Episodit
-
Na scéně populární hudby se jedna z nejuznávanějších českých zpěvaček pohybuje už čtyři desetiletí. V rozhovoru pro Seznam Zprávy mimo jiné vzpomíná na absurditu komunistické doby, kdy musela před schvalovací komisí dokazovat politické znalosti.
„Abychom mohli mít legálně koncerty, tak jsme museli mít legitimaci, štempl, že to vykonávat smíme. Takže každý musel absolvovat takzvané přehrávky,“ říká Bára Basiková v Galerii osobností, jak začínala coby profesionální zpěvačka v polovině 80. let s kapelami Precedens a Stromboli.
„Seděla tam komise a bylo to i hodně politické. V době totality bylo důležitější vědět, kdo je prezident v Ulánbátáru, než jaké symfonie složil Bedřich Smetana,“ směje se dnes absurditě té doby. Jelikož mongolského prezidenta neznala, dostala se do nejnižší kategorie a za koncert si směla vydělat jen 140 korun.
Jak se v té době jako zástupci progresivního stylu hudby cítili mezi ostřílenými matadory pop-music, jaké kompromisy museli dělat, aby směli vystupovat v televizi a co se pro ně změnilo v „devadesátkách“, i o tom mluví Bára Basiková v rozhovoru.
Odpovídá i na otázky ohledně 28 let trvajícího natáčení dokumentárního filmu s Helenou Třeštíkovou, proč si myslí, že populární zpěvačky v soukromém životě přitahují „šmejdy“ a co pro ni má v životě největší smysl.
Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka
Rozhovory Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu. -
Má za sebou stovky mimořádně úspěšných transplantací plic, ale Robert Lischke dokáže s otevřeností mluvit i o tématech, která byla považována za tabu: Chybují lékaři? A co mohou dělat pro to, aby se z nich nestali vyhořelí cynici?
„Samozřejmě chyby se dějí. Ale unést důsledky těch chyb – to není jednoduché,“ říká profesor Lischke. „Překvapilo mě, že o chybách v medicíně a ve zdravotnictví se začíná mluvit až teprve koncem minulého tisíciletí. Všichni si říkáme, že chybovat je lidské, ale víme, že pokud je chyba spojená s lidským utrpením, tak není tolerována.“
V rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností, Robert Lischke popisuje, jak jeho tým s chybami pracuje: „Sejdeme na speciálním semináři, popíše se tam chyba, proč se stala, co uděláme pro to, aby se neopakovala. … Stojí tam lékaři, kteří musí mluvit o své chybě, jejímž důsledkem byla třeba smrt pacienta.“
Pomohly intenzivní psychoterapiePro Lischkeho tým bylo důležité vytvořit takové prostředí, které s sebou nenese obviňování a zavržení jednotlivce: „Vůbec to není samozřejmost. Umět pracovat s komplikacemi mi přijde jako to nejdůležitější, jak je umět zpracovat, jakou podporu poskytnout tomu týmu.“
Muž, který stojí v čele Národního programu pro transplantace plic, mluví v rozhovoru i o tom, jak jemu osobně léta pomáhaly intenzivní psychoterapie, kde mimo jiné našel správný balanc mezi empatií k pacientům a žádoucím odstupem, který mu dodá sílu na další práci. „Myslím, že o tomhle musí přemýšlet každý lékař a hledat rovnováhu, když máte možnost se stát vyhořelým cynikem a pořád můžete být výborným lékařem.“
Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka
Rozhovory Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu. -
Puuttuva jakso?
-
Jako tanečník zažil úspěch na světových scénách, teď už desátým rokem působí jako vyhledávaný choreograf. V rozhovoru popisuje, jak se změnilo prostředí baletu a čemu se narozdíl od svých někdejších kolegů chce vyhnout.
„Balet je strašná dřina. Někdy jsou tam i intriky. Je tam i bolest. Divadlo není demokracie, tam prostě velí šéf a někdy pravdu má a někdy ne. A jako tanečník s tím nic neuděláte, protože jste pod ním. A to je v každé práci,“ říká bývalý tanečník a dnes choreograf Jiří Bubeníček v otevřeném zpovědi, která je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností.
Jiří Bubeníček, který oslaví v pondělí 7. října padesátiny, mluví mimo jiné o tom, co zažíval v různých divadlech, včetně pařížské opery, kde před lety hostoval.
„Jsou případy, kdy jsou nějaké problémy, a to pak záleží na vedení, jak to bude řešit. Teď si každý dává pozor. Předtím když jsem byl v pařížské opeře, tak to byli profesoři nebo baletní mistři, kteří na tanečnice řvali, křičeli, mluvili sprostě… Ale taková byla doba, že to tak člověk nebral. Nebo ty tanečnice to tak braly a pak se zhroutily. Nebo odešly. Ale teď si to nikdo dovolit nemůže. Je jiná doba.“Jako choreograf volí cestu mírné komunikace s tanečníky, protože sám si vzpomíná, jakou šikanu někdy od baletních mistrů zažíval. „Jeden šťoural do mého osobního života, do čehož mu nic není. Nesnášel jsem to, někdy jsem s tím trpěl. Proto se snažím na tom sále pracovat jinak. Společnost si přece jen něčím prošla.“
Cesta Jiřího Bubeníčka k baletu vedla z cirkusového šapitó. Společně s bratrem-dvojčetem Ottou objížděli s rodiči v sedmdesátých a osmdesátých letech Evropu s cirkusem a v jedenácti letech, při jednom tréninku na cirkusovém učilišti, je viděla profesorka Pražské konzervatoře – a u obou poznala výrazný taneční talent. To byl zásadní moment, který jejich další život otočil směrem k divadlu.
„Po taneční konzervatoři jsme s bráchou odešli do Hamburku. Byli jsme takoví ti greenhorn (zelenáči, začátečníci, pozn. red.), neuměli jsme pořádně anglicky, najednou jsme byli daleko od Prahy. Začínali jsme ve sboru, ale dostávali jsme nabídky od šéfa. Už ve sboru jsme dělali hlavní role. Za čtyři roky jsme byli první sólisti, nejmladší první sólisti v historii toho souboru,“ vypráví Jiří Bubeníček.On sám později z Hamburku odešel do Drážďan, tancoval v New Yorku, Tokiu, Paříži… Hostování v pařížské opeře považuje za naprostý vrchol – „to je jako NHL pro hokejisty“.
Když tělo přestává sloužit
Před devíti lety se Jiří Bubeníček rozhodl kariéru tanečníka ukončit. „V pařížské opeře tanečníci tancují do 41 let, potom každému skončí smlouva. Můžete být dobrý, špatný… Smlouva skončí, vyklidí se šatna, přijde další. Tam jsem se inspiroval. Říkal jsem si: Už jsem si zatancoval všechno, všechna přání se splnila, není třeba pokračovat.“
K radikálnímu kroku ho přinutily i zdravotní problémy, daň za obrovskou dřinu na jevištích. „Každý tanečník je v něčem výjimečný, ale má své limity. Dostal jsem od Boha tohle tělo, dokázal jsem s ním udělat co nejvíc. Ale pak to tělo začíná stárnout - měl jsem potíže s lýtkem nebo se mi zablokovaly záda nebo krk a tak dále. Pak už je to otázka, jak zůstat v kondici, jak zůstat na jevišti, aby to to tělo vydrželo. Přijde strach: můžu do toho ještě jít, nebo si natáhnu lýtko? Už mě přestal bavit ten zápas, jestli to vyjde, nebo ne.“
Nyní je Jiří Bubeníček úspěšným choreografem, který pracuje opět v různých divadlech světa. Letos ho pracovní nabídky několikrát z Drážďan – kde žije se svou manželkou a dvěma malými dětmi – přivedly do České republiky. Naposledy při přípravě baletu Cyrano de Bergerac, který měl premiéru v září v Národním divadle v Brně.
