Episodes
-
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czPřibližuje se český a polský pohled na události roku 1945 a konec druhé světové války? „Když jsem před dvaceti lety napsal článek o tom, proč se 8. květen v Polsku neslaví a v Česku ano, vyvolalo to bouři. To se mění a je to i politický instrument v rámci nového ochlazování vztahů mezi EU a Ruskem,“ říká Maciej Ruczaj.„Rozumím tomu v případě Polska, ale ten český případ je jiný. Komunismus jsme si tu zvolili sami. A osvobození není jenom to, že nastane svoboda, ale osvobozuje se i od něčeho. A tady opravdu byl režim, který s námi měl genocidní plány. Což Sověti při vší oprávněné kritice s námi neměli,“ říká Daniel Kaiser.Turbulence v České televizi pokračují, očekává se odvolání generálního ředitele Součka. „Není to stoprocentně jisté, ale současný ředitel naštval jak liberální, tak konzervativní tábor,“ soudí Dalibor Balšínek. „Oni nedělají to, co by ČT ze zákona měla dělat, tedy pouštět do vysílání všechny legitimní názory z celého politického spektra,“ dodává Kaiser.„Existují nějaká média se zcela otevřenou myslí? Já mám pocit, že žijeme v době identitárních médií, kdy každé kopie za nějakou světonázorovou stranu,“ ptá se Ruczaj. „Souhlasím s tím, že reforma ČT by měla být na základě odtržení televize jako kulturně-vzdělávací instituce a něco jiného by mělo být zpravodajství,“ dodává Jiří Peňás.A co vyplývá z plošného blackoutu ve Španělsku? Prvním instinktem mediálního mainstreamu je hledat jakékoliv jiné důvody než ty, které jsou nasnadě. „Španělé nakonec přiznali, že ta věc, která dala do pohybu domino, byly solární panely,“ říká Kaiser.X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Lucie slaví 40 let s novým zpěvákem: O tom jsem ani nesnil, říká Viktor DykZpěvák, skladatel a hudební producent Viktor Dyk byl hostem podcastu Men's Factor. Dyk se stal novým lídrem skupiny Lucie: "Telefonát od kluků z Lucie mě zastihl ve studiu. Zavolali mi v únoru 2024 a řekli rovnou, že mě chtějí. Žádné konkurzy nebyly. Byla to obrovská emoce. Ani jsem o tom nikdy nesnil," vzpomíná Dyk. "Nešel jsem klasickou cestou přes konzervatoř. Jsem samorost, který se hudbou a hlasovou hygienou začal intenzivně zabývat až během muzikálových angažmá," říká Dyk, který se během své kariéry musel naučit pečovat o hlas podobně jako o svaly. Přestože Dyk nahradil Davida Kollera, zdůrazňuje, že Lucie nekončí, ale naopak začíná novou kapitolu. "David je stále aktivní v sólové dráze. My s Lucií jdeme dál – s novým hlasem, novou energií a se stejnou vášní pro hudbu," uzavírá.
-
Episodes manquant?
-
Echo Prime Time a kauza europoslance Filipa Turka, který se na sociálních sítích pochlubil jízdou přes 200 km/h na dálnici D5. Je to primitivní, ještě se vyfotí a sám sebe udá. Největší problém není samotná rychlost, ale že se tím chlubí a inspiruje další mladé lidi,“ říká Pavel Greiner, majitel autoškoly a moderátor pořadu Celebrity v autoškole. Podle něj nejde o "klukovinu", ale o vážné porušení pravidel, které může mít nebezpečné následky. Argumenty o kvalitní dálnici, suchém povrchu nebo technické vyspělosti vozidla Greiner odmítl s tím, že zákony platí pro všechny bez rozdílu. A měly by se v Česku zvyšovat rychlostní limity? Greiner to označuje za populismus s minimálním reálným přínosem. „Nevěnování se řízení je dnes větší problém než rychlost sama. A mobilní telefon je droga za volantem.“Celý případ tak prý ukazuje na širší problém, to je podceňování bezpečnosti, nerespektování zákonů a potřebu zpřísnit nejen sankce, ale i vnímání odpovědnosti na českých silnicích.
