Episodes
-
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 62 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR
„Že mi budou tleskat tisíce lidí? Nikdy by mě to nenapadlo, ani jsem nechtěl být komentátor,“ říká Števo Eisele, který dnes komentuje Formuli 1 už třináct let a během té doby se z něj stal fenomén, který výrazně proměnil způsob, jakým se tento sport sleduje nejen na Slovensku, ale i v Česku. Společně s bývalým jezdcem Josefem Králem vytvořili duo EisKing – se kterým natáčí videa i podcast, pořádají živá vystoupení, ale především kolem sebe shromažďují obrovskou základnu fanoušků. „Když jsme spustili EisKing, naším prvním pravidlem byla nulová tolerance k nenávisti. Chtěli jsme přilákat slušné lidi a ono se to podařilo,“ popisuje novinář, jak se dvojici povedlo ke sportu přilákat třeba i mladé dívky, aniž by musel čelit „buranům“ jako jinde v diskuzích. Formule 1 má být podle Eiseleho nejen o závodění, ale právě především o fanoušcích a emocích. Zároveň otevřeně mluví o tom, proč považuje současné ekologické zásahy do Formule 1 za problematické. „Přišli jsme o zvuk, to byla základní esence formule 1. To je zbytečná škoda,“ říká Eisele a dodává, že změna pravidel může F1 uškodit víc, než si kdo připouští. V rozhovoru mluví také o své cestě k mikrofonu, ale i o tom, proč přestal sledovat politiku, nebo proč se ho dotýká, když je jako Slovák spojován s Andrejem Babišem. „Pro některé lidi Babiš zosobňuje všechno zlé slovenské. Netěší mě to, ale neovlivním to,“ vysvětluje komentátor F1. Kvůli tomu, jak umí někteří lidé být „zlí“, musel v určitou chvíli novinář změnit své mentální nastavení. Co ho ale trápí dnes nejvíc, je to, jak balancovat kariéru a roli otce. „Minulý rok jsem byl mimo domov 94 nocí. A když odcházím, syn se mi omotá kolem nohy a řekne: tatínku, nechoď… Tak je to těžké,“ přiznává Eisele s tím, že si ale takový život „vydřel“ a asi těžko může říct, že by byl šťastnější v jiné profesi. Co si myslí o Filipu Turkovi a jeho mediálním příběhu závodníka F1? Proč si podle něj současní politici zaslouží jen výsměch? Jaká úskalí má práce komentátora a jak se proměnila Formule 1 – a možná i on sám – od doby, kdy usedl za mikrofon poprvé? O tom všem mluví Števo Eisele v rozhovoru.
-
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 61 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR
„Tahle doba je přelomová a atmosféra je velmi nebezpečná,“ říká teolog, sociolog a katolický kněz Tomáš Halík. Lidé si podle něj nerozumí třeba ani ve vlastních rodinách a do popředí se derou populisté, kteří využívají strach a nenávist. „Politickou elitu nejde oddělit od těch, kteří ji volí. Problémy extremismu a fanatismu nejsou jenom problémy fanatiků, ale i lidí, kteří se nechají zfanatizovat,“ obrací se Halík k některým voličům a dodává, že se obává, že v Česku máme čím dál tím více nezodpovědných voličů. V rozhovoru otevřeně mluví o tom, proč ho zneklidňuje podoba současné opozice, proč považuje Donalda Trumpa za „monstrum“ a Benjamina Netanjahua za válečného zločince. Podle Halíka právě izraelský premiér nese výrazný díl viny na drastickém úpadku mezinárodní pověsti Izraele i na děsivém vzestupu antisemitismu ve světě. „Co Izrael v Gaze dělá, už dávno překročilo hranice něčeho, jako je ‚nutná sebeobrana‘. Izrael tím ztrácí morální kapitál, který získal po holocaustu,“ říká Halík a vyčítá bezpodmínečnou podporu izraelské vlády ze strany některých českých politiků. Kritizuje mimo jiné i ministryni Janu Černochovou, která po začátku války volala po vystoupení Česka z OSN. Halík dokonce nechápe, že ji premiér Petr Fiala po takovém výroku ponechal ve funkci ministryně. V rozhovoru se vyjadřuje také k situaci v katolické církvi – pokud jde o tu českou, Halík by si přál jiný styl vedení. Doufá proto, že na post pražského arcibiskupa Jana Graubnera přijde někdo komunikativnější a někdo, kdo si více uvědomuje, „která hodina bije“. Katolickému knězi také vadí způsob, jakým byl odvolán Marek Orko Vácha – bez diskuse, „jako za komunistických církevních tajemníků“ –, což v něm zanechalo pocit hlubokého zklamání a zranění. Halík se opatrně staví také k Vatikánské smlouvě. Podle něj neznamená zásadní změnu, ale upozorňuje na „nešťastnou formulaci“ týkající se zpovědního tajemství. Právě ta by podle kritiků mohla zhoršit postavení obětí sexuálního násilí, a proto se vyjadřují proti její ratifikaci. Takové obavy jsou ale podle Halíka mylné a dokonce si myslí, že se kritika přehání. Halík tvrdí, že dnes si už církev uvědomuje závažnost těchto selhání a že v některých ohledech je díky zvýšenému veřejnému tlaku bezpečnějším prostředím než jiné instituce. Jak vnímá kritiku nově zvoleného papeže Lva XIV., že sexuální zneužívání přehlížel? Čí je podle něj takové dění v církvi největší selhání? Kdo jsou podle něj trojští koně Ruska v Evropské unii? Jak moc Trump ochromuje Ameriku a jak vedle něj může působit na americkou společnost nový papež? I to se dozvíte v rozhovoru. -
Missing episodes?