V rozhovoru Jiří Bubeníček mluví i o tom, co pro něj v životě znamenalo být dvojčetem bratra, rovněž tanečníka, jaké jsou rozdíly mezi baletem v Česku, Hamburku nebo Tokiu, jaké bylo jeho dětství v „cirkusové rodině“ a jestli by on svým dětem přál život s baletem.
Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka
Rozhovory Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu. -
Hokejový útočník, který udělal závratnou kariéru v NHL, říká, že vydělal tolik peněz, že by mu mohlo být leccos jedno, ale není – záleží mu, v jaké společnosti žije. „Všichni na sebe jen hází špínu, selský rozum se vytratil.“
Dlouholetá opora týmů severoamerické hokejové ligy a svého času nejlépe vydělávající český sportovec musel loni ze zdravotních důvodů skončit s aktivním hraním hokeje. Z USA se přestěhoval zpět do České republiky, letos v květnu byl úspěšným spolukomentátorem zápasů při televizních přenosech mistrovství světa v hokeji – a nyní, ve svých 35 letech, přemýšlí, do čeho napře do budoucna svou energii.
„Abych si dokázal užívat každého dne a abych vychoval děti tak, aby měly respekt k lidem, měly hodně kamarádů, byly respektovány od všech ostatních a byly upřímné,“ říká Jakub Voráček v rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností.
Trápí ho, že v poslední době se mezi lidmi, zejména na sociálních sítích, šíří nenávist a nesouhlas za každou cenu.„Dřív byste za to u piva dostal na držku“
„Je to celosvětový problém. Sociální sítě vytvořily takovou bublinu lidí, kteří si myslí, že se jim nemůže nic stát, když někoho pošlu s prominutím někam. Když jste to řekl u piva patnáct let nazpátek, tak jste dostal na držku. Teď si můžete dovolit, co chcete… Lidem chybí dialog, chybí komunikace, chybí informovanost.“
I když je rád, že už nežije v USA, kde je podle něj situace ještě horší, zlobí se nad tím, jak lidé v české politice nedokáží o ničem konstruktivně debatovat.
V rozhovoru otevřeně mluví o svých životních lekcích, úspěšné kariéře v USA, zdravotních problémech po dvanácti otřesech mozku, pomoci lidem s roztroušenou sklerózou i soukromém dilematu mezi dvěma ženami, maminkami svých dětí.
Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka
Rozhovory Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu. -
Zažila velkou slávu jako divadelní a filmová herečka, ale už pětatřicet let se pohybuje především v diplomatickým a politických kruzích. V nich o část někdejší popularity přišla. I o tom mluví v rozhovoru pro Galerii osobností.
„Pamatuji si, jak jsem na jedné akci v Liptovském Hrádku měla jsem projev a byla tam hrstka tak dvanácti starších žen a ty na mě celou dobu křičely: ‚Co tu děláš? Jdi do kuchyně, děti ti tam pláčou, navař radši večeři svému muži…‘ Strašné,“ vzpomíná Magda Vášáryová, co zažívala v politice, když se například v roce 1999 rozhodla, že bude jako vůbec první žena na Slovensku kandidovat na post prezidentky.
V rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností, říká, že prostě vybočila ze zažitého vzorce chování žen, a to prostě některé z nich nebyly a nejsou schopné přijmout.
„My jsme strašně moderní země“
„Ale pomalinku se to mění, protože my už jsme měli prezidentku. Vy stále ne. My jsme otevřenější, modernější společnost. Teď máme prezidenta, který není - ženatý, a nikdy nebude ženatý. Známe toho pána, co s ním je. Takže my jsme úžasní, my jsme strašně moderní země,“ říká s náznakem ironie v hlase.
V rozhovoru, v němž mimo jiné popisuje styl současné vlády Roberta Fica jako „pomstu celému světu“, se také vrací ke svým hereckým začátkům, zkušenostem z diplomacie a k životu se spisovatelem a hercem Milanem Lasicou, který v červenci 2021 zemřel.
„Včera jsem byla na hřbitově, vyčistila jsem hrob a trošku jsem si s ním popovídala. Nevěřím, že tam je, to ne, on odešel. Ale někdy ani nemám pocit, že je pryč - pustím si rádio, slyším jeho písničku, pustím televizi a vidím jeho klip… Dokud na něj lidé vzpomínají a dokud jsme tu my, tak je stále tu.“
Rozhovory Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.
Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka -
Do 33 let se lékař Tomáš Šebek bál sednout do letadla, dnes má licenci pilota. Vždy chtěl mít vše pod kontrolou, pak se rozhodl účastnit lékařských misí v krizových oblastech, kde se musel spolehnout na ostatní.
„Spoustu iracionálních strachů jsem nakoupil ve svém dětství, které nebylo úplně veselé,“ říká lékař Tomáš Šebek v rozhovoru pro Galerii osobností. „Teprve později jsem s tím začal pracovat. Vyrobil jsem si takový mentální koncept, jak přežít i veliký strach, například nastoupit do dopravního letadla anebo se vydat na misi do válečného Afghánistánu.“
Své strachy začal Tomáš Šebek nejdřív pojmenovávat. Když jeden z nich nazval ‚bojíš se létání‘, dovedlo ho to k tomu, že si udělal licenci pilota: „Abych byl schopný do toho letadla sednout, měl jsem pocit, že to musím mít pod kontrolou – chtěl jsem vědět, co se v tom vzduchu děje a co se může stát.“
Tím, že si své obavy i jejich zdroj v dětství uvědomil, rozhodl se, že své potomky už ničemu podobnému vystavit nechce: „Pokud bych s tím vědomě nepracoval, měl bych neveselý život a možná bych to přenášel na další generaci dětí. To byl pro mě ten největší motiv, proč s tím začít pracovat.“
Fajn pocit, když to v sobě zlomíte
Uvědomoval si také, že vždy musel mít všechno pod kontrolou. To se zase rozhodl v roce 2010 nabourat tím, že se přihlásil do první zahraniční mise na Haiti s organizací Lékaři bez hranic: „To je fajn pocit, když to v sobě zlomíte a řeknete si: Nemusím to mít pod kontrolou, protože existuje systém, na který se můžu spolehnout,“ říká v rozhovoru.
Co ho dovedlo k tomu, že se svým čtvrtým potomkem strávil částečnou otcovskou dovolenou? Nelitoval někdy svého rozhodnutí dát se na studium medicíny, a ne na vysněné strojní inženýrství? A co dělá pro to, aby se dožil co nejvyššího věku ve zdraví?
Rozhovory Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.
Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka -
Uznávaná diplomatka působila od začátku 90. let do konce loňského roku v několika zemích Blízkého Východu. Teď se těžce sžívá s českou realitou.
„Je to šok,“ říká ke svému návratu do vlasti lapidárně Eva Filipi v rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností. „Je to strašlivý rozdíl, kdy jste někde třicet let, aktivně, pracovně, a pak jste zpátky ve své zemi, kterou ‚umíte‘, ale neumíte mnoho praktických, logistických věcí.“
Eva Filipi se těžko orientuje v tom, co se děje v české politice, ale také v řadě praktických věcí i v tom, jak se k sobě lidé chovají.