-
Osmdesáté výročí konce druhé světové války si připomínáme v unikátní atmosféře, kdy už déle než tři roky probíhá válka na Ukrajině a na ceremonie ke konci války v Evropě nejsou zváni představitelé Ruska. Můžeme Vladimira Putina, byť i jen částečně, srovnávat s Adolfem Hitlerem? Nebo jsou naopak slova jako Mnichov a appeasement sugestivní zkratky, které nám znemožňují číst reálně současnost a komplikují hledání východiska z války? Odpovědi hledají: bývalý český premiér a prezident Václav Klaus, politolog a univerzitní učitel Roman Joch, popularizátor soudobých dějin Václav Vlk a historik a nakladatel Marek Pečenka.Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czX: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Hnutí ANO uvažuje o tom, že by v případě volebního vítězství ve vládě prosadilo nižší daň z příjmu právnických osob. Konkrétně by nynější sazbu, kterou konsolidačním balíčkem navýšil kabinet Petra Fialy z 19 na 21 procent, vrátilo na původní hodnotu. V premiérovém dílu pořadu Echo Prime Time to dnes uvedl místopředseda hnutí a exministr Karel Havlíček.
-
Filozofie vznešené nízkosti: Už jen nějaký cynik nás může zachránit
Může být cynismus obdivuhodný? Zjevně ano, aspoň to zjistil bulharský politolog Ivan Krastev, který po zvolení Donalda Trumpa inicioval mezinárodní výzkum. Ve státech od Číny, přes Indii po země EU a Brazílii se obyvatel ptal, co si od Trumpa slibují. Překvapivě existovaly jen dvě oblasti, kde se lidé nového amerického prezidenta obávali: byly to země EU a Jižní Korea. Ostatní obyvatelé vyhlíželi budoucnost s nadějí. A Krasteva zarazila ještě jedna okolnost: mnozí lidé udávali, že je fascinuje Trumpův cynismus.
Jenže jakou záchranu si lze slibovat od cynika? Podle současného německé filozofa Petera Sloterdijka asi ne kdovíjakou, ale úplně mimo tahle naděje také není. Slovo cynismus je odvozeno od starověkého filozofického směru „kynismus“, a toto slovo zas pochází ze starořeckého slova kuón. Což je výraz pro psa. Psi jsou prý nejlepší přátelé člověka, ale tady se spíše odkazuje na nestydatost. Psi se nestydí, třeba za své sexuální funkce. Navíc vykazují enormní zájem o odpad, fekálie nevyjímaje. Diogenes, první kynik, tuto zálibu v odpadech se psy sdílel, a se psy se proto solidarizoval. A tak první kynik upozorňoval Athéňany třeba na to, kolik odpadu vytvářejí i sebevznešenější ideje.
Každá pozice i idea má totiž svou odvrácenou, nevábnou stranu. V tomto smyslu Diogenes upozorňoval na cenu, kterou platíme za vzletné „diskurzy“ a „narativy“. Vyzýval, abychom v myšlení nehledali útočiště před konkrétním, i tělesným životem. A přestože zdůrazňoval nezajištěnost lidského života a nejistotu všeho poznání, nesetkali bychom se u něho ani se stopou melancholie. Aspoň takto vidí Diogena Peter Sloterdijk.
To ten současný cynismus, navazuje německý myslitel, je bezmezně uplakaný – a ve své depresivnosti zvláště dogmatický. Prý je všechno ztraceno, jde to z kopce, už se nebudeme mít dobře. Naši rodiče si žili! Nebylo by tedy dobré se na vše vykašlat? Možná, ale na to zas nemáme odvahu – a navíc máme příliš práce. A tak pracujeme a žijeme na způsob odložené sebevraždy. Nejsme jako ti, o nichž Ježíš říká: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ My víme až moc dobře, co činíme – a činíme to přesto. To je náš současný cynismus.
Co s tím? Peter Sloterdijk navrhuje zkusit cestu toho antického kynismu. Díky několika kynickým cvičením se při troše úsilí prý můžeme octnout ve zcela jiném, veselejším podnebím.