-
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 66 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR
Je minoritním akcionářem ČEZ a patří k neúnavným kritikům vládních zásahů do české energetiky. Michal Šnobr už řadu let sleduje, jak politici rozhodují o podobě českého energetického mixu – a podle něj často bez znalosti práva ani ekonomické reality. „Politici mají nulové znalosti o právním prostředí, ve kterém se v České republice podniká. Navrhují pak věci, které jsou úplně mimo mísu,“ říká investor, který dnes většinu svých peněz vkládá do farem, lesů a půdy. V rozhovoru otevřeně mluví o tom, proč považuje windfall tax za „křivárnu“ na akcionáře a proč si myslí, že má rozhodně právo se ozvat. „Stojí mi za to se s někým hádat? Nestojí, ale jde o princip. Nenechám si od někoho ukrást peněženku na ulici a nenechám si to líbit ani od politiků,“ říká rozhodně. Šnobr věří, že stát měl prostředky z ČEZ získat jinak – například dividendou – a že výjimečná daň, postavená téměř výhradně na ziscích jediné firmy, je neférová. To, že nové jaderné zdroje v Dukovanech pomohou ulevit českým peněženkám, je podle něj iluze. „Jaderná energetika nikdy nebude generovat levnou elektřinu. Nikdy z principu nemůže,“ říká s tím, že nové bloky navíc jen nahradí ty stávající. Za zcela mimořádný označuje i samotný tendr, který podle něj musel selhat: „Nikdo v Evropě ani v rozvinutém světě dnes nedělá takovou stavbu přes tendr a nerealizuje ji přes soukromou společnost. Byla otázka času, kdy to vybuchne,“ dodává k současné situaci. Podle Šnobra jsme si tu příliš dlouho žili jako „prasátka v žitě“, za energie neplatili tolik, kolik jsme měli, a proto jsme dostatečně neinvestovali do energetiky. Když vláda slibuje levnou elektřinu, podle investora tak veřejnosti lže, protože výdaje na jaderné bloky nakonec lidé zaplatí prostřednictvím daní. „Lžou. Zavádějí veřejnost na scestnou kolej. Až to lidé pochopí, bude pozdě,“ říká. Energetiku považuje Šnobr za klíčový sektor pro budoucnost Česka, ale obává se, že mu dnes nikdo kompetentní skutečně nerozumí. Politici si z něj ale udělali nástroj populismu. Podle něj je důležité si uvědomit, že jde o oblast, která potřebuje plán na dvacet, třicet let dopředu, ne čtyřleté volební cykly. Proč se rozhodl věnovat více svým investicím do zemědělství a půdy namísto energetiky? Jakou obavu má z toho, až jednou předá svůj majetek svým dětem? A kde by mělo Česko, pokud jde o energetiku, co nejdříve jednat? Nejen o tom, ale také o zkušenosti s Danielem Křetínským a důvodech, proč měl jiné starosti než „takoví dravci“, mluví Michal Šnobr v rozhovoru.
-
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 48 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR
Původně se dětí bál a zpočátku si nebyl jistý, jestli s nimi chce pracovat. Dnes je Cyril Matějka jedním z nejviditelnějších pediatrů přinejmenším na českých sociálních sítích. Pod přezdívkou Cyril Děckař točí krátká videa, v nichž s nadhledem a humorem vyvrací zažité omyly v péči o děti a radí, co opravdu funguje. „Došla mi trpělivost,“ popisuje, jak ho začalo štvát, když v ordinaci vídal stále stejné chyby – špatné dávkování léků, babské rady proti horečce nebo zbytečné návštěvy pohotovosti. Právě proto se rozhodl zkusit to vysvětlit rodičům jinak. „Co lékař, to názor. Rodiče se na to dívají pozitivně, samozřejmě někomu z kolegů občas šlápnu na kuří oko,“ dodává pediatr. Přestože je cílem Matějky vyvracet mýty týkající se léčby u dětí, občas jsou podle jeho slov situace, které nelze jinak než vzdát. Jako příklad dává rodiče, kteří odmítají své děti očkovat. „Zkuste s takovými rodiči debatovat, snažil jsem se o to i hodinu. Nosili mi stránky argumentů, co je v očkování za směsice olova, hliníku a čeho všeho dalšího, a ukazovali mi studie, kolik to zabilo dětí a kolik případů autismu to údajně způsobilo. Ty nepřesvědčíte,“ vysvětluje lékař, proč se do takových bitev už nepouští, protože ho dostávají na hranici vyhoření. Co mu naopak nevadí, je, když se matky a otcové o nemoci svých dětí zajímají a „googlí“ – takový přístup podle osobní zkušenosti lékaře spíše ulehčuje práci a je údajně lepší než u rodičů, kteří jen „odevzdají dítě na pohotovosti“. Proč? Jak se Matějka vyrovnává s chybami, které jako lékař dělá? Jaké interakce mu dělají v praxi největší problém? A proč lékařské fakulty doktory na reálný provoz nemohou připravit? I to se dozvíte v rozhovoru. -
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 52 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR
Její hraný debut bude soutěžit na filmovém festivalu v Cannes – a to jako první český celovečerní film po více než třiceti letech. Zuzana Kirchnerová ve filmu Karavan ztvárnila příběh matky dítěte s mentálním postižením. Sama přitom po narození svého syna Davida zjistila, že trpí Downovým syndromem, ke kterému se později přidal i diagnostikovaný autismus. „Všichni mi říkají: Konečně jsi řekla nahlas, že mateřství a otcovství nemusí být vždy jenom krásné a načančané. Všichni máme ty děti rádi, ale někdy je to hrozně těžké,“ popisuje režisérka, jak na její film reagovali i rodiče dětí bez jakéhokoli handicapu. O tom, že její syn trpí Downovým syndromem, se Kirchnerová dozvěděla až po porodu – a podle jejích slov dosti nevybíravým způsobem. „Byl to můj chlapeček a oni o něm mluvili, jako by to byl nějaký problém,“ vzpomíná filmařka i na doporučení lékaře, že má dítě umístit do ústavní péče, jinak si „zkazí kariéru“. Slova o ústavech ji ale zvedají ze židle dodnes – odkazuje třeba na debaty pražských radních o transformaci ústavní péče a jejím přesunu mimo metropoli. Právě otázka toho, co bude jednou s jejím synem a péčí o něj, trápí režisérku jako matku aktuálně nejvíc. Přestože má teď její syn David dobrou školu a může docházet do denního stacionáře, podle filmařky není Česko připraveno poskytnout mu dostatečně důstojný život. Dokonce si myslí, že je v této oblasti Česká republika jednou z nejhorších v Evropě. Kirchnerové také vadí, jak společnost vnímá matky handicapovaných dětí – tedy jako svaté bytosti, které pouze někde štrykují, vystřihují kartičky a jsou u toho pořád spokojené. Lidem podle ní nedochází, že mají jako ženy také své potřeby, a i proto ve filmu Karavan poukazuje na to, že chtějí být ženami se vším všudy a jsou také sexuální bytosti. Kde stát v péči o lidi s postižením podle Kirchnerové selhává nejvíce? Lze zabránit tomu, aby byla péče o dítě s handicapem frustrující? Proč je důležitá osvěta tohoto tématu? A jak režisérka našla herce, který ve filmu Karavan hraje chlapce s Downovým syndromem a autismem – a jak se s ním pracovalo? Poslechněte si celý rozhovor.
-
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 70 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR
„Ruská strana nemá zásadní motivaci mír uzavřít. Má před sebou léto – a to je doba, kdy může Rusko dosáhnout územních zisků,“ říká bezpečnostní analytik Vlastislav Bříza. Podle něj to zatím fyzicky na mír nevypadá, ale mentálně do této fáze vstupujeme. Kyvadlo se navíc dle experta v posledních týdnech začalo vychylovat na opačnou stranu – Donald Trump „nebaští“ vše, co mu Vladimir Putin naservíruje, a nechválí ho jako svého kamaráda. Stejně tak se změnil povýšenecký přístup Trumpa k Ukrajině od doby, kdy proti němu ukrajinský prezident Zelenskyj seděl jako oukropek v Oválné pracovně. Podle Břízy Ukrajina konečně našla společnou řeč s americkou administrativou – a to je podle něj dobře. Díky tomu věří, že se Spojené státy z vojenské pomoci válkou zasažené zemi nestáhnou. Rusko podle něj na druhé straně rozhodně krvácí – ekonomicky i lidsky – a drtivá většina západních států by v takovém případě válku za určitých podmínek ukončila. Na to ale nelze u Ruska spoléhat, protože je ochotno obětovat hodně. Může být uzavřen mír tak, jak si ho přejeme? Jakou roli hraje Turecko? Co by se stalo, kdyby na Moskvu dopadla jaderná zbraň? A jak vnímá současnou situaci v Pásmu Gazy? Také o tom mluvil Vlastislav Bříza.
-
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 63 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR
Scénárista, režisér, držitel dvou Českých lvů, ale také oblíbený cíl českého bulváru. Petr Kolečko podle svých slov skrz média působí možná i lépe než na některé lidi v reálném životě, a je to dané mimo jiné i tím, jak upřímný je. Jeho manželka mu prý připomíná, že s ním doma není až taková zábava, na to, že píše komedie. Podle Kolečka je to i proto, že kdo se živí humorem, má za sebou ze zásady nějaké své „démony“. Čím je člověk starší, tím je to podle scénáristy náročnější. „Jak se cítím po čtyřicítce? Mohlo by to být lepší, život mě demoluje a přispívám tomu trochu sám různými sebedestruktivními návyky,“ přiznává Kolečko. Přes to, že je „komerční člověk“, žije svým způsobem život umělce – obhajuje si to ale tím, že nikdo není úplně normální, a být to jinak, podle scénáristy by to byla nuda. Možná i proto ho baví, když je v jeho tvorbě nějaká autobiografická složka, a dokonce tvrdí, že bez té dobrou komedii neuděláte. Kdo si myslí, že se humor dělá jednoduše, se podle Kolečka navíc dost mýlí, a dodává, že jde snad o nejtěžší formát, který může tvůrce psát. Scénárista popisuje, jak není důležité, co je na papíře, ale především to, jak se scéna nakonec zpracuje. Držitel cen České filmové a televizní akademie v rozhovoru ale také popisuje, že není velkým fanouškem toho, když při ceremoniích jako je Český lev dochází na politická prohlášení. Podle něj je potřeba uvědomit si, že část společnosti umělce vnímá jako darmožrouty, a proto je otázkou, zda taková sdělení padají na úrodnou půdu. Obecně si ale o českém národu myslí, že je inteligentní, protože dokáže prohlédnout, že ne všechno, co se píše v médiích a bulváru, je pravda. Dává za příklad i dobu, kdy byl sám středobodem bulvárních plátků. Na to, aby vysvětloval, že jsou věci jinak, ale tehdy nechtěl vynakládat energii a považuje to za zbytečné. Jak na tuhle dobu vzpomíná? Jaký je jeho vztah k víře? Proč může to, když někdo odmítá být pokrytecký, působit jako arogance? Jakou roli hraje ve filmovém a seriálovém prostředí kritika – a uškodila Kolečkovi někdy? Poslechněte si celý rozhovor. -