„Zjistila jsem šílený rozpor mezi tím, že se tu lidi mají dobře, ale něvědí o tom,“ překvapilo ji po návratu z Blízkého Východu. „Je velký rozdíl mezi Sýrií a Českem: ti Syřané jsou autenticky laskaví a usměvaví. Tam ten ‚daily life‘ je i přes válku velmi příjemný. To mi hodně chybí. Tady jsou lidi do sebe zavření.“„Pár lidí by mě nejraději profackovalo“
Poté, co jako diplomatka působila postupně v Iráku, Libanonu, Turecku a Sýrii a získala i mnohá mezinárodní ocenění, si uvědomila, že není v souladu s názory a přesvědčením i některých lidí v Černínském paláci, tedy sídle ministerstva zahraničí.
„Tady by mě opravdu pár lidí nejraději profackovalo,“ říká s otevřeností sobě vlastní k rozdílným pohledům na to, jak se měla coby velvyslankyně v Damašku stavět k jednání se syrským prezidentem Bašárem Asadem, obviňovaným západními státy z chemických útoků na civilní obyvatelstvo během občanské války, která v Sýrii vypukla v roce 2011, rok po nástupu Evy Filipi do úřadu.
„Pan Lipavský se asi rozhodl, že jsem to dělala všechno špatně, tak si radši dají odstup,“ říká dokonce Filipi na adresu ministra, který se s ní po skončení její diplomatické mise loni v říjnu ani nesešel.
Naproti tomu Eva Filipi získala ocenění od ministryně obrany Jany Černochové, letos v červnu pak cenu Arnošta Lustiga za rozvoj hodnot jako je odvaha, statečnost, lidskost a spravedlnost, a Poslanecká sněmovna ji navrhla prezidentu republiky k udělení státního vyznamenání.
„To nebyli mírumilovní Syřánkové“Eva Filipi po dohodě s tehdejším ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem zůstala v syrském Damašku i poté, co se v roce 2012 ostatní státy, včetně USA, na protest proti Asadovu režimu rozhodly zemi opustit a chtěly Asada sankcemi donutit k odchodu. Tento postup se ale podle Filipi ukázal jako neúčinný. Asad zůstal ve funkci, zatímco západní země podle ní mezitím podporovaly jeho oponenty, včetně islamistů a džihádistů.
„To nebyli mírumilovní Syřánkové, co chtějí svrhnout Asada. Ta opozice ho ani svrhnout nechtěla, ta chtěla reformy a důstojnost. Tam je mnoho mladých, úžasných lidí, kteří měli opravdu dobrá hesla a tak. Ale my jsme podporovali kohokoliv, kdo bude proti Asadovi, včetně islamistů, džihádistů. Proto říkám, že i my na tom máme podíl,“ říká k tomu, jak se Sýrie během jejího působení proměnila.
„To je smutný příběh. 2010: bezpečná země, lidé spokojení, všechny komunity. Pak to nastalo… 2023: chudá, devastovaná země, rozbombardovaná, pod sankcemi. Smutný příběh. A myslím si bohužel, že i zčásti ideologicky se na tom Západ podílel.“
Moje hovory s Asadem
Eva Filipi vyčítá západním státům, že podporou protiasadovské opozice se snažily naivně docílit v Sýrii demokratického režimu, respektujícího lidská práva. Na námitku, že sankce byly vyvolané mimo jiné tím, že syrský prezidenta Bašár Asad proti vlastnímu obyvatelstvu použil chemické zbraně, říká: „K tomu bych se nerada vyjadřovala, protože já mám trošku jiný názor, jestli to skutečně byl Asad, nebo nebyl.“
Zkusila se ho na to zeptat při jednáních, která spolu vedli?
„Tento druh hovorů jsem s ním nevedla. My jsme řešili konkrétnější věci v podobě zadání, co jsem potřebovala,“ odpovídá Eva Filipi v rozhovoru.
Jejím úkolem poté, co v Sýrii uzavřely svá velvyslanectví ostatní západní země, bylo zastupovat i jejich zájmy. Podílela se tak na vyjednávání o propuštění spousty vězněných lidí, různých národností. Za to získala i poděkování od americké strany.Na závěr své diplomatické mise ji státní vyznamenání nabídl i syrský prezident Bašár Asad. Za rozvoj česko-syrského přátelství. Po třech dnech váhání vyznamenání přijala.
„Myslím, že za tu práci, co jsme tam jako celý úřad dělali a co jsme dokázali, tak to je patřičné. Ale už jenom to, že mi syrský ministr zahraničí při tom přijetí říkal: ‚Zvaž si to. My tě nechceme doma znemožnit.‘ To mě fascinovalo, že vnímali, jaká je moje pozice tady na ministerstvu. Čili oni tady mají svoji diplomacii, která informuje. A mě dodneška mrzí, že jsem neřekla ‚ano‘ hned.“
Jak fungovala v Damašku v doprovodu dvou ochránců z Útvaru rychlého nasazení? Proč se v Iráku ocitla na seznamu nepřátelských osob, kterým chtěli dát výbušninu pod auto? Jak prožívala loni v říjnu situaci, kdy Hamás zaútočil na Izrael a ona zároveň končila svou diplomatickou službu?
Rozhovory Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.
Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka -
Je majitelem tří zlatých olympijských medailí, mistr světa a držitel světového rekordu v hodu oštěpem. Jan Železný na olympiádě naposledy závodil před 20 lety, od té doby úspěšně trénuje mladší sportovce.
Jedním z jeho svěřenců je i Jakub Vadlejch, který na předchozí olympiádě v Tokiu získal stříbrnou medaili. A závodí i na letošních olympijských hrách v Paříži. „Jakub je asi nejpoctivější oštěpař, kterého jsem kdy trénoval. On je schopný strašně makat, dřít, až ho musíte usměrňovat,“ říká Jan Železný, další host projektu Seznam Zpráv Galerie osobností.
Vadlejch podle něj tvrdě dřel, aby se dostal na vrchol. „On byl vždy nesmírně talentovaný, ale nedokázal to prodávat. Závodil, ale nepostoupil z kvalifikace. Věděl, že to je jeho problém a začal na tom pracovat ,“ říká Železný a vysvětluje, v čem je Vadlejch větší profík, než on sám: „Je schopný pracovat s regenerací. Myslím, že jsem hodně dřel, že to je srovnatelné s Kubou, někdy možná i víc. To ostatní, rehabilitace a masér, to jsem nedělal.“
Jeho svěřenec je také čerstvým mistrem Evropy, což je titul, který Železnému během kariéry unikl. „Lituji toho. Dřív byl problém, že mistrovství Evropy bylo jednou za čtyři roky a zrovna to bylo takové období, kdy jsem málo závodil a připravoval se na velkou soutěž,“ vysvětluje Železný. Přesto ho chybějící titul mistra Evropy tolik netíží: „Ale nelituji toho proto, že bych to nikdy za olympijskou medaili nevyměnil. To byl pro mě vrchol.“Vzpomíná třeba na svoji poslední zlatou olympijskou medaili z her v Sydney v roce 2000. „Úžasná, pro mě neskutečná olympiáda. Na kvalifikace většinou tolik lidí nechodí. Já jsem přišel na stadion a tam bylo 90 tisíc lidí! … Já tu Austrálii a Nový Zéland mám hrozně rád,“ popisuje.