Kapitoly
I. Cynik? Zklamaný z toho, že jsou druzí zklamaní [úvod až 10:40]
II. Sláva nestoudnosti [10:40 až 36:30]
III. Peter Sloterdijk, nácvik antického kynismu [36:30 až 50:10]
IV. „Nepřestávat močit proti idealistickému větru“ [50:10 až 1:00:10]
V. Drzost a duchapřítomnost základem životaschopnosti [1:00:10 až konec]
Bibliografie
Ansgar Allen, Cynicism, Cambridge, Mass. – London: The MIT Press, 2020.
Timothy Garton Ash, Ivan Krastev, Mark Leonard, „Alone in a Trumpian world: The EU and global public opinion after the US elections“, 15 January 2025, in: European Council on Foreign Relations, https://ecfr.eu/publication/alone-in-a-trumpian-world-the-eu-and-global-public-opinion-after-the-us-elections/
Hans Ulrich Gumbrecht, „Wenn Denken zum Ereignis wird: Peter Sloterdijk ist der heiterste aller Philosophen“, in: NZZ, 26. 4. 2021, https://www.nzz.ch/feuilleton/hans-ulrich-gumbrecht-peter-sloterdijk-ist-ein-heiterer-denker-ld.1612922.
Hans Jürgen Heinrichs, Peter Sloterdijk. Die Kunst des Philosophierens, Köln: Carl Hanser Verlag, 2011.
Sven Michaelsen, »Man denkt an mich, also bin ich«, in: Süddeutsche Zeitung, Sonderheft Wissen, 45/2014, https://sz-magazin.sueddeutsche.de/wissen/man-denkt-an-mich-also-bin-ich-80778
Richard David Precht, „Das Ende des Westens“, ZDF, 31. 3. 2025, https://www.youtube.com/watch?v=5wTpJ4olrLA
Peter Sloterdijk, Kritik der zynischen Vernunft, Frankfurt am Main: Suhrkamp, 2022.
-
Po pádu komunismu v roce 1989 jsme se začali učit úctě k soukromému majetku. Majetek, který za komunistů patřil státu, budeme vracet původním vlastníkům a budeme privatizovat, říkali noví demokratičtí vládci. Tvrdili, že každý soukromý majitel je lepší než stát, protože se o svůj majetek stará lépe. Za ty, kteří vše znárodňovali, byli označováni komunisté, kteří se chopili vlády během únorového puče v roce 1948. Úplně jsme přitom ignorovali, že většina podniků byla znárodněna na základě čtyř dekretů prezidenta republiky Edvarda Beneše, přijatých 24. října 1945. Z hlediska počtu zaměstnanců byly znárodněny dvě třetiny podniků, z hlediska podílu na tvorbě HDP skoro tři čtvrtiny.
Poválečné znárodňování bylo společným dílem tehdejší – v našem současném chápání – ještě demokratické politické reprezentace. A bylo výsledkem celkového společenského konsenzu. Ovšem i kvůli tomu to měli po Únoru 48 komunisté mnohem snazší. Zejména Národní socialisté umetli komunistům cestu, lidovci se pak už jen přidali.
Byla to naivita nebo chybný kalkul…?
-
Trump chce mír za každou cenu, Ukrajina má ale morální právo říct ne, říká expert na mezinárodní vztahy Vlastislav Bříza. Podle něj Trump nerozlišuje mezi agresorem a obětí, což považuje za zásadní morální i geopolitický problém. Vztah mezi Trumpem a ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským je podle Břízy dlouhodobě napjatý. „Ta chemie mezi nimi nefunguje. A v mezinárodních vztazích je chemie zásadní. To není jen o pocitech – to ovlivňuje strategická rozhodnutí.“ Podle Břízy by mohl napjaté vztahy mezi Donaldem Trumpem a Volodymyrem Zelenským pomoci zmírnit někdo třetí, třeba první dáma Ukrajiny. „Mezi nimi ta chemie nefunguje, to je zjevné. Chybí lidská rovina. A právě tu by mohla přinést manželka prezidenta Zelenského,“ říká Bříza s tím, že osobní šarm a diplomatická empatie mohou v jednáních sehrát větší roli, než si často připouštíme.
