoce a další věci, které hýbou lidmi, ale ve zprávách se o nich nedočtete.Přepis celého rozhovoru čtěte zde.Další články, recenze a reportáže z kulturní rubriky Seznam Zpráv čtěte zde. -
„Lidi určitě vědí, že jsem fajn žába,” směje se herečka Eliška Křenková, když v rozhovoru mluví o tom, jak těžké je neřešit, co si o ní myslí ostatní. Nikdy prý nezapadala. Někdy jí to vadí, jindy si ve své jinakosti libuje.
„Jsem emotivní člověk. Snažila jsem se to v reálném životě potlačovat,” přiznává herečka nominovaná na Českého lva za roli Heleny, kterou ztvárnila v úspěšném filmu Matěje Chlupáčka Úsvit, který podle slov Elišky Křenkové vypráví právě o jinakosti. „Pořád se teď řeší, že máte kašlat na to, co si o vás myslí ostatní. Je to pravda. Tohle je jen můj život. Stejně po vás ale zůstane jen to, co si myslí ostatní.”
Jak se smířit sám se sebou a co dělat s vlastními emocemi, když je máte v popisu práce? Nejen o tom mluvíme s Eliškou Křenkovou v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Rozhovory Jonáše Zbořila
Jonáš Zbořil, šéf kulturní rubriky Seznam Zpráv, se baví s lidmi, kteří bez kultury nemohou žít. Společně probírají umění, kulturu i popkulturu, vkus, emoce a další věci, které hýbou lidmi, ale ve zprávách se o nich nedočtete.Přepis celého rozhovoru čtěte zde.Další články, recenze a reportáže z kulturní rubriky Seznam Zpráv čtěte zde. -
Oskar Hes a Jan Nedbal si ve filmu Bratři zahráli sourozence Mašíny, postavy protikomunistického odboje, kterým se v padesátých letech podařilo uprchnout za hranice tehdejšího Československa.
Hes a Nedbal spolu v době natáčení společně trávili 24 hodin denně. Buď se jako Mašíni Plazili v blátě, nebo cvičili doma ve společném obýváku, ze kterého si dva herci, spolubydlící a kamarádi udělali tělocvičnu. Navzájem si dodávali morální podporu, společná práce v nich probouzela pocit nekončící zodpovědnosti. „Vnímám to jako společnej úspěch, protože ten film se nejmenuje Bratr ani Josef Mašín ani Ctirad Mašín, ale Bratři,” říká o nominaci na Českého lva pro oba herce Oskar Hes.
V rozhovoru mluvíme o jejich vztahu ke skutečným Mašínům. Jan Nedbal o sobě tvrdí, že je velký mašínovec. Oskar Hes dodává, že na place řešili, jak se postavit ke každému vyhaslému životu.
Bavíme se ale i o tom, jak se dnes přeceňuje sláva a koho si společnost vybírá za své lídry. Jak se zbavit informačního přetlaku, potřebě vyjadřovat se ke všemu kolem? „Telefon je smrt nás všech. Vypni ho, běž ven. Buď zticha a koukej se.” říká Jan Nedbal. Poslechněte si celý podcast.
Rozhovory Jonáše Zbořila
Jonáš Zbořil, šéf kulturní rubriky Seznam Zpráv, se baví s lidmi, kteří bez kultury nemohou žít. Společně probírají umění, kulturu i popkulturu, vkus, emoce a další věci, které hýbou lidmi, ale ve zprávách se o nich nedočtete.Přepis celého rozhovoru čtěte zde.Další články, recenze a reportáže z kulturní rubriky Seznam Zpráv čtěte zde. -
„Když jsem začal psát české texty, jako bych objevil superschopnost,” říká Lukáš Vydra z kapely Dukla, která právě vydává své druhé dlouhohrající album nazvané Stejný, lepší.
Hned na první poslech je zřejmé, že se původně kytarová kapela vydává směrem ke klubovému, elektronickému zvuku. „Kytarová scéna se pro mě trochu vyčerpala. Už mi nepřináší to objevné, co v hudbě hledám,” vysvětluje kreativní posun kapely frontman Lukáš Vydra, podle kterého je právě v elektronice a rapu cítit nejsilnější progres.
