Episodit
-
Další epizodu minisérie #tabáček pro nás zpracoval Lukáš Kubík ze spolku Orientalistický expres. Epizoda se věnuje tabáku v Koreji a uslyšíte nejen příběhy z doby, kdy „tygři ještě kouřili“, ale i z modernějších dějin. Například o císaři, který chtěl dobro tabáku šířit mezi všechny své poddané. Poslech vám zpříjemní i tematická korejská hudba.
-
Další z epizod SIA a začátek minisérie #talks (tj. záznamy přednášek) je záznam z 2. studentské konference orientalistů, která se, jak možná víte, konala 26. 5. 2023 v Kampusu Hybernská. Konference měla bohatý program skládající se celkem z 25 příspěvků magisterských studentů, doktorandů i absolventů Univerzity Karlovy, Západočeské univerzity, Masarykovy univerzity, Univerzity Palackého v Olomouci a Univerzity Komenského. Z celodenního pestrého programu se nám podařilo nahrát alespoň tři příspěvky. Závěrečným z nich je příspěvek kol. Petra Jandáčka s názvem "In mind hope like jewel will shine, and accomplished may be all wishes of mine! Or how to get whatever you want by worshipping the Three Pishaci Sisters" týkající se tibetské magie. Příspěvek je v angličtině.
-
Puuttuva jakso?
-
Další z epizod SIA a začátek minisérie #talks (tj. záznamy přednášek) je záznam z 2. studentské konference orientalistů, která se, jak možná víte, konala 26. 5. 2023 v Kampusu Hybernská. Konference měla bohatý program skládající se celkem z 25 příspěvků magisterských studentů, doktorandů i absolventů Univerzity Karlovy, Západočeské univerzity, Masarykovy univerzity, Univerzity Palackého v Olomouci a Univerzity Komenského. Z celodenního pestrého programu se nám podařilo nahrát alespoň tři příspěvky. Druhým z nich je analýza kol. Martina Hankera jménem "Ozvěny cucání dalajlamova jazyka v online prostoru", která rozebírá online diskurz kolem Dalajlamovy zdánlivě kontroverzní výzvy směřované k nezletilému (https://www.bbc.com/news/world-asia-india-65229327).
-
Další z epizod SIA a začátek minisérie #talks (tj. záznamy přednášek) je záznam z 2. studentské konference orientalistů, která se, jak možná víte, konala 26. 5. 2023 v Kampusu Hybernská. Konference měla bohatý program skládající se celkem z 25 příspěvků magisterských studentů, doktorandů i absolventů Univerzity Karlovy, Západočeské univerzity, Masarykovy univerzity, Univerzity Palackého v Olomouci a Univerzity Komenského. Z celodenního pestrého programu se nám podařilo nahrát alespoň tři příspěvky. Prvním z nich je pojednání kolegyně Kateřiny Sládkové o jejím orálně-historickém výzkumu oboru Indonesistika na FF UK. Další příspěvek budeme publikovat za týden...
-
Ve třetí epizodě ze série Bizár si nejprve krátce představíme publikaci o české zkušenosti s Tibetem, která vyšla u příležitosti 16. kongresu tibetanistů pořádaného v létě 2022 v Praze. Následně se už dostaneme k hlavnímu tématu, tedy k mnohdy "bizarní" osobě Thomase Manninga a nahlédneme i do jeho archivu, ve kterém naši pozornost upoutaly jeho epigramy ze záchodků na univerzitě v Cambridge, tedy tzv. latrinálie.
00:01:40 nová publikace o české zkušenosti s Tibetem
00:01:45 International Association for Tibetan Studies
00:03:30 16th IATS Seminar in Prague
00:05:55 The Journal of the International Association of Tibetan Studies (JIATS)
00:06:23 Brill's Tibetan Studies Library
00:11:20 KDO BYL KDO: Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté
00:13:26 The Royal Asiatic Society of Great Britain and Ireland
00:16:50 Journal of the Royal Asiatic Society
00:17:47 Chadwick, John. 1975. Introduction to the Problems of “Minoan Linear A”
00:18:10 The Royal Asiatic Society's Digital Library
00:21:30 Annals And Antiquities Of Rajasthan
00:21:50 Thomas Manning Archive
00:33:31 hádanka na reklamě trafikanta Hudsona
00:33:44 sešit s tibetskými slovíčky a frázemi
00:35:49 Manningovy epigramy
00:52:15 Ouředník, Patrik: Klíč je ve výčepu: Z folklóru WC. Praha, Volvox Globator, 2014.
00:53:12 Dundes, Alan. 1979. Here I Sit: A Study of American Latrinalia
00:59:03 Sir John Gielgud čte Manningův cestopis
-
Přednáška Petry Košťálové doplňuje naší SiA minisérii #orientalismus věnovanou regionálním variantám, podobám a projevům orientalismu v "Orientu". Její natáčení proběhlo tentokrát živě v prostorách Kampusu Hybernská, a to za spolupráce našeho spřáteleného podcastu Balast. Děkujeme!
ANOTACE
Šimon Polský, arménský písař ze Lvova, se vydal roku 1608 na takřka desetileté putování Osmanskou říší. Zanechal po sobě obsáhlý cestopis a také kratší kolofony, v nichž komentoval tehdejší situaci. Několik let strávil v Istanbulu a delší dobu pobýval také v Káhiře a Jeruzalémě; na své pouti do arménského kláštera sv. Jana Křtitele projel celou střední a východní Anatolií a navštívil i italská města (Řím a Benátky). Šimonův text (sám na pomezí imagologie, etnologie a historie) nás zavádí hned na několik „pomezí“ – coby věřící apoštolské arménské církve, obklopen prostředím polským a německým, překračuje hranici s kategorií Orientu na Dunaji, aby své souvěrce našel všude podél tzv. tatarské stezky na cestě dnešním Rumunskem a Bulharskem. Největší arménskou komunitu ale nachází v Istanbulu, kde se cítí paradoxně jak jako doma, tak jako dvojnásobný cizinec – Armén z diaspory, který se snaží sžít s osmanskou arménskou realitou a vyrovnat se se svým postavením evropského cizince ze země Franků, obchodníka, občasného písaře, a především poutníka do Svaté země. Šimon strávil na cestách mnohem delší čas než ostatní profesionální cestovatelé a poutníci; jeho zápisky proto odhalují jinakost v trochu odlišných konotacích, než jaké byly obvyklé v rámci dominantního diskursu 19. století. Šimonův „svět“ těsně přes jeho zánikem o několik století později shodou okolností zdokumentoval český cestovatel Josef Wünsch.
O AUTORCE
Petra Košťálová je docentkou v oboru etnologie a působí v Ústavu východoevropských studií FFUK. Areálem jejího výzkumu je Kavkaz, zvláště arménské dějiny a literatura. Z etnologických témat se zabývá etnicitou, stereotypy a kolektivní pamětí. Je autorkou několika monografií zaměřených na kulturní identitu Arménie, setkávání arménské kultury s jinými, arménské kroniky a arménskou lidovou i trubadůrskou poezii. Seznam jejích publikací je k prohlédnutí zde a podrobné informace k monografii Šimon Polský, Putování 1608-1618: Cestopis a kroniky arménského poutníka lze najít na stránkách nakladatelství Argo. Petra Košťálová vyučuje předměty zaměřené na literaturu, dějiny a folklor Kavkazu a arménský jazyk (podrobněji zde).
