Episoder
-
Proč hledáme ideální stav věcí zrovna v paměti? A co když nám do toho hodí vidle vědecký výzkum, anebo dokonce přímé vzpomínky pamětníků a pamětnic? Proč by vlastně „přirozené“ mělo být „správné“? Kdo všechno z takového předpokladu těží a jaké to má reálné dopady? Dokáže se naše společnost obejít bez hierarchie a nerovnosti, anebo jsou její nedílnou součástí? A jak se můžeme bavit o přirozenosti v kontextu všeho „více než lidského“, co nás dávno obklopuje? Autor páté řady Screenshotu, novinář Matouš Hrdina, diskutoval v živém nahrávání speciálního dílu v rámci festivalu Academia Film Olomouc s aktivistou Eljou Plíhalem, filozofkou Katarínou Podušelovou a historikem Bohumilem Melicharem o tom, proč jsou některá společenská uspořádání od „tradiční” nukleární rodiny po stát a národ vnímána jako „přirozená“.
-
Střídání období sucha a povodní bude dál pokračovat. Obojí je projevem klimatické krize a problémem, který se ještě zhoršil v důsledku dlouholeté přeměny krajiny, jež ji zbavila schopnosti přirozeně hospodařit s vodou. Co s tím? Jak se efektivně chopit příležitostí k úpravám krajiny? Kde hledat příklady dobré praxe? Nakolik je vůbec možné se suchem bojovat lokálně a jak mu rozumět v kontextu globálních klimatických změn? A jak se proměňuje společenské vnímání tohoto problému?
O suchu nejen v Česku diskutovali antropoložka Markéta Zandlová, hydrolog Václav Hradilek a environmentalista Vlastimil Karlík. Moderuje novinářka a výzkumná analytička Helena Truchlá.
Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.
-
Manglende episoder?
-
Změní umělá inteligence od základu to, jak pracujeme, hrajeme si, žijeme? Přeroste člověka a přinese zkázu, jak tvrdí Elon Musk? Nebo lidé z technologického průmyslu jen vytvářejí bublinu, aby prodali svůj produkt? Novinář Parix Marx upozorňuje na to, že novinové titulky o revolučních změnách nás odvádějí od kritického zkoumání skutečných dopadů AI na naše životy. Místo abychom věnovali pozornost možnostem regulace teď a tady, soustředíme se na vize budoucnosti, které jsou nám předkládány. V rozhovoru s publicistou Matoušem Hrdinou poukazuje Paris Marx na společenské dopady tzv. „AI revoluce“ a hrozby, které AI představuje pro pracující po celém světě.
Paris Marx je publicista a spisovatel zabývající se technologiemi a jejich vztahem ke společenským problémům dneška. Je autorem podcastu Tech Won’t Save Us, ve kterém od roku 2020 dává nahlédnout do zákulisí technologického průmyslu a problematizuje ustálené narativy o technologiích. Vystudoval urbánní geografii a věnuje se také dopravě, v roce 2022 mu vyšla kniha Road to Nowhere: What Silicon Valley Gets Wrong about the Future of Transportation. Na mezinárodní úrovni přednáší o politice technologií a jeho texty byly publikovány v celé řadě médií, včetně časopisů TIME, WIRED a MIT Tech Review.
Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.
-
Zatímco environmentalisté a environmentalistky bojují za záchranu života na Zemi, vesmírný výzkum upírá pozornost za její hranice. Zdá se, že zatím slouží především zájmům mocných a krmí iluze o možnosti utéct z klimaticky nestabilní planety jinam. Filozof Lukáš Likavčan v rozhovoru s designérkou Klárou Pelouškovou však ukazuje, že výzkum potenciálně obyvatelných exoplanet nebo spekulace o vývoji inteligentního života ve vesmíru můžou environmentální hnutí také obohatit. Jak a proč je výhodné uvažovat o obyvatelnosti namísto udržitelnosti?
Lukáš Likavčan se zabývá environmentální filozofií a filozofií vědy a technologií. V současnosti působí na Newyorské univerzitě v Šanghaji a jako hostující výzkumník na astronomické observatoři Leiden University. Je autorem knihy Úvod do komparativní planetologie, ve které analyzuje vizuální kultury zobrazování Země z pohledu geopolitiky klimatické krize; porovnává různé způsoby představování si planety a hodnotí jejich geopolitické důsledky. Je také členem pracovní skupiny projektu More-than-Planet nizozemské organizace Waag Futurelab.
Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.
-
Co by se stalo, kdyby světové mocnosti dobývaly vesmír podobně jako kdysi půdu na planetě? Teoretička kosmu a výzkumnice Natalie B. Treviño zkoumá, jaké důsledky mají rozmanité formy dobývání vesmíru a jaká rizika mohou mít koloniální praktiky, které se tam uplatňují podobně jako na zeměkouli. Do hry o vesmír navíc ve velké míře vstupuje soukromý kapitál, který kvůli dravému vytěžování zdrojů může ohrožovat i život nás na Zemi. Jaké typy nerovnosti ze z naší pozemské existence přenášejí do kosmu, jak vypadá vesmírné vykořisťování a jak bránit vesmírnému kolonialismu?
Natalie B. Treviño působí na Open University ve Spojeném království, kde dokončuje svou první knihu On the Coloniality of Westernized Space Exploration. Ve své práci zabývající se kolonialitou vesmírného výzkumu čerpá z archeoastronomie, která se věnuje astronomickému věděním starověkých civilizací a domorodých společenství. Vychází rovněž z tradic dekoloniálního myšlení, feministické ekologie a zapatistické filozofie a věří v kosmický výzkum, v jehož jádru neleží snaha vesmír vytěžit, ale touha jej zažít.
Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.
-
O české společnosti se říká, že je poměrně individualistická a ke kolektivnímu způsobu života spíše nepřátelská. Nakolik tento obraz odpovídá skutečnosti a proč tomu tak je? Co pro Čechy a Češky znamená komunita? Co změnit, abychom mohli jako společnost efektivně řešit sdílené problémy? A jak se daří komunitnímu životu přímo v Jihlavě?
V této debatě se sešli analytička Sarah Komasová, členka komunitního centra Silo Jihlava Kateřina Vondráková a výzkumný pracovník Josef Patočka. Moderuje publicistka Táňa Zabloudilová.
Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.
-
Taky nechápete, proč druzí volí populisty? A nevíte, jak zachránit demokracii? Sociolog Jan Sowa nárůst autoritářského populismu v zemích střední Evropy nevidí jako žádnou velkou záhadu. Neoliberální důraz na jednotlivce nás vytrhl z mnohých forem společenství a zůstali jsme sami. Naše touha po kolektivní identitě ale nikam nezmizela. Volný trh ani výdobytky konzumní společnosti potřebu vzájemnosti, sounáležitosti a solidarity naplnit nedokázaly, a tak se mnozí začali uchylovat k pospolitosti, kterou nabízí populisté – tradiční rodině, národu a náboženství. Na jakých alternativách můžeme pracovat, pokud se nechceme ocitnout v náručí populistů navždy? A měli bychom tuto nálepku vůbec používat?
Jan Sowa je sociální teoretik dialektického materialismu a výzkumník věnující se široké škále témat od populismu přes kryptoměny po postkolonialismus. Známá je především jeho práce zaměřující se na modernitu a modernizaci (semi)periferií kapitalického světosystému. V letech 2016 až 2019 byl členem Komise kulturálních studií Polské akademie věd. V současnosti působí na Akademii výtvarných umění ve Varšavě.
Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.
-
I když jsme se možná domnívali, že stroje nás osvobodí od zdraví ohrožující, jednotvárné nebo jinak nezajímavé práce, současný vývoj vypadá jinak. Pracovní místa mizí spíš tam, kde se to vyplatí investorům. Navíc se zdá, že v oblasti práce může využití technologií ještě dále prohloubit současné nerovnosti. Jak proměňuje a v budoucnu ještě promění práci nástup umělé inteligence? Na co nezapomínat, když přemýšlíme o její regulaci? A jak se s generativní AI popasuje umění?
V této debatě uslyšíte odborovou právničku Šárku Homfray, sociologa Ondřeje Lánského a filmaře Ondřeje Vavrečku. Moderuje politoložka Kateřina Smejkalová.
Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.
