Episodes
-
Na Slovensku startuje nový mediální projekt. Populární moderátor Michal Kovačič si zakládá online televizi, a to půl roku poté, co byl vyhozen z TV Markíza za to, že v živém vysílání varoval před orbanizací slovenských médií.
„Sedmnáctého listopadu večer budeme mít debatu s Václavem Moravcem a s Milanem Kňažkem. Symbolicky jsme si zvolili výročí Sametové revoluce,“ popisuje Kovačič start zpravodajského online projektu 360tka v podcastu Mediální cirkus.
Kovačič na svůj projektu vybíral peníze v crouwdfoundingové kampani, která se stala hitem. Během pár dní totiž vybral zhruba 600 tisíc euro.
„Na Slovensku v podstatě nemáme funkční televizní investigativu. Ve veřejnoprávní televizi něco bylo, ale nebylo to zdaleka na takové úrovni, jako si myslím, že by si Slovensko zasloužilo. Takže chceme dělat investigativu, kriticky přistoupit k politice, protože ta stále víc mizí z běžného večerního zpravodajství. A také se chceme věnovat kauzám v naší zemi, protože těch je tolik, že se v nich lidé absolutně ztrácejí. A televize umožňuje, aby se v nich lidé zorientovali jednoduchým způsobem,“ vyjmenovává Kovačič své plány.
Veřejnoprávní média se na Slovensku zásadně proměnila v létě. Vláda i přes protesty veřejnosti totiž prosadila v parlamentu nový zákon, který zrušil dnes už bývalou veřejnoprávní stanici Rozhlas a Televize Slovenska (RTVS) a nahradil je institucí s názvem Slovenská televize a rozhlas (STVR). Důvodem bylo to, že původní instituce nebyla podle vládních politiků dost objektivní. Změna umožnila personální obměnu vedení, většinu při rozhodování o novém vedení instituce přitom nově mají zástupci přímo nominovaní ministerstvem kultury.
„Slovensku chybí veřejnoprávní televize už teď. A obávám se, že bude chybět stále víc. Budu rád, když se nám podaří co nejvíc z toho nahradit. Je velmi důležité, co máte v Česku, tedy Českou televizi a Český rozhlas. A myslím si, že čeští novináři i veřejnost se příliš málo obávají a starají o budoucnost vašich veřejnoprávních médií,“ říká v Mediálním cirkusu Kovačič a pokračuje:
„Ještě u vás nejsou ani volby, po kterých mohou přijít silné tlaky a navzdory tomu se zdá, že už teď jsou ve vašich veřejnoprávních médiích jisté otřesy, kvůli kterým to pak veřejnoprávní televize nemusí ustát. Je důležité, aby se lidé uvnitř televize sjednotili, aby si uvědomili, jakou má vaše veřejnoprávní televize hodnotu a že o ní můžete velmi rychle přijít. Čeští diváci si to totiž neumí představit. Nezažili jste to, co my, kdy za Mečiara byla veřejnoprávní televize opravdu služkou vlády. To samozřejmě nepřijde ze dne na den, ale může se to postupně vyvinout, když si občané nedají pozor,“ varuje Kovačič.
Bojovali jsme měsíce, nikdo to ale nevěděl
Kovačič moderoval na Slovensku nejpopulárnější politickou televizní debatu Na tělo, obdobu českých Otázek Václava Moravce. Na obrazovce TV Markíza, která patří české skupině PPF, ale skončil v červnu poté, co v posledním vysílání své debaty v živém vysílání popsal tlaky vedení Markízy na zpravodajství a varoval před orbanizací slovenských médií.
„Vůbec toho nelituju. Ono to bylo totiž vyvrcholením toho, kdy jsme měsíce a měsíce bojovali interně, nikdo o tom ale nevěděl. My jsme roky, já jsem tam byl 16 let, budovali zpravodajství a Markízu, která byla do velké míry náhradou za veřejnoprávní televizi. Naše zpravodajství bylo nejsledovanější, nejcitovanější a nejvýznamnější a nám šlo o to, abychym tohle zachovali,“ popisuje Kovačič, za kterého se také postavila velká část dalších novinářů Markízy.
