Эпизоды
-
Růst platů konečně poznáme i v peněženkách. Podle Jany Matesové firmy letos přidají v průměru přes šest procent. „Kdo pracuje v službách, zkuste si říct o 10 % navíc,“ radí ekonomka.
Firmy sice v posledních dvou letech přidávaly slušně, ale s inflací výdělky krok neudržely. S úrovní mezd se Češi propadli dokonce o sedm let zpět, do roku 2017. Letošní inflace bude podstatně méně krutá, odhadem kolem 2 %, a svižný růst mezd by měl vydržet.
Loni dosáhla průměrná mzda 43 341, ta mediánová 39 685 korun. „Ve druhém pololetí je růst reálných mezd jistotou,“ předpovídá ekonomka Jana Matesová v podcastu Ve vatě. „Kdyby průměrné tempo bylo zase 6,5 %, tak lidé skutečně ucítí, že si za své peníze z každé výplaty koupí víc. Předpokládat, že mzdy vyrostou reálně o 4 %, je realistické,“ říká Jana Matesová.
Hned v několika sektorech si ale budou zaměstnanci moci říct i o víc. „Ve službách to určitě zkuste. Velice navyšují ceny, inflace v oblasti služeb je pořád vysoká, tak to zkuste, abyste z ní také něco měli. Zkuste si říct třeba i o 10 %. Ono to samozřejmě záleží, na jaké funkci jste. Dobře si předtím se sumarizujte, čím jste firmě přispěli a čím jí ještě chcete přispět a určitě nějaké navýšení získáte,“ radí Matesová.Malé a střední firmy nemají objednávky
Automobilka Toyota k lednu navýšila mzdy ve své kolínské továrně o více než 11 %, Škoda Auto zvýší od dubna mzdové tarify o pět procent a zaměstnancům nadto přiznala stotisícový bonus. Podle Matesové půjdou mzdy nahoru v automobilovém průmyslu i dál. „Ale bude to spojené s tím, že ty sektory budou zaměstnávat méně lidí, čili hrozí tam i propouštění, ale těm, které si nechají, zvýší mzdy.“
Ne všude se ale do zbytku roku dívají s optimismem. „Pokud dosáhneme růstu HDP v tomto roce 1 %, tak to bude velmi pozitivní. To by bylo na zatleskání. Zpracovatelský průmysl kromě automobilového a jejich dodavatelů vidím špatně. Spousta malých a středních firem nemá objednávky. Máme skoro polovinu dubna, to je varovné.“Podle průzkumu nálady na trhu společnosti Manpower se největší propouštění čeká ve veřejném a neziskovém sektoru, 29 % oslovených institucí hodlá letos snižovat stavy.
Uchazečům roste sebevědomí
Trh práce je nicméně už řadu let extrémně napjatý. Podle ekonomky Jany Matesové roste uchazečům o práci při pohovorech sebevědomí. Mezi jednotlivými regiony a hlavním městem jsou však v požadavcích značné rozdíly.
„Je to jedna z věcí, které vrážejí hlouběji a hlouběji klín mezi Prahu a to, jak Pražany vnímá český venkov. Pražský trh je poměrně dobře schopen mzdové požadavky stále vstřebávat, což je také důvod, proč si někteří troufnou říct o nerealistické sumy,“ má za to Jana Matesová.
„Vždycky je také dobře na začátku ukázat, co člověk umí, a pak si přijít s těmi výsledky, říct o zvýšení platu. Vyjednávací taktika je podstřelit na jedné straně a přestřelit na straně druhé. Jenomže to musí být v nějakém koridoru, který je realistický, a ne požadavek na 80 000 jako nástupní plat asistentky,“ líčí Matesová.
Podle ekonomky by kultuře pracovního trhu prospělo, kdyby byly firmy trochu méně tajemné kolem výše nabízené mzdy. „U minimálního i nástupního platu by mělo být jasné nějaké spektrum rozložení těch mezd, ale beze jmen.“
Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese [email protected]. -
Centrální banky jsou přecpané penězi, které nahromadily při záchraně ekonomik. Daní za pomoc v těžších časech bude pomalý růst, což už podle ekonoma Dominika Stroukala zažíváme.
Dříve si banky peníze půjčovaly mezi sebou. Která jich měla víc, půjčila bance, které jich měla méně. „Po roce 2008 banky jedou v módu přebytku likvidity. Díky procesu kvantitativního uvolňování po velké finanční krizi jsme se dostali do situace, kdy velká většina bank má likvidity dostatek a tu alokuje do různých investic,“ popisuje ekonom Dominik Stroukal novou realitu na trhu s úvěry v podcastu Ve vatě.
Laici říkají kvantitativnímu uvolňování tištění peněz, v Americe se používá termín helicopter money, v reálu jde o nástroj měnové politiky, kterým se centrální banky naučily „nakopávat“ ekonomiku. V praxi nakupují aktiva od komerčních bank, neposílají jim „vytištěné peníze“. Žádné nové peníze ve skutečnosti nevznikají. Místo toho centrální banka vytváří likviditu, kterou komerční banky drží na účtech rezerv u centrální banky.
Po pandemii covidu je v bankách těchto volných rezerv extrémní množství. „Během roku a půl jsme, když se bavíme o Americe, nahnali několikanásobně větší objem likvidity než během období po velké finanční krizi v letech 2009 až 2014,“ všímá si Jan Berka, který se se Stroukalem měnové politice věnuje v právě vydávané knize Trhy. Měnová politika pro nadšence a investory.Dopady toho, že „banky sedí na hromadě peněz“, jak říká Dominik Stroukal, cítí i spotřebitelé. „Když člověk přijde do banky, vezme si úvěr, tak ho má. Dřív se stály fronty na banky, dneska banky stojí fronty na lidi. To je změna, kterou kvantitativní uvolnění přineslo.“
Česko na „japonské cestě“Japonská ekonomika, která se dekády potácí v deflaci, se dokonce dostala do fáze, kdy si domácnosti ani firmy nechtějí nové úvěry brát.
„Domácnosti se radši oddlužovaly, než aby se zadlužovaly. Pokud to nedokáže nastartovat měnová ani fiskální politika, tak s tím nehnete. Podobnou věc vidíme třeba v Číně. Sazby jsou nízko, v bankovním sektoru je spoustu likvidity, ale domácnosti a firmy si nebudou brát úvěry. A když si je nebudou brát, tak ekonomiku nenakopnete,“ vysvětluje Jan Berka, šéfredaktor ekonomického webu Roklen 24.
To je podle Dominika Stroukala výhledově hrozba i pro českou ekonomiku. „Do japonského modelu se můžeme dostat i u nás. Nemyslím, že záporné nebo nulové úrokové sazby jsou pryč kvůli jedné inflační epizodě. Dlouhodobě, už jenom z populačních důvodů, budou mít sazby tendenci být nižší.“ Starší populace si v průměru logicky vezme úvěrů méně.
Ani banky už nepadají jako dřív
Přebytek likvidity v bankách má pozitivní i negativní dopady. Banky jsou mnohem odolnější než dřív. Podle Stroukala dokonce žijeme v „bernankeovském“ světě, kdy banky nesmí padat.
„V roce 2008 seděl v čele amerického Fed Ben Bernanke, dneska čerstvý nositel Nobelovy ceny za ekonomii, největší znalec velké hospodářské krize ze 30. let, který dodnes říká: ‚Banky by neměly padat.‘ Pádů se bojíme, banky musí být proto zacpané likviditou. To je dnešní modus operandi,“ říká Stroukal.
Evropu i Spojené státy – jako daň za kvantitativní uvolňování – čeká v příštích letech slabý ekonomický růst. „Jeden z nákladů kvantitativního uvolňování právě vidíme, všechno tak nějak zpomalí. V Evropě se to více než v Americe může navíc promítnout do vyššího zadlužení, jak jsme to hnali přes fiskál,“ řekl Stroukal s odkazem na vládní zadlužování.
Investor, který sleduje měnovou politiku, má na trzích výhodu. Na co přesně se dívat? Poslechněte si celý podcast nahoře v přehrávači.
Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese [email protected]. -
Пропущенные эпизоды?
-
Investovat se dá i s pětistovkou měsíčně. Základ je začít v mládí a neodcházet z trhu, když se mu nedaří. „Trvalý příkaz, nejlépe hned po výplatě, nečekat, co na konci měsíce ušetřím,“ radí analytička Anna Píchová.
Investor, který je schopen od dvaceti do pětadvaceti let posílat do investic 10 000 korun ročně, a pak nechá do svých šesedáti let peníze bez dalších příspěvků za 10% úrok zhodnocovat, bude mít na účtě nakonec 1,9 milionu korun.
Naproti tomu investor, který začne deset tisíc odkládat až ve třiceti a bude investovat 10 tisíc každý rok, skončí při 10% zhodnocení v šedesáti letech s 1,6 miliony na kontě. Vloží tedy celkem nikoli 50, ale 300 tisíc a stejně skončí před důchodem s o 15 procent nižší částkou.
Diametrální rozdíl vzniká zásluhou složeného úročení, které Albert Einstein nazval „osmým divem“ světa. Je založené na opětovném investování toho, co si investor dosud svým investováním vydělal. Čím déle se investice drží, tím více v čase roste.Každý rok, o který začátek investování odložíme, tak hraje roli. „Část toho se dá dohnat tím, jak se mění vlastně chování toho člověka a jeho výdaje a příjmy v průběhu života. Jak člověk postupuje v kariéře, je schopen vygenerovat více peněz a více zainvestovat. Po padesátce naopak začíná méně utrácet, takže je schopen generovat větší úspory,“ podotýká hlavní analytička společnosti Cyrrus Anna Píchová.
Nelekat si propadů„Za mě je i pětistovka dobrá. Je dobré začít vytvořit návyk a nechat peníze pracovat, protože složené úročení prostě funguje,“ zdůrazňuje Píchová v podcastu Ve vatě. Neméně důležité je u investování vydržet a trh neopouštět ani při jeho propadech. Kdo čeká, až akcie zlevní, může propást okamžiky jejich největšího zhodnocení.
„Těch nejlepších dnů, které dělají nadvýnos, je opravdu jenom pár. Proto je dobré na trhu prostě být a přečkat i velké poklesy. Největší růsty totiž přicházejí po nejhorších dnech, je to dokázáno i na historických datech. Zhruba 75 procent nejlepších dnů přišlo buď ve stále trvajícím medvědím trhu, kdy byl trh v poklesu, nebo potom v brzkém počátku toho býčího trhu, tedy nového růstu,“ shrnuje analytička.
Pokud se investor lekne, když jde trh dolů a začne v panice akcie prodávat, připraví se o výnos. „Pokud zmešká 10 nejlepších dnů, bude mít horší výkonnost o 54 procent, než kdyby akcie podržel. Pokud zmešká 30 nejlepších dnů, tak už bude mít výkonnost horší o 83 procent, než kdyby tam ty peníze nechal,“ říká Píchová a doporučuje si investování zautomatizovat.
„Trvalý příkaz, nejlépe hned po výplatě. Nečekat, co na konci měsíce ušetřím,“ radí v aktuální epizodě Ve vatě.