-
Bojíte se, že umělá inteligence ovládne svět a zotročí lidstvo? Nebo se naopak těšíte, že za nás vyřeší všechny otravné úkoly? Novinář Paris Marx si nemyslí ani jedno. Umělou inteligenci považuje za pořádně přefouknutou bublinu, za níž stojí ekonomické zájmy technologických korporací. Potřebují především nalákat investory. Protože se ale soustředíme na motiv proměny světa, nevšímáme si reálných rizik, která s sebou přináší zavádění AI do práce, administrativy a dalších oblastí. Pokrok však nemusí vést nutně cestou, kterou nám předkládají technologičtí giganti. Jak můžeme na rozmach AI reagovat tak, aby byl svět svobodnější?
Paris Marx je publicista a spisovatel zabývající se technologiemi a jejich vztahem ke společenským problémům dneška. Je autorem podcastu Tech Won’t Save Us, ve kterém od roku 2020 dává nahlédnout do zákulisí technologického průmyslu a problematizuje ustálené narativy o technologiích. Vystudoval urbánní geografii a věnuje se také dopravě, v roce 2022 mu vyšla kniha Road to Nowhere: What Silicon Valley Gets Wrong about the Future of Transportation. Na mezinárodní úrovni přednáší o politice technologií a jeho texty byly publikovány v celé řadě médií, včetně časopisů TIME, WIRED a MIT Tech Review.
Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.
-
V následujících sto letech se podoba téměř všeho vodstva na planetě zásadně promění. Změny, kterých můžeme být svědky po dobu jednoho lidského života, jsou větší než ty, které se udály v posledních 50 milionech let. Přesto se zdá, že jsme vůči zprávám o klimatických změnách imunní. Spisovatel Andri Magnason to vysvětluje limity jazyka, kterým o nich hovoříme, i schopnosti vnímat procesy odehrávající se kolem nás v čase. Vědecká data jsou příliš abstraktní a predikce se zdají vzdálené. Jediný způsob, jak je předat veřejnosti, jsou podle něj příběhy. Jaké příběhy si potřebujeme vyprávět? A co můžeme dělat proto, abychom začali vnímat realitu, před kterou často zavíráme oči? Andri Magnason v rozhovoru s kulturním publicistou Jonášem Zbořilem.
Andri Snær Magnason je spisovatel a dokumentarista. Jeho tvorba sahá od poezie přes literaturu faktu, dětskou literaturu, sci-fi, divadlo až po dokumentární film. Nejen ve svém díle se věnuje především environmentálním tématům. Ve své poslední knize O času a vodě (česky 2022) Magnason hledá nový jazyk, který by vysvětlil klimatickou krizi prostřednictvím vědy, rodinných příběhů a mytologie.
Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.
-
Myslíte si, že víte, co je život? S největší pravděpodobností se mýlíte. Zatím nevíme, co je jeho skutečným principem. Protože neznáme jiný než pozemský život, musíme si klást úplně základní otázky o tom, jaká je jeho podstata a co to život vlastně je. Astrobioložka a teoretická fyzička Sara Imari Walker život chápe jako kreativní proces, v jehož jádru leží informace. Záhada života se tím ale nevysvětluje. Aby se život mohl uskutečnit, musí být informace poskládána náležitým způsobem. A tady naše dosavadní poznání končí. Dokážeme svou představivost toho, co je živé a neživé proměnit a posunout se ve vnímání světa?
Sara Imari Walker se ve své práci zabývá především otázkou toho, zda existují „zákony života“, které by mohly univerzálně popisovat život na Zemi i na jiných planetách. Cílem jejího výzkumného programu je proto pochopit, jaké nové fyzikální zákony by mohly být objeveny, jak živé vzniká z neživého a jak bychom mohli život rozpoznat. Působí jako profesorka na Arizona State University, kde je také zástupkyní ředitele centra Beyond Center for Fundamental Concepts in Science a vede výzkumný tým, který pátrá po původu, zákonitostech a možných podobách života.
Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.
-
Je boom umělých inteligencí jen nafouknutou bublinou? Proč se čím dál víc upínáme k rodině, národu nebo bohu? Co dělat, abychom vedle planety Země nezničili i celý vesmír? A dá se k podstatě života dopočítat? Podcastová série Inspiračního fóra ji.hlavského festivalu dokumentárních filmů přináší to nejzajímavější ze světového myšlení. V páté řadě novinář a editor newsletteru Matouš Hrdina přibližuje práci fyzičky a astrobioložky Sary Imari Walker, kritika technologického průmyslu Parise Marxe, kritické teoretičky kosmu Natalie B. Treviño a sociálního teoretika Jana Sowy. Speciální díly přinesou záznamy vybraných diskuzí loňského fóra v původním znění.