-
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czTémata velikonočního týdne? Turkovo rychle a zběsile i úmrtí papeže. Je otázka, zda svatý otec byl klasický církevní konzervativec, nebo „tančil dobové tance“. „Své environmentální encykliky měl načasované tak, aby vyšly před klimatickou konferencí OSN,“ připomíná Daniel Kaiser. „Ještě v Argentině byl skutečně hodnostář chudých,“ říká Jiří Peňás.Jel europoslanec Turek více než dvousetkilometrovou rychlostí v Německu, jak tvrdil, anebo na české dálnici? A mělo jeho auto technickou? „Ve chvíli, kdy se v našem parlamentu schvaluje migrační pakt, je tohle banalita,“ soudí Kaiser. „Hned se objevily konspirační teorie, že tím chce odklonit pozornost od Íránu,“ říká Tereza Matějčková. A proč se sám Turek přirovnal k Václavu Havlovi.Je Trump ten pravý, kdo má cokoliv určovat univerzitám? Anebo jde o hlubší problém?V podcastu Echo Porada diskutují Tereza Matějčková, Jiří Peňás, Daniel Kaiser a Pavel Štrunc.X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Hostem podcastu Men's Factor byla rodinná mediátorka Michaela Kopalová. Vedle klasické rodinné mediace se zaměřuje také na tzv. vrstevnickou mediaci, při které starší žáci pomáhají mladším řešit konflikty.
Tento přístup nejenže snižuje výskyt šikany, ale pomohl odhalit i vážné případy ohrožení dětí. Učit děti mediaci už na základních školách může podle mediátorky zásadně ovlivnit celou jejich budoucnost. „Když se děti naučí rozeznávat manipulaci a správně komunikovat už v mladém věku, budou v dospělosti odolnější a zdravější,“ tvrdí.
Podle Kopalové je klíčové, aby škola nebyla jen místem vzdělávání, ale i prostředím pro rozvoj sociálních dovedností. „Škola musí učit nejen učivo, ale i to, jak správně fungovat ve vztazích. Jinak děti ztrácí oporu a orientaci v tom, co je správné,“ dodává.
Projekt vrstevnické mediace Kopalová od roku 2021 testuje na školách v Ústeckém kraji. Letos pořádá první ročník soutěže vrstevnických mediátorů, kde žáci předvedou své schopnosti v navazování kontaktu, vytváření důvěry a řešení konfliktů. Akci zaštítila Eva Pavlová.
-
Jste vyhořelí? Jestli jste se podpálili, není divu. Takto realisticky by na vlnu vyčerpání v celém západním světe možná zareagoval antický myslitel. Únava i stavy těžšího vyčerpání jsou v kontextu antické nauky o čtyřech tělesných šťávách chápány jako jevy nedramatické. Nastávají tehdy, když se člověk zpravidla svým vlastním přičiněním dostal z rovnováhy. Ideální je udržoval harmonii čtyř šťáv.
Kdo si zahrával natolik, že propadl vášni, což znamená, že nevedl mírný život, nemůže se divit, že vyhořel. Z tohoto hlediska také nepřekvapí, že moderna, která si na nemírnosti postavila svou image, je dobou lidí bez síly. Dává proto smysl, když korejsko-německy filozof Byung Chul Han započíná svou knihu Společnost únavy větou: „Každá společnost má svou definiční nemoc“ a tu naši dobu určuje jako dobu vyčerpání. Odkud to vyčerpání? Důvodem je prý přemíra pozitivnosti a nedostatek vnější negativity. Vše se stalo milé, pohodlné, příjemné – a tudíž také nesnesitelné.
Jak to autor míní? Je sice hrozné, že otrokář bije svého „podřízeného“. Ale má to i své světlé stránky. Takový otrok si dává pozor, aby tomu zmetkovi nevycházel vstříc a hlídá si své. Neudělá nic navíc a kde může, podvede jej. Nás zaměstnavatel nejenže nebičuje, on už na nás ani neřve. Úplně nejhorší je, když nám rozumí. Zaměstnavatel, který v nás věří, se hned pokouší o náš infarkt duše. Ve slabších povahách – což my býváme – to vyvolává sklon chtít dokázat, že „na to máme“. Hlavně nezklamat. Co následuje, jsme již mockrát zažili. Vyhoření.