Kam s nimi?
Pro pravidelné investice „s málem“ jsou vhodné podílové fondy nebo na burze obchodovaná ETF (exchange traded funds, pozn. red.).
Podílové fondy mají pro začátečníky výhodu, že je lze nakoupit v korunách, není nutné směňovat měnu do eur nebo dolarů a pořídit se dají už od stokoruny. „U podílového fondu je nominální hodnota jednoho podílového listu na jedné koruně. Když mám pětistovku měsíčně, koupím si 500 podílových listů,“ vysvětluje Píchová.
Minimální investovaná částka může být naopak limitující u některých ETF. Nejznámější dolarové ETF na S&P500 je SPY, jeden jeho kus stojí aktuálně 520 dolarů, tedy zhruba 12 000 Kč. „Kdybych měla pětistovku měsíčně, tak bych si ty pětistovky posílala na účet dva roky, než si naspořím hypoteticky 12 000 Kč na jeden kus ETF. Demotivující. A hlavně by nám dva roky na trhu utekly,“ podotýká Píchová.Někteří brokeři dovolují nakoupit frakce „étéefek“. Tedy určitou část, například desetinu. Zbytek si koupí jiný klient nebo ho drží broker takzvaně na vlastní knize.
Začátečník se nemusí bránit ani nákupu jednotlivých akcií. Kvalitní akcii lze sehnat i za cenu pod deset dolarů. „Nominální cena, kterou na tom trhu vidíme, nám neříká nic o kvalitě firmy. I menší firma může mít zajímavou valuaci nebo zajímavý produkt, očekávaný růst. Investice může dávat i větší smysl než do firmy, jejíž akcie stojí třeba 1 000 dolarů.
Nákladnější akcie lze také kupovat po frakcích. Má to ovšem své limity, upozorňuje Anna Píchová. „Nemůžu o firmě rozhodovat jako akcionář, na dividendu mám nárok, ale jen ve výši mého podílu. Velký rozdíl je pak v danění. Pokud držím frakce, tak se neuplatňuje tříletý daňový test.“ Výnos je tedy nutné zdanit.
Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese [email protected]. -
Sazba u úvěru na bydlení není nic posvátného, co je dáno na věky. Klient by měl do své banky každý rok zajít a zkusit podmínky přejednat, má zato hypoteční poradce Tomáš Rusňák.
Je to dilema. Řešit s bankou nové úroky u hypotéky už teď, nebo si počkat, zda ještě klesnou? Podle hypotečního specialisty ze společnosti Taurum Tomáše Rusňáka nás větší pohyby v sazbách teprve čekají.
„Myslím si, že banky budou víc snižovat až na podzim, ale už dneska tu pokles je a mohu s bankou vyjednávat. Za stávajících podmínek bych to řešil v létě, domluvil se s bankou na nové fixaci, a za dalšího půl, tři čtvrtě roku znovu.“
„Pokud přijdu jedenkrát do roka do své vlastní banky s požadavkem na snížení sazby, protože jsem si tu hypotéku bral doopravdy za draho, tak to není nic proti ničemu a banka by měla být ochotná se se mnou bavit,“ radí v podcastu Ve vatě expert přes hypotéky a autor podcastu Hypotécast Tomáš Rusňák.Na první nabídku nekývněte
Než klient vyrazí do banky na jednání, měl by si sám nebo za pomoci specialisty udělat malou finanční analýzu. Zjistit, kam až ho banka pustí, vybízí Rusňák. „Vaše příjmy, vaše výdaje, majetek, celkově zdroje, které mám připravené, případně možnost úvěr dozajistit jinou nemovitostí, ať už vlastní anebo někoho z rodiny,“ vyjmenovává.
Nekývněte na první nabídku, zvlášť ve velkých bankách. „Větší banky nedávají na první dobrou ty nejlepší možné podmínky. U těch menších se dá dobrá nabídka získat napoprvé,“ sdílí své zkušenosti poradce Rusňák. Ačkoli je poskytování hypotečních úvěrů hodně standardizovaný obchod svázaný řadou parametrů a limitů, každý klient si nakonec může vyjednat výrazně rozdílnou cenu, ale i podmínky.Podle Rusňáka vyjednávání v bankách někdy připomíná smlouvání „na perském trhu“. „Je to šílené, mně osobně to vadí, i my musíme občas hrát tuhle hru a doopravdy se chovat jako na tržnici. Chtěl bych, aby to prostředí bylo transparentnější.“
Nejdřív ke konkurenci, pak do domácí banky
Do banky je proto dobré jít už se zmapovaným trhem a s nabídkou od konkurence. „V ideálním případě vzít nějakou protinabídku a poslat ji do své banky: Hele, tohle jsou možnosti, které mám, nechtěl bych odcházet, ale musíme se bavit prostě o nějaké konkurenceschopné nabídce. Pokud ji dostanu, super. Pokud ne, není nic jednoduššího než odejít,“ míní Rusňák.
Banky se aktuálně kvůli nadcházející změně podmínek, za kterých bude možno před koncem fixace odejít, obávají kolotoče refixací. Část z nich omezuje spolupráci s externími poradci, z nichž někteří klienty přetahují mezi bankami jen kvůli provizi, a deklaruje snahu si klienta udržet stůj co stůj: „Retenční oddělení mají docela volné ruce a cílem je udržet klienty, pokud možno, za každou cenu,“ myslí si Tomáš Rusňák.
Výši úroku hypotéky ovlivní i bonita a dosavadní platební morálka klienta, zajištění hypotéky nemovitostí, roli může hrát i to, na jaké pobočce si úvěr sjednáváte. „Regionální ředitelé v těch bankách mají nějaké plány, a pokud ten plán nemají splněný, tak jsou ochotní dát větší slevy, mnohem víc za ten případ v rámci banky kopat, aby to prošlo, protože na to mají sami navázané odměny.“
Když se podmínky dobře sejdou, lze v bance „usmlouvat“ i snížení úroku o jedno procento. „Teoreticky ano. Na první dobrou dokážou některé banky dát i sazbu okolo šesti procent, když končí fixace. To se dá stlačit dolů, ale nejde to vždycky,“ říká Tomáš Rusňák.
Nejlevnější hypotéka nemusí být nejlepší
Jen výše sazby však není všechno. „Nejlevnější hypotéka nemusí nutně znamenat nejlepší. Cena je jedna věc, otázka je, čím je podmíněná. Dneska na trhu vidím nabídky 4,29 nebo 4,69 procenta, ale většinou je to s nějakým pojištěním. Pojištění mi prodražuje RPSN, celkové náklady úvěru pak najednou skáčou klidně na 5,5 nebo 5,8 procenta,“ upozorňuje Tomáš Rusňák.
Důležité je podívat se i na podmínky čerpání. „Šel bych primárně po parametru bonita, průkaznosti mého příjmu, možnostech čerpání. Jsou případy, kdy je velmi složité rozpohybovat banku a dostat se k penězům z úvěru, který už mám dávno schválený,“ varuje Rusňák.
Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese [email protected]. -
Zákon o podpoře bydlení jde do finále. Mimo jiné má motivovat majitele prázdných bytů, aby volné nemovitosti opravili a pustili je na trh. Obec jim má garantovat případné ztráty - když nájemník byt zničí nebo nezaplatí nájem.
V Česku je aktuálně zhruba 200 tisíc prázdných bytů, vyplývá z dat Statistického úřadu. Část z nich chce stát do oběhu pomocí nové legislativy, kterou by už v dubnu mohla projednat vláda.
„Ambice je dostat na trh s bydlením každý rok 1000 obecních a 2000 soukromých bytů, pro představu to je cca 10 na obec s rozšířenou působností,“ plánuje Jan Schneider, ředitel politiky bydlení Ministerstva pro místní rozvoj (MMR), které zákon přichystalo.
Jak chce stát byty dostat do oběhu? Pomocí garancí přesvědčí majitele k pronájmu bez rizika, avizuje zástupce ministerstva. „Obec nebo nějaká nezisková organizace na sebe přebírá rizika, kterých se pronajímatelé bojí. Nebude-li mi ten nájemník platit, něco mi tam zničí, nebude-li se chtít vystěhovat, tak ten zákon dává nástroje podpory,“ uvedl Schneider z MMR ve speciální epizodě podcastu Ve vatě na téma nájemní bydlení.Zkušenosti některých majitelů s pronájmem jsou tak tristní, že už byt na trh více dát nechtějí. Škody i za statisíce. Nezaplacený nájem několik měsíců. A absolutní bezmoc se nespolehlivého nájemníka zbavit.
Garance vyjdou na 1,5 miliardy ročně
Tato rizika má nová legislativa z pronajímatelů sejmout. „Je tam garance toho, že v případě, že se něco takového stane, tak škoda půjde za tím, kdo poskytuje garanci. Tomu pronajímateli se ten byt prostě vrátí ve stavu, v jakém ho předal. Takže to „zatáhne“ obec z příspěvků, které na to dostane od státu,“ vysvětluje Jan Schneider. Garantem se může stát nejen obec či kraj, ale i další právnické osoby, které poskytují sociální služby nebo se věnují realitní činnosti.
Případné škody zaplatí například obec z příspěvků, které na to dostane od státu. „Počítá se, že kompletní náklady na ten zákon budou kolem 1,5, miliardy ročně. Z reálných zkušeností z projektů, které už dneska jedou ve spoustě měst a stejně tak v zahraničí, ale plyne, že skutečných plnění je marginální procento,“ říká Schneider.
Pilotní projekty už běží v Hradci králové, Brně i Praze. Libor Ostatek, expert na hypotéky z Broker Trust a Golem Finance, je ale k fungování garancí v praxi skeptický: „Už to vidím, jak zastupitelstvo odsouhlasí někomu zaplatit rozbité zařízení,“ pochybuje.
Nečekat, až se postaví byty
Podle Martina Luxe jde ovšem o model, který je odzkoušený a funkční, a může reálně vyřešit situaci řady lidí v akutní bytové nouzi. „Garantované bydlení funguje velmi dobře v mnoha západních zemích. Velmi rychle a levně se jí řeší bezdomovectví, protože se nečeká, než někdo postaví nějaké sociální byty, které se stejně nakonec přidělí známým starosty a ne těm, kteří to nejvíc potřebují.“
Investici ve výši 1,5 miliardy korun ročně, z které by se záruky pokrývaly, nepovažuje Lux ve srovnání se současnými náklady bytové krize za vysokou. „Je to levnější, ale i trhu přátelské, protože je do toho zapojen soukromý pronajímatel. Pokud nechce mít starosti a zároveň si řekne, už mám zisku poměrně dost a pronajímám tady 100 jiných bytů, tak aspoň 10 bych dal na nějaký sociální účel. Je to pro něj bezrizikový pronájem.“
Zákon počítá taky s možností obci svůj byt svěřit, aby ho pronajímala namísto majitele. To ale i sám Schneider pokládá za extrémní variantu, o kterou nebude moc zájem. „Ta obec ten byt pronajme a podnajímá ho dál tak, aby se bydlení dostalo i skupinám, které můžou být vnímány jako jako rizikové.“
Na hranici tzv. bytové nouze je podle resortu ministra Ivana Bartoše (Piráti) více než milion obyvatel. Jejich výdaje na bydlení jsou totiž vůči příjmům tak vysoké, že si do budoucna budou moci bydlení udržet jen stěží.