Motivací uspět na olympiádě byla pro Jana Železného i podpora fanoušků: „Pro mě to bylo pozitivní, protože sport děláte pro sebe a pro diváky, bez toho to nedává smysl. Já jsem se na olympiádu vždy těšil, byla to pro mě výzva, chtěl jsem to zažít.“
A jak motivuje svoje svěřence? „Oni se musí motivovat sami,“ vysvětluje s tím, že se je snaží nějakou cestou dostat k jejich snům: „Pokud makají a dřou, tak já pro ně udělám všechno. A když to není úplně ideální, tak se s nimi rozejdu. Já se snažím plnit jejich sny, ne svoje.“
Někdo jako Špotáková se narodí jednou za 40 let
Jednou z těch, kterým pomohl ke splněným snům, je Barbora Špotáková. „Výjimečná oštěpařka, měl jsem možnost ji trénovat tři roky. Třikrát jsme to dotáhli na zlatou medaili. Úplně výjimečná, takový člověk se narodí jednou za třicet, možná čtyřicet let. Na to těžko někdo naváže,“ vzpomíná na dvojnásobnou olympijskou vítězku, trojnásobnou mistryni světa a světovou rekordmanku.
Sám Jan Železný od roku 1996 drží mužský světový rekord s hodnotou 98,48 metru. „Somatotypově nejsem úplně ideální typ. Kdybych měl dva metry a byl koordinačně nadaný, jako jsem byl při těch 185 cm, tak bych hodil daleko za 100 metrů a měl bych třeba větší sílu,“ přemítá.
Konec aktivní sportovní kariéry dokázal Jan Železný přetavit v dráhu úspěšného trenéra. Ale ne všem se to povede. „Najednou něco skončí. A když něco skončí a víte, že to je konec a že už nemůže nic být, tak najednou si říkáte, co dál? A máte takové těžké nohy, těžké srdce a v něčem se toho bojíte,“ popisuje své pocity.
Podle něj by si měl každý sportovec říct, kdy přijde konec kariéry. A měl by mít plán, co bude dělat potom. „Bojíte se prázdnoty, i toho, jak bude. Já už v nikdy v ničem nemůžu být lepší, já jsem se dostal na absolutní vrchol a v žádné jiné práci si nedovedu představit, že bych překonal tuto metu,“ vysvětluje s tím, že sportovci žijí v určitém vakuu: „Lidi se o vás starají a vy máte takový ten tunel, a děláte jen tuto práci. Já jsem za to vděčný, ještě mě za to platili a dobře. To je úplně ideální povolání, akorát že není až do důchodu.“
V čem považuje Jakuba Vadlejcha za většího „profíka“, než byl on sám? Proč nedopadla nabídka od amerického profesionálního baseballového klubu? Opravdu při hodu oštěpem hraje roli i to, na kterou stranu úst dá jazyk? A jak se vyrovnal s odchodem z aktivní sportovní kariéry?
Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka
Rozhovory Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu. -
„Myslím, že bývalý prezident kazil ovzduší do posledních dní svého mandátu,“ říká oblíbená česká herečka, pro níž se letošní rok nese ve znamení velkých životních výročí.
Oslavila 75. narozeniny, zároveň padesát let v manželství s producentem Janem Balzerem a brzy to bude šedesát let od chvíle, kdy jako studentka brněnské konzervatoře stála na jevišti.
„To poslední slavím pořád, a prodlužuji čas – i po šedesáti letech, říká Eliša Balzerová, další host v projektu Seznam Zpráv Galerie osobností. Po dvaceti letech v Divadle na Vinohradech, dalších téměř dvaceti letech v soukromém Divadle na Fidlovačce nyní exceluje na pražské scéně Studia Dva.
„Tam mě adoptovali jako ztracený dítě, přijali mě velice mile a krásně,“ říká herečka k situaci, kdy před sedmi lety na nesouhlas s tím, jak se pod novým majitelem začala Fidlovačka vyvíjet, odešla. „Teď už si mohu vybírat téma, které mě zajímá. V té profesi už něco umím, mám nastřádáno ze života, něco odžitého,“ vysvětluje Eliška Balzerová, v čem spočívá pro herečku výhoda ‚zralého věku‘. Ve Studiu Dva hraje ve třech hrách, příští rok bude zřejmě zkoušet novou.Ubytování pro ukrajinskou rodinu
Vedle hraní se ale Eliška Balzerová aktivně zajímá i o společenské dění. Když v únoru 2022 Rusko napadlo Ukrajinu a rozpoutalo válku, její rodina okamžitě nabídla možnost ubytování v pražském domě ukrajinské rodině: ženě s dítětem a babičkou. „Jsme s nimi pořád v kontaktu. Naučili se česky, ten desetiletý chlapec tady chodí do školy, jeho maminka učí. Ona je výtvarnice, sochařka, ráda by jí byla, ale tady by se tím neuživila, tak učí na výtvarné škole.“
Eliška Balzerová má pochopení pro občasnou letargii některých lidí k tomu, co se děje na Ukrajině („Taky je to možná pro naše lidi těžké, i my jsme prošli těžkou dobou od covidu, pak začátek války, všechno se zdražilo kvůli tomu, že jsme se odpoutávali od ruských zdrojů. Lidi dodnes pociťují nejistotu sami ve svých rodinách a teď se asi ptají, proč máme pomáhat.“), ale říká, že pomáhat napadenému státu prostě musíme.„Když tam vidím, že bombardují třeba školu, copak může máma říct: ‚To je dobrý, ta válka, už toho nechte‘? Oni ti lidi tam se už dva a půl roku brání obrovské přesile. A hlavně chtějí být svobodní.“
Otevřený dopis prezidentu Zemanovi
Eliška Balzerová se dokázala veřejně ozvat i proti bývalému prezidentu Miloši Zemanovi, když v covidové době, březnu 2021, označil společnost umělců, kteří se sešli při předávání Českého lva za „snobskou sebranku“.
Herečku mu tehdy napsala otevřený dopis, kde mimo jiné uvedla: „Pane prezidente, žijeme už rok ve velmi těžké a složité době. Všichni se ze všech sil snažíme, abychom ji co nejdříve překonali. Snažte se prosím i vy nekazit nám svými hrubými komentáři, zlobou a nenávistnými výroky společenské ovzduší. Už tak se nám špatně dýchá.“
Dýchá se nám už líp?
„Ano, dýchá se nám už líp. Myslím, že to, co jsem napsala, že kazil ovzduší, byla pravda do posledních dní jeho mandátu.“
Jak Eliška Balzerová vzpomíná na prezidenta Václava Havla? Proč neobstála jako principálka Divadla na Fidlovačce? Jakou cennou radu dostala při natáčení od režiséra Karla Kachyni? A proč ženy milují její divadelní představení Můj báječný rozvod, který hraje už 21 let?
Rozhovory Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.
Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka -
Málokterý populární umělec se pouští tak často do politických komentářů jako dosluhující frontman kapely Lucie a zároveň Zpěvák roku 2023 z hudebních cen Anděl.
Po zvolení Václava Klause prezidentem v roce 2003 cítil David Koller zradu - Klause a jeho tehdejší ODS totiž v minulosti sám volil. Najednou ale novopečená hlava státu prolomila ledy a začala poprvé od listopadu 1989 zvát na oficiální jednání zástupce komunistů.
„Myslím, že Klause volila před tím spousta lidí, kteří ho potom nemohli vystát,“ říká dnes David Koller při vzpomínce na jeho podpis pod peticí S komunisty se nemluví z roku 2003.