-
Ve více než čtyřhodinovém rozhovoru, který je zatím "the deepest of our deep talks", Sigurður Gylfi vzpomíná na studium na Carnegie-Mellonově univerzitě, svou první knihu, články i na léta kariéry nezávislého badatele. Zmíníme se také o tom, co vede sociálního historika ke kritice sociálních dějin i historické demografie a obratu k malému měřítku a mikrohistorii. Dozvíme se i to, jak vznikla edice Microhistories v nakladatelství Routledge.
In more than four hours of interview, which became the deepest of our deep talks yet Sigurður Gylfi talks about his studies at Carnegie Mellon University, his first published book, his first article and his years as an independent researcher. We will reflect on what causes a social historian to criticise social history and historical demography and turn towards a small scale of research and microhistory. We will find out how the series Microhistories was established in Routledge.
Bibliography[0:00:00] Personal webpage of S.G.M.
[00:26:15] Thernstrom, Stephan. 1964. Poverty and Progress: Social Mobility in a Nineteenth Century City. Cambridge, Mass.: Harvard University Press.
[00:29:45] Sigurður Gylfi Magnússon. 1995. “From Children's Point of View: Childhood in Nineteenth-Century Iceland.” Journal of Social History. Vol. 29, No. 2, pp. 295-323.
[01:39:40]
The Journal of American History
The American Historical Review
[01:40:38] Modell, John, Marc Goulden and Sigurður Magnússon. “World War II in the Lives of Black Americans: Some Findings and Interpretation.” The Journal of American History. Vol. 76, No. 3, pp. 838-848.
[01:44:31] Anthology from Icelandic Popular Culture (Sýnisbók íslenskrar alþýðumenningar)
[01:47:40] Sigurður Gylfi Magnússon and István M. Szijártó. 2013. What is Microhistory. New York: Routledge.
[01:55:00] Microhistories Book Series (Routledge)
[01:56:00] Sigurður Gylfi Magnússon. 2003. "The Singularization of History": Social History and Microhistory within the Postmodern State of Knowledge. Journal of Social History. Vol. 36, No. 3, pp. 701-735.
[01:58:28] Sigurður Gylfi Magnússon. 1997. Education, Love and Grief. A Micro-Historical Analyses of the 19th and the 20th Century Peasant Society in Iceland. Studia Historica 13. Reykjavík: Institute of History and the Icelandic University Press. (in Icelandic).
[02:10:00] Ginzburg, Carlo. 1982. The Cheese and the Worms: the Cosmos of a Sixteenth-century Miller. New York: Penguin Books.
[02:10:40] Muir, Edward and Guido Ruggiero (eds.). 1991. Microhistory and the lost peoples of Europe. Baltimore: Johns Hopkins University Press.
[02:10:50] Quaderni Storici
[02:14:27] Ginzburg, Carlo. 1993. “Microhistory: Two or Three Things That I Know about It.” Critical Inquiry Vol. 20, No. 1, pp. 10-35.
[02:15:40]
Le retour de Martin Guerre (1982 movie).
Zemon Davis, Natalie. 1993. The Return of Martin Guerre. Cambridge, Mass.: Harvard University Press.
[02:17:50]
Finlay, Robert. 1988. “The Refashioning of Martin Guerre.” The American Historical Review. Vol. 93, No. 3, pp. 553-571.
Zemon Davis, Natalie. 1988. "On the Lame." The American Historical Review. Vol. 93, No. 3, pp. 572-603.
[02:19:19] On postmodernism:
The American Historical Review, Vol. 94, No. 4, Oct., 1989.
Jarausch, Konrad H. 1989. „Towards a Social History of Experience: Postmodern Predicaments in Theory and Interdisciplinarity.“ Central European History 22, pp. 427–443.
[02:19:55] Sajdi, Dana. 2013. The Barber of Damascus: Nouveau Literacy in the Eighteenth-Century Ottoman Levant. Redwood: Stanford University Press.
[02:21:00] Guðný Hallgrímsdóttir. 2019. A Tale of a Fool? A Microhistory of an 18th-Century Peasant Woman. New York: Routledge.
[02:21:44] Cohen, Tom. 2019. Roman Tales: A Reader's Guide to the Art of Microhistory. New York: Routledge.
[02:22:16] McLaren, Angus. 1993. A Prescription for Murder: The Victorian Serial Killings of Dr. Thomas Neill Cream. Chicago: The University of Chicago Press.
[02:22:46] White, Luise. 2000. Speaking with Vampires: Rumor and History in Colonial Africa. Oakland: University of California Press.
[02:23:17] Farge, Arlette. 2015. The Allure of the Archives. New Haven: Yale University Press.
[02:26:15] Sigurður Gylfi Magnússon. 2010. Wasteland with Words: A Social History of Iceland. London: Reaktion Books.
[02:41:20] Sigurður Gylfi Magnússon and István M. Szijártó. 2013. What is Microhistory. New York: Routledge.
[02:44:52] Szijártó, István M. 2002. “Four Arguments for Microhistory.” Rethinking History 6(2), pp. 209-215.
[03:10:18]
Sigurður Gylfi Magnússon and David Olafsson. 2012. “Minor Knowledge: Microhistory, Scribal Communities, and the Importance of Institutional Structures.” Quaderni Storici, Vol. 47, No. 140 (2), pp. 495-524.
Sigurður Gylfi Magnússon and David Olafsson. 2002. “Barefoot Historians: Education in Iceland in the modern period.” In Writing Peasants. Studies on Peasant Literacy in Early Modern Northern Europe, edited by Klaus-Joachim Lorenzen-Schmidt and Bjørn Poulsen, pp. 175-209. Århus: Landbohistorisk Selskab.
[03:15:05]
Laxness, Halldór. 1937-40. Heimsljós (The Light of the World).
Czech translation of Heimsljós (Světlo světa)
Sigurður Gylfi Magnússon. 2020. Emotional Experience and Microhistory: A Life Story of a Destitute Pauper Poet in the 19th Century. New York: Routledge.
[03:18:06] Gunnar M. Magnús. 1956. Skáldið á Þröm: ævisaga Magnúsar Hj. Magnússonar. Reykjavík: Iðunn.
[03:21:23] Rosenwein, Barbara H. 2002. “Worrying about Emotions in History.” The American Historical Review, Volume 107, Issue 3, pp. 821–845.
[03:22:20]
Sigurður Gylfi Magnússon’s talk on microhistory
Microhistory network
[03:26:33] Zisowitz Stearns, Carol and Peter N. Stearns. 1989. Anger: The Struggle for Emotional Control in America’s History.Chicago: University of Chicago Press.