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 62 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR
„Vždycky, když se vrátím, uvědomím si, jak moc se máme dobře a jak nám chybí nadhled nad tím, jak žijeme,“ říká farmaceut Stanislav Havlíček, který s Lékaři bez hranic jezdí na humanitární mise – byl například v Jemenu, Etiopii, Bangladéši nebo Palestině. Jako příklad toho, jak si v Česku neumíme představit situace v jiných zemích, uvádí, jak nenásilná u nás byla sametová revoluce. Je to podle něj rarita, a když lidé ve světě bojují o demokracii nebo svá práva, většinou riskují své životy. Na prahu občanské války je teď například Jižní Súdán, ze kterého se Havlíček naposledy vrátil, a připomíná také aktuální situaci v Gaze, která vzbuzuje velké společenské debaty. „Lidé tam nevědí, co bude. Nevědí, jak dlouho to bude trvat. Jsou závislí na pomoci zvenčí. Pro mě je těžko představitelné, že by se tady mohlo stát něco podobného,“ popisuje farmaceut. K současnému dění v oblasti říká, že v Pásmu Gazy žijí dva miliony lidí, na které nelze uplatnit kolektivní vinu a trest. Pokud je šestiměsíční dítě, které hladoví dva měsíce, nelze se na něj podle Havlíčka dívat jako na teroristu. Podle něj to, co lidé vidí v médiích, je naprosto jiná zkušenost než ta, kterou získá člověk na vlastní oči. Na debatách se ho dokonce často lidé ptají, jestli v Gaze viděl někoho z Hamásu. Havlíček na to ale prý jen těžko odpovídá, když vedle militantního křídla organizace existuje i politické uskupení, jehož součástí jsou například i úředníci pracující ve zdravotnictví. Na tamější dvoumilionovou populaci podle něj nelze nahlížet jen jako na dav fanatických džihádistů – jsou to normální lidé. „Je tam spousta lidí, kteří trpí špatnou politikou svého vedení, ale nemůžou s ním nic dělat. Nemůžou dojít na Václavák a zacinkat klíčema,“ vysvětluje farmaceut. Havlíček byl naposledy v Pásmu Gazy loni na začátku roku a neumí si představit, jak náročná může být situace v oblasti teď, když dochází k blokování humanitární pomoci. Jak vnímá útoky na humanitární pracovníky a lékaře? Myslí si, že pod nemocnicemi mohou být tunely Hamásu? Proč si z Gazy přivezl rozčarování? Jaký je podle něj rozdíl mezi potrestáním viníků a pomstou? A proč chce jít do politiky? I to se dozvíte v rozhovoru.
-
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 60 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR
„Čím jsem zkušenější, baví mě i neúspěchy. Připustil jsem si, že je v pohodě udělat chybu a nebýt OK,“ říká fleretista Alexander Choupenitch, který v současnosti prožívá asi nejúspěšnější sezónu svého života. Spoustě lidí přitom utkvělo v paměti, že se mu naposledy nepodařilo obhájit olympijskou medaili v Paříži. Podle sportovce jde ale jen o výseč jeho kariéry a negativně to rozhodně nevnímá. „Je náročné dostat se tam jako jednotlivec z Evropy, jsou na ni jen dvě místa,“ přibližuje to, jak je samotná kvalifikace na olympijské hry velkým úspěchem. Šermíř popisuje, že mnohem důležitější než výhry se pro něj stal samotný proces, kdy se i z neúspěchů může něco naučit. Těžko ale chápe ty, kteří svou práci nedělají na sto procent a bez vidiny, že v ní chtějí být nejlepší. Co je pro fleretisty ale trochu nevýhodou, je podle něj fakt, jak podfinancovaný šerm v Česku je. I proto musel Choupenitch obětovat víc než v jiných zemích, kde není šerm takovou popelkou mezi sporty. „Mám tabulkový plat, je to průměrný český plat a rozhodně není takový, jaký mají třeba fotbalisté nebo hokejisti,“ vysvětluje a dodává, že záleží i na tom, jak je člověk „šikovný“ v jednání s partnery. Sportovci by si, pokud jde o komerční spolupráce, měli sami sebe víc vážit a nekazit trh například nabízením barteru. On sám prý dostává hodně nabídek, se kterými není spokojený, a žertuje, že poslední cenově férová nabídka byla ta, když mu někdo sliboval 600 eur za zaslání zpocených ponožek. V rozhovoru Choupenitch také popisuje, jak se musel tajně scházet se svým současným trenérem jako milenec s milenkou, ale i jak silná mentální hra vůbec šerm je. „Co není zakázáno, je povoleno. Člověk dělá všechno, aby našel soustředění a rozhodil ho tomu naproti,“ prozrazuje taktiku fleretistů Choupenitch. Jak vnímá debatu o zákazu účasti ruských a běloruských sportovců na sportovních utkáních? V čem je šerm neférový a proč má pocit, že dnešní mladí sportovci nejsou tolik zapálení? A jak vnímá svou hudební kariéru? Pusťte si celý rozhovor.