„Klause jako prezidenta ještě volil parlament a rozhodly to dle všeho dva hlasy od komunistů, které byly dobře zaplaceny,“ je přesvědčený Koller. „Spojnice mezi komunismem a Rusáky v souvislosti s Klausem byla evidentní.“
V roce 2016, kdy už byl prezidentem Miloš Zeman, David Koller zase varoval před Zemanovým příklonem k Rusku a Číně a zatahováním země na východ. Letos v únoru podepsal petici „Zrušme komunisty aneb Kdy skončí Listopad?“.
V rozhovoru, který je součástí projektu Galerie osobností, David Koller vysvětluje, že ho k tomu vede strach z nadbíhání Rusku, které vyprovokovalo válku proti Ukrajině: „Je důležité si uvědomit, že by se to mohlo lehce přehoupnout sem nebo někam blíž. Je to trošku sobecké, ale to se nám přece nechce tady válčit.“ Podporuje proto, aby západní státy investovaly dost peněz na posílení své bezpečnosti.
Zpívat o válce jsem nechtěl
Těsně před ruskou invazí na Ukrajinu v únoru 2022 dostal David Koller text nové písně od spisovatele Jáchyma Topola – o válce. A Koller jej odmítl nazpívat. „Ten text je o třetí světové válce. Někde vzadu tam probublává, že to tady bude nějakým způsobem smetené. A já si říkal, že o tom zpívat nechci.“
Rozhovor, v němž David Koller vysvětluje důvody odchodu z Lucie i novou strategii při vydání písniček s Kollerbandem, si můžete pustit zde v audiozáznamu nebo nahoře jako video. Dále v textu pak nabízíme editovanou písemnou verzi.
Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka
Rozhovory Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu. -
Na piano se naučil hrát v pěti letech, otec jej přinutil. Tak jako všech svých dvanáct dětí – kluci museli hrát, děvčata zpívat nebo tančit. Ve svých 37 letech zažívá Tomáš Kačo kariéru světově uznávaného klavíristy.
Na pražské vysoké škole studoval klasickou hudbu a jazz, po příjezdu do Ameriky na studia na prestižní hudební škole Berklee College of Boston začal objevovat krásu populární hudby.
„Zjistil jsem, o co jsem se ochuzoval. Vysvobodilo to nějaké moje muzikantské ego, které má každý z muzikantů a většinou s ním hodně bojuje, i když si to nepřizná. V Americe jsem se od toho dokázal odpoutat,“ říká Tomáš Kačo, který dnes koncertuje v mnoha zemích světa.
V Česku právě absolvoval třítýdenní turné My Songbook, složené z řady notoricky známých skladeb typu Oči černé nebo Holubí dům. Jeho hudební styl, založený na jazzu, romské a populární hudbě, výrazně sází na improvizaci. Tomáš Kačo k tomu říká, že začne tak, jak to autor napsal, a „pak to vezme do vlastních rukou“.„V tom svém žánru musím vypnout mozek a naladit se na vlnu té hudby,“ popisuje způsob svého hraní v rozhovoru, který je součástí projektu Galerie osobností. „Aranže mám postavené, vím, v jaké tónině která skladba je, mám základní téma skladeb. Ale, co se bude dít uvnitř v průběhu skladby, to je vždycky ve hvězdách.“
Jaké příležitosti se mu po absolvování školy v Bostonu otevřely? A co se v Americe, na rozdíl od Česka, naučil? Jak chce inspirovat další děti z romských rodin?
Celý rozhovor si můžete pustit zde v audiozáznamu nebo nahoře jako video. Dále v textu pak nabízíme editovanou písemnou verzi.
Rozhovory Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.
Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka -
Lékařku a primářku domácího hospice zásadně ovlivnilo setkání s bývalou hlasatelkou Zdenou Vařechovou, jinak maminkou jejího manžela, donedávna ředitele softwarové firmy Avast - díky ní se rozhodla pro paliativní medicínu.
„Babičku svých budoucích dětí“, jak sama říká, Katarína Vlčková osobně poznala až těžce nemocnou v posledních třech týdnech jejího života při pobytu v hospici. „Tam mi zapadla spousta věcí a do života se mi dostala paliativní medicína,“ říká lékařka a primářka domácího hospicu Cesta domů Katarína Vlčková, která byla dalším hostem v Galerii osobností.
Když později její manžel coby manažer a akcionář úspěšné antivirové firmy Avast vydělal hodně peněz, vše se propojilo.
„Tím, že je paliativní péče velkou součástí mého života, tak Ondřej to tak vnímá, že je důležité do něčeho takového investovat,“ vysvětluje Katarína Vlčková, proč s manželem v roce 2021 založili Nadaci rodiny Vlčkových a vložili do ní 1,5 miliardy korun z rodinného jmění - aby mohl vzniknout první dětský hospic v České republice.
V rozhovoru Katarína Vlčková otevřeně popisuje, jak svým třem synům oznámili, že jsou bohatá rodina, a jak se snažila, aby nežili ve vyšším standardu než děti v jiných domácnostech: „Strašně jsem s tím bojovala. Možná je to i mým celoživotním osobním nastavením, že strašně nerada vyčnívám. Měla jsem pocit, že ani ty děti by neměly vyčnívat. Což jsem si dost ulehčovala, protože mnohem větší dřina je vědět, že vyčnívám, a nějak s tím pracovat.“
U mladších dětí se musela popasovat i s otázkami, proč se ve své práci zabývá těžce nemocnými lidmi, kteří odcházejí ze života: „Snažila jsem se jim vysvětlit, že péče o lidi, kteří před sebou mají málo času a mají to těžké, je o to důležitější. Že je důležité zažít ty krásné chvíle a naplnit krátký život tím nejhezčím, co může být. Myslím si, že tomu porozuměly.“
Celý rozhovor si můžete pustit zde v audiozáznamu nebo nahoře jako video. Dále v textu pak nabízíme editovanou písemnou verzi.
Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka
Rozhovory Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu. -
Dirigent Jakub Hrůša popisuje, jak se s jeho nástupem do vedení londýnské Královské opery doplní repertoár o klasické skladby českých autorů. V rozhovoru mluví i o tom, co by mu nejspíš u krále Karla III. neprošlo.
„Ano, bude tam znít více české hudby, v porovnání s italskou hudbou u mého předchůdce. Ale jako důležitější vidím to, aby se tomu domu nepřestalo dařit v takové té vnitřní spokojenosti. Aby ta moje éra znamenala pokračování prosperity tohoto operního domu,“ říká Jakub Hrůša své přání v rozhovoru v Galerii osobností.
Do Královské opery v Covent Garden nastoupí na prestižní pozici hudebního ředitele v září 2025, nicméně už nyní se na tuto roli pečlivě připravuje. V Londýně ho totiž mimo jiné čeká uvedení nejdelší opery v celé historii hudby, šestnáctihodinový Prsten Nibelungův (série čtyř oper Richarda Wagnera). „Není klišé, když řeknu, že je to opravdu filozoficky hluboké dílo a pár let na případu není málo.“
Královskou operu, jejíž financování stojí především na příspěvcích soukromých dárců, ale i královské rodiny, často a rád navštěvuje i britský panovník Karel III. Jakub Hrůša tudíž očekává, že se v souvislosti se svým nástupem do funkce setkají.