[3:26:51] Zisowitz Stearns, Carol and Peter N. Stearns. 1985. “Emotionology: Clarifying the History of Emotions and Emotional Standards.” The American Historical Review, Volume 90, Issue 4, pp. 813–836.
[3:38:15]
Sigurður Gylfi Magnússon. 2004. Soft Spots (Snöggir blettir). Reykjavík: Center for Microhistorical Research and The Reykjavík Museum of Photography.
Sigurður Gylfi Magnússon. 2022. Archive, Slow Ideology and Egodocuments as Microhistorical Autobiography. Potential History. New York: Routledge.
Further recommendations from our guest:Domanska, Ewa. 1998. Encounters. Philosophy of History and Postmodernism. Charlottesville: University of Virginia Press.
Maria Lúcia G. Pallares-Burke. 2002. The New History. Confessions and Conversations. London: Polity.
-
Další epizoda ze série #bizar vás seznámí s tibetskou hrou šo a s vtipnými, poetickými a místy vulgárními průpovídkami šopše, které se říkají při házení kostkami. Zamylíme se také nad hrami obecně a antropologií mariáše...
Zdroje a odkazy:
Huizinga, Johan H. Homo Ludens: https://archive.org/details/homoludensstudyo0000unse
Hugh-Jones, Stephen: The Symbolic and the Real: Lecture 1 - Culture: https://sms.cam.ac.uk/media/2709473
Linton, Ralph: The science of man in the world crisis: https://archive.org/details/scienceofmaninwo0000lint/mode/2up
Rychlík, Martin. Dějiny lidí: https://www.kosmas.cz/knihy/272151/dejiny-lidi/
Gmelch, George. Baseball Magic: https://meissinger.com/uploads/3/4/9/1/34919185/gmelch_baseball_magic.pdf
Čechová, Marie. Prostorové motivy ve frazémech: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7942
Stein, Aurel. Ancient Khotan vol. 2 (staré kostky): https://archive.org/details/dli.pahar.1757/page/n149/mode/2up
Pravidla sho: https://web.archive.org/web/20170709073427/http://www.shangrilatours.com/Rules%20of%20the%20Sho.htm
Murakami, Daisuke. Aspects of the Traditional Gambling Game known as Sho in Modern Lhasa: http://himalaya.socanth.cam.ac.uk/collections/journals/ret/pdf/ret_29_08.pdf
Dechen Dolkar. Sho bshad: http://purl.bdrc.io/resource/MW25124 Dawa Dargye. Sho rtsed dang sho bshad: http://purl.bdrc.io/resource/MW8LS66293
The San Francisco Call, 27. březen,1900 (baby needs a new pair of shoes...): https://chroniclingamerica.loc.gov/lccn/sn85066387/1900-03-27/ed-1/seq-4/
-
ANOTACE
Cílem této přednášky není pojednávat o přítomnosti Orientu v české spiritualitě obecně. Namísto toho se budeme věnovat jednomu z výrazných motivů českého duchovna: jeho převládající indicko-tibetské linii, která se táhne prakticky celým dvacátým stoletím. Ústí až v porevoluční pouto mezi Václavem Havlem a 14. dalajlamou, díky čemuž zvláštním způsobem vystupuje z prostředí samizdatu a undergroundu do veřejného prostoru prosáklého tzv. “hollywoodským buddhismem”. Nabírá tím novou podobu, ve které se skloubí náboženství, politika a ekonomika do jednoho populárně-esoterického organismu, který se zdá býti v lecčems "typicky českým". Roli tibetských a indických představ tak lze označit jako do jisté míry tendenční, nahrazující starší a hlouběji zakořeněné myšlenkové proudy spojené s hermetismem, židovskou mystikou a podobně. Zde se vrátíme k naší předcházející přednášce o Tibetu: dvě diskurzivní polohy ve kterých se Tibet pohybuje (teosoficko-esoterická vs. muzejně-archivní) jsou v českém prostředí akcentovány odlišně oproti západním zemím: prvně jmenovaná vystupuje jasně do popředí. Tento fakt budeme ilustrovat na relativně širokém spektru literárních ukázek z druhé poloviny dvacátého století, ve kterých jednotliví autoři vykreslují své pojetí Tibetu, často poměrně svérázné. Cílová skupina čtenářů těchto autorů byla početná a hlavně různorodá, pokrývající množství společenských kruhů a vrstev. České představy o Tibetu tak hluboce zakořenily v naší společnosti, že se staly i předmětem hoaxů a dezinformací.
LITERATURA
Meyrink, Gustav. 1993. “Hledání démonů v Tibetu” in Hašiš a jasnozřivost. Praha: Volvox globator. s. 40–44.Minařík, Květoslav. 1996. Milarepa. Praha: Canopus. s. 25–27 + 31–34 + vybrané poznámky (začínají na s. 35).Beba, Karel. 1958. Tajemný Tibet. Praha: Naše vojsko. s. 129–140.Lesný, Vincenc. 1948. Buddhismus. Praha: Samcovo knihkupectví. s. 375–381.Tomáš, Eduard. 1994. “Zloděj Snů” in Růžový Elixír. Praha: Avatar. s. 13–21.DALŠÍ ČETBA
Urban, Hugh. 2008. “The Yoga of Sex: Tantra, Orientalism, and Sex Magic in the Ordo Templi Orientis.” In Hidden Intercourse. Eros and Sexuality in the History of Western Esotericism, edited by Wouter J. Hanegraaff, and Jeffrey Kripal. Leiden: Brill Publishers. s. 401–443. Rozehnalová, Jana. 2005. “Zrcadlo orientalismu – obrazy Tibetu v českém prostředí.” Mezinárodní vztahy (3): 44–62.Anonym. 2016. Než budete s idioty věšet tibetské vlajky in Severočeská pravda: List pokrokových občanů. Available at severoceskapravda.cz: http://www.severoceskapravda.cz/index.php/historie/716-než-budete-s-idioty-věšet-tibetské-vlajky [12.1.2021].Slobodník, Martin. 2016. O tradičním Tibetu: propaganda versus fakta in Manipulátoři. Available at manipulatori.cz: https://manipulatori.cz/o-tradicnim-tibetu-propaganda-versus-fakta/ [12.1.2021].Hanker, Martin a Jandáček, Petr. 2020. “Dynamika tibetských motivů v českém esoterismu a spiritualitě” in Dingir 3/2020, s. 83–86.INFORMACE O PŘEDNÁŠKOVÉM CYKLU
V úvodních týdnech studenty seznamuje s Orientalismem od Edwarda Saida a představuje významné Saidovy následovníky (autory postkoloniálních studií, např. Gayatri Spivak), odpůrce (např. Wilhelm Halbfass) a ty, kteří se Saidem polemizují a vztah k “jinému” v “Orientu” zkoumají pomocí odlišných metodologií (např. Ian Buruma). Předmět následně představuje reflexe orientalismu a postkoloniální teorie v jednotlivých areálových disciplínách zaměřených na Blízký východ, severní Afriku, Vietnam, Japonsko, Koreu, Čínu, Tibet, Rusko a Turecko. Závěrečné dvě hodiny jsou věnovány české reflexi orientalismu v literatuře a duchovní oblasti. Zatímco výchozí texty postkoloniální teorie se zaměřují zejména na reflexi Orientu v západoevropských mocnostech ve vztahu k zemím, kam pronikala jejich koloniální expanze, tento předmět má širší záběr a zahrnuje jak země centrální, jihovýchodní a východní Asie, tak i širší okruh nositelů koloniálních ideologií včetně Ruska a Japonska.