Jaký posun teď čeká jeho kapelu? Možná blíže k mainstreamu. Nebude to jednu z nejoblíbenějších kapel české alternativní scény stát integritu? „Mainstream pro nás není sprosté slovo,” vysvětluje Vydra, jehož Dukla se nebála angažovanosti - otevřeně zastávala antifašistické postoje nebo řešila klimatickou změnu. Nová deska Stejný, lepší, je ale laděná spíš intimně. „Příklon k osobní tematice byl možná i trochu únik, protože ty události, co se dějou na Ukrajině nebo v Gaze, jsou tak intenzivní, že už by nestačila jenom zmínka. Bylo by třeba se do nich položit mnohem víc.”
V rozhovoru pro Seznam Zprávy mluví zpěvák kapely Dukla o inspiraci v českých kapelách osmdesátých a devadesátých let, lásce k Vladimíru Třešňákovi i vyprázdněnosti domácího rapu. Poslechněte si celý podcast.
Rozhovory Jonáše Zbořila
Jonáš Zbořil, šéf kulturní rubriky Seznam Zpráv, se baví s lidmi, kteří bez kultury nemohou žít. Společně probírají umění, kulturu i popkulturu, vkus, emoce a další věci, které hýbou lidmi, ale ve zprávách se o nich nedočtete.Přepis celého rozhovoru čtěte zde.Další články, recenze a reportáže z kulturní rubriky Seznam Zpráv čtěte zde. -
„Je hezké spolu hrát. Dokud tohle bude platit, nepřestaneme,” říká v rozhovoru kytarista Christian Savill z kapely Slowdive. Když se poprvé rozpadla, jejich účetní skončil ve vězení a kapela na mizině. O 30 let později je na vrcholu slávy.
28. ledna vystoupí v pražském divadle Archa britská shoegazová kapela Slowdive. Říct, že ve své době nepatřila zrovna mezi ty nejslavnější, je eufemismus. „Za půl roku budete zase doplňovat zboží v supermarketu,” vzkázal kapele jeden hudební kritik už zkraje jejich kariéry v devadesátých letech. Ve stejné dekádě se také stačila rozpadnout.
„Hudební průmysl je brutální. Každý k tomu musí jednou dojít. My to zjistili velmi brzo,” vypráví o konci Slowdive Christian Saville. Přesto jeho kapela vypráví příběh o resilienci a upřímné radosti z hudby. V rozhovoru pro Seznam Zprávy pořízeném online několik týdnů před vyprodaným pražským koncertem mluví kytarista o léčebné síle hudby i o tom, proč mladé lidi fascinují devadesátá léta nebo že dobrou kapelu dělá hlavně přátelství.
Rozhovory Jonáše Zbořila
Jonáš Zbořil, šéf kulturní rubriky Seznam Zpráv, se baví s lidmi, kteří bez kultury nemohou žít. Společně probírají umění, kulturu i popkulturu, vkus, emoce a další věci, které hýbou lidmi, ale ve zprávách se o nich nedočtete.Přepis celého rozhovoru čtěte zde.Další články, recenze a reportáže z kulturní rubriky Seznam Zpráv čtěte zde. -
„Pořád mluvíme o důsledcích drog, vůbec ne o příčinách. Mentální zdraví mladistvých mě zajímá daleko víc,” říká režisér seriálu Adikts, Adam Sedlák.
Čtyřiatřicetiletý filmař se proslavil filmem Banger, teď Česká televize nabízí jeho šestidílnou minisérii Adikts. V ní se pětice mladých adiktologů snaží dostat z bizarního drogového rauše. Aby to dokázala, musí porozumět příčinám toho, proč si vůbec drogy vzali.
„Kodex veřejnoprávní televize je informovat, vzdělávat a pak až bavit. Já jsem to otočil,” vysvětluje Sedlák svůj postup při tvorbě seriálu, ve kterém se objeví i mluvící penis. Provokativní Adikts přitom původně měly být osvětovým dokumentem. „Nevím, jak moc by tomu věnovali pozornost mladí,” přemýšlí režisér a zároveň tvrdí, že ho nebaví být vážný a mravokárný.