Redakce si nakonec na vedení televize vyjednala písemný příslib, že vedení nebude zasahovat do zpravodajství. I tak je ale situace ve vlivné soukromé televizi opět napjatá: „Teď je pod tlakem můj kolega Viktor Vincze, který je moderátor zpravodajství, moderátor Let's dance (slovenská obdoba Star Dance), který je novým předsedou odborů. Nevíme, co se tam stane. Například mu hrozili tím, že vůči němu můžou zakročit. Kvůli tomu, že jsme měli Live Stream na Instagramu o amerických volbách. To je úplná banalita, která se běžně dělá. Jenže oni poslali bulváru odpověď, že je to porušení zákoníku práce. Dopředu mu o tom přitom nic neřekli a nezakazovali mu to. Takže se tam dějí velmi zvláštní věci,“ upozorňuje Kovačič.
Pro Fica jsem záchodový pavouk
Slovenští novináři ze seriózních médií jsou dlouhodobě pod velkým tlakem. Premiér Robert Fico novináře opakovaně kritizuje, naposledy je nazval třeba krvelačnými bastardy. Kromě změn slovenské veřejnoprávní televize a rozhlasu prosazuje i další opatření, která by na novináře a jejich práci mohla výrazně dopadnout. Ostatně mimo jiné média a jejich tlak viní z toho, že vyvolávají nálady, které na Slovensku vyvrcholily v květnu atentátem právě na Fica.
„Jsem na takové útoky zvyklý. Před deseti či dvanácti lety mě Fico nazval záchodovým pavoukem, takže to pro mě není nic nového. Snažíme se si od toho držet odstup, když to ale přesáhne nějakou míru, je třeba se tomu bránit. Když začaly zásahy ve vysílání TV Markíza, tak se začalo razit i to, že se na tyhle útoky vlastně nemá reagovat. Televize tak přestala své novináře bránit, nezastala se jich. A to je pak mnohem těžší dělat svoji práci, když za vámi nestojí vedení,“ popisuje složitou slovenskou mediální realitu Kovačič.
Fico zakázal hned po svém nástupu části médií vstup na Úřad vlády, velká část vládních politiků pak prioritně komunikuje s alternativními médii.
„Když v něčem žijete roky, tak se s tím naučíte žít. Je ale podstatné, aby to nepřesahovalo ty červené čáry, které ale mám pocit, že se stále posouvají. Uvidíme, jakým způsobem se bude chovat třeba Slovenská informační služba, jaké různé tlaky budou vyvíjené. Já už jsem zažil například za té předcházející vlády Roberta Fica, že jsem byl lustrovaný a policista, který mě lustroval, sestavoval třeba i pavouka celé mé rodiny, a to bylo opravdu nepříjemné. Pak mi řekl, že to bylo na příkaz tehdejšího policejního prezidenta Tibora Gašpara a ten samý Tibor Gašpar je dnes místopředseda parlamentu za SMER a jeho syn je dnes šéfem Slovenské informační služby. Takže uvidíme, co se všechno bude dít, uvidíme, jakým směrem se vláda vydá. A jsem velmi rád, že je to pod velkým drobnohledem Evropské unie a například Věra Jourová jako eurokomisařka se o to velmi zajímá a sleduje to pozorně.“
Vyhrocená atmosféra na Slovensku vedla před pár dny mimo jiné i k útoku na investigativní reporérku Markízy Kristínu Kövešovou v osadě Farárska v Trnavě. Novinářka skončila po surovém útoku v nemocnici se zlomeným nosem, otřesem mozku a naraženou páteří.
„Je to nechutné. Speciálně vůči ženám. Atmosféra se zhoršuje. Jsem zvědavý, kam to povede a jako z toho ven. A myslím si, že bychom měli dělat všechno pro to, abychom to zastavili,“ popisuje Kovačič. S útoky veřejnosti má ostatně zkušenosti i jeho žena, novinářka Zuzana Kovačič Hanzelová, která se kvůli nim zhruba před rokem stáhla z veřejného postoru.
Možná i proto na závěr rozhovoru pro Mediální cirkus jako vzkaz po česká média i veřejnost Kovačič říká: „Velmi vám držím palce, aby jste tu kvalitu, kterou tady máte, udrželi. Bylo by dobré, kdyby si občané, nejen novináři, uvědomili, že opravdu některá velká média, která tu máte, vůbec nejsou samozřejmost a že padají jako hrušky v mnoha zemích a že je třeba na to myslet dřív, než bude pozdě.“
Jak je na Slovensku těžké startovat nový mediální projekt? O čem svědčí obrovská podpora nového projektu Michala Kovačiče? A může se tlak na slovenská média ještě stupňovat?