🔴 Úvod – Martin Blahota: Úvod do orientalismu a postkoloniálních studií
🔴 Indie – Martin Hříbek: Úvod do orientalismu a postkoloniálních studií 2, Indie
🔴 Blízký východ a severní Afrika – Adéla Provazníková + Vojtěch Šarše: Být jako Oni aneb jiný mezi Jinými
🔴 Vietnam – Marta Lopatková + Ondřej Crhák: Vietnam, orientalismus a český pohled
🔴 Japonsko – Martin Blahota: Japonský panasiatismus jako reakce na bělošskou nadřazenost
🔴 Korea – Lukáš Kubík: Korejský etnický nacionalismus jako reakce na japonskou nadřazenost
🔴 Čína – Mariia Guleva: China orientalized and orientalising
🔴 Tibet – Martin Hanker + Petr Jandáček: Zachraňme Tibet! Zachraňme? Tibet?
🔴 Turecko – Jonáš Vlasák (doktorand ÚAS) + Filip Kaas (doktorand KBV): Orientalismus alafranga a alaturka
🔴 Rusko – Mariia Guleva: Russia between the East and the West
🔴 Česká reflexe (literatura) – Jiří Hubáček: Česká literární recepce Orientu
🔴 Česká reflexe (duchovno) – Martin Hanker + Petr Jandáček: Český Tibet – tajemný, svobodný, zaostalý
-
ANOTACE
Přednáška se pokusí na příkladu české literární recepce Indie zvýraznit některá základní témata, jež jsou specifická pro českou reflexi Orientu, a to od počátků přibližně do 30. let 20. století. Jejím cílem proto není a nemůže být vyčerpávající faktografický přehled, zaměří se spíše k různým možnostem literárního uchopení daného tématu napříč staletími i literárními žánry. Obecnější historický přehled bude doplněn podrobnější analýzou ukázek z pěti českých či slovenských literárních děl, jež proto také tvoří povinnou literaturu k dané přednášce. Literatura sekundární naproti tomu částečně reflektuje širší evropský kontext literární (a duchovní) reflexe Orientu, částečně se vztahuje především ke dvěma prvním textovým ukázkám, kde se lze o širší sekundární literaturu opřít. Textové ukázky byly záměrně voleny tak, aby pokud možno poskytly základ k diskusi nejen nad českou recepcí Orientu, nýbrž i nad hranicemi a mezemi saidovských a postkoloniálních interpretací literárních textů. Cílem přednášky je tak jednak nastínit šíři spektra literárních reflexí Orientu v našem prostředí, jednak poukázat na beletristický text jako na specifické médium a na nebezpečí jeho přímočarých interpretací, nereflektujících tuto literárnost jako specifický znak díla.
LITERATURA
ŠIMEK, František (ed.). Cestopis tzv. Mandevilla. K vydání připravil a poznámkami a slovníčkem opatřil František Šimek. Praha: SNKLU, 1963, s. 103–105 (Indie, sbírání pepře), 115–118 („lidská monstra“). [text ve staročeštině]KRAMERIUS, Václav Matěj. Dva indické „cestopisy“. Ediční příprava a komentář Jiří Hubáček. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2019, s. 78–80 (obyčeje Indů, popis Ágry), 214–216 (otrokářství v portugalské Góe).HOLLÝ, Ján. Svatopluk. Spev šestí, vv. 100–243 (původ Slovanů z Indie).Volně dostupné na: https://zlatyfond.sme.sk/dielo/10/Holly_Svatopluk/6 [text v bernolákovské slovenštině].VRCHLICKÝ, Jaroslav. Anuradhapura. In: Tiché kroky. Praha: J. Otto, 1905, s. 29.CZECH Z CZECHENHERZU, Arnošt. Joginovo tajemství, Dopis přítelkyni z Kalkutty. In: Má Indie: Básnická evokace. Praha, 1938, s. 17–18, 21–22.DALŠÍ ČETBA
BUDIL, Ivo T. Od prvotního jazyka k rase. Utváření novodobé evropské identity v kontextu orientální renesance. Praha: Academia, 2002.FUJDA, Milan. Akulturace hinduismu a formování moderní religiozity. K sociálním dějinám českého okultismu 1891–1941. Praha: Malvern, 2010.GLASENAPP, Helmuth von. Das Indienbild Deutscher Denker. Stuttgart: H. K. Koehler Verlag, 1960.HALBFASS, Wilhelm. India and Europe. An Essay in Philosophical Understanding. Delhi: Motilal Banarsidass, 1988.KRÁSA, Miloslav. Looking towards India. A Study in East-West Contacts. Prague: Orbis, 1969.SCHWAB, Raymond. The Oriental Renaissance. Europe’s Rediscovery of India and the East, 1680–1880. Translated by Gene Patterson-Black and Victor Reinking, foreword by Edward W. Said. New York: Columbia University Press, 1984.STORCHOVÁ, Lucie. Ägypter wussten Ihre Köpfe zu gebrauchend. Orientalische Alterität in den fiktiven Reisebeschreibungen von Václav Matěj Kramerius (1802–1808). In: BORN, Robert; LEMMEN, Sarah (eds.): Orientalismen in Ostmitteleuropa. Diskurse, Akteure und Disziplinen vom 19. Jahrhundert bis zum Zweiten Weltkrieg. Bielefeld: Transcript, 2014, s. 147–186.VALTROVÁ, Jana. Středověká setkání s „jinými“. Modloslužebníci, židé, saracéni a heretici v misionářských zprávách o Asii. Praha: Argo, 2011.WILLSON, Amos Leslie. A Mythical Image. The Ideal of India in German Romanticism. Durham: Duke University Press, 1964.INFORMACE O PŘEDNÁŠKOVÉM CYKLU
V úvodních týdnech studenty seznamuje s Orientalismem od Edwarda Saida a představuje významné Saidovy následovníky (autory postkoloniálních studií, např. Gayatri Spivak), odpůrce (např. Wilhelm Halbfass) a ty, kteří se Saidem polemizují a vztah k “jinému” v “Orientu” zkoumají pomocí odlišných metodologií (např. Ian Buruma). Předmět následně představuje reflexe orientalismu a postkoloniální teorie v jednotlivých areálových disciplínách zaměřených na Blízký východ, severní Afriku, Vietnam, Japonsko, Koreu, Čínu, Tibet, Rusko a Turecko. Závěrečné dvě hodiny jsou věnovány české reflexi orientalismu v literatuře a duchovní oblasti. Zatímco výchozí texty postkoloniální teorie se zaměřují zejména na reflexi Orientu v západoevropských mocnostech ve vztahu k zemím, kam pronikala jejich koloniální expanze, tento předmět má širší záběr a zahrnuje jak země centrální, jihovýchodní a východní Asie, tak i širší okruh nositelů koloniálních ideologií včetně Ruska a Japonska.