„Král Karel, dříve princ Charles, je milovníkem opery a po představeních chodí i na jeviště osobně zdravit účinkující. Pokud všechno bude probíhat nejlepším možným způsobem, tak dříve či později se s ním setkám. Aspoň moji kolegové říkají, že on se bude chtít přesvědčit, kdo je tím, kdo drží v rukách tu ‚jeho operu‘,“ říká Jakub Hrůša.
„Kdybych dělal absolutní kotrmelce a začal bych tam propagovat nějaký trend, který by mu úplně v základním smyslu přestal konvenovat, tak by se asi ozval. Ale upřímně řečeno, já to neplánuji. Tak věřím, že to tak nebude.“
Britský panovník by díky Jakubu Hrůšovi mohl ve „své opeře“ slyšet například díla Leoše Janáčka, Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů.
Proč ale není snadné uvádět v cizině například Smetanovu Libuši? Co jsou podle něj ve světě zatím neobjevené české hudební klenoty? A jaký rozdíl je mezi řízením velkého orchestru v Británii a Česku?
Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka
Rozhovory Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu. -
Infektoložka Hana Roháčová odmítá mít pochopení pro rodiče, kteří brání v očkování svých dětí a vystavují je obrovskému riziku. Navrhuje sankce.
„U malých dětí asi nechceme, aby dostávaly třeba záškrt - a buď ho přežily, nebo ho nepřežily. Nechceme, aby dostaly tetanus - a buď ho přežily, nebo nepřežily. U tetanu je úmrtnost padesát procet. A jak ti lidi u toho trpí! To mi strašně vadí. Přestože u nás každý dětský lékař pomůže rodině, vysvětlí jim to, přesto to někteří rodiče odmítají. To já nedokážu pochopit vůbec,“ říká primářka kliniky infekčních chorob Nemocnice Na Bulovce Hana Roháčová, který je dalším hostem projektu Seznam Zpráv Galerie osobností.
Lékařka uvádí, že po vypjatém období covidové pandemie začala část lidí úplně odmítat očkování, čímž ohrožují sebe i své okolí.
„Řeknu k tomu tolik: pokud se dospělý člověk nechce naočkovat, dobře, to je jeho volba. Jestli chce ochrnout pro klíšťovou encefalitidu nebo se dusit při černém kašli, dobře. Ale hrozně mě zlobí, když lidé odmítají očkovat děti.“
Zdůrazňuje, že obavy některých rodičů vycházejí z „podvodných článků“, které se šířily na sociálních sítích. Navhruje proto, aby měl stát účinný nástroj, kterým by rodiče přiměl, aby dítě nechali proti život ohrožujícím chorobám očkovat. A v rozhovoru naznačuje možnost finanční náhrady při drahé léčbě nemocného, neočkovaného dítěte.
„U nás ve zdravotnictví se nemluví tolik o penězích, protože všichni jsou zvyklí na to, že mají všechno ze zdravotního pojištění a jsou zajištění na výborné úrovni. Ale kdyby se to vyčíslilo, tak to jsou opravdu statisícové částky, které jsou vynaloženy na léčbu - prvotní je zachránit život dítěte. Jistě, na to nikdo takhle nekouká, ale nevím, jaký způsobem by se toto mohlo jinak zlepšit, aby ti lidi prozřeli.“
Jaká očkování by lidé neměli v žádném případě podceňovat? Na co si mají dávat pozor při cestování do exotických zemí? A jak se mění vztahy mezi lékaři a pacienty?
Rozhovory Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.
Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka -
Komik, improvizátor, dabér animovavých postaviček, ale i představitel dramatických rolí, který má na svém kontě divadelní Thálii i několik Českých lvů, je mezi herci v lecčems výjimkou. „Mám svým způsobem absolutní svobodu.“
Po studiích na divadelní akademii zakotvil ve svém prvním divadle – Studiu Ypsilon – a od té doby je mu už 52 let věrný. „Nikdy tam nebyl nikdo, kdo by tam vyloženě nepasoval. To je divadlo, kam se vracíte jako domů,“ říká Jiří Lábus v rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností.
Koncem 70. let se stal hercem oblíbeným u dětského publika. Tehdy poprvé propůjčil hlas plyšovému Jů z nedělního televizního pořadu Studio Kamarád a od té doby v tom pokračuje – teď už 45. rokem.
Stejně dlouho trvá jeho proslulost napříč generacemi a doslova i světem, a to díky roli čaroděje Rumburaka ze seriálu Arabela: „To jsou až absurdní situace. Byli jsme kdysi s divadlem na Tchaj-wanu, u chrámu, jedna paní se mě anglicky zeptala, jestli jsem herec, že mě viděla v televizi.“
V desítkách filmů a televizních pořadů, které Jiří Lábus natáčel před pětatřiceti i více lety, se mnohokrát setkal s hereckými legendami té doby, včetně Vlastimila Brodského nebo Františka Filipovského: „To byla obrovská škola. Oni byli tak osobití. Mám trošku pocit, že to dneska (u dnešních herců, pozn. red.) najednou chybí.“
Do toho se Jiří Lábus rád pouští do věcí, které jsou jeho srdci velmi blízké – i když většina lidí, kteří ho znají spíš z televizních pořadů typu Možná přijde i kouzelník, o nich vůbec netuší. Jako je například nedávno uvedené divadelní drama Otevřená zpovědnice o sexuálním zneužívání v církvi.
V rozhovoru říká, že si jako herec užívá „naprosto neomezený prostor“. Mluví o něm v souvislosti s tím, že sám nemá rodinu a děti: „Na toto jsem byl vždycky trošku sobec. Samozřejmě že kdybych měl svoje dítě, tak bych ho miloval, ale takhle mám tu svobodu svým způsobem absolutní.“
A vzpomíná, jak mu rodiče, oba architekti, vůbec nerozmlouvali jeho přání jít studovat herectví: „Říkali: Jiříčku, hlavně ať jsi v životě šťastný.“
Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka
Rozhovory šéfredaktora Seznam Zpráv Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu. -
Dvanáct let je vrchní státní zástupkyní v Praze a stejně dlouhou dobu stojí v čele žebříčků nejvlivnějších žen v zemi. „Jsou momenty, kdy si připadám osamělá, ale je to to dobrovolné,“ popisuje odvrácenou stranu veřejné funkce.
Nerada odkrývá soukromí, stejně tak nedává příliš nahlédnout do svých budoucích plánů. V rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností, se ale Lenka Bradáčová do několika osobních úvah přece jenom pustila.
„Nemůžete jít všude, kam byste chtěli. Nemůžete se potkat s každým, s kým byste si přáli. Nemůžete přijmout každé pozvání, které vám přijde na stůl,“ vypočítává Lenka Bradáčová v Galerii osobností, která omezení pro svůj život dobrovolně přijala.
„To je ta role. Veřejnost by měla mít s institucemi a jejími představiteli spojenou určitou důvěru. Ti představitelé musí být důvěryhodní a v justici je to otázka nestrannosti. A pak jsou některé věci skutečně zapovězeny. To není jen o tom, jak to ve skutečnosti je, ale jak se to také jeví. To je ta druhá stránka a tu nesmíte opomíjet.“V rozhovoru, ve kterém mimo jiné říká, s jakými pocity jako profesionál sleduje televizní detektivky, anebo jestli se nechává funkcí omezovat i ve volném čase, přijde řeč i na reálné kauzy, které jsou s její funkcí spojené.