Matouš Hrdina je publicista zaměřující se především na témata spojená se sociálními sítěmi, digitální komunikací a internetovou kulturou, o kterých také publikuje newsletter Pod čarou. Přispívá i do jiných českých médií, dříve působil v Radiu Wave či časopisu Heroine.
Najdete nás každou středu na webu inspiracniforum.cz/podcast, podcastových platformách Apple Podcast, Google Podcast a Spotify a Deníku Referendum. -
Is there any emancipatory potential in playing mainstream video games? And can war games convey pacifist messages? The work of the art collective Total Refusal seems to indicate that the answer is yes. It is so because its members do not play by the rules. They subvert the usual logic of game narratives and show how they are permeated with politics. In this artist talk, two of Total Refusal's members, game theorist Leonhard Müllner and illustrator and cultural anthropologist Robin Klengel, discuss the merging of capitalism with the gaming world and the possibilities of subversion. The talk is moderated by philosopher Václav Jánoščík.
Mainsteam video games are the core material of all Total Refusal’s work. Besides films, they also create installations. In the one called Flowers Don't Care, for example, they explore the indestructibility of flora in the environments of three different war video games. Another work of theirs, the video installation Featherfall, is based on research on internet forums in which gamers exchange their dream experiences and shows how close dream and game worlds can be in the psyche of video game players. The collective was founded in 2018 and has won several awards, including the Diagonale Film Award for Best Short Documentary and the Contemporary Visual Arts Award of Styria Province.
Follow us on Facebook, Instagram and Twitter.
___
Je v hraní mainstreamových počítačových her nějaký emancipační potenciál? A mohou válečné hry předávat pacifistická poselství? Práce uměleckého kolektivu Total Refusal se zdá ukazovat, že ano. Jeho členové*ky totiž nehrají podle pravidel. Převrací obvyklou logiku herních narativů a zviditelňují tak jejich politickou rovinu. O splývání kapitalismu s herním světem a možnostech subverze hovoří v tomto artist talku dva z členů Total Refusal, herní teoretik Leonhard Müllner a ilustrátor a kulturní antropolog Robin Klengel. Moderuje filozof Václav Jánoščík.
Total Refusal se definují jako pseudo-marxistická mediální guerilla a mainsteamové počítačové hry jsou základním materiálem celé jejich tvorby. Vedle filmů tvoří také instalace. V té s názvem Flowers don´t care například zkoumají nezničitelnost flóry v prostředí tří různých válečných videoher, videoinstalace Featherfall zase vychází z výzkumu na internetových fórech, v nichž si hráči videoher vyměňují své snové zážitky a ukazuje, jak blízko k sobě mohou mít v psychice uživatelů snové a herní světy. Kolektiv vznikl v roce 2018 a získal několikero ocenění, včetně Diagonale Film Award za nejlepší krátký dokument nebo Contemporary Visual Arts Award of Styria Province.
Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram a Twitter.
-
In 2016, Philippine president Rodrigo Duterte launched a "war on drugs" that triggered a wave of massive terror among the population. It is estimated that up to 27,000 people were killed in large-scale extrajudicial killings. Last year, Duterte was replaced in the presidential seat by Bongbong Marcos, whose father imposed a harsh dictatorship on the country in the early 1970s. Kiri Dalena is a Filipina artist, documentary filmmaker and human rights activist. In this artist talk, moderated by Artalkt magazine editor Anna Remešová, she speaks about her work, Philippine society and political depravity and violence.
Kiri Dalena graduated in Human Ecology and later studied 16mm documentary filmmaking at the Mowefund Film Institute. She is a recipient of the CCP 13 Artists Award and in 2009 her installation artwork Barricade, book of slogans, erased slogans, and isolation room received an Ateneo Art Award. Her works were also shown in many international events including the Berlin Biennale in 2020, the Manila Biennale 2017 and the Fukuoka Asian Art Trienniale 2014. You can learn more about the works mentioned in this episode in the festival book.