Jak se vyrovnává s rozporuplným kritickým přijetím? Jak podle něj bude vypadat budoucnost filmové a seriálové tvorby u nás a proč do ní zasáhnou soukromé subjekty? A proč režiséra tak baví chodit na terapie?
Rozhovory Jonáše Zbořila
Jonáš Zbořil, šéf kulturní rubriky Seznam Zpráv, se baví s lidmi, kteří bez kultury nemohou žít. Společně probírají umění, kulturu i popkulturu, vkus, emoce a další věci, které hýbou lidmi, ale ve zprávách se o nich nedočtete.Přepis celého rozhovoru čtěte zde.Další články, recenze a reportáže z kulturní rubriky Seznam Zpráv čtěte zde. -
„Podceňujeme, jak informativní je vidění a vůbec jakékoliv vnímání,” říká filozof a estetik Miroslav Petříček, podle kterého jsme příliš zavaleni texty. V rozhovoru o výstavě Myšlení obrazem mluví o důležitosti ne/porozumění.
„Naše vnímání chřadne, protože jakkoliv jsme zaplaveni nejrůznějšími věcmi, které vyvolávají smyslové podněty, je třeba si uvědomit, že většina toho jsou strašně triviální podněty,” myslí si jeden z nejvýznamnějších českých filozofů současnosti.
Ještě měsíc je v Galerii hlavního města Prahy k vidění výstava, na níž v praxi ukazuje některé myšlenky z jeho - 14 let staré, ale zásadní - publikace nazvané Myšlení obrazem. „Obraz je způsob, jakým se učíme vidět,” říká Petříček a mluví také o tom, proč není radno přeceňovat rozum nebo jak je možné, že dokážeme vidět tíhu.
Rozhovory Jonáše Zbořila
Jonáš Zbořil, šéf kulturní rubriky Seznam Zpráv, se baví s lidmi, kteří bez kultury nemohou žít. Společně probírají umění, kulturu i popkulturu, vkus, emoce a další věci, které hýbou lidmi, ale ve zprávách se o nich nedočtete.Přepis celého rozhovoru čtěte zde.Další články, recenze a reportáže z kulturní rubriky Seznam Zpráv čtěte zde. -
„Vraťte se k sobě. K vlastnímu tělu, k vlastní mysli. Na všechno ostatní se vy***te,” řekl Seznam Zprávám komik Dylan Moran. Poslechněte si nejzajímavější ukázky z rozhovorů s osobnostmi kultury.
Jáchym Topol otevřeně o bratrovi Filipovi, ruský opoziční spisovatel Dmitry Gluchovsky o tom, co v jeho zemi pod tvrdým Putinovým režimem prožívají obyčejní lidé, herečka Denisa Barešová o úzkostech i o tom, že umění dokáže člověka zachránit.
V dubnu 2023 jsme v kulturní rubrice odstartovali sérii audiorozhovorů s umělci a umělkyněmi z Česka i zahraničí. Nezajímal nás jen vznik písní, knih, filmů nebo fotografií. Ptali jsme se po niterných emocích, ale i na politickou situaci a společenskou atmosféru, kterou kultura dokáže zachytit jemněji, výstižněji nebo alespoň s nadhledem a vtipem.
Poslechněte si několik vybraných úryvků z rozhovorů, a pokud vás zaujmou, budeme rádi, když se vrátíte k celým epizodám.Rozhovory Jonáše Zbořila
Jonáš Zbořil, šéf kulturní rubriky Seznam Zpráv, se baví s lidmi, kteří bez kultury nemohou žít. Společně probírají umění, kulturu i popkulturu, vkus, emoce a další věci, které hýbou lidmi, ale ve zprávách se o nich nedočtete.Přepis celého rozhovoru čtěte zde.Další články, recenze a reportáže z kulturní rubriky Seznam Zpráv čtěte zde. -
„Děti nejvíc chápou, že jiný svět je možný,” myslí si výtvarník a autor dětských knih David Böhm. Jeho nejnovější encyklopedie, která dává víc otázek než odpovědí, prozkoumává téma času.