-
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 55 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR
„Amerika nikdy nebyla můj celoživotní sen. Chtěla jsem někam daleko, kde to neznám,“ říká fotografka Marie Tomanová, která pro prestižní americké časopisy zvěčnila například herce Stanleyho Tucciho nebo Jeremyho Allena Whitea. Svou cestu za úspěchem vidí spíš jako náhodu a podle ní je často lepší nejít za konkrétním cílem, ale prostě „někam jít“ a věci se pak mohou dát do pohybu. Že by se mohla stát umělkyní, Tomanová dříve vůbec nečekala – na vysoké škole v Brně se totiž setkala s přístupem, který demotivoval nejen ji, ale je přesvědčena, že vytvořil i spoustu dalších zlomených lidí. „Byla jsem v ateliéru, kam pedagog vždycky přijel, ubalil se nějaký joint, pilo se pivo a třeba si vás posadil na klín, a když se vám to nelíbilo, všichni se smáli a bylo to hrozně nepříjemné,“ popisuje svoji zkušenost fotografka s tím, že jí až po letech došlo, jak špatný takový přístup byl. O to víc si cení iniciativ, které proti podobným tlakům v akademickém prostředí bojují. Proti čemu se ale dá asi těžko bojovat, je podle fotografky změna, kterou procházejí Spojené státy americké se staronovým prezidentem Donaldem Trumpem. Amerika Tomanovou podle jejích slov zklamala a neví, jestli chce být její občankou. Kvůli obavě z toho, co čeká držitele tzv. zelených karet, si ale bude muset fotografka občanství nejspíš brzy zařídit. „Když Donalda Trumpa zvolili prezidentem poprvé, hrozně jsem to obrečela. Byla jsem tehdy v Kalifornii jako nelegální migrant. Pracovala jsem jako chůva a přivydělávala si stříháním konopí na farmě,“ vzpomíná Tomanová na dobu, kdy se ještě nemohla živit čistě fotografií. Tehdy začal ohromný strach, že nebude moci ze země vycestovat, protože by se do ní nemusela vrátit. Znovuzvolení Trumpa prezidentem loni na podzim dnes vůbec nechápe – hodnoty, které prosazuje, vnímá jako pro společnost jedovaté. Proč ve Spojených státech nechce zestárnout a dokáže si fotografka představit svůj umělecký život třeba v Evropě? Jak by podle ní vypadal svět, kdyby nezáleželo na penězích? A nebojí se, že ji jednou nahradí umělá inteligence? I o tom mluvila fotografka Marie Tomanová.
-
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 68 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR
„Opravdu neumím zázraky,“ říká ministryně obrany Jana Černochová k tomu, že podle informací náčelníka Generálního štábu chce armádu opustit stovky lidí v době, kdy česká obrana potřebuje dalších 14 tisíc vojáků přijmout. Šéfka resortu obrany je proti tomu, aby se vracela základní vojenská služba. Bez toho, aby se dobře zaplatila profesionální armáda a zároveň zajistily dobrovolné zálohy, se ale podle ní neobejdeme. Černochová v rozhovoru popisuje i to, jak to bylo s plánem na navýšení platů vojáků, a odmítá, že by o něm vláda už dříve nevěděla. Uznává ale, že pokud má jako ministryně na svém resortu uspět, musí jednat přímočaře a využít maximum, aby dosáhla svého. „Nemusíte být v kolektivu vždy oblíbený,“ brání své metody Černochová. Ministryně Fialovy vlády se brání nařčení opozice a některých expertů, že současný kabinet využívá téma obrany v rámci předvolebního boje. Podle jejích slov rozhodně nejde o snahu zakrýt nedostatky vlády v jiných oblastech a argumentuje tím, že kromě přistání mimozemšťanů tahle vláda zažila nejspíš všechno. Každému, kdo ji hodnotí, by tak Černochová přála, aby se dokázal vcítit do situace, kdy jsou občas na stole dvě řešení, z nichž ani jedno není dobré, a politická reprezentace přesto musí jedno vybrat. Ministryně obrany v rozhovoru mluví také o tom, jak současnému kabinetu komplikuje vládnutí opozice svými obstrukcemi. „Bolí to, ale je to demokracie. Je to divadlo, ale v jiných parlamentech se i perou,“ zlehčuje situaci. Černochovou netěší, jakým způsobem se společnost polarizovala a do jakých obrátek se dostává politika. Přibývá osobních útoků, urážek, negace – a zvláště náročnou pozici mají podle ministryně ženy, které čelí množství útoků nejen od politických oponentů, ale i veřejnosti. Aby si sama zachovala duševní zdraví, komentáře na svoji osobu v diskusích nebo na sociálních sítích nečte. Čemu se také vyhýbá, jsou i předvolební průzkumy, které v současné době favorizují opoziční hnutí ANO. Nebude Markéta Pekarová Adamová chybět koalici Spolu na pražské kandidátce? Budou se muset kvůli vyšším výdajům na obranu zvyšovat i daně? A jakou „hořkou pilulku“ musí občas Jana Černochová polknout? Poslechněte si celý rozhovor.