🔴 Úvod – Martin Blahota: Úvod do orientalismu a postkoloniálních studií
🔴 Indie – Martin Hříbek: Úvod do orientalismu a postkoloniálních studií 2, Indie
🔴 Blízký východ a severní Afrika – Adéla Provazníková + Vojtěch Šarše: Být jako Oni aneb jiný mezi Jinými
🔴 Vietnam – Marta Lopatková + Ondřej Crhák: Vietnam, orientalismus a český pohled
🔴 Japonsko – Martin Blahota: Japonský panasiatismus jako reakce na bělošskou nadřazenost
🔴 Korea – Lukáš Kubík: Korejský etnický nacionalismus jako reakce na japonskou nadřazenost
🔴 Čína – Mariia Guleva: China orientalized and orientalising
🔴 Tibet – Martin Hanker + Petr Jandáček: Zachraňme Tibet! Zachraňme? Tibet?
🔴 Turecko – Jonáš Vlasák (doktorand ÚAS) + Filip Kaas (doktorand KBV): Orientalismus alafranga a alaturka
🔴 Rusko – Mariia Guleva: Russia between the East and the West
🔴 Česká reflexe (literatura) – Jiří Hubáček: Česká literární recepce Orientu
🔴 Česká reflexe (duchovno) – Martin Hanker + Petr Jandáček: Český Tibet – tajemný, svobodný, zaostalý
-
ANOTACE
Russia's position between the West and the East makes this country at once the subject and the object of Orientalism. This duality is explored here, on the one hand, by pondering over the history of Russia's interactions with 'the Orient' - including such wide variety of entities as nomadic peoples of the steppe, Islamic empires of the Near East, and Manchu rulers of China; while on the other hand, by considering Europe's contacts with and perceptions of Muscovy and later Russia, as well as Russia's attitude to the West. By looking at these contradictory trends, this lecture aims at raising awareness about the complexity of perceiving 'the Other' and the paradoxical dynamics of Russia's shifts between perceiving itself as the East and the West.
LITERATURA
Schimmelpenninck van der Oye, David. 2010. Russian Orientalism: Asia in the Russian Mind from Peter the Great to the Emigration. New Haven, CT: Yale University Press. ISBN: 9780300110630. pp.: 1–11, 224–240.DALŠÍ ČETBA
Soboleva, Olga, and Angus Wrenn. 2017. From Orientalism to Cultural Capital. The Myth of Russia in British Literature of the 1920s. Bern: Peter Lang AG. ISBN: 9783034322034.Tolz, Vera. 2011. Russia's Own Orient. The Politics of Identity and Oriental Studies in the Late Imperial and Early Soviet Periods. Oxford University Press. ISBN: 9780199594443.Zorin, Alexander V. 2020. “Some Critical Remarks on the Book “Russian Orientalism” by the Canadian Slavist David Schimmelpenninck van der Oye”. Вестник Санкт-Петербургского Университета. Востоковедение и Африканистика 12(3): 466–475. DOI: https://doi.org/10.21638/spbu13.2020.310.INFORMACE O PŘEDNÁŠKOVÉM CYKLU
V úvodních týdnech studenty seznamuje s Orientalismem od Edwarda Saida a představuje významné Saidovy následovníky (autory postkoloniálních studií, např. Gayatri Spivak), odpůrce (např. Wilhelm Halbfass) a ty, kteří se Saidem polemizují a vztah k “jinému” v “Orientu” zkoumají pomocí odlišných metodologií (např. Ian Buruma). Předmět následně představuje reflexe orientalismu a postkoloniální teorie v jednotlivých areálových disciplínách zaměřených na Blízký východ, severní Afriku, Vietnam, Japonsko, Koreu, Čínu, Tibet, Rusko a Turecko. Závěrečné dvě hodiny jsou věnovány české reflexi orientalismu v literatuře a duchovní oblasti. Zatímco výchozí texty postkoloniální teorie se zaměřují zejména na reflexi Orientu v západoevropských mocnostech ve vztahu k zemím, kam pronikala jejich koloniální expanze, tento předmět má širší záběr a zahrnuje jak země centrální, jihovýchodní a východní Asie, tak i širší okruh nositelů koloniálních ideologií včetně Ruska a Japonska.
-
ANOTACE
Podobně jako se Istanbul rozkládá na pomezí Evropy a Asie, považuje osmanský intelektuál Ahmed Midhat Efendi Osmanskou říši po období tanzimatu za společnost, která se neztotožňuje ani s evropskou ani s islámskou civilizací. S pomocí cestopisů, žánru bohatého na stereotypy a jejich střetávání, se na tuto liminální pozici podíváme ze dvou úhlů: 1) českých cestovatelů po Osmanské říši/Turecku; 2) osmanských cestovatelů po Orientu (a případně Okcidentu) a podíváme se, jakým způsobem se vypořádávali cestovatelé se stereotypy, se kterými se po dané imaginární geografii pohybují. Obě polohy orientalismu (alafranga i alaturka) porovnáme a pokusíme se zhodnotit, do jaké míry jsou pohledy analogické a do jaké míry jsou tranzitivní. Na závěr se dotkneme orientalistického tématu per se, tedy chápání evropské identity, ve které obraz “Turka”, jakožto nejbližšího “jiného”, hraje důležitou roli již od středověku.
LITERATURA
Lukavec, Jan. 2013. Od českého Tokia k exotické Praze. Praha: Marven.Malečková, Jitka; Kučera, Petr. 2019. Z Istanbulu až na konec světa. Osmanské cestopisy z přelomu 19. a 20. století. Praha: Academia.DALŠÍ ČETBA
Anderson, Benedict. 2006. Imagined communities. Reflections on the origin and spread of nationalism. Verso books.Lewis, Reina. 2004. Rethinking orientalism. Women, travel, and the Ottoman harem (Vol. 4). Rutgers University Press.Mendel, Miloš; Ostřanský, Bronislav; Rataj, Tomáš. 2008. Islám v srdci Evropy. Vlivy islámské civilizace na dějiny a současnost českých zemí. Praha: Academia.Rataj, Tomáš. 2002. České země ve stínu půlměsíce. Obraz Turka v raně novověké literatuře z českých zemí. Dolní Břežany: Scriptorium.INFORMACE O PŘEDNÁŠKOVÉM CYKLU
V úvodních týdnech studenty seznamuje s Orientalismem od Edwarda Saida a představuje významné Saidovy následovníky (autory postkoloniálních studií, např. Gayatri Spivak), odpůrce (např. Wilhelm Halbfass) a ty, kteří se Saidem polemizují a vztah k “jinému” v “Orientu” zkoumají pomocí odlišných metodologií (např. Ian Buruma). Předmět následně představuje reflexe orientalismu a postkoloniální teorie v jednotlivých areálových disciplínách zaměřených na Blízký východ, severní Afriku, Vietnam, Japonsko, Koreu, Čínu, Tibet, Rusko a Turecko. Závěrečné dvě hodiny jsou věnovány české reflexi orientalismu v literatuře a duchovní oblasti. Zatímco výchozí texty postkoloniální teorie se zaměřují zejména na reflexi Orientu v západoevropských mocnostech ve vztahu k zemím, kam pronikala jejich koloniální expanze, tento předmět má širší záběr a zahrnuje jak země centrální, jihovýchodní a východní Asie, tak i širší okruh nositelů koloniálních ideologií včetně Ruska a Japonska.