---
Mediální cirkus
Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálním... -
Slovenští novináři za sebou mají první rok vlády Roberta Fica poté, co se loni po letech vrátil k moci. Premiér si už stihl podrobit veřejnoprávní média, s novináři se soudí, mnozí přišli o práci. Vláda hrozí vznikem Národního mediálního úřadu. „Cením si všech, kdo tam zůstávají a dělají svoji práci dál,“ říká advokát a bývalý novinář Tomáš Němeček, který v dalším dílu Mediálního cirkusu mimo jiné hodnotil i způsob, jakým ČT ukončila pořad 168 hodin Nory Fridrichové.
Slovenská společnost utrpěla největší šok v únoru 2018, když byl nájemným vrahem zastřelen investigativní novinář Ján Kuciak a jeho partnerka. Vražda a následné obrovské společenské otřesy vedly k pádu Ficovy vlády. Loni v říjnu se ale Fico vrátil k moci a s médii svádí tvrdou bitvu. S velkou částí novinářů nemluví, nepouští je ani na úřad vlády. Veřejnost letos na jaře protestovala proti změnám mediálních zákonů, ovšem marně. Přeměnu tamních veřejnoprávních a státní média si Ficův kabinet prosadil.
„Občas se říká o novinářích, že tak dlouho křičí Vlk! Vlk!, až je nebude nikdo poslouchat. Tak teď na Slovensku ten vlk je. Slovenská veřejnoprávní média už byla podrobena speciálním zákonem, který byl přijat jen proto, aby ukončil funkční období dosavadního ředitele a mohli být dosazeni noví manažeři. Výsledek už je viditelný prostým okem diváka. Byli vyměněni moderátoři hlavních politických debat. Hlavní vládní strana SMER - SD se tím dokonce chlubí na mítincích se svými voliči, jako by si odškrtávali jednotlivá jména, ta nepopulární,“ komentuje slovenské dění exnovinář, dnes advokát a komentátor dění Tomáš Němeček, který byl hostem nejnovějšího dílu podcastu Mediální cirkus.
Fico odvádí pozornost
Výroky slovenského premiéra na adresu novinářů budí rozruch často. Naposledy to bylo tehdy, když o žurnalistech pronesl, že jsou krvelační bastardi, mluvil o tom, že je třeba uvažovat o povinném vzdělání pro novináře a také zřídit Národní mediální úřad, který mnohá tamní média vnímají jako hrozbu případné cenzury.
„Premiér Fico tyto výroky, které vždycky otřesou a došplouchnou až do České republiky, pronáší ve chvíli, kdy potřebuje odvést pozornost od něčeho hodně nepříjemného,“ upozorňuje Němeček a dodává: „Některým z Ficových výroků jako třeba o povinném vzdělávání novinářů není třeba přisuzovat nějakou vážnost. Oni nejsou hodni, a tím oni myslím Ficovu vládu, abychom vážně rozebírali jejich úmysl, jestli na něm něco je nebo ne, protože oni chtějí trestat.“
Fico se ale nebojí sáhnout i dál. Před několika týdny zažaloval novináře a šéfredaktora zpravodajského serveru Aktuality.sk Petera Bárdyho, který o něm napsal knihu. V žalobě si stěžuje na fotografii použitou na obálce.
„Šéfredaktor Aktualit.sk Peter Bárdy má pravdu, že oni si tu knihu celou pečlivě přečetli, nenašli nic, čeho by se chytli, tak to zkouší přes fotografii. To je spíš směšná záležitost, taková ta klasická zastrašovací žaloba, dělaná jenom proto, aby novináře otrávil. Odvedl jim energii jinam, aby platili advokáta, který je musí zastupovat, aby to řešili. Je to ryzí zlomyslnost,“ hodnotí žalobu Němeček.
Stíhání české novinářky
Složitou pozici slovenských novinářů nedávno nasvítil také případ okolo reportérky Seznam Zpráv Kristiny Cirokové. Ta musela na výslech kvůli svým reportážím o sektě AllatRa, sloveská prokuratura ji vedla jako podezřelou z údajné propagace hnutí potlačujícího práva a svobody. Slovenská prokurátorka, která má kauzu na starosti, přitom podle tamního serveru SME toto hnutí v minulosti sama podporovala. Proti vyšetřování se ohradila redakce Seznam Zpráv i řada novinářských organizací. Stíhání bylo nakonec zastaveno.