Právě proto, že je Hanova kniha z roku 2010 natolik podnětná, zasluhuje si kritickou reflexi. Han píše, že dříve lidé měli revoluce, zatímco my už máme jen deprese. Míní tím, že jsme se ocitli v sebevykořisťovatelském období, které se mění v novou totalitu. Definičním znakem unaveného člověka totiž je, že nevidí možnosti. Místo toho, aby se rozčílil a změnil společnost, sesune se úplně sám pod stůl. Čímž definitivně propadne statusu quo.
Je však otázka, jestli tohle zaříkávání není sebenaplňujícím proroctvím. Tak dlouho si budeme říkat, jak jsme všichni unavení a že nemáme možnosti, až se probudíme jednoho dne do světa, který je úplně jiný. Čím to? Ti, kteří nečetli podobné knihy a neví nic o tom, že formou doby je únava, viděli možností ažaž a ten náš svět prostě změnili.
I. „Místo revolucí máme deprese.“ [úvod až 10:10]
II. Hořet? Kdo tuhle blbost vymyslel? [10:10 až 23:40]
III. Zmasovění burnoutů [23:40 až 38:40]
IV. „Každá společnost má svou definiční nemoc.“ [38:40 až 49:50]
V. Únava, naše spojenkyně [49:50 až závěr]
Bibliografie
Peter Handke, Tři pokusy, přel. Jitka Jílková, Praha: Prostor, 1993.
Byung Chul Han, Müdigkeitsgesellschaft, Berlin: Matthes und Seitz, 2010.
Byung Chul Han, Palliativgesellschaft. Schmerz heute, Berlin: Matthes und Seitz, 2020.
Byung Chul Han, Vyhořelá společnost, přel. Radovan Baroš, Praha: Rybka, 2010.
Anna K. Schaffner, Exhaustion: A History, New York: Columbia University Press, 2016.
Georges Vigarello, A History of Fatigue. From the Middle Ages to the Present, Cambridge: Polity Press, 2022.
-
Drsná politika Donalda Trumpa může mít pro Evropu pozitivní efekt, tvrdí v podcastu Echo Pavla Štrunce viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar: "Trumpův tlak nás možná konečně donutí využít to nejcennější, co máme - půlmiliardový vnitřní trh - a začneme se starat o vlastní bezpečnost a obranu." Pokud však Spojené státy budou dál prosazovat vysoká cla, Evropa podle něj musí reagovat: „Z ekonomického hlediska bychom měli zachovat poker face, ale z politického je to nereálné. Cla jsou připravená.“A mluvilo se i o tom, co brzdí evropskou ekonomiku: "Revize Green Dealu je naprosto v pořádku. To už chceme šest let," zdůrazňuje Špicar a připomíná, že mnoho částí legislativy vznikalo bez dostatečných dopadových studií a před pandemií či energetickou krizí. „Dekarbonizace je správná, ale nesmí nás zlikvidovat,“ dodává Špicar.
A jak Špicar hodnotí vládu Petra Fialy? Reformy podle něj vláda nezvládla. „Čekali jsme reformu vysokého školství, ale nestalo se vůbec nic. Ani to nezkusili." Zároveň upozornil na zklamání v oblasti podpory inovací a nových technologií: "O zaměstnaneckých akciích se hádáme s vládou několik let. Možná to ani nestihnou prosadit." Ale premiéra i chválí, odvedl prý fantastickou práci v oblasti bezpečnosti po vypuknutí války na Ukrajině.