Zhoršující se situaci v bydlení mají pomoci vyřešit i kontaktní místa, kde budou úředníci nabízet poradenství, posuzovat bytovou nouzi a navrhovat možnou podporu.
Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese [email protected]. -
I nejmladší generace si uvědomují, že odkládat si peníze na stáří je nezbytnost. Jinak bude jejich životní úroveň ve stáří nízká. Ekonomka Jana Matesová přidává další drobné tipy, co si pohlídat, aby důchod nebyl ještě nižší.
U dvacátníků a třicátníků, kteří půjdou do penze za 30 až 40 let, je výše penzí v mlze. Podle Jany Matesové mají mladí kolem důchodů jedinou jistotu. „Že se nemohou spolehnout na to, že by v důchodu vyžili jenom z průběžného pilíře. Nějaký základ pravděpodobně dostanou, nejsme rozvojový svět,“ říká Matesová s tím, že výše penzí ovšem nebude bůhvíjaká.
Zatímco na přelomu milénia připadalo na jednoho důchodce pět lidí v ekonomicky aktivním věku, o 20 let později to bylo už jenom 3,5. A v roce 2050 už to budou jen dva na jednoho. „Jako by si každý partnerský pár kromě všech svých dětí a podpory svých rodičů přibral ještě jednoho důchodce, kterého bude plně živit,“ přirovnává ekonomka Jana Matesová, někdejší zástupkyně ČR při Světové bance, v podcastu Ve vatě.
Demografie donutila vládu k proměně důchodového systému. Příštím generacím bude v průběhu příštích let zvolna klesat náhradový poměr a stoupat věk odchodu do penze. Nejvýrazněji se změny, které Jurečka chystá, dotknou ročníků narozených po roce 1966.
Pozor na odpracované roky
Jedna výrazná změna začne platit už od letošního listopadu. Zatímco nyní má člověk na řádný důchod nárok, pokud dosáhne důchodového věku a minimálně 35 let odváděl sociální pojištění, nově bude muset pracovat alespoň 40 let.
Řada lidí bude mít problém tuhle podmínku splnit. Podle ekonomky Jany Matesové je potřeba už od mládí myslet na to, že každý den sociálního pojištění se počítá. A hlavně, všechno si evidovat. I u brigád je ideální upřednostňovat takové, z kterých se důchodové pojištění odvádí, třeba formou dohod o provedení práce.
„Všechny doklady si dobře skladujte. Nespoléhejte na to, že kybernetický digitální systém státu bude za 40, 50 let vědět, kolik jste takových částečných úvazků nebo dohod měli,“ varuje Matesová.
Kolik má člověk z potřebných roků už „odpracováno“, lze snadno zkontrolovat v aplikaci IDA (Informativní důchodová aplikace) na webu České správy sociálního zabezpečení. Pokud nějaké pojištěné doby chybí (studium aplikace zatím neeviduje), lze s patřičnými doklady požádat ČSSZ o dodatečné zapsání. „I z té IDy si udělejte papírový výpis, nechte si ho notářsky potvrdit a schovejte si ho. Každý rok, který si nasbíráte, se vám může hodit,“ radí Matesová.
Zkušená ve světě se do důchodu nepočítá
Brigády mimo Evropskou unii se do zmíněných 40 let, které budete pro přiznání důchodu odpracovat, nepočítají. „Jedete-li třeba na Nový Zéland, kde pracujete například v programu World and Travel nebo děláte nějakou brigádu, tam si něco vyděláte, za ty peníze chvíli cestujete, tak z toho času se vám do těch 40 odpracovaných let nebude počítat nic, jakmile to bude jinde než v Evropské unii,“ varuje Matesová.
Vyberte zaměstnavatele, který vám na penzi přidá
Řada zaměstnavatelů nabízí svým lidem benefity, členské karty do fitness, příspěvek na dovolenou nebo obdobu stravenek. Nejvýhodnější je ale podle Jany Matesové volit toho, který nabízí příspěvek k penzijnímu spoření.
„Když se o vás přitahuje víc zaměstnavatelů, tak se zeptejte, který z nich vám bude přispívat ke spoření na důchod. Může vám dát víc, než v těch ostatních benefitech. Protože na ty ostatní benefity má teď být nově strop, jak vyplývá to z úsporného balíčku,“ míní ekonomka.
Čím vyšší plat, tím vyšší důchod
Vedle počtu odpracovaných let je pro výši důchodů určující samozřejmě výše příjmů. Důchod má dvě části. Základní výměra představuje 10 % průměrné mzdy, v letošním roce tedy 4 400 Kč. Větší část důchodu tvoří individuální složka, kterou ovlivňuje každý sám. Čím vyšší výdělky a čím více odpracovaných let, tím vyšší důchod.
Důchod se navyšuje i poté, co do penze nastoupíte. Za každých 90 dnů práce navíc v důchodu se vám důchod zvedne o 1,5 % výpočtového základu.
Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese [email protected]. -
Stát podporuje Čechy, aby si spořili na stáří či vlastní bydlení miliardami ročně. Kdo by pobral veškeré příspěvky a daňové odpočty, přijde si za rok až na 38 tisíc korun. Podpora není dobře cílená, míní ekonom Dominik Stroukal.
Stavební spoření. Penzijní připojištění. Životní pojištění. Hypotéka. DIP. U všech těchto produktů lze při splnění podmínek dostat od státu tisícikoruny navíc za to, že se člověk snaží o vlastní bydlení či se chystá „na stará kolena“. Kdo by chtěl využít veškerou podporu v maximální výši, dostane za rok od státu „jako dárek“ v součtu 38 140 korun.
Celkem lze na daních platit méně - pokud vynecháme slevu na nepracující manželku - o 33 540 korun. Na státních příspěvcích za zmíněné produkty je možné dostat dalších 4600 korun. Systém podpory je podle ekonoma Dominika Stroukala štědrý a špatně nastavený.
Více než lidi, kteří mají hluboko do kapsy, obdarovává stát ale ty majetnější občany. „Vypadá to, že čím jsi bohatší, tím víc se dá stát podojit. To je jedna z věcí, kterou jsme se s NERV snažili měnit, a doufám, se nám to podařilo trošku k lepšímu,“ říká člen Národní ekonomické rady vlády Stroukal.
Podle Nikoly Žítkové, výkonné ředitelky daňově-poradenské firmy NeoTax, je stát se svými „dárečky“ štědrý až příliš. „Stát toho nabízí až moc. Na podporu dosáhnou i bohatší lidé. Je to zbytečné, stát by měl spíš podporovat chudší pomocí slev na dani než pomocí příspěvků.“
Stavební spořeníStavební spoření patří k nejbezpečnějším, ale už dávno ne k těm nejvýhodnějším finančním produktům. Státní podpora už byla několikrát zkrácena, naposledy v lednu. To klesl maximální příspěvek z 2000 na tisícikorunu ročně. Aby na ni střadatel dosáhl, musí naspořit 20 tisíc korun za rok. A střádat je třeba alespoň 6 let.
„Stavebko dávalo smysl ve chvíli, kdy jsme potřebovali nakopnout soukromý trh s bydlením v devadesátkách, ale doba se změnila,“ říká Stroukal, kterému vadí, že úspory ze stavebního spoření nejsou účelově vázané na bydlení.
Penzijní spořeníKaždý, kdo si ve starém či novém penzijním pojištění vytváří finanční polštář na penzi, má nárok na státní příspěvek a daňové zvýhodnění. Aby dosáhl na maximální příspěvek od státu, musí střadatel od ledna ukládat alespoň tisícikorunu, a od července už dokonce 1700 korun měsíčně. Stát mu pak ke každé úložce přispěje 340 korunami. Bonusovou částku mohou navýšit ještě příspěvky od zaměstnavatele, ty se liší firma od firmy.
Peníze si smí klient vybrat nejdřív v den 60. narozenin, poté co alespoň 10 let spořil. Vláda parametry spoření proměnila, aby Čechy přiměla odkládat si více peněz než dosud. Průměrný Čech si totiž na „penzijko“ šetří jen 783 korun měsíčně. Příspěvky na penzijní spoření si lze odečíst ze základu daně, od letoška nově až do výše 48 tisíc ročně.
DIPDaňový odpočet v téže výši, tedy necelých 50 tisíc, nabízí i DIP. Pod zkratkou se skrývá nový nástroj, dlouhodobý investiční produkt. „Do tohoto balíčku patří penzijko, životko, DIP a pojištění dlouhodobé péče. Tyto produkty si můžete namixovat mezi sebou, jak vám to nejvíc daňově vyhovuje, nicméně v konečném součtu si můžete odečíst maximálně 48 000 na všechny produkty dohromady,“ vysvětluje Nikola Žítková z Neo Tax. Člověk si může vybrat, zda si celou částku odpočte třeba jen na životní pojištění, nebo ji rozdělí mezi více produktů.
Na maximální odpočet si sáhne ten, kdo do DIP bude posílat 4 tisícovky měsíčně. „Daňová úspora za maximální odpočet bude v konečném důsledku 7200 Kč pro toho, kdo má klasickou patnáctiprocentní daň. Kdo má 23procentní progresivní zdanění, má slevu vyšší, 11 040 Kč,“ počítá Žítková.
Podle Stroukala šel ale i DIP nastavit lépe: „Ten příspěvek využiju rád. Jen to sníží daně a nijak to nezmění moje zajištění na důchod. Ty peníze už teď investuju, tak si část z nich olepím DIPem a budu mít menší daně.“
HypotékaÚroky ze splátek hypotéky si lze také odečíst z daní. „Limit je 150 000 Kč pro ty, kteří mají hypotéku od 1. ledna 2021. Ti, kteří ji stihli uzavřít předtím, tak pro ně pořád platí starý limit odpočtu 300 000, a to i v momentě, když došlo k refinancování úvěru,“ upřesnila Žítková. Odpočet nelze uplatnit na investiční byty. Konečná sleva na dani bude činit 22 500 korun.
Podle Stroukala by však měl stát uvažovat o osekání, nebo dokonce zrušení podpory. „Já jsem o tom nahlas mluvil na NERV, ale tam přes to vlak nejel. Teď se to asi už nikdy nestane. Mně osobně přijde zvláštní, že mi stát vrátí úroky z jedné splátky, jen kvůli tomu, že jsem měl štěstí a dost peněz na to, abych si vzal velkou hypotéku,“ vadí ekonomovi.
Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese [email protected]. -
V uplynulých dvou letech létaly akcie ČEZ nahoru a dolů, skoro jako u technologických titulů. Takhle divoký vývoj letos nebude. V nejbližších letech ho zářné výsledky nečekají. Ceny energií klesají, říká analytička Anna Píchová.
V květnu loňského roku se akcie největšího tuzemského výrobce elektřiny dostaly na své maximum 1 225 Kč. Tam se podle analytičky Anny Píchové letos už nepodívají.