-
ODKAZY NA LITERATURU
1) Publikace našeho hosta Zdeňka Štipla:
39:35 Štipl, Zdeněk. 2020. The Christian Ashram Movement in India
(https://www.routledge.com/The-Christian-Ashram-Movement-in-India/Stipl/p/book/9780367244224)
1:18:45 Štipl, Zdeněk. 2021. Život vznešeného Kršny
(https://www.academia.cz/zivot-vzneseneho-krsny--stipl-zdenek--academia--2021)
1:39:05 Štipl, Zdeněk. 2005. Oči zavřít jsem nemohla
(http://www.torst.cz/czech/detail.php?pk=423)
2) Publikace o Indii, které náš host doporučil posluchačům:
2:00:25 Adluri, Vishwa and Bagchee, Joydeep. 2011.
Reading the Fifth Veda: Studies on the Mahabharata; Essays by Alf Hiltebeitel
(https://brill.com/view/title/18099)
When the Goddess Was a Woman: Mahabharata Ethnographies; Essays by Alf Hiltebeitel
(https://brill.com/view/title/19588)
2:07:05 Guha, Ramachandra. 2017. India After Ghandi
(https://www.panmacmillan.com/authors/ramachandra-guha/india-after-gandhi/9781447281887)
2.08.45 Dalrymple, William.
1999. The Age of Kali
(https://www.amazon.com/Age-Kali-William-Dalrymple/dp/0006547753)
2006. The Last Mughal
(https://www.williamdalrymple.uk.com/books/the-last-mughal)
2002. White Mughals
(https://www.williamdalrymple.uk.com/books/white-mughals)
2019. The Anarchy: The Relentless Rise of the East India Company(https://www.williamdalrymple.uk.com/books/the-anarchy)
-
ANOTACE
V úvodní části představíme studentům dvě polohy orientalismu, které jsou pokládány za charakteristické vzhledem k Tibetu. První z nich je pohled na Tibet jako na bájnou duchovní zemi, studnici neznámé moudrosti zvanou Šangri-la, kterou v Tibetu viděli např. theosofové. James Hilton ji ve své novele Ztracený obzor zpopularizoval a dodnes do jisté míry přežívá v esoterice a New Age. V rámci tohoto stereotypu si z Tibetu odnášíme nějaké poznání. Druhým stereotypem je muzeum, jakási „země zastaveného času“ – zaostalé, barbarské a kruté místo. Tomu je nezbytné buď přinést světlo civilizace a modernity, nebo jej izolovat a citlivě konzervovat do podoby skanzenu. Takto Tibet viděli někteří představitelé britské koloniální správy a podobný obraz dodnes přežívá v oficiálním diskurzu ČLR. Po krátké reflexi eseje G. Dreyfuse reagující na Lopezovu aplikaci Saidova orientalismu na tibetské prostředí se budeme věnovat exkurzu do vizuální antropologie. V závěru si ukážeme na příkladech uváděných Clare Harris, jak vnímání Tibetu mohlo ovlivnit vizuální materiál, který v a o Tibetu vznikal.
LITERATURA
Dreyfus, Georges. 2005. “Are We Prisoners of Shangrila? Orientalism, Nationalism, and the Study of Tibet.” Journal of the International Association of Tibetan Studies 1 (October 2005): 1–21.Harris, Clare. 2012. The Museum on the Roof of the World. Art, Politics, and the Representation of Tibet. The University of Chicago Press: 26-27 (the case of Gloucestershire gau) a 121-122 (the case of Taktsang nuns photo).DALŠÍ ČETBA
Bharati, Agehananda. 1974. “Fictitious Tibet: The Origins and Persistence of Rampaism.” Tibet Society Bulletin 7: 1–11.Coleman, James William. 2001. The New Buddhism. The Western Transformation of an Ancient Tradition. Oxford and New York: Oxford University Press.Hilton, James. 1933. Lost Horizon. Macmillan.Hladíková, Kamila. 2013. The Exotic Other and Negotiation of Tibetan: Representation of Tibet in Chinese and Tibetan fiction of the 1980s. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.Hopkirk, Peter. 1982. Trespassers on the Roof of the World. The Race for Lhasa. John Murray.Kolås, Åshild. 2007. Tourism and Tibetan Culture in Transition. A Place Called Shangrila. London and New York: Routledge.Lopez, Jr., Donald S. 1999. Prisoners of Shangri-La. Tibetan Buddhism and the West. The University of Chicago Press.Lopez, Jr., Donald S., ed. 1995. Curators of the Buddha. The Study of Buddhism under Colonialism. Chicago and London: The University of Chicago Press.McMillin, Laurie Hovell. 2001. English in Tibet, Tibet in English: Self-Presentation in Tibet and the Diaspora. New York: Palgrave.Rozehnalové, Jana. 2003. “Obzor znovu nalezený - bádání o vysněném Tibetu.” Sacra 1: 18–27.Shakabpa, T. W. D. 2010. One Hundred Thousand Moons. London: Brill.Sís, V. a J. Vaniš. 1959. Země zastaveného času. Praha: Mladá fronta.INFORMACE O PŘEDNÁŠKOVÉM CYKLU
V úvodních týdnech studenty seznamuje s Orientalismem od Edwarda Saida a představuje významné Saidovy následovníky (autory postkoloniálních studií, např. Gayatri Spivak), odpůrce (např. Wilhelm Halbfass) a ty, kteří se Saidem polemizují a vztah k “jinému” v “Orientu” zkoumají pomocí odlišných metodologií (např. Ian Buruma). Předmět následně představuje reflexe orientalismu a postkoloniální teorie v jednotlivých areálových disciplínách zaměřených na Blízký východ, severní Afriku, Vietnam, Japonsko, Koreu, Čínu, Tibet, Rusko a Turecko. Závěrečné dvě hodiny jsou věnovány české reflexi orientalismu v literatuře a duchovní oblasti. Zatímco výchozí texty postkoloniální teorie se zaměřují zejména na reflexi Orientu v západoevropských mocnostech ve vztahu k zemím, kam pronikala jejich koloniální expanze, tento předmět má širší záběr a zahrnuje jak země centrální, jihovýchodní a východní Asie, tak i širší okruh nositelů koloniálních ideologií včetně Ruska a Japonska.