-
Ačkoli za protektorátu chodili Češi na jeho komedie a smáli se jeho vtipům, po válce se český národ obrátil k Vlastovi Burianovi zády a obvinil ho z kolaborace. Byl držen ve vazbě od května do září 1945. Nakonec mu nic nedokázali a museli ho pustit. Po negativním ohlasu v tisku i na zásah politiků byl ale opět obviněn a na základě vykonstruovaných obvinění (především díky pod trestem smrti vymámené výpovědi Lídy Baarové) odsouzen za kolaboraci s německými okupanty na několik měsíců do vězení - které předtím strávil ve vazbě - a pokutě půl milionu korun. Pět let nemohl pracovat jako herec, což ho asi nejvíc zlomilo.Podobně drželi ve vazbě za údajnou kolaboraci od září 1945 do prosince 1946 i Lídu Baarovou. Nakonec byla všechna obvinění proti ní vyvrácena. Během jejího věznění ale zemřela na infarkt její matka a sestra Zorka, rovněž herečka, spáchala sebevraždu poté, co ji jako sestru „kolaborantky“ v roce 1946 vyhodili z divadla. V lednu 1948 pak bylo trestní řízení proti Lídě Baarové definitivně zastaveno.Dalo by se říct, že slavné filmové hvězdy měly být potrestány za špatné svědomí celého národa, tedy za to, jak se během války choval. V muzikálu Liduschka (Baarová) napsal autor textů Jiří Ornest Lídě Baarové tento - velice výstižný - verš: „V náručí Němců hledala jsem štěstí, zatímco vy jste hajlovali na náměstí.“Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czX: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Na Boží hod velikonoční vyjíždějí v celkem devíti farnostech srbské Lužice velikonoční jezdci zvaní křižerjo (česky obvykle křižáci), aby cestou do sousední farnosti zvěstovali mrtvým radostnou zprávu o zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Zároveň u toho žehnají polnostem, aby v novém roce dobře nesly. Tento uhrančivý mix pohanského a křesťanského slavení příchodu jara se utváří od patnáctého století a dnes se za ním sjíždějí „na čumendu“ lidé z dalekého okolí. Aby ne: na stovky svátečně vystrojených koní a jezdců zpívajících s vážnou tváří křesťanské písně je uchvacující pohled. Člověk se při něm neubrání rozjímání.
V nové epizodě sourozeneckého podcastu Hej, Slované si jeho průvodci Lukáš a Jakub Novosadovi o tomto zvyku povídají s historicky prvním českým křižerem Janem Breindlem, učitelem, který v srbské Lužici vyučuje češtinu.
Rozhovor probírá historické, duchovní, symbolické i praktické stránky vyhlášené tradice, která přitom není jen lužickosrbská (přestože za takovou bývá považována), ale spíš německá, spojená s oblastmi Sudet. Ostatně velikonoční jízdy známe i dnes také z Čech, a to jednak ty obnovené – například v severočeských Mikulášovicích –, anebo tradiční, jež přečkaly i komunistický režim: takové jsou však už jenom ve slezském Lukavci u Fulneku. Jezdí se také v Polsku nebo Bavorsku či v braniborské Dolní Lužici, ale nikde nejsou jízdy tak výpravné, velkolepé, promyšlené a propojené s různými symboly jako právě v katolické Horní Lužici.
S hostem proto hovoříme o tom, kdo se smí stát jezdcem (pouze muž, katolík starší čtrnácti let), odkud a kam se jezdí, jak do historie jízd zasáhla druhá světová válka, jak komunistický režim, jak covidová pandemie. Ale také o tom, jak jsou koně nazdobení a co s tím mají společného Balkán a Turci. Nebo o tom, proč nejezdí ženy a zda se to někdy změní. Ostatně jaká je vůbec úloha žen v lužickosrbských Velikonocích? Někoho možná popudí či přinejmenším překvapí, že ženy při tomto zvyku mají zatím zakázáno na koních jezdit (na rozdíl od jízd v Dolní Lužici) a fungují jako důležité bezpečné zázemí, které se o jezdce neboli zvěstovatele s úctou stará, pomáhá jim připravit odění, koně nebo vaří pro hosty.
Jan Breindl také přidává řadu historek ze zázemí jízd, tedy své osobní zkušenosti s tím, jak se řádně připravit, jaké pokyny jezdci dostávají na školeních předcházejících Velikonocím, a vypráví také o překvapivě moderní písňovém složení velikonočního pěveckého repertoáru. Dozvíte se zkrátka skoro všechno o zvyku, který by vám mohl pomoct najít v Česku bohužel ztracenou náplň nejkrásnějších a nejdůležitějších svátků v roce. Čili konečně podcast, který zvěstuje radostné zprávy.
-
Zní to lákavě: čistá energie, soběstačnost, moderní sítě. Jenže realita je složitější. Markéta Malá v novém Hrotcastu mluví o tom, proč bez plynových elektráren nezvládneme přechod od uhlí – a proč zelené sny platíme už teď ve svých účtech.