„V dlouhodobějším horizontu se tam vrátit mohou, v letošním roce to s velkou pravděpodobností nebude, pokud nepřijde nějaká neočekávaná zpráva. Ale jen na základě hospodaření firmy by se tam akcie podívat s největší pravděpodobností neměly,“ řekla v investičním podcastu Ve vatě.
Za poslední rok ztratila akcie energetického polostátního kolosu přes 17 procent. Jen od začátku roku propadla o více než 12 procent. „V uplynulých dvou letech tak akcie ČEZ byly poměrně volatilní, ta volatilita byla někdy podobná až skoro těm technologickým titulům,“ glosuje vedoucí analytiků v Cyrrus Anna Píchová.Analytici zhoršili předpověď ohledně dalšího vývoje v ČEZ a doporučení investorům změnili z „koupit“ na „akumulovat“. To obvykle značí, že mají zájemci akcie nakupovat, když jejich cena klesne. Ale experti už nečekají tak výrazný a rychlý růst.
Za neradostným vývojem nestojí zdaleka jen mlhavé výroky politiků o budoucnosti firmy. Hlavní faktor, který ziskovost a tedy i cenu akcie ovlivňuje, je vývoj cen elektřiny. A ta zlevňuje.
Cenu elektřinu táhne dolů slabý průmysl„Tržby ČEZ se odvíjí od vyrobeného množství energie, které je víceméně fixní. Hodně fluktuuje cena, takže tržby jsou hodně závislé na vývoji ceny. A cena elektrické energie má od loňského roku sestupnou trajektorii, v letošním roce by tomu nemělo být jinak. V letošním roce by, s ohledem na slabý průmysl, měla jít cena elektrické energie ještě níž.“
Cenu totiž ovlivňuje hlavně poptávka, která se snížila v celé Evropské unii. Zároveň máme letos poměrně teplou zimu a důležitou roli hrají i emisní povolenky. „Velká nabídka povolenek na trhu tlačí jejich cenu dolů. Ale v horizontu tří až 10 let, kdy jich bude na trhu dostupných méně, by jejich cena měla jít zase nahoru. Když o euro vzroste nebo klesne cena povolenky, tak zhruba o půl eura vzroste nebo klesne cena elektrické energie,“ uvedla Anna Píchová.
Na stáří jsou lepší investice
Dlouhodobý vývoj lze těžko předjímat, i proto by s dlouhodobým horizontem Píchová doporučila investovat spíše jinam. „Myslím, že jsou na stáří lepší investice.“
Zestátnění podniků, v němž stát drží skoro 70 procent, ale považuje v příštích pět letech za nepravděpodobné. „Myslím si, že úplně ze stolu spadla možnost zestátnění. Zestátnění byla reakce na energetickou krizi v roce 2022, kdy premiér řekl, že stát by chtěl mít důležitou infrastrukturu, hlavně výrobu energií, pod sebou, nicméně ten správný moment na to zestátnění, vykoupení, vyplacení těch minoritních akcionářů vlastně promeškal,“ uvedla Píchová v podcastu.
Výsledky hospodaření ČEZ za loňský rok se dozvíme 21. března. Jaká ze zisku vyplyne dividenda, tak lze zatím jen odhadovat. „Čekáme dividendu okolo 70 Kč na akcii, přičemž výplatní poměr by měl být znovu 100 procent,“ tuší Píchová.
Jaké dopady by na akcionáře mělo rozdělení společnosti na dvě části? Přišel čas se akcie zbavit? Nebo ji naopak kvůli poklesu ceny nakoupit? Poslechněte si celý podcast Ve vatě.
Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese [email protected]. -
Tříletá inflační epizoda je s největší pravděpodobností za námi. Češi se z ní hodně naučili, třeba nenakupovat za nesmyslné ceny, říká ekonomka Jana Matesová. Teď se ale obává, kam vrhnou peníze, které naspořili.
Lednová inflace byla pro řadu ekonomů i pro Českou národní banku příjemným překvapením. Tak nízké číslo - ceny meziročně rostly o 2,3 % - jsme od statistiků neviděli od března 2021. Podle ekonomky Jany Matesové je ale stabilita cen křehká. „Reklama na to lednové číslo je bombastická, stejně jako reklama: Běžte a utrácejte. Prosím vás ne, utrácejte s rozumem, z toho hlubokého lesa ještě nejsme venku.“
Tahounem českého růstu bude letos spotřeba domácností, předpovídají ekonomové. Když se ale lidé pod vlivem „vítězství“ nad inflací vrhnou do obchodů, může se situace ještě zvrátit, míní ekonomka, která byla 10 let českou zástupkyní ve Světové bance.
„Když teď zvýšíme spotřebu toho, co jsme si odpouštěli v minulých třech letech, když lidé najednou začnou jako zběsilí kupovat zboží z odvětví, u kterých se nám v minulých letech plasticky ukázalo, že u něj není dostatečná konkurence a kde prodejci a výrobci mají ve stanovování cen nad námi velice navrch, tak se ceny zvýší a budeme se točit v kruhu,“ uvedla Matesová v podcastu Ve vatě SZ Byznys.Inflaci by podle ekonomky mohly opět probudit zběsilé nákupy všedního zboží za extrémní ceny. „Kdyby si to lidé vysvětlili, tak, že si honem v potravinách nakoupí všechno možné, co si odpouštěli, že nebudou nakupovat ve slevách a koupí všechno to exotické ovoce, tak prodejci uvidí, že veřejný tlak už na ně není, ani tlak poptávky,“ myslí si Matesová.
Lidi si řekli: Za tyhle ceny nePrávě veřejný tlak na obchodníky, například před lednovým přeceňováním, přispěl podle ekonomky k tomu, že je inflace opět blízko cíle, tedy dvěma procentům. „Myslím si, že velice zapůsobil tlak na prodejce, zejména základního zboží, aby s cenami nešli nahoru, aby si nemysleli, že nad námi mají navrch a že budeme nakupovat za jakékoliv ceny.“
Nekupovat za jakoukoli cenu se Češi podle Jany Matesové museli naučit, protože s tak vysokou inflací se mnozí z nich setkali poprvé. „Česká společnost se naučila, jak se nakládá s vysokou inflací. Bylo to už možná třetí utahování opasků. České domácnosti měly zkušenosti s takhle vysokou inflací jenom z roku 1993, kdy naslouchaly důrazným politickým radám „Teď si musíte utáhnout opasek a bude to rychle za námi. A to nastalo. A k utahování opasků došlo i po finanční krizi,“ vzpomíná ekonomka Jana Matesová.
A i tentokrát tak podle Matesové tradiční lék na vysoké ceny - tedy utažení opasku - zabral. „Část lidí si řekla: Ne, za tyhle ceny, to nepotřebujeme.“ Řada domácností, zejména z vyšší střední třídy, tak vyšla z inflačního intermezza se slušnými úsporami. Není to otázka rodin, které jsou úplně vyčerpané, protože ty opravdu nemají, z čeho by běžely utrácet. Ale je to spíš otázka té vyšší střední vrstvy, která hodně naspořila.”
Teď bude ale podstatné, kam Češi úspory vrhnou. „Je otázka, jestli si peníze drží na to, aby si ve chvíli, kdy klesnou úrokové sazby na hypotékách, pořídili bydlení. Anebo jestli s nimi skutečně vstoupí na spotřebitelský trh, to teprve uvidíme. Ale je to jedno z rizik, na které upozorňuje Česká národní banka,“ říká Jana Matesová.Poslechněte si celou epizodu.
Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese [email protected]. -
Pětatřicátníci a mladší jsou frustrovaní, na vlastní střechu nad hlavou dosáhne jen zlomek z nich. „Situace není beznadějná. V 90. letech bylo hůř. Kdo koupil byt po krizi, vyhrál,“ vzkazuje hypoteční expert Libor Ostatek.
V médiích i po hospodách se diskutuje na palčivé téma nedostupnosti bydlení. Problém společnost štěpí na ty, kteří „to stihli“ a byt i s hypotékou „urvali“ a na ty, kterým se šance na vlastní střechu rozplynula. Zástupci dnešních třicátníků tak o generaci starším typicky vyčítají: „Měli jste štěstí, v devadesátkách jste si za hubičku zprivatizovali svůj byt, a pak si za levnou hypotéku koupili další, který nám teď pronajímáte.“
Husákovy děti pak často namítají: „Nic nebylo zadarmo, tvrdě jsme pracovali, spláceli na krev, jsme zadlužení do konce života. Chcete všechno zadarmo, musíte si umět odepřít.“
Když porovnáme cenu nemovitosti vzhledem k příjmům a výši úrokových sazeb hypoték za posledních tři dekády, vyloupne se zcela jasně ono „zlaté období“, kdy byly oba zásadní faktory pro nákup nemovitosti velmi příznivé. Jde o dekádu po velké hypoteční krizi. Kdo tehdy koupil byt či byty, vyhrál.Zlatá dekáda a její vítězové
„Období 2010 až 2020 bylo velmi dostupné období, levné peníze, nízké ceny nemovitostí. Generace, která tehdy načerpala vlastnictví, tak ta se skutečně směje. Protože ho mohla realizovat nejenom v jednom bytě, ale někdo mohl koupit i druhý byt a teď ho „draze“ pronajímá,“ reaguje Libor Ostatek, hypoteční expert Broker Trust a Golem Finance, na mezigenerační debaty v podcastu Ve vatě.
„Průměrné ceny bytů byly tehdy něco přes 1,6 milionu, v současné době se nedostaneme pod 4,5 milionu, to je téměř trojnásobek,“ srovnává hypoteční expert nabídkové ceny průměrných sedmdesátimetrových bytů. Uprostřed zlaté dekády si sazby úvěrů na bydlení navíc sedly na své dno, na 1,9 %. Rok za rokem tak banky udělovaly sto tisíc hypoték ročně, v rekordním roce 2021 dokonce 150 tisíc.
Právě rok 2021 ale boom utnul příchodem obrovské inflace. A její důsledky nesou současní zájemci o bydlení dodnes. Sazby hypoték postupně vyskákaly až k sedmi procentům. Dnes už jsou sice na 4,5 %, což ale řada spotřebitelů stále vnímá jako příliš drahé.
Ani v devadesátkách nebyly byty za hubičkuAni ceny bytů posametové revoluci ve vztahu ke mzdám nebyly „za hubičku“, vyvrací Ostatek další častý argument.
„První hypotéky se u nás poskytly v roce 1995. Kdo si je bral na třicet let, bude mít letos splaceno. Výjimkou tehdy ale nebyly úroky 15 %. „Splátka byla skoro 150 % průměrného platu,“ vzpomíná Libor Ostatek na „dřevní období“ hypoték.
„Na průměrný byt ve městě mimo Prahu v hodnotě 4,5 milionu v Česku musí člověk aktuálně pracovat 7,2 let. V devadesátkách na něj musel pracovat výrazně nad 10 let. Do jednoho milionu se dal pořídit bez problémů byt, dům stál do 1,5 milionu. Průměrná hrubá mzda byla ale devět tisíc,“ dodává.