Například tu, kdy podala obžalobu na bývalou ministryni obrany Vlastu Parkanovou pro mnohasetmilionovou škodu při nákup letadel Casa, přičemž byla exministryně po deseti letech zproštěna obžaloby. „Je to poučení. Ale s ohledem na to, jaké tam byly důkazy ve věci, tak si nemyslím, že by ta obžaloba byla nedůvodná,“ říká Lenka Bradáčová.
Co se v této kauze nepovedlo? Bojí se někteří státní zástupci vstupovat do politicky citlivých kauz? A jak to bylo s tvrzením, které před lety stálo den před Štědrým dnem na titulní straně Lidových novin v názvu jejího rozhovory, tedy že žalobci „můžou zatýkat i o Vánocích“?
Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka
Rozhovory šéfredaktora Seznam Zpráv Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu. -
Lidé v hlavním městě nerozumí těm ze severní Moravy – a naopak. To je podle autorky knižního bestselleru Šikmý kostel setrvalý jev, který se v čase příliš nezměnil.
Když koncem ledna přijel místopředseda vlády a šéf STAN Vít Rakušan za občany Karviné a pozval je na debatu do hospody, vyslechl si spoustu nadávek a odjížděl s pocitem, že tady mu nikdo rozumět nemůže.
„V té hospodě to nemohlo dopadnout dobře, ten scénář byl prostě špatný. Tam se chtějí lidi štengrovat a být vidět. Tahle akce jen přiživila tu frustraci a nepochopení,“ říká spisovatelka Karin Lednická, která se v regionu narodila, dodnes tu žije a ve své románové kronice Šikmý kostel popsala jeho historii od roku 1894 po šedesátá léta 20. století.
„Někdy si připadám jako ambasador protože se pohybuji mezi Prahou a Karvinou a říkám: Takhle to není. Pořád říkám tuto větu, pořád dokola. Někdy mám pocit, že to neumím vysvětlit. A je to frustrující i pro mě.“
Karin Lednická se o neporozumění mezi centrem a severem Moravy rozmluvila při rozhovoru, který byl součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností.
„Vždycky je jakési pnutí mezi centrem a okrajovými oblastmi, to je běžné. Nicméně v 50. letech se toto opravdu začalo cíleně přiživovat. Jmenovalo se to Soutěž Praha-Ostrava a nebylo to nic jiného než umělé zvyšování nevraživosti mezi těmito dvěma místy. Co tím soudruzi sledovali, to jsem nevydedukovala,“ říká Karin Lednická. Dodává, že ani vývoj po roce 1989 situaci zklidnit nepomohl. V regionu zanikla spousta průmyslových a těžebních podniků a řada lidí přišla o práci.
„Ty lidi tady trápí nedostatek vize. Mladí lidé odcházejí, protože nevidí budoucnost v tom, že budou pracovat v nějaké továrně. Trápí je i rozdíl mezi tím, co bylo dříve a co je teď,“ říká a připomíná obecně rozšířený mýtus, který místní lidi hodně štve: „Že karvinští havíři byli opilci a rváči, kteří si za totality užili a teď by měli být zticha, to je ta velká mýlka.“
Region podle ní trápí i velký sociální problém. „Nevidím tady politickou vůli hledat řešení téhle frustrace. … Je tady velká skupina lidí, kteří žijí ze sociálních dávek a jsou spíše nezaměstnatelní. A to se nevyřeší tím, že se budou vytvářet nová pracovní místa. Tam budeme muset vytvořit motivaci, proč pracovat, proč posílat děti do škol. To je úplně jiný úkol.“
Osudu havířských rodin na pozadí historických dějů od konce 19. století přes první republiku, druhou světovou válku až po zběsilé honění těžebních rekordů v 50. letech věnovala Karin Lednická svou třídílnou románovou kroniku Šikmý kostel. Její třetí, závěrečný díl vydala minulý týden.
Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka
Rozhovory šéfredaktora Seznam Zpráv Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu. -
Oceňovaná právnička Kateřina Šimáčková svůj boj nevzdává: „Pravidla jsou tvořena z pohledu privilegované skupiny mužů a žen, které se jim přizpůsobily. A tím pádem pomíjíme velmi důležité aspekty života společnosti.“
Když v roce 2020, ještě coby soudkyně Ústavního soudu, sestavila společně s řadou autorek a autorů knihu Mužské právo, píchla do vosího hnízda.
„Pravidla byla tradičně vytvořena v patriarchální společnosti. Pávo je velmi konzervativní. My vždycky říkáme: Víte, před sto lety také byly kvóty - a ta kvóta byla 100 procent ve prospěch mužů. Ženy do těch funkcí nemohly být voleny, protože volební právo bylo jen mužské. To znamená, že ten ženský pohled na společnost se prosazuje hůř,“ říká Kateřina Šimáčková v rozhovoru v Galerii osobností.
„Dějí se takové věci, že na některých výběrových řízeních někdo vytáhne proti autorce nebo autorovi některého z těch textů, že se na knize podílel a že je ‚nějaký divný‘. S tím už jsem se setkala,“ směje se. „Ale protože jsou to skvělí právníci a právničky, tak jim to zatím cestu nezastavilo.“Sama Kateřina Šimáčková se koncem roku 2021 přesunula z Ústavního soudu – jako první žena zastupují Českou republiku – k Evropskému soudu pro lidská práva. Tématu „jak promítnout životní zkušenosti žen“ do rozhodování o pravidlech se nevzdala. Koncem letošního roku plánuje vydat knihu Mužské právo 2.
„Mně ani nejde o to, aby tam byly ženy proto, že jsou ženy, ale proto, že jejich životní zkušenost je odlišná. Jsou častěji více pečujícími osobami. A nepečují jen o děti, ale později i o své rodiče nebo rodiče manžela,“ říká v rozhovoru Kateřina Šimáčková. Pravidla jsou podle ní nastavována podle toho, jaké problémy vnímají ti, kteří je připravují. „A tudíž tam zůstávají slepé skvrny, jichž si nevšímají.“
Jako příklad v rozhovoru uvádí pravidlo, že advokátní koncipient nesmí pracovat na zkrácený úvazek, což podle ní zbytečně vyřazuje z možnosti stát se v budoucnu advokátem lidi se zdravotním hendikepem: „Pomíjíme velmi důležité aspekty života společnosti.“
Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka
Rozhovory šéfredaktora Seznam Zpráv Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu. -
„Na konci představení Rest In Euphoria je na jevišti osmnáct účinkujících a jsou nazí. Přišel kanadský promotér a říkal, jak se mu to představení líbilo, ale že v Kanadě ta závěrečná scéna být nemůže,“ vypráví Rosťa Novák ml.
„Nebo když jsme hráli v Americe. Kluci nesměli být nahoře bez, museli jsme jim dát kostýmy, a tu musely být ružovo-oranžové. To byl zase diktát amerického agenta,“ vzpomíná principál slavného novocirkusového souboru, který právě v těchto dnech slaví 15 let své existence.
„To jsou normy jednotlivých zemí. To si pak uvědomíš, jak skvěle se tady máme. My tady můžeme tvořit absolutně svobodně. Nám nikdo neříká, jestli má být kostým takový, jestli tam má hrát taková hudba, jestli má mít představení 70 minut. Ve Francii je ideální délka představení 70 až 75 minut,“ říká Rosťa Novák ml. v rozhovoru pro Galerii osobností.
Jeho souborem prošlo za patnáct let na 300 účinkujících pětadvaceti národností. A právě svoboda tvorby v Česku je podle Rosti Nováka jeden z důvodů, proč je i o konkursy na nové členy La Putyky i mezi zahraničními uchazeči takový zájem.