-
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czTragická událost, kdy jedna z maminek zavražděné studentky na filozofické fakultě, spáchala sebevraždu. Ministr Rakušan odmítá připustit jakékoliv pochybení policie. „Je to pobuřující. Ten, kdo se od začátku ptal na práci policie, byl označován za bezcitné monstrum,“ říká Dalibor Balšínek. „Ta představa, že se vše vyřeší mediálně, že se vše pojmenuje a popíše? To nepřináší spásu,“ namítá Jiří Peňás.Lehce padá podpora hnutí ANO. Střílí se Babiš před volbami do vlastní nohy? „Pokud by příliš dominoval, nebyl by schopen voliče v září zmobilizovat,“ myslí si Balšínek. „Do voleb je ještě dlouhá doba. Proč by to dělal teď a tady?“ říká Pavel Štrunc.Fenomén Vidlák. Kdo je Daniel Sterzik, předseda hnutí Stačilo!, které možná dovede komunisty opět do Sněmovny? „Teoreticky by se mohlo stát, že až se tohle hnutí dostane do parlamentu, tak peníze za hlasy a poslance vůbec nedoputují ke KSČM, ale na Znojemsko k panu Sterzikovi,“ říká Daniel Kaiser, který se Sterzikem udělal rozhovor do aktuálního vydání týdeníku Echo.Na Echo Poradě diskutovali Jiří Peňás, Daniel Kaiser, Pavel Štrunc a Dalibor Balšínek.X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Hostem podcastu Men’s Factor byl vládní koordinátor strategické komunikace Otakar Foltýn. „Evropa usnula na růžovém obláčku. Po pádu Sovětského svazu jsme demilitarizovali, odzbrojili se a místo bezpečnosti řešíme jen ekonomiku a pohodlí,“ říká Foltýn.
Podle něj je základní funkcí státu udržovat bezpečnost a být připraven použít sílu vůči vnějším hrozbám.Rozhovor se dotýká i paralel mezi individuálním násilím a mezinárodní politikou. „V obou případech funguje odstrašení. Pokud agresor cítí, že jste připraven se bránit, rozmyslí si útok,“ vysvětluje.
Foltýn ostře kritizuje relativizaci ruské agrese vůči Ukrajině. Argumenty typu „Ukrajina dráždila Rusko vstupem do NATO“ přirovnává k obviňování oběti znásilnění, že měla krátkou sukni. „Některé věci jsou prostě jasné. Agresor je agresor. A pokud malý stát nechce být satelitem toho velkého, nesmí existovat právo ho k tomu nutit.“
Odsuzuje i část české veřejnosti a intelektuální scény za apatii. „Lidi si neuvědomují, že když dneska říkají ‚to není náš problém‘, tak zítra budeme na řadě my.“
Foltýn upozorňuje, že po Češích dnes nikdo nežádá, aby šli umírat do zákopů. „Ale měli bychom alespoň být schopni pomoci těm, kdo to dělají místo nás. A nebýt zbabělí, když je třeba říct pravdu nahlas.“
-
Marine Le Penová, hlavní tvář francouzské strany Národní shromáždění, byla odsouzena za zpronevěru. Té se měla dopustit tím, že z financí určených na provoz europoslanecké kanceláře v Bruselu platila i stranické aktivity ve Francii. Součástí trestu je okamžitý pětiletý zákaz kandidovat do veřejných funkcí. Jelikož Le Penová momentálně vede ve volebních průzkumech prezidentských voleb v roce 2027, mnozí to považují za nepřípustné zasahování soudců do politické soutěže. Zda tomu tak opravdu je, jaké má Le Penová možnosti rozsudek zvrátit a jaký to bude mít vliv na politický vývoj ve Francii, o tom debatovali bývalý velvyslanec ve Francii Petr Drulák, politolog z Metropolitní univerzity v Praze Vít Hloušek a analytik Matěj Široký.