-
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 60 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR
„Dlouho jsem se nedokázala zorientovat v tom, co chci. Potřeby druhých jsem dávala před ty svoje,“ vysvětluje herečka Veronika Khek Kubařová. Přepsat modely z dětství, které v jejím životě ještě pořád „vystrkují růžky“, jí pomohla i terapie. Co by jí psychoterapeutka ovšem určitě nedoporučila, je číst si komentáře a debaty týkající se její práce, což Khek Kubařová s oblibou dělá. „Mně to nedá se nepodívat, i když to může být samozřejmě výbuch frustrace jiných lidí,“ popisuje, jak se nebojí občas na e-maily diskutujících odepsat a debatovat s lidmi o tom, co se jim nelíbilo. Herečka známá z Dejvického divadla, pohádek i romantických komedií v rozhovoru mluví také o tom, jak si střeží soukromí, a to nejen kvůli některým „podivným“ fanouškům. Působí prý naivně a křehce, ale když na to přijde, umí „vytáhnout mačetu“ a pobít se za sebe nebo za ty, které má ráda. Své hranice si už umí Khek Kubařová hlídat i v jiných ohledech. Není to dlouho, co odešla z angažmá v Dejvickém divadle. Důvody, proč se k takovému kroku rozhodla, se jí těžko popisují slovy, ale šlo především o pocit, že už tam nechce být a nemůže dýchat. Málokdo si podle herečky umí představit, jak je takové angažmá náročné. Kvůli představením a zkouškám pro ni byl po dlouhou dobu volný víkend vzácností, a pokud je umělec z práce otrávený, ztratí tak snadno jiskru. Khek Kubařová dokonce přiznává, že „lízla“ hranici vyhoření, a podepsalo se to i na jejím zdraví. Herecký svět se ale posouvá a podle herečky je skvělé, že se řeší třeba otázky intimních scén s koordinátory intimity. Co by podle ní hercům také pomohlo, by bylo, kdyby někdo takový pomáhal například u psychologicky náročných rolí, do kterých se těžko pokládá. Sama Khek Kubařová se musela naučit takové role „odžít“ a nepouštět si je dál, aby to nemuselo končit tím, že si dá čtyři vodky na baru, aby se z toho vzpamatovala. Proč je vděčná za komerční role a vadí jí, pokud někdo takové filmy shazuje? Jak je to s honoráři u úspěšných komedií a kdy ji producenti překvapili? Proč ji jako mladou tolik bavily politické debaty a co ji, pokud jde o politiku, nejvíc štve? I to se dozvíte v rozhovoru. -
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 50 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR
V ateliéru Zahy Hadid působil víc než 14 let, a tak není divu, že je Jakub Klaška přesvědčený, že tou nejhorší odpovědí na architektonický koncept je lhostejnost. S takovými reakcemi se nejznámější architektka na světě prakticky nesetkávala a on ji coby její žák směle následuje. Zároveň se ale netají svými ambicemi přerůst svou učitelku a rozvíjet vlastní témata. Dost možná jsem si tak povídal s někým, o kom se bude učit. Sám už přitom učí, a to na londýnské Bartlett School of Architecture, která byla opakovaně zvolená vůbec nejlepší školou pro studium architektury. Klaška na ní vede ateliér v magisterském programu, jehož předmětem zájmu je dřevo a velké stavby ve městech, ideálně v realizacích, které oboje spojují. Věří, že právě v nich je budoucnost. Za smysluplné považuje i zahušťování měst a využívání jejich skutečného potenciálu nebo postupné omezování aut v jejich centrech. Sám v Londýně, kde od roku 2005 žije, jezdí na kole. Průměrná rychlost dopravy bez ohledu na dopravní prostředek, který zvolíte, tam totiž dosahuje 12 km/h a odpovídá rychlosti, kterou se po britské metropoli kdysi pohybovaly drožky. Je vůbec možné v Praze realizovat odvážné projekty? Co říká na kritiku Masaryčky? Jak těžké je v Česku stavět ve srovnání s ostatními zeměmi? Mají Češi naději na řešení bytové krize? V čem jsou prohry přínosem? Nebo proč není na místě nedůvěra ve veřejné stavby ze dřeva? I o tom jsem mluvil s architektem Jakubem Klaškou, který má na kontě projekty od New Yorku po Nový Zéland a před sebou mimo jiné další pražskou přeměnu.
-
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 66 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR
„Pokud v životě dosáhnete toho, čeho dosáhl Andrej Babiš, tak už si může říci: dobře, chci mít klid. Politika je totiž o značné oběti,“ chválí bývalého premiéra za jeho úspěchy místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček, podle kterého toho Babiš pro svou stranu obětoval opravdu hodně. Když člověk podniká a dostane se do politiky, podle Havlíčka to jeho byznysu vždy spíše uškodí. Sám bere svou zkušenost s podnikáním jako školu života. Bývalý ministr průmyslu a obchodu tvrdí, že přestože v rámci ANO podporuje tržně orientovanou politiku, nelze se podle něj chovat kapitalisticky a vykořisťovatelsky – a právě proto má údajně ANO „sociální kontrolku“. Zároveň se ale brání, že když bylo jeho hnutí ve vládě s ČSSD, ze svých priorit údajně neustoupilo, přestože ho sociální demokraté společně s komunisty v rámci menšinové vlády „drželi v šachu“. Současné vládě Havlíček vyčítá zvýšení některých daní a zároveň slibuje, že pokud bude vládnout ANO, další daně se zvyšovat nebudou – a dokonce tvrdí, že by některé daně možná šlo i snížit. Pokud jde o narovnávání strukturálního deficitu, není třeba se upínat na to, že je nutné ho vyřešit za dva roky. Bývalý ministr průmyslu a obchodu je také skeptický k tvrzením, která předpovídají dopady politiky Donalda Trumpa na evropskou a českou ekonomiku. Pokud jde o výrok Andreje Babiše, že program hnutí ANO je s tím Trumpovým v podstatě totožný, Havlíček dodává, že šlo o nadsázku, protože takový program nelze v Evropě nikdy realizovat. Místopředseda hnutí ANO si také pořád stojí za tím, že Donald Trump byl v prezidentských volbách lepší volbou než „levicově pomatení demokraté“. Zároveň ale dodává, že pokud by Spojené státy odstoupily od vyjednávání o míru pro Ruskem napadenou Ukrajinu, není šance „udržet Ukrajinu ve hře“. Jak je to s postojem ANO vůči muniční iniciativě? Jaký má plán na ozdravení veřejných financí? A má už ANO jasno, s kým by mohlo vládnout? I to se dozvíte v rozhovoru.