„Je to strašně nepříjemné. Nikdo není rád, když chodí na výslechy. Pro nikoho není příjemné, že je vyšetřován. Navíc ho to odvádí od jeho práce. Tomu všemu rozumím. Druhá věc je, že pokud tomu čelíme z bezpečí, a opravdu je to bezpečí, České republiky, tak je to přece jenom jiná pozice, než když jste tomu na Slovensku vystaveni v první linii,“ říká v Mediálním cirkusu Němeček.
On sám se novinařině věnoval od 90. let, byl šéfredaktorem týdeníku Respekt, komentátorem Hospodářských novin a v Lidových novinách pak založil a vedl přílohu o právu Právo a justice. Z médií Němeček odešel v červnu 2013, výpověď v Lidových novinách podal hned ten den, kdy Andrej Babiš oznámil nákup vydavatelství Mafra.
„Já si pamatuju, jak se tam v té době lámaly charaktery. A jak dneska lidi, kteří jsou velcí antibabišovci, tehdy koketovali s tím, jestli by to nakonec nešlo nějak prokličkovat a přežít. Bylo to emotivní,“ říká i po letech s velkým zaujetím Tomáš Němeček. „Jako nositel všech novinářských cen v České republice jsem si ty ceny, plakáty a diplomy sebral, strčil jsem je do šuplíčku a začal jsem novou kariéru v Psychiatrické nemocnici Bohnice jako podnikový právník, protože měl jsem dvojí vzdělání, vystudoval jsem žurnalistiku a práva,“ popisuje Němeček.
Fridrichová odešla z ČT středem
Dnes se Tomáš Němeček médiím věnuje spíše okrajově. Působí v několika institucích udílejích novinářské ceny, občas komentuje veřejné dění zejména v Českém rozhlase a médií se občas týkají i kauzy, kterým se věnuje v rámci své advokátní praxe. Zastupoval třeba poškozené v případu podezření na sexuální obtěžování ze strany investigativního reportéra Marka Wollnera v České televizi.
„O tom nemůžu mluvit, protože tento pořad sledují také lidé, kteří se mě za toto angažmá snažili nějakým způsobem potrestat nebo mi ztrpčit život. Poslali na mě stížnost na Advokátní komoru, která sice byla shledána jako nedůvodná, ale zkoušeli mi i takto ztrpčit život. Jestli ale o něčem můžu mluvit, tak je to o případu Nory Fridrichové. To jsem nezastupoval a sledoval jenom jako divák. A musím říct, že mi spadla čelist nad tím, co se dělo. Jakým způsobem může být zrušený pořad, který má takovou sledovanost bez jakékoliv náhrady. A musím také říct, že mi zároveň imponovalo rozhodnutí Nory Fridrichové, že toto nemá zapotřebí a odchází středem, protože se uživí kdekoliv jinde. Taková gesta jsou mi blízká,“ říká Němeček.
Vadilo mu přitom především to, když Noře Fridrichové vedení televize v souvislosti s koncem pořadu 168 hodin vyčítalo, jak se ohradila vůči útokům Marka Wollnera v bulváru. Ten zveřejnil část soukromé konverzace s Fridrichovou o masturbaci, bývalá novinářka ČT pak v reakci zveřejnila konverzaci celou, aby jí dala kontext. Jan Souček vzápětí Fridrichové vyčetl, že veřejné výroky tváře ČT o masturbaci podle něj poškozují televizi.
„To jsem si říkal: jak vy jste jí pomohli? Jak se Česká televize se svým mediálním odborem, se svým právním oddělením, zastala svého zaměstnance? Jakou pomoc poskytla? Nechali ji v tom plavat samotnou a potom ji peskovali za to, že to nebylo podle nějakých jejich dokonalých nevyřčených představ. To mě zamrzelo na současném vedení České televize,“ dodává ke kauze zrušení pořadu 168 hodin Němeček.
Jakou atmosféru v ČT odkryla kauza Wollner? A co dnes novinařinu a práci novinářů v Česku a zejména na Slovensku ohrožuje nejvíc?
--
Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.Sledujte na
-
Episodes manquant?