-
ANOTACE
From the times of Jesuit missionaries' arrival in China the information about this country in Europe was actively accumulated and interpreted to various means and ends. However, it has been a widely acknowledged issue that the idealized or demonized perceptions of China led to an 'Orientalistic' approach to studying and imagining China. While contemplating this problem, it is also necessary to ponder the matter of China's own role in both shaping its Orientalist image and participating in re-shaping it to China's purposes. From this point of view, this lecture's discussion turns to Arif Dirlik's paper on Asian intellectuals' "self-orientalisation", as well as to Daniel Vukovich's analysis of Chinese party-state's internalisation of Orientalism in the PRC years. Additionally, the discussion proposes to look into the most radical forms of Orientalist dehumanisation in the form of 'yellow peril' discourse and its personification, Dr. Fu Manchu. As the outcome of the lecture, students should become more aware of both the practical implications of Orientalism in Chinese politics and the complicated nature of factors contributing to China-related Orientalism.
LITERATURA
Dirlik, Arif. 1996. “Chinese History and the Question of Orientalism.” History and Theory 35: 96–118. DOI: https://doi.org/10.2307/2505446DALŠÍ ČETBA
Frayling, Christopher. 2014. The Yellow Peril: Dr. Fu Manchu and the Rise of Chinaphobia. London: Thames and Hudson. ISBN: 9780500252079.Vukovich, Daniel F. 2012. China and Orientalism. Western Knowledge Production and the P.R.C. London and New York: Routledge, Taylor and Francis Group. ISBN: 9780415592208. -
ANOTACE
Projevy etnického nacionalismu lze v Koreji pozorovat od konce 19. století. Klíčovým okamžikem, který spustil etno-nacionalistické sentimenty, byla expansivní politika imperiálního Japonska a anexe Korejského poloostrova. Teorie pokrevní návaznosti a rasové čistoty se v Koreji začaly objevovat s nástupem Sin Čchähoovy (1880–1936) národní historie. Korejský nacionalismus vznikl v reakci na japonskou asimilační politiku. Po konci japonské okupace a rozdělení Koreje na dva státy se podoby etnického nacionalismu začaly díky odlišnému socio-ekonomicko-polotickému vývoji v obou státech odlišovat. Zatímco na severu poloostrova vedlo toto ideologické podhoubí k vytvoření kultu Kim Ilsônga a ideji o čisté korejské rase, na Jihu dalo vzniknout sofistikované formě etnického nacionalismu, hluboce zakořeněného v v korejské společnosti. Tato přednáška představí hlavní příčiny vzniku etnického nacionalismu v Koreji na přelomu 19. a 20. století, jeho vliv na ideologii KLDR, a historiografii a výuku “národních” dějin v Korejské republice.
LITERATURA
Tikhonov, V. M. Social Darwinism and Nationalism in Korea. „Survival" as an Ideology of Korean Modernity. Leiden: Brill, 2010. https://public.ebookcentral.proquest.com/choice/publicfullrecord.aspx?p=593763.Myers, B. R. Nejčistší rasa: jak Severokorejci vidí sami sebe a proč je důležité to vědět. Praha: Ideál, 2013.DALŠÍ ČETBA
Kowner, Rotem, a Walter Demel. Race and Racism in Modern East Asia. Interactions, Nationalism, Gender and Lineage. Leiden: Brill, 2015. Kapitola 11. Lanʹkov, A. N. The real North Korea. Life and politics in the failed Stalinist utopia. Oxford: Oxford University Press, 2013.Tikhonov, Vladimir. Modern Korea and Its Others. Perceptions of the Neighbouring Countries and Korean Modernity. 1st edition. London: Routledge, 2015. -
ANOTACE
Japonsko se jako první asijská země dokázalo zmodernizovat a vzepřít evropským kolonizátorům. Jedním z hlavních hnacích motorů japonské modernizace byla z Evropy přejatá myšlenka nacionalismu. Spolu s nacionalismem se v Japonsku začala šířit také idea pannacionalistická – panasiatismus, jehož cílem bylo vytvořit širší blok asijských zemí, který by byl schopný ochránit Japonsko, případně Asii, před Západem. Od konce 19. století do konce 2. světové války vznikla řada typů panasiatismu. Zatímco někteří panasiatisté usilovali o mírové soužití mezi asijskými i západními zeměmi, jiní podporovali agresi jak vůči Západu, tak ostatním asijským zemím včetně Číny, z níž činili svůj vlastní „Orient“. Tento kurz představí hlavní typy panasiatismu a jeho vývoj od zdola budované ideje kulturní spřízněnosti po shora diktovanou válečnou ideologii využitou k legitimizaci japonské imperialistické expanze.
LITERATURA
Hotta, Eri. 2007. Pan-Asianism and Japan’s War 1931–1945. New York: Palgrave Macmillian, 1–17.Okakura Kakuzō. 1920 [1903]. Ideals of the East with Special Reference to the Art of Japan, London: J. Murray, 1–10.DALŠÍ ČETBA
Beasley, W. G. 1987. Japanese Imperialism 1894–1945. Oxford: Oxford University Press.Hotta, Eri. 2007. Pan-Asianism and Japan’s War 1931–1945. New York: Palgrave Macmillan.Weber, Torsten. 2018. Embracing "Asia" in China and Japan. Asianism Discourse and the Contest for Hegemony, 1912–1933. Cham: Palgrave Macmillan, 167–213. -
ANOTACE
Přednáška se zaměří na to, jak se proměňoval pohled na Vietnam a Vietnamce v českém prostředí od roku 1918 do současnosti. Výklad poukáže na to, jak byl ovlivňován transnaciolním transferem idejí orientalismu nebo posléze antikolonialismu a internacionalismu. V přednášce bude brán zřetel i na specifický vývoj československé a české vietnamistiky.
Pohled na Vietnamce v českých zemích od 1918 do současnosti procházel specifickým vývojem a dnes pro nás zajímavým vývojem. Ačkoli v žádném období nebylo Československo koloniální mocností, ve smyslu vlastnictví kolonií mimo Evropu docházelo ke kontaktům se zeměmi tzv. Třetího světa, tj. i s Vietnamem. Díky přeshraničnímu transferů idejí, přebíralo československé prostředí mnoho pohledů a diskurzů o Orientu obecně ze zahraniční.
V období monarchie se nositelem tohoto přenosu stala nejprve šlechta díky svému nadnárodnímu charakteru, který ji umožnil propojení s koloniálním prostředím. S rozvojem univerzitního studia v podobě orientalistiky se studium stalo novým mediem přenosu, další takovým byli obchodníci působící ve Vietnamu. S příchodem samostatné republiky se část transnacionálního transferu zachovala. Po roce 1948 a příchodu komunistických idejí do řízení státu se postupně transferovaný diskurz začíná měnit. Více záleží na podpoře národněosvobozeneckých hnutí a státní komunikace je rámována antikoloniální a antiimperialistickou politikou. Přes oficiální postoj však narážíme i na projevy rasismu a xenofobie. Období po roce 1989 sice zachovalo mnoho z předchozích let ve vnímání Vietnamu a vietnamské menšiny, nicméně po pomyslném odchodu státního ideologického rámce zůstalo budování obrazu na společnosti samotné, která byla mnohdy ovlivněna příchodem idejí a obrazů ze západu.