-
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 54 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR
„Nejde mluvit jen o tom, že demokracie selhává. I my selháváme,“ říká výkonná ředitelka iniciativy Díky, že můžem Bára Stárek. O „blbé náladě“ podle ní mluvil už Václav Havel v devadesátých letech, ale není divu, že v současnosti kvůli událostem ve světě posiluje. Z výzkumů přitom vyplývá, že asi 80 procent lidí je s kvalitou svého života spokojeno. Problém ale nastává ve víře v dobrou budoucnost – a to především u mladých lidí. „Ať už jde o to, že si nedokážou našetřit na bydlení, planeta hoří, nebo že je tady válka, u které nevíme, jestli se nás dotkne,“ vypočítává některé z obav mladé generace Stárek. Zároveň ale dodává, že právě mladí mají největší víru v to, že mohou něco změnit. Přestože dnes působí Stárek v nevládní organizaci, aby mohla o politice a potřebě zapojovat se do veřejného dění mluvit, sbírala zkušenosti i na pražském magistrátu. Naučilo ji to, jaký je rozdíl mezi úředníkem a politikem – a také jak náročné může být v politice něco skutečně změnit. Ve státní správě ale zažila i obtěžování, které podle ní však nebylo důvodem, proč z pozice odešla. „Každý druhý den byly poznámky na moji červenou rtěnku, jestli si o něco říkám. I nabídky a doteky byly na talíři,“ popisuje některé ze svých zkušeností s tím, že nejlepší obranou bylo hlasitě se ozvat – a dotyční pak „vzali zpátečku“. Proč je podle Báry Stárek zásadním problémem v Česku školství? Dá se naučit lépe si navzájem naslouchat? A kde podle ní leží hranice demokracie? Pusťte si celý rozhovor.
-
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 81 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR
„Dnes jsou na tom všichni docela špatně. Rozpad světového řádu způsobuje celou řadu tenzí. To, co se stalo v Americe, je ale výsledkem dlouhodobých tendencí,“ říká bývalý premiér Mirek Topolánek s tím, že ze současného dění není překvapen. Podle něj za zvolení Trumpa prezidentem mohou sami demokraté, protože svými příliš „wokistickými“ tématy naštvali spoustu lidí. Topolánek upozorňuje, že na druhé straně by lidé neměli tolik podléhat „výkřikům“ v médiích a na sociálních sítích a měli by si zachovat trochu odstup. Důvodem je i to, že jsme si podle něj zvykli žít v nejlepším období posledního tisíce let, a přesto nám připadá, že situace není dobrá. Svým způsobem podle něj máme pravdu, protože například v Česku už nežijeme v zemi, kterou Česká republika byla před dvěma nebo třemi lety, přestože se toho tolik nezměnilo. Topolánek vidí za současnou situací i nefunkčnost řady mezinárodních organizací, jako je Rada bezpečnosti OSN. „Mám z toho kopřivku. Třeba neschopnost dohody v EU naprosto eliminuje jakékoliv razantnější rozhodnutí, které doba, jež se na nás hrne, vyžaduje. A je ohrožena euroatlantická vazba, která udržovala svět v jakési rovnováze,“ naráží expremiér na stabilitu NATO. Podle Topolánka mají lidé v Evropě pocit, že demokracie selhává, a volají po silném vůdci – a i v Česku je to už podle něj nadpoloviční skupina lidí. Co s tím? Jak vnímá současnou českou politickou scénu před volbami? A co by voliči rozhodně neměli dělat, aby nevstoupili z bláta do louže? I to se dozvíte v rozhovoru.