-
Moderátor Václav Moravec se pustil do České televize. Vadí mu, jak vedení zpravodajství zrušilo pořad 168 hodin. Kritizuje také stažení moderátora Jakuba Železného z obrazovky. Ten je mimo vysílání téměř rok.
„Pokud by vaše otázka natvrdo zněla: Překvapilo vás, jakým způsobem se management zpravodajství postavil ke zrušení 168 nebo k tomu, že nechává Jakuba Železného, podle mého skvělého moderátora hlavních večerních zpráv, někde ‚zamraženého‘ ve sklepě Ótéenky (budova zpravodajství, které se historicky říká OTN, pozn. red.)? Tak bych řekl, že to jsem nečekal,“ říká Václav Moravec, který byl hostem nejnovějšího dílu podcastu Mediální cirkus.
A dodává: „Nečekal jsem, že pořad, který měl 550 000 diváků, který se pohyboval na tenké hranici mezi publicistikou a zábavou, bude zrušen, aniž by byl vyroben jiný pořad, který ukáže lepší veřejnou službu, než kterou předváděla Nora Fridrichová. To jsem opravdu nečekal.“
Moravec, který je v České televizi více než dvacet let, zároveň odmítá, že by dostatečnou náhradou pořadu byla Výborná show, kterou ČT nově přesunula z kanálu ČT2 právě do časového okna po zrušených 168 hodinách.
„Lucka Výborná dělá skvělou show. Něco, co je asi ženská obdoba Karla Šípa, která na Dvojce výborně funguje. Ale je to jiný formát. Myslím, že bychom se měli ptát, kdy vznikne tedy ten týdeník? Vedení divize zpravodajství a publicistiky zrušilo 168 hodin, protože v něm byly základní školácké chyby, jak jsme se dozvěděli. Tak se těšíme na to, jaký bude nový pořad,“ pokračuje kritickým tónem Václav Moravec.
První spekulace o konci 168 hodin se objevily v Blesku na jaře. Krátce poté tam vyšla i zpráva o tom, že by se měly měnit Otázky Václava Moravce. Bulvární deník přišel s tím, že by se moderátor měl v pořadu střídat se ženou, což tehdy v odpovědi jasně nevyloučil ani generální ředitel ČT Jan Souček. Ten později změny Otázek Václava Moravce vyloučil, zároveň ale dodal, že nikdo od něj nemá bianco šek.
Václav Moravec Otázky moderuje od ledna 2004. Pořad je pravidelně terčem útoku politiků. Ostatně nechodil do něj prezident Miloš Zeman, nechodí tam šéf SPD Tomio Okamura a v posledních letech ani šéf hnutí ANO Andrej Babiš. Otázky veřejně kritizuje hlavně radní ČT Luboš Xaver Veselý, který hned po svém zvolení v roce 2020 přišel s tím, že Moravec by se měl v pořadu s někým střídat. To ale Moravec rázně odmítá.
„Zamraženi“ s Železným
„Střídání je první krok k likvidaci toho pořadu. Když by to po mě někdo chtěl, tak řeknu: Já se střídat nebudu a jsem zvědav, co se mnou uděláte, ‚zamrazíte‘ mě? Budeme ‚zamraženi‘ s Jakubem Železným,“ říká v Mediálním cirkusu s tím, že střídání moderátorů by politikům umožnilo vybírat si ty, ke kterým jdou raději na rozhovor.„Co já jsem proboha udělal, abych zrovna já se střídal, proč se neřeší střídání Michaly Jílkové, proč se neřeší střídání Karla Šípa? Proč se neřeší střídání jiných?“ ptá se Moravec a několikrát v mnoha obměnách v rozhovoru zdůrazňuje: „Já jsem přišel před dvaceti lety a mým cílem bylo vybudovat v České televizi nejcitovanější a nejsledovanější diskusi. Díky Bohu se to daří i po těch 20 letech.“
Ve zpravodajství České televize je napjatá atmosféra minimálně od léta, kdy vedení zpravodajství velmi ostře při svém odchodu kritizovala Nora Fridrichová. Ta i v podcastu Mediální cirkus mluvila o tom, že z ČT vytéká hnus a kritizovala to, že šéfredaktor zpravodajství Michal Kubal se nestíhá dostatečně věnovat řízení, protože sám příliš často moderuje.