V rozhovoru mluví velmi otevřeně o tom, jak mu alternativní forma divadla pomáhá zvládat jeho poruchu ADHD, jak se během covidu a po ruském vpádu na Ukrajinu proměnilo jeho vnímání kultury a umění a také o tom, jak se v mládí snažil – marně - vzepřít rodovému „předurčení“ stát se komediantem, jak sám říká. Rosťa Novák ml. je totiž potomkem slavného loutkářského rodu Kopeckých v osmé generaci.
Celý rozhovor si můžete pustit zde v audiozáznamu nebo nahoře jako video.
Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka
Rozhovory šéfredaktora Seznam Zpráv Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu. -
Kniha Michaela Žantovského Ochlazení působila v roce 2008 jako sci-fi. Děj pojednávající o ruské invazi a hrozbě zastavení kohoutů s plynem je ale už přes dva roky realitou. Bývalý diplomat a politik v rozhovoru říká, co ve válce na Ukrajině rozhodne.
„Když jsem Ochlazení psal, tak byl svět relativně idylický,“ vzpomíná Michael Žantovský na dobu před šestnácti lety, kdy působil jako velvyslanec v Izraeli.
Knihu, jejíž podtitul zní „špionážní thriller z blízké budoucnosti“ původně vydal pod pseudonymem Daniel Wolf, to právě s ohledem na to, aby jako diplomat pohrávající si s motivem ruské válečné agrese nezpůsobil mezinárodní skandál.
V roce 2014 Rusko anektovalo Krym a začalo okupovat východ Ukrajiny, v roce 2022 pak ruské tanky vyjely i ke Kyjevu a ruský diktátor Vladimir Putin nechal ukrajinské území bombardovat – vypukla regulérní válka.
„Nemám žádné prorocké vlohy nebo aspoň jsem je u sebe nikdy neobjevil. Ale považuji se za poměrně dobrého analytika, protože jsem se zahraniční politikou zabýval posledních 35 let a zdálo se mi, že je věcí analýzy říci si, že Rusko začíná být nebezpečnější, než bylo. A že pokud se rozhodne tu hrozbu naplňovat, tak k tomu bude používat energetické zbraně,“ říká Michael Žantovský v rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností.
V knize ruské tanky vtrhly do Běloruska, kde v románu probíhaly demonstrace lidí dožadujících se svobody a demokracie. Odpovědí na ruskou agresi byl protest zemí Evropské unie a NATO, ty ale byly z velké části závislé na dodávkách ruského plynu. A tak jim ruský diktátor nechal zavřít kohouty…
Proč se svět na tuto situaci, kterou analytik dokázal reálně předem popsat, nedokázal připravit?„O tom často uvažuju,“ odpovídá Žantovský. „A uvažuju o tom spíš jako psycholog (původní profese M. Ž., pozn. red.) než jako diplomat. V lidské povaze je nedokázat si představit to nejhorší. A pokud si to představíme, tak nevěřit, že se to skutečně stane. Protože kdybychom si skutečně uvědomovali všechna nebezpečí, která nám v každodenním životě hrozí, tak bychom v podstatě nemohli žít normálním životem.“
Vydržet! Únava z války je na obou stranách
V době, kdy už třetím rokem Rusko vede válku, je podle něj důležité vytrvat v podpoře Ukrajiny a nepolevit.
„Chování Putinova režimu dokážeme dneska dobře předvídat. Víme, že to je člověk, který se pustil do pokusu zvrátit celý mezinárodní řád, zvrátit rovnováhu sil ve světě, obnovit velmocenské postavení Ruska v těch imperiálních hranicích. Neskrývám se s přesvědčením, že nejen Ukrajina, ale i ta naše část světa je nepřímo tím jeho postupem napadena,“ říká Žantovský.
„Pokud zůstaneme jednotní, pokud budeme pomáhat Ukrajině, pokud budeme využívat svých ekonomických předností a především té největší přednosti, o které se jemu ani nesní, to znamená potenciálu, který otvírá lidská svoboda, svoboda se volně rozhodovat, svoboda vynalézat, objevovat, tak nemá šanci.“
Dá se to zařídit v době, kdy společenská shoda o nutnosti pomoci Ukrajině po více než dvou letech začíná vyprchávat?
„Každá válka unavuje, vyčerpává. Lidská psychika si na některé věci zvyká a přestane je brát jako tu bezprostřední výzvu. Takže ano, únava z války, jak se tomu říká, bezesporu nastává u nás, v Evropě, v USA a do jisté míry určitě i na Ukrajině. Ale protože je to jev, který postihuje obě strany, tak jde jen o to, jestli my to vydržíme déle, než to vydrží on. Říkám, že my ty předpoklady pro to máme.“
Po thrilleru přijde komedie?
Michael Žantovský se současně vrací k motivu své šestnáct let staré knihy Ochlazení.
„Nějaké pokračování se rodí,“ říká.
První kniha skončila tím, že ústřední postava, pracovník české zpravodajské služby označovaný jako Josef K., spadl do vody. „Mohu ale potencionální čtenáře potěšit tím, že Josef K. ten pád přežil a stále existuje,“ říká Žantovský. V jakém příběhu se nakonec Josef K. vynoří, nechává zatím zahaleno tajemstvím. Pohrává si s myšlenkou, že na rozdíl od špionážního thrilleru to tentokrát bude veselejší čtení.
„Pokud v kontrastu s tou situací, kdy jsem psal první knihu, tehdejší příběh vyzníval temně, tak si nedovedu představit, oč temnější by ten příběh musel být, aby odpovídal situaci dnes. A někdy tyto úvahy působí i paradoxním směrem. Takže možná to bude komedie, co z toho nakonec vzejde,“ naznačuje žertem Žantovský.
Po delší době se cítím svobodně
V rozhovoru Michael Žantovský mluví také o tom, jak se mu po sedmnácti letech v diplomatických službách (byl velvyslancem v USA, Izraeli a Velké Británii) a celkově po více než třiceti letech veřejného působení (byl mluvčím prezidenta Václava Havla, senátorem a předsedou kdysi vládní ODA, do loňského roku pak ředitelem Knihovny Václava Havla) odchodem do „civilu“ ulevilo.
„Patřím k těm druhům lidí, kteří jsou nejradši sami sebou. Ten úvazek, ať je jakýkoliv, člověka do určité míry omezuje, takže teď se po delší době cítím svobodně,“ říká Žantovský a dodává: „Jsou některá tajemství, závazky, pravidla, která se neporušují, dokonce některá se neporušují ani po smrti.“
Jako zápletky ve svých knihách je ale použít může: „Když je dostatečně obléknete do jiných šatů, tak proč ne,“ směje se.
Michael Žantovský je nejen díky Ochlazení považován za velmi úspěšného spisovatele. Před deseti lety vydal mnohasetstránkový životopis prvního českého prezidenta Václava Havla, který dosud vyšel ve dvaceti zemích světa. Loni na trh uvedl knihu „zákulisních povídek“ s názvem S prominutím řečeno a podtitulem Můj život mezi slavnými a mocnými.
Jaké jsou jeho další plány? Jak vzpomíná na léta, která coby psycholog strávil v Psychiatrickém výzkumném ústavu v Praze Bohnicích? Jak se při psaní o Václavu Havlovi přinutil psát i nelichotivé vzpomínky? A proč by politici ve vysokých funkcích měli být „sami sobě podezřelí“?
Rozhovory šéfredaktora Seznam Zpráv Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.
Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka - Näytä enemmän