Follow us on Facebook, Instagram and Twitter.
___
V roce 2016 zahájil filipínský prezident Rodrigo Duterte „válku proti drogám“, která spustila vlnu masivního teroru obyvatelstva. Podle odhadů bylo při rozsáhlých mimosoudních popravách zabito až 27 000 lidí. Loni Duterteho vystřídal v prezidentském křesle Bongbong Marcos, jehož otec zavedl na začátku 70. let v zemi tvrdou diktaturu. Kiri Dalena je filipínská umělkyně, dokumentaristka a lidskoprávní aktivistka. V tomto artist talku hovoří o své práci, filipínské společnosti a politické zvůli a násilí. Moderovala redaktorka časopisu Artalk Anna Remešová.
Kiri Dalena vystudovala sociální ekologii a dokumentární film na Mowefund Film Institute. Je držitelkou ceny CCP 13 Artists Award a v roce 2009 získala Ateneo Art Award za svou instalaci Barricade, book of slogans, erased slogans, and isolation room. Její díla se objevila na několika mezinárodních výstavách, včetně Berlínského a Manilského bienále a Fukuoka Trienále asijského umění. O konkrétních dílech zmiňovaných v této epizodě se můžete dočíst více v naší festivalové knize.
Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram a Twitter.
-
V loňských maďarských parlamentních volbách zvítězil již počtvrté v řadě Viktor Orbán. Volby tak stvrdily směr, kterým se ke znepokojení liberální části nejen maďarské společnosti země ubírá posledních několik let. Orbánova konzervativní vláda soustavně omezuje práva LGBT+ lidí a žen, ohýbá demokratické principy a podrývá svobodu mediálního prostoru. Doktorky genderových studií Dorottyi Rédai se ptá novinářka Linda Bartošová na aktuální stav maďarské demokracie, náladu ve společnosti i možnosti dalšího vývoje.
Doktorské studium na Středoevropské univerzitě (tehdy ještě v Budapešti) zakončila Dorottya Rédai v roce 2015 obhájením dizertační práce Exploring Sexuality in Schools. The Intersectional Reproduction of Inequality, kterou následně publikovalo nakladatelství Palgrave Macmillan. Na CEU se dále věnuje výzkumu a v rámci sdružení Labrisz Lesbian Association seznamuje na školách děti a teengarey s LGBTQ+ otázkami.
Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.
-
Umělecká skupina Total Refusal hraje počítačové hry jinak, než to vývojáři zamýšleli, a vytváří v nich vlastní příběhy. Odmítáním zavedených pravidel odhaluje stereotypy, ideologie a skryté záměry, které jsou do videoher vepsané. Jejich práce tak ukazuje, jakými způsoby se společenské vzorce otiskují do fiktivních světů, které je na oplátku pomáhají reprodukovat. Jaký potenciál pro změnu se skrývá v takové subverzivní hře?
O problematice genderu v počítačových hrách a jejich reflexi společenských problémů hovoří také herní vědkyně Tereza Krobová.Total Refusal se definují jako pseudo-marxistická mediální guerilla a mainsteamové počítačové hry jsou základním materiálem celé jejich tvorby. Vedle filmů tvoří také instalace. V té s názvem Flowers don´t care například zkoumají nezničitelnost flóry v prostředí tří různých válečných videoher, videoinstalace Featherfall zase vychází z výzkumu na internetových fórech, v nichž si hráči videoher vyměňují své snové zážitky a ukazuje, jak blízko k sobě mohou mít v psychice uživatelů snové a herní světy. Kolektiv vznikl v roce 2018 a získal několikero ocenění, včetně Diagonale Film Award za nejlepší krátký dokument nebo Contemporary Visual Arts Award of Styria Province.
Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.
-
Denně strávíme online v průměru okolo šesti hodin. Podobu prostoru, do kterého přitom vstupujeme, vnímáme většinou jako samozřejmou – jenže samozřejmá není. Internet, který byl kdysi představován jako místo neomezených možností pro svobodnou zábavu i poznání, je dnes konstruován za účelem zisku. Jak přesně v současnosti funguje a jaká je jeho budoucnost? Lze ho ještě zachránit z rukou technologických gigantů? A co nás čeká v metaverzu?