A do stejné praxe se opřel i Václav Moravec, který se žurnalistice věnuje také jako pedagog na vysoké škole. Podle něj totiž mediální manažeři, kteří se sami aktivně věnují žurnalistice, nemají dost prostoru chránit svoji redakci před vnějšími, především politickými tlaky.
„Já jsem nastupoval do ČT za šéfredaktora Michala Petrova, který se věnoval šéfredaktorské práci. To kombinování je podle mě neblahé. Když se podíváte na mnohá média, tak šéfredaktor odsune řadové redaktory, když se dělá rozhovor s prezidentem, s premiérem, protože šéfredaktor neví, jestli chce být manažerem, anebo jestli chce pokračovat v aktivní žurnalistice. Já si nedovedu představit v BBC, že by si šéfredaktor odskakoval moderovat. Podíváte-li se v současnosti na ČT, tak ten manažerismus kombinovaný s novinářskými ambicemi je věc, která žurnalistice ubližuje,“ vysvětluje moderátor.
Hybridní žurnalistika ničí i veřejnoprávní média
Václav Moravec se věnuje jako pedagog novinářské etice, o které ostatně napsal také knihu. A v Mediálním cirkusu i proto přišla řeč na oblíbený termín poslední doby a sice takzvanou „hybridní novinařinu“. Tedy termín, se kterým přišel moderátor a současně podnikatel a lobbista Michal Půr, když obhajoval to, že vedle svých mnoha činností pořád moderuje i politické rozhovory vedle standardní novinářů.
„Sousloví hybridní žurnalistika vnímám ve stejné rovině jako alternativní fakta. Ukazuje to na postfaktickou dobu, v níž se ocitáme. Že je běžné, že od hybridního novináře si objednáte jakýkoliv podcast a je jedno jestli jste Petr Pavel, jestli jste Slavie. Prostě přijdete do sámošky s cynismem: když platím, tak dělej, co já si přeju. A to je hybridní žurnalistika. Je to symbol doby, symbol proměněného mediálního prostředí. Je otázkou, jestli dnes už není převažující,“ říká Moravec. Dodává, že neblahé symptomy hybridní žurnalistiky vidí i u ČT.
„Symptomy hybridní žurnalistiky prostupují i do médií veřejné služby a mě opravdu trápí, že nejsme schopni tomu čelit. Princip objektivity, který je ve všech kodexech, jsme zredukovali na vyváženost a odpreparovali jsme pravdivost a fakta, která jsou v tom principu objektivity daleko důležitější, než nestrannost a vyváženost,“ myslí si Moravec.
„Už to jede tak, že já si objednám podcast, objednám si diskuzní pořad v ČT, objednám si, kolikrát tam mám být. Hybridní žurnalistika vám vlastně ničí i média veřejné služby. To je další věc, která před námi nevykresluje úplně růžovou budoucnost, ať už médií veřejné služby nebo vůbec té klasické poctivé novinařiny v tom nejlepším slova smyslu,“ dodává.
Na závěr rozhovoru se ještě vrací k tomu, jak sám vidí svoji budoucnost na obrazovce ČT. „Teď se nemění znělka. Asi se řeší, jestli budu zamražen, nebo ne. Tak ta znělka už asi do zrušení Otázek zůstane, už se nic měnit nemusí,“ říká možná s nadsázkou Václav Moravec.
Jaká je podle Václava Moravce v České televizi aktuálně atmosféra? Cítí dostatečnou podporu od vedení ČT? A baví ho i po 20 letech moderovat tentýž pořad?
--
Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.
Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: [email protected].
-
Přál bych si, aby měli lidi vládu rádi, říkal Václav Smolka, když na podzim 2021 nastupoval na post mluvčího vlády. To se mu ale příliš nedaří, viděno optikou průzkumů nebo nedávných voleb. A ministři špatné výsledky s oblibou vysvětlují špatnou komunikací.
„Ze začátku jsem z toho byl opravdu špatný, ale teď mám pocit, že kritika té komunikace se postupem času sama trošku vyprazdňuje,“ říká k tomu šéf tiskového odboru vlády Václav Smolka, který byl hostem nejnovějšího dílu podcastu Mediální cirkus, který byl natočen ještě před krajskými a senátními volbami.