Nůžky mezi růstem příjmů a cen realit se v posledních pěti letech extrémně rozevřely. Zatímco mzdy za 10 let vyrostly o 60 %, ceny bytů vyskočily o 120–130 %. „Vlastnické bydlení se tak za posledních pět let velmi vzdálilo. V devadesátkách to byl ale ještě extrémnější sport. Já bych neřekl, že ta situace je beznadějná, to vůbec ne. Je složitější, Současná situace, která není jednoduchá, ale dává víc nástrojů, jak ji řešit,“ uvedl hypoteční expert.
Poslechněte si celou epizodu.
Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese [email protected]. -
Pojďme překopat staré penzijní fondy, vyzývají ekonomové z NERV. Vynáší málo, protože ze zákona musejí lidem garantovat, že neprodělají. Ekonom Stroukal by fondům dovolil investovat agresivněji a jít občas i do minusu.
Největší výhoda transformovaných penzijních fondů je zároveň i jejich největším handicapem. Tzv. kladná nula. Zákon garantuje, že se v nich nesmíte propadnout do minusu – tedy o peníze na rozdíl třeba od akciových fondů nikdy nepřijdete.
To je důvod, proč v těchto starých penzijních fondech stále spoří skoro tři miliony lidí, i když jim skoro nic nevynesou.
„Jen v transformovaných fondech sedí nějakých 460 miliard. Ty vynášejí ‚kladnou nulu‘. Lidé by z nich mohli utéct do účastnických fondů, ale ty peníze mají ve starých fondech právě proto, že garantují výnos alespoň tu nulu,“ říká ekonom a člen NERV Dominik Stroukal.Aby fondy „černou nulu“ udržely, investují extrémně konzervativně. „Vede je to naprosto přirozeně k tomu, že neinvestují do žádných akcií, ale do bezrizikových věcí, typicky do státních dluhopisů. A z těch minimálních výnosů velkou část ‚zblajznou‘ poplatky,“ podotýká Stroukal v investičním podcastu Ve vatě, jehož aktuální epizodu si můžete poslechnout nahoře v přehrávači.
Vyplatí vás z účtu někoho jiného
Podle ekonomů z Národní ekonomické rady vlády by stát měl z transformovaných fondů povinnost být na nule či v černých číslech sejmout. Pomůže to střadatelům i české ekonomice, uvedli ve zhruba 50stránkovém materiálu návrhů na podporu české ekonomiky, kterými se aktuálně zabývají členové vlády.
Fondy by měly mít možnost se krátkodobě propadnout i do červených čísel, navrhuje NERV. Že by při propadech ekonomiky nebylo investory z čeho vyplatit, podle Stroukala v dlouhém horizontu nehrozí.
„Nikdy se nestane, že bychom všech těch 460 miliard vyplatili všem důchodcům najednou. Když by přišla nějaká krize, na dno si nemusí sáhnout nikdo. Garantovalo by se, že když na vašem individuálním účtu nebude aspoň nula, tak vás vyplatí z účtu někoho jiného, kdo ještě do důchodu nejde,“ vysvětluje ekonom.
„To je princip pojištění. Když někomu přijde nějaká pojistná událost, v tomto případě stáří, tak se vyplácí z pojistek ostatních, kterým zatím nenastala,“ dodává.
Peníze, které nic nedělají
Fondy by směly investovat odvážněji a výnosy by byly větší, přeje si Stroukal. Část ze „spících“ 460 miliard by mohla podle vize pracovní skupiny Národní ekonomické rady vlády investovat třeba do PPP projektů, které staví na partnerství soukromého a veřejného sektoru.
„Stát na konci dne vždycky zaplatí, může si ty peníze vybrat na daních. Takže by to mohlo dávat smysl i výnosově s poměrně nízkým rizikem a zároveň by nám to pomohlo financovat projekty, na které nám v současnosti peníze nezbudou.“
Část peněz fondů by mohla jít do dluhopisů, které by financovaly lokální investice. A další klidně do startupů po vzoru Spojených států. „Američtí penzisti se podílejí na tom, aby ekonomika šlapala. České peníze sedí a nic nedělají. Přitom by čeští penzisti taky mohli přispět k růstu ekonomiky. Díky tomu bychom mohli mít vyšší příjmy a více odvádět na budoucí důchody. To je skoro až perpetuum mobile,“ uvažuje Stroukal.
Zákon aktuálně stanovuje v penzijních fondech u poplatků maximální strop, skoro všechny staré penzijní fondy mají poplatky téměř na maximech. To znamená každoroční poplatek za správu portfolia ve výši do 0,8 % z celkového objemu peněz účastníka ve fondu. Plus manažerský desetiprocentní poplatek ze zisku.
„Poplatky v transformovaných fondech dosahují 25 až 85 procent jejich výnosu. Takže máš nějaký výnos a až 85 procent z toho ti vezme ten fond,“ cituje Stroukal data z Ministerstva financí.Další pravidla pro vysoké poplatky by Stroukal nestanovil. Věří, že s nimi zatočí konkurence tzv. DIP neboli dlouhodobého investičního produktu.
„Ty poplatky nejsou opodstatněné. Pokud nakupuješ státní dluhopisy, tak to za tebe dneska udělá makro v Excelu. Chápu vysoké poplatky, pokud zaměstnáváš super hlavy a génie, kteří spravují portfolio rizikových akcií a vymýšlejí, co budou akcie budoucnosti.“
Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese [email protected].
Poslechněte si celou epizodu. -
Část Čechů se rozhodla vybrat si peníze z protiinflačních dluhopisů. V součtu jde o půl miliardy korun. „Pokud ty peníze teď dáme do něčeho jiného, můžeme si zamknout výnos na delší dobu,“ říká analytička Anna Píchová.
Za poslední dva roky si český investor, který si nakoupil Dluhopisy Republiky, přišel na výnos zhruba 25 %. Z deseti tisíc má 12,5. Jen díky extrémní inflaci, která Česko postihla. Podle Anny Píchové šlo o nejlepší možnou konzervativní investici. „Míra rizika je tam velmi nízká, protože i rating České republiky je velmi dobrý, a tak nic tuhle investici nepředčilo,“ řekla v podcastu Ve vatě.
Jenže inflace klesá. A s ní i výnosy těchto cenných papírů. „Ke konci roku už by měly být někde kolem 2,5 %,“ odhadla analytička. Jinde jde podle Píchové v současné době s malou mírou rizika vydělat více. „Ti, kteří z těch dluhopisů utekli, si můžou teďka uzamknout vyšší výnos na delší dobu.“ Sama Píchová si Dluhopis Republiky ještě nechává, ale ne na dlouho.
Kdo chce peníze jen ochránit před inflací, může podle ní klidně počkat až do splatnosti obligace. „Já protiinflační dluhopis stále mám. Pro mě to bylo konzervativní uložení peněz a zatím mi v mém celkovém portfoliu dává smysl si ho nechat. Ale pravděpodobně v letošním roce už z této investice půjdu pryč. Peníze budu přesouvat jinam. Můj investiční horizont je hodně dlouhý, takže spíš do něčeho více rizikového.“
Jaké jsou alternativy? Zase dluhopisy
Kdo nechce na rozdíl od Píchové přesedlat z dluhopisů na akcie, má podle expertky podcastu Ve vatě čtyři dobré možnosti. „Nejlepší je asi státní dluhopis s variabilním kuponem. Tam si investor uzavře výnos na nějaké tři roky.“ Variabilní kupón je závislý na úrokové sazbě, často jde o mezibankovní sazbu jako například PRIBOR nebo LIBOR. Jeho výnos tak bude drobně klesat, varuje Píchová.
U státních dluhopisů s kratší splatností, do tří let, lze dosáhnout výnosu kolem pěti šesti procent. Píchová varuje, že koupit státní dluhopis není jednoduché jako třeba pořízení ETF fondu. Alternativou jsou dluhopisové fondy. V nich lze investovat i do amerických či evropských dluhopisů.
Výnos dluhopisů je osvobozený od daně na rozdíl od spořicích a termínovaných účtů, kde se platí srážková daň z výnosu 15 %. Dluhopisy můžete kdykoliv prodat ještě předtím, než uplyne splatnost.
Termínované účty
Druhou nejlepší alternativou dluhopisů, které Česko vydávalo za působení Aleny Schillerové (ANO) na Ministerstvu financí, jsou termínované účty. „V letošním roce ‚termíňáky‘ výnos protiinflačního dluhopisu porazí, takže pokud už někomu peníze z protiinflačních dluhopisů přistály na účtu a zvažuje, kam je dát, tak ‚termiňák‘ může být dobrou volbou, kromě státního dluhopisu možná tou nejlepší, nejsnadnější a nejpřístupnější.“
Nejvyšší úrok na termínovaných vkladech tradičně nabízejí spořitelní družstva, střadatel ovšem musí do družstva vstoupit a zpravidla musí složit členský vklad. Spořitelní družstvo Ney nebo družstvo Artesa v lednu poskytují úroky 7 %. U Komerční banky se aktuálně za termínovaný vklad nabízí 5,8 %, v J&T bance 5,7 a podobně slušně jsou na tom banky Creditas anebo Moneta.
„Peníze si v termínovaném vkladu uzamknete většinou na jeden rok,“ akcentuje hlavní výhodu termínovaného vkladu Píchová. Celý rok nebo půl rok budou úročené tímto úrokem, ať bude ČNB dělat se sazbami cokoli, nesmíte je ovšem vybrat.
Spořicí účty
Dokonce i spořicí účty by měly být podle současné prognózy ČNB schopné výnos protiinflačních dluhopisů porazit. Aktuálně některé spořicí účty nabízí ještě vysoké výnosy (6,28 % u Trinity Bank, 6,01 % u Max Banky a 6 % u Air Bank či Komerční banky), tahle realita ale brzy skončí.
„Dá se určitě čekat, že podobně jako šly úroky nahoru, když se zvedly sazby, tak půjdou s pádem sazeb i dolů. A možná ještě rychleji. Každý měsíc, při každém zasedání ČNB to půjde níž. Případně budou banky ukládat nějaké podmínky, například že musíte účet aktivně využívat, abyste si uchovali vyšší úrok,“ míní Anna Píchová.
Kam tedy koncem roku úročení spořicích účtů spadne? „Čekáme, že sazby ČNB budou okolo 4 %, takže ty nejlepší ‚spořáky‘ budou dávat nějaká 3 % a níž,“ predikuje Anna Píchová.
Fondy peněžního trhu
Jednou z alternativ jsou tzv. fondy peněžního trhu. Po 15 letech mizivých výnosů zažily v době vyšších sazeb renesanci. „Fondy peněžního trhu jde skutečně považovat za takovou alternativu spořicích účtů. Ty peníze jsou taky dostupné v rámci jednotek dnů,“ popisuje Píchová.
Do čeho investují? „Buď mají jenom uloženou hotovost, která se úročí, anebo investují do nejkratších dluhopisů, které mají splatnost v jednotkách týdnů až měsíců,“ dodává. To jsou třeba pokladniční poukázky, které vydává Ministerstvo financí třeba na měsíc, na dva, aby krylo nejrůznější náhlé potřeby státního rozpočtu. I úročení fondů peněžního trhu bude s poklesem sazeb klesat.
Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese [email protected].