„Čas mě začal zajímat už ve chvíli, kdy jsem se poprvé na něco těšil,” vysvětluje Böhm inspiraci pro svou novou knihu, ve které popisuje, jak lidstvo v průběhu dějin měřilo čas, jak s ním zacloumal vynález železnice, ale i to, jak těžké je vnímat „teď”, které v knize symbolizuje jedno otočení stránky.
V rozhovoru mluvíme o tom, proč děti netrpí předpojatostí tolik jako dospělí, nebo o tom, jak nás budou posuzovat budoucí generace.
„Máme tendenci vnímat náš čas jako absolutní hodnotu, kterou pak vnucujeme ostatním,” myslí si Böhm, podle kterého si lidstvo musí uvědomit, že „tu všechno není kvůli nám.”
Rozhovory Jonáše Zbořila
Jonáš Zbořil, šéf kulturní rubriky Seznam Zpráv, se baví s lidmi, kteří bez kultury nemohou žít. Společně probírají umění, kulturu i popkulturu, vkus, emoce a další věci, které hýbou lidmi, ale ve zprávách se o nich nedočtete.Přepis celého rozhovoru čtěte zde.Další články, recenze a reportáže z kulturní rubriky Seznam Zpráv čtěte zde. -
„Snažím se samu sebe přesvědčit, že už jsem dospělá. Že můžu věci říkat nahlas,“ vysvětluje čtyřiadvacetiletá zpěvačka Annet X vznik své nedávno vydané druhé desky Koukej se mnou.
Na české hudební scéně se objevila už jako teenagerka. Díky společnému singlu s Benem Cristovaem rychle prorazila, ale nevyřízené účty s podivnými praktikami v hudebním byznysu řeší dodnes. Slyšet je to i na nové desce Koukej se mnou. Hlavní emocí je na ní vztek.
„Celoživotně je to pro mě dost potlačovaná emoce,“ vysvětluje Annet X. „Teď jsem si řekla: Fuck it.“ Zpěvačka mluví o nové desce i v souvislosti s pokusem vstoupit do světa vyhraněného pro kluky. V rozhovoru pro Seznam Zprávy řeší také život na hranici mezi offline a online světy nebo proč bychom měli psaní deníků vyměnit za video.
Jonáš Zbořil, šéf kulturní rubriky Seznam Zpráv, se baví s lidmi, kteří bez kultury nemohou žít. Společně probírají umění, kulturu i popkulturu, vkus, emoce a další věci, které hýbou lidmi, ale ve zprávách se o nich nedočtete.Přepis celého rozhovoru čtěte zde.Další články, recenze a reportáže z kulturní rubriky Seznam Zpráv čtěte zde.
Rozhovory Jonáše Zbořila -
„Dnešní společnost vyměnila Boha za peníze. Dokud budou peníze naší hlavní motivací, společnost bude degenerovat,“ myslí si filmový režisér Luc Besson. V Praze představuje nový film DogMan. Bůh v něm připomíná psí smečku.
V devadesátých letech patřil Luc Besson k nejvýznamnějším režisérům na planetě. Proslavil se osobitými akčními snímky jako Leon, Brutální Nikita nebo Pátý element.
Bessonův nový snímek DogMan je o chlapci, který vyrůstal mezi psy, a patří k tomu nejzajímavějšímu, co francouzský režisér v pozdější části své kariéry stvořil. Komorně laděný příběh o excentrickém outsiderovi řeší odvěkou lidskou volbu mezi dobrem a zlem, ale také se v něm prohání smečka opuštěných pouličních psů, kteří pro svého podivínského bosse fungují jako (trochu vypelichaní) archandělé spravedlnosti.