Smolka nastoupil na Úřad vlády na podzim 2021, tehdy mu bylo pouhých 28 let. S ODS ale spolupracoval už dlouho, byl mluvčí strany a navíc její člen. V Mediálním cirkusu vypráví o tom, jaké to je dělat mluvčího, jak funguje s novináři, jak bral kritiku videa s nutellou i proč vzal post mluvčího tak mladý.
„Byla to příležitost, která se mockrát neopakuje, obzvlášť v mladém věku. Měl jsem možnost být u věcí, který jsem si nedokázal ještě před třemi lety představit, ať už je to návštěva Kyjeva ze začátku války, Bílého domu, nebo naopak energetická krize či rostoucí inflace,“ říká Smolka.
Komunikace vlády je terčem kritiky téměř od vzniku kabinetu. Nejvíc připomínek se ale sešlo na tým Petra Fialy loni na podzim, když premiér natočil „slavné“ video s nutellou. Ve kterém jel nakupovat potraviny do Německa a demonstrovat to, že jsou za hranicemi levnější. Video ale přišlo po mnoha měsících inflace a především nebylo příliš uvěřitelné.
„To byl takový pokus o ‚of brand‘ komunikaci, prostě dělat něco, co se od té značky úplně neočekává. Jasně, když se podíváme na ty reakce, tak to vypadá jako hrozný ‚fail‘, ale já se snažím si z toho brát to lepší. Byl to zlomový moment, aspoň ta kritika byla konkrétní. Byl to pro celý tým trochu ‚wake-up call‘. Řekli jsme si, že tahle cesta je pryč. Na základě toho jsme některé věci začali řešit jinak, spíše evolučně než revolučně. Myslím, že se nám tu komunikaci podařilo zjednodušit. To je směr, který začíná fungovat,“ říká Smolka.
K práci tiskového mluvčího ale patří i řešení sporů, které politici vedou s novináři veřejně. Například ministr spravedlnosti Pavel Blažek z ODS v poslední době osobně na síti X zaútočil na investigativního novináře Seznam Zpráv Lukáše Valáška.
Jak takové situace vidí mluvčí vlády? „V podobné situaci se snažíte mírnit škody. Já jsem naštěstí nebyl tady v těch extrémních situacích. Ale pokud bych si to měl představit, tak první věc je, že musíte uklidnit toho politika, pak se musíte rychle spojit s tím novinářem a pokusit se s ním domluvit nějak na tom, co se mu dá říct navíc, aby se trošku změkčil dopad. A ano, obchoduje to za nějaké informace,“ popisuje Smolka.
A konkrétně k Blažkovi dodává: „Pavel Blažek dostal zpětnou vazbu. Ale zároveň bych to asi obecně uzavřel tak, že jak jsou různé typy novinářů, tak jsou různé typy politiků.“
Podle Smolky je české prostředí vůči médiím velmi liberální a zahraniční kolegové se prý často diví, jak velký prostor novináři na vládě dostávají. „Oni jsou často překvapení, jak necháváme volné ruce novinářům. Že jsme hrozně liberální, že je pouštíme daleko a necháváme je natáčet i záběry z neformálních částí jednání. Jsou také překvapení množstvím otázek na tiskových konferencích,“ říká v Mediálním cirkusu Smolka.
A sám ke svému vztahu k novinářům říká: „S některými novináři mám vztahy přátelské, s některými profesionální, ale v některých případech bych popsal vztah novinář a mluvčí něco jako mexická plichta. Ten pojem použil, myslím, Tarantino ve svých filmech. Je to moment, kdy na sebe několik lidí simultánně míří nabitými zbraněmi. A první výstřel spustí řetězovou reakci, kdy se to celé zhroutí.“
Vztah politiků a médií se mění v posledních letech po celém světě, a to hlavně s dominancí sociálních sítí. V roce 2010, když přestal s vybranými novináři mluvit tehdejší předseda ČSSD Jiří Paroubek, vzápětí neuspěl ve volbách. To by se dnes zřejmě už neopakovalo. Ostatně na Slovensku má část médií dokonce zakázaný vstup na Úřad vlády.
„Politici přestávají potřebovat média, protože konzumace na sociálních sítích je obrovská a oni si na tam můžou média v podstatě úplně nahradit,“ říká k tomu Smolka.
Jak současná komunikace vlády funguje? Jaké situace, které musel její mluvčí řešit, byly zatím nejtěžší? A opravdu se dnes politici obejdou bez tradičních médií?