Poslechněte si celou epizodu. -
Úroky na hypotékách budou klesat, a tak někteří klienti budou chtít úvěry refinancovat. V pozoru už jsou i „hypoteční predátoři“. Ti vodí klienty z banky do banky kvůli pár desetinám procenta úspory.
Česká národní banka ťala do zamrzlých úrokových sazeb už v prosinci. A ohlásila, že bude v jejich snižování pokračovat celý rok stejným tempem. Co zasedání bankovní rady, to čtvrtka procentního bodu dolů. Na konci roku bychom mohli být na čtyřech procentech základní úrokové sazby.
Trend se odrazí i na cenách hypoték. Ostatně cena zdrojů (tzv. úrokových swapů), které si banky pořizují, aby mohly „nakoupit“ peníze pro klienty, taky klesá.
Hypoteční specialista Tomáš Rusňák má za to, že se v průběhu roku spustí vlna refixací: „To by přišlo, tím jsem si naprosto jistý. V momentě, kdy sazby budou níž, tak se to stane. Naposledy se lavina utrhla v roce 2021, podíl refinancovaných úvěrů byl obrovský,“ řekl pro podcast Ve vatě.Podle experta na hypotéky z Broker Trust a Golem Finance Libora Ostatka jsme ale v jiné situaci než před třemi roky. Banky si budou chtít mermomocí své klienty udržet. „Nemyslím, že tady bude masové refinancování z banky do banky, pokud budou banky, a teď mluvím primárně o těch velkých hráčích, ochotny přistupovat k úpravě úrokových podmínek u stávajících fixací. Pro banku je ekonomicky výhodnější o klienta nepřijít,“ říká Ostatek.
Ani poplatek, který má bance kompenzovat odchod klienta před koncem fixace, finančním institucím podle něj ztrátu nenahradí. Zákon definoval, že klient, který smlouvu ukončí před koncem fixace, zaplatí jako „odškodné“ maximálně jedno procento z nesplacené jistiny. „Můžou si za to zčásti samy. Banka klientovi naúčtovala 40 000, ale u podobného případu i 120 tisíc, skončilo to u finančního arbitra,“ míní Ostatek Ve vatě.
Obraťte se na svou banku. Ne vždy vám vyhoví
Kolika lidí se teoreticky možnost přeskočit do jiné úrokové sazby v nejbližších letech týká? Jakub Seidler, hlavní analytik České bankovní asociace, na základě údajů z České národní banky odhadl, že jen letos skončí fixace u 80 000 hypoték, v příštím roce uplyne fixační období zhruba 100 tisícům úvěrů a v roce 2026 vyprší fixace u 130 tisíc hypoték.
Banky se obávají, že začne kolotoč refinancování. Skupina Komerční banky před časem ohlásila bezprecedentní krok. Zprostředkovatelům úvěrů, kteří přetahují klienty účelově z banky do banky, nebude vyplácet žádné provize. „My při poklesu sazeb nechceme aktivně útočit na portfolia jiných bank,“ řekl SZ Byznys Michael Pupala, šéf Modré pyramidy.
Klienti se mají primárně obrátit na svou domovskou banku, vyzývá „Komerčka“ nejen zákazníky konkurence, ale celý trh. Podle Ostatka ovšem u stávající banky neuspěje každý. „Může být situace, kdy přijdu za bankou moc brzo,“ říká. Podle něj není běžné do banky chodit jako do obchodu každého půl roku pro novou sazbu.Predátory tu nechceme
Krok s nevyplácením provizí za klienty přetažené od konkurence zatím nikdo z dalších bank veřejně nenásleduje. Podle hypotečních expertů by ale mohl trh očistit od „predátorských“ zprostředkovatelů úvěrů na bydlení.
„V prostoru, který se otevře, bychom měli směřovat k zabránění predátorským praktikám, které refinancují klienta pořád dokola. Přitom stejného výsledku mohl klient dosáhnout ve stávající bance,“ vadí Ostatkovi. „Já osobně tomuto řešení neholduju, protože je to penalizace jedné skupiny distribuce.“
„Prasárny, které se tady na trhu děly, mi dlouhodobě vadí. Pro Komerčku bude stěžejní, jak na to zareaguje zbytek trhu,“ dodává Tomáš Rusňák.
Jak dlouho s refixací či refinancování čekat? A kam se dostanou sazby hypoték v příštích měsících?
Poslechněte si celou epizodu.
Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese [email protected]. -
Přijmout euro až v roce 2030 může být pozdě, říká Jana Matesová. „Euro vnímám jako pojistku proti tomu, abychom nebyli odtrženi od Západu a zataženi k Východu,“ uvedla ekonomka. Nejdřív ho podle ní ale budeme mít za pět let.
Konkrétní ekonomický přínos eura lze jen stěží vyčíslit. Podle ekonomky Jany Matesové by přesto přijetí společné evropské měny mělo být strategickým cílem číslo jedna. Kvůli rozpínavému Rusku. „Euro vnímám jako pojistku – ne stoprocentní, ale vysokou – proti tomu, abychom nebyli odtrženi od Západu a zataženi k Východu,“ řekla v podcastu Ve vatě.
Jako odstrašující příklad uvádí Maďarsko. „Jen podle toho, co víme z veřejných zdrojů, jel ministr zahraničí Maďarska dvakrát v průběhu podzimu do Ruska vyjednávat nákup plynu na dluh. My pochopitelně nevíme, co všechno tam museli Maďaři naslibovat. Ale z praktického jednání maďarských politiků víme, že toho asi bylo hodně,“ předpokládá Matesová.
Na Hrad může dosednout kdokoliK přijetí eura by se čeští politici podle ní měli rozhoupat rychle. „Realisticky euro budeme mít nejdřív na přelomu let 2028 a 2029. Musíme ale cílit na to, abychom ho neměli později než v roce 2030. Dokonce se mi zdá, že i rok 2030 je pozdě,“ má za to Jana Matesová, která přitom dříve na rychlou konverzi nijak netlačila.
Svět se ale dramaticky změnil. Všechny evropské země zbrojí jako o závod, aby předešly zatažení Evropy do války. „To vnímají i trhy. Jsou strašně nervózní, s obrovskou volatilitou. A samozřejmě se budou v téhle situaci uchylovat k rezervním měnám, což česká koruna není. Je dobré, aby Česko v této době nemělo měnu, která se dá tak snadno rozkývat,“ vysvětluje.
Po zániku české měny by naše země z větší části přišla o autonomní měnovou politiku. Co kritici eura považují za nedostatek, Matesová vnímá jako pozitivum. „Za tragédii to nepovažuju. Česká měnová politika je zcela v rukou prezidenta republiky, který jmenuje bankovní radu. A na Pražském hradě může usednout klidně někdo, kdo bude mít velice přátelský vztah k Rusku a Číně. Pak se může zopakovat to, co se u nás stalo mezi roky 1940 až 58, kdy se na příkaz Kremlu zcela změnila měnová politika.“
Euro nedovolí tolik rozhazovat
Euro je podle ekonomky, která dlouhé roky Česko zastupovala při Světové bance, taky zárukou zodpovědnější fiskální politiky. V ní Česko už nepatří mezi premianty, trend je neblahý. „Dneska má eurozóna poměrně tvrdá fiskální pravidla, která před řeckou krizí neměla, ale asi polovina zemí je nedodržuje. Nicméně od roku 2020 mají mnohem stabilnější a zdravější fiskální politiku než Česká republika,“ řekla Matesová.
Kdybychom měli euro už před poslední inflační vlnou, růst cen by byl podle Matesové nižší. Fiskální pravidla eurozóny by nám nedovolila tolik „rozhazovat“, míní Matesová. „Inflace by se tolik nerozjela. My jsme v letech 2020, 21, 22 a po část roku 23 byli nejrychleji se zadlužující zemí Evropské unie. U nás byla nejméně zdravá fiskální politika ze všech zemí eurozóny.“
Podle čerstvé analýzy Ministerstva financí a České národní banky by přitom Česko letos nebo příští rok mohlo splnit maastrichtská kritéria nutná pro přijetí společné měny. „Já jsem trošku skeptická ohledně splnění jednoho kritéria, a to je kritérium inflace,“ podotýká Jana Matesová.
Čeká Česko po zavedení eura zdražení? Zvýší se růst České republiky a vzrostou mzdy? A jaké jsou argumenty proti zavedení eura? Poslechněte si celý podcast Ve vatě nahoře v přehrávači.
Poslechněte si celou epizodu.
Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese [email protected]. -
Češi vstupují do nového roku v lepší finanční kondici než o rok dříve. A s velkou nadějí, že to bude zase stejně jako před pandemií. Skoro 40 % z nich tomu chce pomoci předsevzetím ohledně financí. Tady jsou ta nejčastější.
Povedu si domácí rozpočet
Kdo neeviduje, nic o svých penězích neví. Pravidelný monitoring příjmů a výdajů ať už metodou tužka a papír, v excelové tabulce nebo přes rozpočtové aplikace v telefonu, jako je třeba Wallet či Spendee, je základ. „V hlavě to nefunguje. Normální smrtelník to potřebuje hodit na papír, čímž v dnešní době myslím i tablet a excel. Pokud to nevidí tužka a papír, tak se to nestane,“ říká v podcastu Ve vatě ekonom Dominik Stroukal.
Monitorované výdaje je pak třeba rozdělit na ty nutné (bydlení, strava, úvěry) a zbytné (kultura, sport, restaurace). Poměr jednotlivých kategorií je individuální, ale zpravidla se doporučuje odložit 50 % na nutné položky, 30 % na ty zbytné a 20 % pak ušetřit. U nízkých příjmů, kde bydlení a jídlo pohltí drtivou většinu příjmů, to ale nefunguje.
Škrtnu zbytečné výdaje, zlevním předražené službyÚčet si projděte položku po položce a vytipujte výdaje, na kterých se dá ušetřit. Prohlédněte si smlouvy s dodavatelem plynu, elektřiny či poskytovatelem internetu či mobilním operátorem a zkuste oslovit konkurenci, jestli vám nenabídne lepší podmínky.
Slev lze docílit i u finančních produktů. „Sám to dělám. Trošku vidím do byznysu různých srovnávačů a je to tvrdý byznys. Dokonce existují aplikace, třeba český produkt PatronGO, se kterým si člověk spáruje účet, a on mu předražené platby vyhledá sám. Aplikace je pak pošle konkurenčním provozovatelům daných služeb a ty se o toho zákazníka poperou,“ říká Stroukal.
Nezapomeňte na revizi pravidelných plateb a předplatných. Ať už jde o pojištění nebo předplatné streamovacích služeb. „Já si stáhl aplikaci Subscriptions. Mám tam jenom věci, jako jsou Netflix, Chat GPT, Google, PlayStation a přestože to jsou malinké částky, tak to dá tři tisíce měsíčně,“ upozornil Dominik Stroukal z Metropolitní univerzity Praha.
Vybuduju si rezervu
Standardně se doporučuje mít jako rezervu pro nenadálé výdaje tři až 12 měsíčních platů. U rodin s nejnižšími příjmy je to komplikované, ale člověk může rezervu budovat i několik let, říká ekonom. Nejvíc podle něj funguje si stanovit konkrétní cíl. „Cíl musí být, stejně jako to učíme studenty v podnikových financích, hmatatelný, dosažitelný a kvantifikovatelný, nemůže to být vágní cíl,“ radí.