„Pes vás přivede zpátky do přírody, od které se odstříháváme,“ říká Besson, jehož novému filmu se zatím od kritiků nedostává nejlepšího přijetí. Čtyřiašedesátiletý režisér se tím ale nenechá rozhodit. „Točím filmy pro lidi, kteří se ještě ani nenarodili. Ale co když se DogMan dotkne někoho, kdo se narodí za dvacet let, a rozpláče ho? V době, kdy už nebudu naživu?“
Jako značný problém vnímá současnou kondici Hollywoodu. „Moc v Hollywoodu se přesunula od kreativních lidí směrem k bankéřům a právníkům. Všechno propočítávají. Studují cílovou diváckou skupinu. Ale zapomínají si přečíst scénář,“ říká Besson v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Rozhovory Jonáše Zbořila
Jonáš Zbořil, šéf kulturní rubriky Seznam Zpráv, se baví s lidmi, kteří bez kultury nemohou žít. Společně probírají umění, kulturu i popkulturu, vkus, emoce a další věci, které hýbou lidmi, ale ve zprávách se o nich nedočtete.Přepis celého rozhovoru čtěte zde.Další články, recenze a reportáže z kulturní rubriky Seznam Zpráv čtěte zde. -
„Bez knih bychom na všechno zůstali sami,“ myslí si Marek Torčík. Jeho román o traumatickém dospívání může působit depresivně, paradoxně však čtenářům poskytuje naději.
„Jsem důkaz, že to bude lepší,” tvrdí Marek Torčík, básník a debutující prozaik, jemuž před několika týdny vyšel v nakladatelství Paseka román Rozložíš paměť. Vypráví příběh mladého chlapce vyrůstajícího na společenském okraji, který se vyrovnává s vlastní sexualitou a jinakostí. Nepřidává mu fakt, že žije na malém městě s alkoholickým dědou. Musí čelit šikaně, násilí i osamělosti. Torčíkův román má na své čtenáře přesto konejšivý efekt.
„To nejdůležitější, co jsem si odnesl ze své knihy, je to, že všichni děláme chyby,” říká mladý spisovatel. „Společnost nám říká, že musíme být dokonalí, splňovat normy. Hluboko uvnitř víme, že to tak není. Chápeme, že druzí nejsou dokonalí a nechceme to po nich.”
Rozložíš paměť není zápisem bolestných traumat, ale spíš opatrný, sebekritický pokus o rekonstrukci vlastní minulosti. „Nic jako pravdivá vzpomínka neexistuje,” uvědomuje si autor jednoho z nejzajímavějších tuzemských románů letošního roku.
V rozhovoru s Markem Torčíkem mluvíme o tom, že jedině literatura nám pomůže přijmout vlastní jinakost, o potřebě zapomínat i o blahodárném vlivu anime a mangy.
Jonáš Zbořil, šéf kulturní rubriky Seznam Zpráv, se baví s lidmi, kteří bez kultury nemohou žít. Společně probírají umění, kulturu i popkulturu, vkus, emoce a další věci, které hýbou lidmi, ale ve zprávách se o nich nedočtete.Přepis celého rozhovoru čtěte zde.Další články, recenze a reportáže z kulturní rubriky Seznam Zpráv čtěte zde.
Rozhovory Jonáše Zbořila -
„Pro celou řadu lidí to byla náročná doba,” říkají Apolena Rychlíková a Veronika Pehe, spoluautorky knihy Věčná devadesátá. Kolektiv autorů v ní chtěl ukázat, že tahle dekáda nemá jen své vítěze a že je daleko nejednoznačnější, než se dnes může zdát.
Pro Rychlíkovou a Pehe jsou devadesátky mimo jiné také symbolem nerovnosti, která přinášela velmi rozdílné zkušenosti a vzpomínky. Ve sborníku se tak zkoumají zkušenosti Romů a problémy rasismu, organizovaný zločin, ale také občanská společnost, sport nebo kultura.
V rozhovoru probíráme osobní zkušenosti autorek s „dekádou svobody”, řešíme, proč se o ni teď vede politický boj, jak říká Veronika Pehe, ale samozřejmě také mluvíme o jejích pozitivech. „Při psaní té knihy jsem cítila v mnoha momentech také radost. Prostupovala ji nějaká touha po lepším světě,” říká Apolena Rychlíková.
Rozhovory Jonáše Zbořila
Jonáš Zbořil, šéf kulturní rubriky Seznam Zpráv, se baví s lidmi, kteří bez kultury nemohou žít. Společně probírají umění, kulturu i popkulturu, vkus, emoce a další věci, které hýbou lidmi, ale ve zprávách se o nich nedočtete.Přepis celého rozhovoru čtěte zde.Další články, recenze a reportáže z kulturní rubriky Seznam Zpráv čtěte zde. - Se mer