V této debatě uslyšíte politoložku zabývající se společenskými dopady technologií Kateřinu Smejkalovou, vizuálního umělce a teoretika počítačových her Leonharda Müllnera a politologa Daniela Leiseganga, který se věnuje digitálním právům a svobodám. Moderovala ji socioložka a digitální antropoložka Marie Heřmanová.
Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.
-
Spisovatel a publicista Ben Tarnoff varuje před vývojem internetu dosavadním způsobem, kdy je v rukou soukromých korporací. Vrací se k jeho kořenům a dokládá, jak zásadně se odchýlil od svého původního smyslu a účelu. Ukazuje, že se v důsledku rozsáhlé privatizace internet stal nedemokratickým a umožnil velkým hráčům ovlivňovat uživatele prostřednictvím dat, která o nich sbírají. Co lze s internetem udělat, aby sloužil zájmům společnosti?
Svůj pohled na možnosti regulace internetu, jeho zveřejnoprávnění i existující alternativy nabízí také politoložka Kateřina Smejkalová.Ben Tarnoff vedle technologií a politiky píše i o americké kulturní historii. Přispívá do Guardianu, The New York Times nebo Jacobinu. Spoluzakládal tech-magazín Logic, který nahlíží pod povrch technologií a ptá se, koho tyto nástroje obohacují, koho ochuzují a jaké budoucnosti činí (ne)možnými. Ve své poslední knize Internet pro lidi: Boj za naši digitální budoucnost (2022) analyzuje současnou krizi internetu a napovídá, jak z ní ven. Ať už se jedná o ztrátu soukromí nebo šíření dezinformací, podle Tarnoffa nese vinu za nebezpečné nešvary soudobého internetu jeho zesoukromění. Jako řešení tak navrhuje deprivatizaci, která, jak věří, by mohla internet změnit v místo, kde vládnou lidé, nikoli zisk.
Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.
-
V tomto díle uslyšíte vyprávění bývalého vězně, kterého o svobodu připravila už před nástupem do výkonu trestu závislost na tvrdých drogách. Ty užíval Jan Drtina přes deset let a nakonec kvůli nim skončil na tři roky za mřížemi. Svou závislost ale překonal, k drogám ani do vězení se nevrátil. To z něj v zemi, kde se míra recidivy pohybuje okolo 70 procent, činí světlou výjimku. Čím si vysvětluje, že se zařadil k té šťastnější čtvrtině propuštěných? Jakých slabin českého vězeňství byl svědkem? A jaké to je, vrátit se zpátky na svobodu?
Jan Drtina působí jako odborný poradce v neziskové organizaci RUBIKON Centrum, která se věnuje mj. práci s lidmi v konfliktu se zákonem. Po návratu z vězení znovu nabyl sebedůvěru díky možnosti vystoupit jako řečník na konferenci TEDx. Dnes se snaží svou zkušenost z vězení a z návratu do „normálního života“ předávat v rámci své práce a pomáhat tak těm, kteří to potřebují.
Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.
-
Neurofilozofka Patricia Churchland přichází s nezvyklým pohledem na to, odkud se bere morálka, a s ní i solidarita a péče o druhé. Její zdroj při zkoumání fungování mozku nenachází jen v náboženství, výchově a společenské etice, ale i v biologických procesech a evoluci. Důležitým souvisejícím objevem přitom je, že tyto schopnosti nejsou dány pouze člověku. Najdeme je také u dalších savců i jiných druhů živočichů. Jaké implikace to má pro fungování společnosti?
Patricia Churchland je filozofka, průkopnice na poli neurofilozofie – oboru, který filozofické problémy promýšlí ve světle vědeckých poznatků o fungování lidského mozku. Churchland vychází z předpokladu, že naše mentální procesy mají základ v neurobiologických mechanismech. Ve své nejnovější knize Svědomí: původ morální intuice dochází k závěru, že i svědomí je produktem evolučního vývoje mozku a určitou morální intuicí tak nedisponují pouze lidé. Churchland je emeritní profesorkou na University of California v San Diegu a od roku 2015 členkou Americké akademie umění a věd.
Sledujte nás na sociálních sítích Facebook, Instagram, YouTube a Twitter.
- Vis mere