-
Z míst se stávají ne-místa, non-lieu, jak zní výraz francouzského etnologa a antropologa Marca Augého. Toho cituje Charles Taylor, jeden z nejvýznamnějších myslitelů současnosti ve své nové knize Cosmic Connections (2024). Příkladem takového nemísta je pro Taylora letiště. Je místem bez kulturního a historické zakotvení. Procházejí jím lidé z nejrůznějších koutů světa. Různosti je zde tolik, že se převrací v homogenitu. Vše má být bezprostředně srozumitelné, ideální je komunikovat gesty, jakmile se u přepážky začne mluvit, značí to problém. Nejlépe mlčky ukázat pasy, sundat boty, vyprázdnit tašku, nazout boty – a zmizet.Čím to, že Charlese Taylora zajímají tolik letiště? Podle tohoto kanadského myslitele se vlivem moderní globalizace proměňuje celý svět v jednu velkou letištní halu. S globalizací jde ruku v ruce i specifické porozumění člověku. Taylor hovoří o zapouzdřeném individuu. Takový člověk je přesvědčený o tom, že vše podstatné nosí v sobě, a může být tudíž kdykoli kamkoli přesazen. Je to bytost bez kořenů.Jenže tahle koncepce je chybná na několika rovinách. V Taylorově pojetí je člověk spíše bytostí žijící z přesahů. Vyrůstáme z něčeho, co nám nepatří – jsou to druzí lidé, na nichž závisíme, kultura, která je naší duchovním prostorem, ale vyrůstáme rovněž v sepětí s přírodou, jíž jsme součástí a která nás zároveň přesahuje. Máme-li dostát tomu, že jsme od narození takto „rozprostranění“ a „porózní“, musíme uznat, že místo je pro nás podstatné. Zdůraznit potřebu místa přitom není žádný provincialismus. Problém je opak. Jakmile pozbudeme zakotvení a provedeme „mcdonaldizaci“ všeho a všech, nakonec zjistíme, že žijeme v pustotě letištní haly – a podle Taylora je příznačné, že na letištích bloudí lidé se skelnýma očima, jsou unavení i vystresování zároveň.Ve své nové knize Cosmic Connections však autor nenavrhuje uzavřít se do své partikularity a z domova vytvořit vězení. Spíše vychází z toho, že vše dobré začíná doma, především kultivace citů. Láska k bližním, starost o okolní krajinu, porozumění vlastní kultuře, perfektní znalost rodného jazyka – právě to je východisko, jediné východisko, k uznání a uctění druhých lidí i cizích kultur. S kořeny lze totiž unést i nepochopení a cizost, aniž by ji člověk démonizoval. Kdo zná dobře vlastní kulturu, bude tím spíše schopen uznat hloubku kultury jiné, třeba ji i obdivovat, aniž by nezbytně vznášel nárok na její dokonalé porozumění. Druzí, z jiné i vlastní kultury, si v sobě zkrátka nesou něco posvátného – k čemuž patří to, že jim nikdy dokonale neporozumíme a nejsme schopni je převést na něco vlastního, učinit je transparentními. Ale právě nežádat po druhých absolutní srozumitelnost znamená uchovat jejich posvátnost i důstojnost.KapitolyI. Duchovnost silou k životu [úvod až 14:50]II. Základ mého díla? Filosofická antropologie [14:50 až 29:00]III. Kosmické vazby? [29:00 až 50:40]IV. Existuje pokrok v etice? Nejspíše ano – a není to jen dobré. [50:40 až konec]BibliografieAdam Gopnik, „How the Philosopher Charles Taylor Would Heal the Ills of Modernity“, in: The New Yorker, 17. 6. 2024, https://www.newyorker.com/magazine/2024/06/24/cosmic-connections-charles-taylor-book-review.Jiří Přibáň, „Pochod plebejců v multikulturní situaci, in: Listy, 6, 2003, http://archiv.listy.cz/archiv.php?cislo=036&clanek=060304.Charles Taylor, Cosmic Connections. Poetry in the Age of Disenchantment, Harvard: Harvard University Press 2024.Charles Taylor, A Secular Age, Cambridge (Mass.) – London: Harvard University Press 2007, str. 245.Charles Taylor, Sekulární věk. Dilemata moderní společnosti. Vybrané kapitoly, přel. Tomáš Chudý – Ondřej Štěch, Praha: Filosofia, 2013.
- Montre plus