Dosažitelnost cíle je extrémně důležitá. „Pokud se mi nedaří měsíc dosáhnout jednoho malého krůčku, tak jsem si nastavil nedosažitelně velký. Tak si ho rozseknu na polovinu. Když se mi nedaří ani to, rozseknu ho na čtvrtinu. A za výsledek se odměním,“ navrhuje v čerstvé epizodě podcastu Ve vatě Dominik Stroukal.
Udělám si z investování návyk
Podle Stroukala je ideální si investování zautomatizovat. Například nastavit na platby do investic trvalý příkaz. „Čím je to zautomatizovanější, tím je to lepší. Snažím se napodobit to, co se mnou dělá ta internetová televize, která chce, abych o platbách vůbec nevěděl, aby běžely na pozadí, abych ideálně využil třetí strany typu PayPal, které mi peníze strhávají dál, i když na jednom místě změním kreditní kartu.“
Začnu spořit na stáří
Dobrým startem ke splnění tohoto předsevzetí může být pohled do aplikace Ministerstva práce a sociálních věcí, která lidem spočítá předpokládaný odchod do důchodu a výši penze. „To bude první facka, kterou člověk dostane, protože dostane mnohem méně, než čeká,“ míní Stroukal.
„Pak si nastavím nějaký rozumný cíl. Pokud je můj příjem 50 tisíc, tak bych na důchod chtěl mít dejme tomu 60 % z toho, to je 30 tisíc. A k tomu si při nějakém konzervativním zhodnocení, pokud mám před sebou ještě pořád dlouhý horizont, dopočítám potřebné investice.“Ochráním úspory před inflací
Inflace se vrací k normálu a s ní i tradiční výkon investičních aktiv. Vyšší úroky na spořicích účtech by ale podle Stroukala ještě chvíli mohly vydržet. „Lidé budou vytahovat peníze ze spořicích účtů. Ale na letošní a příští rok pořád platí windfall tax, takže banky mají nad sebou pořád ten meč, který jim brání vytvořit zisky, a pokud to nechtějí dělat nějakým kreativním účetnictvím, tak se o ty zisky podělí s lidmi,“ predikuje.
Řeknu si o vyšší plat
Kdo nedokáže snížit výdaje, může se pokusit o zvýšení příjmů. „Trh práce je stále napnutý. Může se to zkusit, přinejhorším na tom člověk bude stejně jako teď,“ radí Stroukal. Zajímají vás další tipy, jak v roce 2024 zlepšit osobní finance? Poslechněte si celý podcast nahoře v přehrávači.
Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese [email protected].
Poslechněte si celou epizodu. -
Nejznámějšímu akciovému indexu S&P 500 se loni dařilo. Přidal téměř 25 %. Za drtivou většinou jeho zisků však stojí pouhých sedm technologických společností. Podle analytičky Cyrrusu Anny Píchové čeká americké akcie další růst.
Čím jsou pro tenisty Federer, Nadal nebo Djokovič, tím je pro investory index S&P 500. Nejznámější, nejsledovanější, nejobdivovanější. Poměřují se s ním malí investoři i velké fondy. Jeho historických průměrných výnosů dosáhne jen hrstka. Loni se mu dařilo extrémně, investorům vydělal téměř 25 %.
A podle Anny Píchové se americkým akciím povede dobře minimálně i v prvním pololetí roku 2024. „První půlrok bude spíše lepší, navážeme na konec toho loňského roku. Ve druhém půlroce uvidíme, jaká bude kondice americké ekonomiky,“ řekla hlavní analytička Cyrrusu v investičním podcastu Ve vatě.
Výkonnost indexu bude ovlivňovat očekávaný pokles úrokových sazeb ve Spojených státech. „Ustupující inflační tlaky by mohly být spíše pozitivní faktor pro akcie. Ne vždycky ale uvolněná měnová politika bývá pozitivním signálem. Pokud budou sazby snižovány z důvodu, že americká ekonomika začne zpomalovat, že třeba přijde nějaká recese, tak se to negativně podepíše na výkonnosti akcií,“ podotýká Píchová. Další důležitou událostí pro trhy budou prezidentské volby v USA.Z indexu nemusí běhat mráz po zádech
Kdo investuje podle indexu S&P 500, investuje do akcií pěti set největších amerických firem. Tedy zejména do Applu, Microsoftu, Amazonu, výrobce čipů Nvidia, do Alphabet, který vlastní Google, dále třeba do Tesly, Buffettova Berkshire Hathaway, Mety (dříve Facebook) a United Health Group.
Těchto devět firem s největší tržní kapitalizací má v indexu aktuálně největší váhu. Když se rozkývají akcie Apple, které činí celých 7 % indexu, dokáže to zamávat s celým „esenpí“. Když naopak krachne společnost z chvostu žebříčku, na výkonu S&P 500 to takřka nepoznáme. Firmu vzápětí nahradí jiná, index je živý organismus.
Už několik let v něm převažují technologické firmy, nyní tvoří dokonce 28 % celého indexu S&P 500. Jasně převažují nad podniky ze sektoru zdravotnictví, finančními službami či průmyslem a spotřebním zbožím. Podle senior portfolio manažera společnosti Amundi Petra Zajíce je to nezdravé. Rozložení rizika už není tak ideální, jak bychom si od širokého indexu přáli.
„Mně z ETF běhá mráz po zádech. Nejrozšířenější je dnes ETF na index S&P 500. Třetinu toho indexu dneska tvoří sedm firem, které generují 18 % zisku a 100 procent letošního zhodnocení toho indexu,“ podotkl Zajíc.
Zombie firmy v indexu nejsou
Podle Anny Píchové ovšem složení indexu přirozeně odráží dění v americké ekonomice. A tu aktuálně táhnou právě technologické firmy. „Není to pro mě úplně zásadní problém, protože ty firmy do téhle velikosti dorostly z nějakého důvodu. Kdyby byly špatné, neměly budoucnost, tak se nikdy do této velikosti nedostanou. Až tyhle firmy už nebudou mít budoucnost, přijdou zase nějaké jiné.“
Firmy jsou do slavného indexu zařazovány podle několika kritérií. Musí jít o americkou společnost s tržní kapitalizací větší než 14,5 miliardy dolarů, musí být likvidní a k obchodování na trhu musí nabízet dostatečný počet akcií. Do indexu se taky nedostane žádná zombie firma, upozorňuje Píchová.
„Do indexu S&P 500 se nedostane firma, která není zisková. Ziskovost je posuzována jak v tom posledním čtvrtletí, které firma odreportovala, tak i v součtu za předchozí čtyři období. Když se jí jedno čtvrtletí nevyvede, z indexu nevypadne, pokud předchozí období byla dobrá.“Každého čtvrt roku se složení proměňuje. Slabší kusy z indexu vypadnou, což v loňském roce potkalo například výrobce solárních panelů Solar Edge, úspěšní nováčci jsou do něj zařazeni. To se loni (překvapivě až loni) podařilo například Uberu. „Firma nebyla donedávna zisková, to se u technologických firem často děje. Podobný příběh byla i Tesla,“ vysvětluje analytička.
Jak do indexu S&P 500 investovat? Je výkonnější než jiné indexy? Poslechněte si celý podcast Ve vatě.
Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese [email protected].
Poslechněte si celou epizodu. -
Minulý režim vidí lidé růžověji, než vyplývá z tvrdých dat, říká ekonomka Jana Matesová. Lépe se máme všichni. Životní úroveň společnosti se od roku 1989 zdvojnásobila, u důchodců se zvýšila ještě o něco více.
Někteří Češi se ohlížejí do minulosti a vidí ji růžově. Ekonomka Jana Matesová to přičítá obyčejnému sentimentu. „Mládí nahradit nejde. Žádná tvrdá data nenasvědčují tomu, že dřív bylo lépe, naopak ukazují, jak se situace zlepšila pro naprostou většinu rodin, dokonce bych řekla, že pro všechny.“
Dnešní situaci vnímají subjektivně nejhůře lidé, kterým bylo za převratu mezi 40 až 50 lety. „Většina z nich nebyla schopná se v novém systému odpíchnout, mohli cestovat, ale velký nárůst životní úrovně už je nečekal,“ řekla Jana Matesová v podcastu Ve vatě.
MzdyV roce 1989 brali Češi v průměru něco přes 3000 korun hrubého. O 20 let později už to bylo 23 tisíc, aktuálně činí průměrná mzda 42 658 Kč. Zhruba dvě třetiny lidí na průměrnou mzdu nedosáhnou. Medián (úroveň příjmu, kterého dosahuje polovina rodin), který realitu odráží více, činí kolem 37 tisíc. V Evropské unii se pohybujeme mezi třetím a pátým místem v rovnosti příjmů.
Za minulého režimu byly rozdíly mezi příjmy ještě nižší. „Tehdy si byl medián s průměrem velmi blízko. Nivelizace příjmů byla velká, všichni brali přibližně stejně,“ říká Jana Matesová.
Chudoba
Pokud jsou příjmy domácnosti pod 60 procenty mediánu, pak je domácnost ohrožena tzv. příjmovou chudobou. Podle Eurostatu se to týká 10,2 procent Čechů, více než milionu. Česko patří podle Eurostatu mezi pět evropských zemí, kde lidé trpí „závažnou materiální a sociální deprivací“ nejméně.
I podle čerstvé zprávy Poverty Watch 2023 žije milion Čechů pod hranicí chudoby a dva miliony dalších těsně nad ní. Každý třetí Čech nedokáže nic uspořit na stáří, často mu výplata nestačí ani na pokrytí měsíčních výdajů, plyne z průzkumu PAQ Research pro Český rozhlas.
Česko má ve srovnání se zahraničím dvě specifika, která životní úroveň významně ovlivňují. Vysoký podíl lidí v exekuci a nadprůměrně vlastníků nemovitosti. Alespoň jednu exekuci má 660 tisíc lidí. „To má samozřejmě na životní úroveň velký dopad,“ říká Matesová. „U nás je poměrně hodně rodin, které na tom z hlediska příjmů nejsou dobře, ale mají svůj vlastní domek, byt, případně i druhý,“ uvedla.Důchody
Taky důchody jsou ve vztahu ke mzdám aktuálně v průměru vyšší. Dokonce historicky nejvyšší za celou dobu existence penzijních systémů.
„Životní úroveň napříč společností se od roku 1989 přibližně zdvojnásobila. U důchodců se zvýšila o něco více než u průměru společnosti jako celku,“ uvedla Matesová.
Ceny
Řada pamětníků vzpomíná na socialistický rohlík za třicetník a lahváč desítky za dvě padesát. Pokud však porovnáme ceny potravin se zohledněním výše příjmů, vychází nyní běžný týdenní nákup o celých 230 procent levněji než v roce 1989, plyne z dat webu Zakomunistu.cz.