-
ANOTACE
Jednou ze zásadních otázek postkoloniálních studií je to, jak se koloniálním mocnostem vůbec podařilo nadvládu nad různými částmi světa získat. Orientalismus byl identifikován jako jeden z nástrojů, který umožnil a ospravedlnil kulturní, ekonomickou a politickou dominanci Západu. Byl ale orientalismus, jeho projevy a produkty, na "Východě" vždy vnímán jako prostředek útlaku, kterému je třeba vzdorovat? Na příkladu Egypta (okupován Francií 1789-1801 a Británií 1882-1922) bude v první části přednášky představena teze Shaden Tageldin, která modeluje vztah kolonizovaného ke kolonizátorovi na základě metafory svádění a zamilování. Její analýza objasňuje proces přijetí západní kulturní nadřazenosti egyptskými intelektuály, kterým ale zároveň přiznává schopnost samostatně a svobodně jednat, nikoli pouze pasivní roli oběti. Jakým způsobem tito intelektuálové nakládali s texty, které ve velkém překládali do arabštiny? Od Napoleonova prohlášení o okupaci přes sociologické a orientalistické práce zdůrazňující nadřazenost evropského společenského uspořádání až po eseje a beletrii, čtení koloniálních textů v kontaktní zóně překladu může ukázat prostředky, kterými kolonizovaný, okouzlený zájmem Západu, sám svoji pozici utvrzuje.
Uvědomění si své vlastní jinakosti a její kontextualizace do koloniálního období, z pozice alespoň částečně asimilovaného kolonizovaného, působícího převážně v koloniální metropoli a píšícího výhradně francouzsky. To je případ tuniského intelektuála, Alberta Memmiho (1920–2020), který žil ve Francii od nezávislosti Tuniska (20. 3. 1956) a zemřel v Paříži. Memmi publikoval svou teoretickou esej – předzvěst postkoloniálního hnutí – v roce 1957 (v roce 1973 získal francouzské občanství). Naráží v ní na otázku observace kolonizovaného kolonizovaným, na problematiku chtěných/nechtěných privilegií, které automaticky přicházejí s pozicí kolonizátora v koloniích a především na mýtus kolonizovaného, který je podle autora kolonizovaným akceptovaný.
LITERATURA
Tageldin, Shaden M. 2011. Disarming Words: Empire And The Seductions Of Translation In Egypt. Berkeley: University of California Press, s. 1–10.Memmi, Albert. 2003. The Colonizer and the Colonized. London: Earthscan, s. 17-25. (Sartrova předmluva), 47-52. (první kapitola - až po “entire enterprise”)DALŠÍ ČETBA
Al-Samarrai, Qasim. 2002. "Discussions on Orientalism in Present-Day Saudi Arabia". In Modern Societies & the Science of Religions, Leiden: Brill, s. 283–301.Heschel, Susannah, and Umar Ryad. 2020. The Muslim Reception Of European Orientalism: Reversing The Gaze. Routledge.Lockman, Zachary. 2010. Contending Visions Of The Middle East. Cambridge: Cambridge University Press.Memmi, Albert. 1992. The Pillar of Salt. Translated by Edouard Roditi. Boston: Beacon Press.Mitchell, Timothy. 1988. Colonising Egypt. New York: Cambridge University Press, s. 95–127 (Ch.4 After we have captured their bodies).Salhi, Zahia Smail. 2019. Occidentalism: Literary Representations Of The Maghrebi Experience Of The East-West Encounter. Edinburgh: Edinburgh University Press, s. 93–124 (Ch. 4 ‘La France, c’est moi‘: Love and Infatuation with the Occident).Sartre, Jean-Paul. “Black Orpheus”. In What is literature?. And Other Essays. Harvard University Press, 1988, 289-332. (https://www.amherst.edu/system/files/media/0027/Jean_Paul_Sartre__Black_Orpheus.pdf) -
ANOTACE
Studie Orientalismus publikovaná v roce 1978 americkým literárním vědcem palestinského původu Edwardem Saidem otřásla humanitními vědami na Západě a významně ovlivnila i podobu areálových studií v osmdesátých a devadesátých letech i později. Zásadním Saidovým přínosem je aplikace Foucaultovy teorie společenského “diskurzu” na oblast evropského bádání o mimoevropském světě a na reflexi “Orientu” v evropské literatuře. Said mimo jiné obviňuje západní orientalisty ze snahy “Orient” dehumanizovat a ovládat. Řada kritiků nicméně poukázala, že Saidův Orientalismus trpí řadou nedostatků a je spíše textem politického aktivisty než seriózní vědeckou prací. Přesto však tento text podnítil vznik mnoha zajímavých studií, které na Saida buď navazují (postkoloniální teorie / postkoloniální studia), nebo se pokoušejí vztah k “jinému” v Asii a Africe nahlížet pomocí odlišných metodologických postupů. V této přednášce představíme Saidova předchůdce Frantze Fanona, Saidův Orientalismus, odlišný přístup Burumova Okcidentalismu a také aktuální reflexi počátků orientalistiky v Čechách.
LITERATURA
Said, Edward. 1978. Orientalism. Western Conceptions of the Orient. New York: Vintage Books, 1–28; nebo v překladu: Said, Edward. 2008. Orientalismus. Západní koncepce Orientu. Praha: Paseka, 11–40.
Kipling, Rudyard. 1902. Kim. London: Macmillan, stačí 1–20, ale nejlépe celou první kapitolu; nebo v překladu: Kipling, Rudyard. 1924. Kim. Praha: Hejda a Tuček, stačí 7–26, ale nejlépe celou první kapitolu.
DALŠÍ ČETBA
Barša, Pavel. 2011. Orientálcova vzpoura. Praha: Dokořán, 7–82.
Barša, Pavel. 2015. Cesty k emancipaci. Praha: Academia, 11–96.
Buruma, Ian, and Avishai Margalit. 2004. Occidentalism: The West in the Eyes of its Enemies. New York: The Penguin Press.
Fanon, Frantz. 1967. Black Skin, White Masks. New York: Grove Weidenfeld.
Halbfass, Wilhelm. 1997. “Research and Reflections. Responses to My Respondents”. In: Franco, Eli and Karin Preisendanz (eds.). Beyond Orientalism. The Work of Wilhelm Halbfass and its Impact on Indian and Cross-Cultural Studies. Leiden: Brill.
Hála, Martin. 2005. “Střet generalizací. Orientalismus, okcidentalismus a kulturní klišé”. In: Buruma, Ian a Avishai Margalit. 2005. Okcidentalismus. Západ očima nepřátel. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 5–16.
Lomová, Olga a kol. 2020. Ex oriente lux. Rudolf Dvořák (1860–1920). Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta.
Malečková, Jitka. 2020. “The Turk” in Czech Imagination (1870s-1923). Leiden: Brill.
Said, Edward. 1993. Culture and Imperialism. New York: Alfred A. Knopf, 132–162.
- Näytä enemmän