-
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 54 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR
„Že mám arogantní image? Je to obranný mechanismus. Kolem sebe mám krustičku, do které nechci pustit jen tak někoho,“ přiznává herec a režisér Jakub Štáfek, kterého diváci znají především ze seriálu Ulice nebo jako Laviho z Vyšehradu. Vymanit se z postavy nekonečného seriálu pro něj přitom nebylo nic lehkého – byla to jistota a tahle práce přinášela i nemalé peníze, které nejprve pomáhaly s rodinnou situací a později Štáfkovi platily i jeho „party life“. Co herci změnilo život, ale nakonec nemělo nic společného s jeho kariérou na televizních obrazovkách. „Naše druhá dcera se narodila se spinální svalovou atrofií. První, co si člověk na internetu přečte, je, že se dožije maximálně dvou let a v lepším případě nebude jenom chodit,“ popisuje Štáfek, jak se mu rázem obrátily životní hodnoty. Díky potřebné léčbě naštěstí už nemusí rodina trávit tolik času v nemocnici, herec ale popisuje, jak náročné je sledovat příběhy ostatních, kteří takové štěstí nemají. „Nemám rád fráze typu, že život je nespravedlivý. Trefilo to mě – a bylo by snad lepší, kdyby to trefilo někoho jiného? V čem je to odlišné?“ komentuje herec některé reakce okolí na nemoc své dcery. Přestože ve světě vnímá Štáfek spoustu negativních věcí, je podle něj důležité uvědomovat si, jaké máme štěstí v tom, kde žijeme, a nezapomenout si do života pouštět humor. I proto je rád, že může přicházet s projekty, jako je Vyšehrad, a je také zvědavý, co na to jednou řeknou jeho dcery. V čem bude Vyšehrad: Dvje jiný? Co Štáfka jako rodiče nejvíce trápí, pokud jde o konflikt na Ukrajině? A co mu vadí na politicích? Poslechněte si celý rozhovor. -
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 60 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR
„Válka se prolíná všemi segmenty našeho života, od medicíny po různé technologie. Každá nás nějakým způsobem posouvá vědomostně dopředu,“ popisuje bezpečnostní analytička Kristina Soukupová, která je absolventkou válečných studií na prestižní King's College v Londýně. Díky svému studiu se jí při pohledu na současné zprávy ze světa často honí hlavou katastrofické scénáře. Děsivá jí připadá rychlost, jakou se šíří populismus v Evropě, ale znervózňovat by nás podle expertky mělo i to, jaký vliv má internetový prostor na naše myšlení. Soukupová, která je dlouhodobou spolupracovnicí velitelství NATO v Norfolku, varuje, že právě hrozby, které nejsou fyzické, vnímá jako daleko strašlivější, protože se proti nim špatně bojuje. V rozhovoru komentuje i akceschopnost samotné Severoatlantické aliance a popisuje, jak je pro 32 členských států náročné se dohodnout. „Protože všichni mají právo veta, spousta věcí ‚chcípne‘ ještě v zárodku – a to říkáme, že stojí jeden za všechny a všichni za jednoho,“ přibližuje své zkušenosti s některými vyjednáváními. Neumí si ale představit, že by Alianci nahradilo něco jako společná evropská armáda, a kvůli složité domluvě mezi jednotlivými státy vidí rizika i v zapojení tzv. koalice ochotných do dohlížení na možné příměří na Ukrajině. Kdy by hrozilo, že bychom se při pomoci Ruskem napadené zemi mohli „střílet sami do nohy“? Jak můžou vypadat zbraně budoucnosti a proč při jejich popisování pomáhají autoři sci-fi? Pusťte si celý rozhovor. -
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 62 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR
„Kdybych byl kariérista nebo se chtěl držet své židličky, vypadalo by to úplně jinak,“ říká ministr zahraničí Jan Lipavský, který po letech opustil Pirátskou stranu, ale ve vedení resortu zůstal jako nestraník za ODS. Přiznává, že jeho rozhodnutí nebyla jednoduchá, ale nestydí se za ně. Tvrdí navíc, že koalice Spolu představuje unikátní sílu, která má šanci znovu porazit Andreje Babiše. Právě bývalý premiér podle něj nechápe, jak funguje současný svět, a je názorově prázdný. Zatímco slibování levnějšího másla může být silným tématem v domácí politice, podobný přístup podle Lipavského v té zahraniční jednoduše nefunguje. To se ukázalo například ve chvíli, kdy hnutí ANO vsadilo na Donalda Trumpa, protože se to části jeho voličů líbilo. „A teď otáčejí. Pro zemi to není úplně nejlepší,“ říká ministr a kritizuje opozici za to, že se vyhýbá debatám o bezpečnosti. Politika Andreje Babiše nás podle jeho slov právě kvůli takovému přístupu přibližuje Maďarsku. Lipavský sice připouští, že komunikace současné vlády nebyla ideální, ale podle něj se zlepšuje. Věří, že i přes nepopulární opatření mají vládní kroky na společnost pozitivní dopad – a lidé je nezpochybňují. Má Evropa stále dostatečné páky vůči Spojeným státům a zůstávají naším klíčovým partnerem? Řídí českou zahraniční politiku skutečně ministr, nebo poradce premiéra Tomáš Pojar? A není Česká republika vůči Izraeli až příliš nekritická? Poslechněte si. -
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 67 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR
Historie se často velmi zjednodušuje, říká archeoložka a popularizátorka umělé inteligence Sara Polak. Sama se zasazuje o to, aby bylo možné archeologické nálezy zasadit do širšího kontextu, a tím nám umožnit se z nich lépe učit. Pomáhala například odkrýt mayské město v Guatemale, a jen díky digitalizaci se podle ní dospělo k jedné z teorií, proč tamější civilizace zkolabovala. „Džungle tam je úplně suchá a porézní. Co naprší, proteče vápencovým podložím,“ popisuje expertka, jak lze archeologické nálezy prakticky využít. Polak v rozhovoru vysvětluje, že dnešní lidé mají stále paleolitické emoce, středověké instituce a božskou technologii - například právě umělou inteligenci. Negativně vnímá byrokracii, na kterou se podle ní ve společnosti zbytečně spotřebovává příliš mnoho energie, a proto mluví o tzv. cloudových národech. Ty mohou díky internetu plnit základní funkce, které člověk potřebuje k životu. „Z každé země si tak lze vzít to, co člověk potřebuje, a žít velmi svobodně,“ popisuje Polak, ale přiznává, že takový život nemusí být pro každého. V rozhovoru také vysvětluje, jak by ráda vytvořila systém, ve kterém by lidé mohli směňovat vzdělání za virtuální měnu. Jak by takový svět mohl vypadat, a dožijeme se ho? A co říká na škrty v americkém státním sektoru? I to se dozvíte v rozhovoru.
- Show more