Například rostlinný olej stál v roce 2022 skoro o 500 procent méně než v roce 1989. Vejce o 230 procent méně než v roce 1989. Rýže minus 180 procent a rohlík minus 100 procent. Jediná věc, která byla „za komunistů“ levnější, byl chleba, a to zhruba o čtvrtinu.„Je to jednak tím obrovským růstem produktivity a také růstem mezd od roku ’89. Ale také tím, že je jednodušší vypěstovat a zpracovat zemědělské plodiny, vyrobit z nich potraviny. Je to vidět na tom, jak se snížil počet lidí, kteří pracují v zemědělství nejen u nás, ale napříč Evropou i Spojenými státy,“ má za to Jana Matesová.
HDP
Vy výtlaku ekonomiky zařadilo Česko trochu zpátečku. Jako jediná země EU jsme zatím nedosáhli předcovidové úrovně HDP. Hrubý domácí produkt Česka na obyvatele, který se vyjadřuje ve standardech kupní síly, se za celý rok snížil o jeden procentní bod na 91 procent průměru Evropské unie. Jsme aktuálně na úrovni Kypru a Slovinska, mírně zaostáváme za Itálií, ale zároveň si vedeme nejlépe ze všech zemí visegrádské čtyřky.
„Na oslavu to není, protože už v roce 2018 jsme byli na 94 procentech. V době koronaviru česká ekonomika spadla více než většina zemí Evropské unie v roce 2020,“ počítá Matesová.
S vysokou inflací Česko udělalo velký skok směrem k západním cenám, ale výší platů směrem k Západu neskočilo.
„Je to tou naší inflací, která je velmi vysoká a ve srovnání s průměrem Evropské unie pomaleji klesá. Západ jsme sice dohnali, ale nedohnali jsme ještě průměr Evropské unie. V ekonomice jsme si ale vyrobili obrovské nerovnováhy, od roku 2020 se ze zemí EU nejrychleji zadlužujeme a máme veliký strukturální deficit,“ vadí ekonomce.
BydleníNáklady na bydlení, teplo a služby byly v přepočtu k příjmům lacinější před rokem 1989. Přes rychlý růst cen bytů i nájmů v Česku je podle Matesové dostupnost bydlení na lepší úrovni než tehdy.
„Každý měl kde bydlet, ale podmínky byly citelně horší než nyní. V průmyslových oblastech jako severní Čechy a Morava, kam lidé nechtěli chodit pracovat, ale vláda je potřebovala tam natáhnout, bylo k dispozici podnikové bydlení.“
„V ostatních oblastech člověk v průměru 24 let čekal, než se na něj v pořadníku dostalo. Na přidělení bytu musela rodina mít děti. Svobodný jedinec mohl s velkým štěstím získat lůžko na svobodárně, ne pokoj, ale lůžko. Naprosto běžné bylo, že všichni mladí po svatbě bydleli u rodičů a čekali, až s těmi vnoučaty získají nárok na vlastní bydlení,“ popisuje Matesová.
Poslechněte si celou epizodu.
Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese [email protected]. -
Byty v Česku jsou skoro třikrát dražší než před dekádou. A nynější zlevňování už pomalu končí. „Před námi může být tři až pět nemastných neslaných let,“ předvídá Libor Ostatek. Co radí zájemcům o hypotéku, koupi, či podnájem?
Nůžky mezi cenami bytů a výší mezd se letos ještě více rozevřely. „Od roku 2012 až 2013, což je přesně dekáda, vzrostla průměrná cena bytu 2,7 krát. Čistý příjem domácností vyrostl jen 1,7 krát. A tady přesně vidíme ty nůžky,“ upozorňuje v podcastu Ve vatě odborník na hypotéky Libor Ostatek z Golem Finance a Broker Trust.
Byty v tuzemsku jsou výrazně nadhodnocené. Prasknutí cenové bubliny a zhroucení cen nemovitostí však Česká nárobní banka ve své poslední zprávě o finanční stabilitě vidí jako velmi nepravděpodobné. Jaký rok tedy čeká všechny, kteří si příští rok hodlají vzít či refixovat hypotéku nebo koupit, či pronajmout byt?
Chci koupit byt
Pozice kupujícího je podle Libora Ostatka pořád dobrá. Ceny nemovitostí v letošním roce sice klesly méně, než se čekalo, zhruba o sedm procent, ale jen pár kilometrů od velkých měst lze pořídit reality s výraznější slevou.
Cena nemovitostí je na dně, míní Ostatek. „Pokud nepřiletí žádné černé labutě, sníží se inflace, porostou mzdy, tak sedneme na nějaké pomyslné dno. Nemyslím, že by nemovitosti měly zásadně růst, můžeme stagnovat. Před námi může být tři až pět nemastných neslaných let.“
Jakmile však klesnou úrokové sazby, přilákají na trh další zájemce, kteří dosud sjednání drahé hypotéky odkládali. Ceny se pak podle Ostatka vrátí k pomalému růstu, o nízké jednotky procent.
Expert je přesvědčený, že sazby spadnou už na dnešním (čtvrtek 21.12.) zasedání rady České národní banky. Nasvědčuje tomu klesající cena peněz. „Jsem přesvědčený, že se to stane. Trhy reagují už s předstihem, protože cena peněz systematicky poslední čtyři týdny výrazně klesala. Pokud by se tak nestalo, byl bych překvapený.“
Chci hypotéku
Pokles sazeb a s nimi i pokles cen hypoték bude podle Ostatka mírný. Půjčky na bydlení se v roce 2024 budou prodávat s úrokem kolem čtyř procent. „Pokles úrokových sazeb z hypoték nějakým výrazným tempem bych nečekal, úrokové sazby z hypoték budou i v příštím začínat čtyřkou. Pokud by tam v druhé části roku byla trojka, byl bych překvapený.“
Banky však už v lednu vytasí své akční nabídky, má za to hypoteční expert Ostatek. „S akčními nabídkami se nebude čekat na sezónu, která většinou začíná v únoru, nejdéle v březnu. Akčních nabídek bude v lednu daleko víc, než jsme zvyklí.“ To ocení i lidé, kteří budou od ledna čelit refixacím svých úvěrů.
Chci podnájemChaotická situace na trhu s podnájmy se od vypuknutí války na Ukrajině hodně zklidnila. Zájem o nájmy však dál šponuje nedostupnost vlastnického bydlení. Podle Ostatka patří ti, kteří letos nepořizovali „bydlení na krev“, ale uchýlili se do nájmu, k vítězům roku 2023. „Nájmy jsou za určité situace velmi dobrá varianta.“
Růst cen nájmů ovšem letos přibrzdil. „Ten růst letos není nijak překotný, kolem pěti procent,“ tvrdí Ostatek. Nájemních bytů na trhu určitě nebude ubývat. „Je spousta projektů, které se budou dávat na trh i s cílem nájemního bydlení. Připravují se i nějaké legislativní úpravy ohledně kultivace prostřední nájemního bydlení,“ řekl Ostatek.
Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese [email protected].
Poslechněte si celou epizodu. -
I Česko se konečně probouzí z covidové letargie. Poroste slabě, ale přece. A inflace padne na kolena. Platy se zvýší nejen na papíře, ale i v reálu a Češi přestanou obracet každou korunu, predikuje ekonom Dominik Stroukal.
Česko se jako jediné z celé Evropské unie zatím nevrátilo k růstu, který zažívalo před pandemií. V příštím roce stagnace skončí a tuzemská ekonomika opět poroste. Podle České národní banky tempem 1,2 %. Podle Ministerstva financí dokonce o 1,9 %. OECD je s předpovědí někde uprostřed.
Porosteme. Konečně
„Optimističtější je Zbyněk Stanjura. Cynik by řekl, že musí být, protože podle toho vychází jejich plánované daňové příjmy. Já bych se ale přikláněl na stranu ČNB. Ministerstvo financí oproti své minulé prognóze ta čísla stahuje dolů a myslím si, že je bude ještě dál upravovat. Já osobně cítím ten růst nižší,“ komentuje vládní odhady růstu HDP Dominik Stroukal, člen NERV a ekonom z Metropolitní univerzity Praha.
Nejlepší zprávou pro příští rok ale podle Stroukala je, že česká čísla v příštím roce potlačí nahoru nikoli vláda, ale spotřebitelé. „Je to slabší růst, ale po dlouhé době konečně růst. Ale zajímavé je, že by ho měla nakopnout spotřeba, že by ho prostě neměla hnát vláda.“Vyšší mzdy konečně pocítíme
Spotřebu podnítí nejen očekávané snížení základní úrokové sazby, které by mohlo přijít v příštích měsících. Lidem se uleví od vysoké inflace, mzdy tedy konečně porostou rychleji než ceny. Stroukal odhaduje pro příští rok čtyřprocentní růst reálných mezd.
„Není to jenom o sazbách. Sníží se inflace. Bude stále nízká nezaměstnanost, která by se podle obou prognóz měla držet kolem tří procent. Na trhu práce bude určitý tlak na růst mezd. Ten může být někde v průměru. Za rok mezi šesti a sedmi procenty. Při nižší inflaci se dostáváme na růst reálných mezd o čtyři procenta. To je něco, co prostě spotřebu dokáže nakopnout,“ uvedl v podcastu Ve vatě.
Reálné mzdy, tedy to, co si skutečně můžeme za své výplaty koupit, klesaly sedm kvartálů v řadě. Vrátily se tak o pět let zpátky, na úroveň roku 2018. „Jeden z důvodů, proč teď neutrácíme, je fakt, že nám reálně klesají příjmy, otáčíme každou věc v krámě, je dražší a dražší. A příjmy nám zůstávají stejné nebo vzrostly jenom o trošku. Prostě reálně chudneme. To se muselo na spotřebě podepsat,“ vysvětluje.Výzkumná agentura PAQ Research v šetření pro Český rozhlas zjistila, že aktuálně 37 % domácností negeneruje žádné úspory. Utratí všechno nebo dokonce víc, než vydělají. Před začátkem inflační vlny to bylo 19 %.
Inflaci zkrotíme
Inflaci čeká ČNB za celý příští rok 2,6 %. Ministerstvo financí počítá se třemi procenty. „V lednu ještě dojde k přecenění. Inflace klidně může začínat i šestkou sedmičkou. Ale v únoru se dostaneme lehce nad dvojku,“ má za to Stroukal.
Radu České národní banky čeká do konce roku ještě jedno zasedání, kde se bude rozhodovat o sazbách. Zda půjdou 21. prosince sazby dolů, si Stroukal neodvažuje tipovat. „Je to fifty fifty. Technicky by měly, ale záleží na tom, jestli dostanou z trhu dost zpráv o tom, jaké bude lednové zvýšení cen. Zatím chodí dost negativní zprávy, že vyskočí hodně. To nahrává tomu, že sazby ještě nepadnou. Ale možná tam ještě nějaký vánoční dáreček pošlou.“
Poslechněte si celou epizodu.
Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese [email protected]. -
Zbývají mu tři roky a už nikdy nebude muset do práce. Lukáš Nádvorník propadl hnutí FIRE. Díky úspornému životnímu stylu dokáže odkládat bokem násobně víc peněz než průměr a tak se ještě před čtyřicítkou stane finančně nezávislý.
Poslechněte si celou epizodu.
Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese [email protected]. - Показать больше