--
Mediální cirkus. Podcast Marie Bastlové o dění na mediální scéně. Zajímá ji pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce – s předními novináři i mediálními hráči.Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.
Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #medialnicirkus nebo na e-mail: [email protected].
-
Na Ukrajinu jezdí fotografovat deset let, poslední dva roky dokumentuje místa nejvíc zasažená válkou. „Jiní fotí zázemí nebo každodennost hlouběji v týlu. Mě primárně zajímá to epicentrum,“ říká fotograf Stanislav Krupař, který byl hostem podcastu Mediální cirkus a který se do válkou zmítané země znovu vydal tento týden, jen pár dní po natočení rozhovoru.
Opět přitom míří do míst nejtužších bojů, konkrétně do Doněcké oblasti na jihovýchodě Ukrajiny. „V Pokrovsku, Avdijivce a Vuhledaru mám spoustu známých jak mezi civilisty, tak mezi vojáky. Teď se tam ta situace silně dramatizuje. Tak chci být u toho,“ vysvětluje s tím, že právě v Avdijivce se probudil i 24. února 2022, kdy Kreml zahájil vpád na ukrajinské území.
Ruská vojska v posledních dnech přitvrzují v útocích na ukrajinskou obranu u zmíněného Pokrovska. Boje v okolí města a přilehlých vesnicích doprovází ustavičné ostřelování, kvůli kterému už podle agenturních zpráv zemřelo i mnoho civilních obyvatel.
„Vesnice za vesnicí, které jsem dobře znal, mizí z povrchu zemského a mě to samozřejmě strašně trápí a štve. I to je důvod, proč se tam chystám.“ říká Krupař s tím, že opět jede i za vojáky, kteří budou blízko první linie. „Od té doby, co jsou tam nasazeni, to území jenom pomalu, ale vytrvale ztrácí. Vesnice, ve kterých jsem s nimi byl ještě na jaře, jsou už dávno ve spárech ruské armády.“
Právě díky dobrým vztahům s ukrajinskými vojáky se fotografovi pravidelně daří proniknout až do míst nedaleko fronty. Spolupracuje třeba se skupinou snajprů. Několik dní také strávil s lékaři u Avdijivky v polní ošetřovně, která jinak bývá pro novináře nepřístupná.
„Hele, pojedeš s námi úplně dopředu“
Nebojí se při takových akcích o život? „Není to tak, že by mě vzali všude, kam bych chtěl. Do těch nejdivočejších bojů mě nikdy nevzali. Řídím se jejich rozkazy, respektuju to, co mi nabídnou a to, co mi zakážou. Netlačím se nikam přes jejich zákaz,“ reaguje Krupař.
„Mě baví být v uzavřeném kolektivu třeba do 20 lidí, kde můžu důvěrně poznat jednotlivé účastníky a můžu navázat blízké vztahy uvnitř té skupiny. Zároveň je pozoruju a z toho vznikají moje fotografie. A už je v zásadě jedno, co se odehrává. Samozřejmě, pokud ti kluci jedou někam do akce a jsou ochotni vzít mě s sebou, tak jedu. Už jenom proto, abych nebyl za srágoru, který jenom parazituje a plně se neúčastní jejich života.“
Přímo v akci se snajpry nebyl od konce loňského roku: „Ještě začátkem listopadu, kdy bojovali v Avdijivce, mi nabízeli: hele, pojedeš s námi úplně dopředu na naše pozice. To bylo 800 metrů za frontou, odkud likvidovali nepřátelské vojáky. Ale já jsem měl sérii zakázek pro německá média a když jsem se tam v půlce prosince vrátil, tak už to nešlo. Rusové začali víc tlačit, používali klouzavé bomby KAB, které likvidovaly celé baráky. A to už mě řekli: omlouváme se , ale teď tě tam nevezmeme. To už je příliš riskantní.“
Udržování blízkých vztahů s místními je pro Krupařovu práci zásadní. Díky tomu ví, kdy si může dovolit fotit: „Lidi si na mě zvyknou a necítím se jako hyena. Což se mi párkrát stalo při leteckých útocích v Kyjevě nebo v Pokrovsku. Je zmatek, lidi upí, teče krev a do toho objeví parta reportérů, kteří neumějí ani ukrajinsky, ani rusky anemilosrdně tam začnou fotit. V těch situacích se cítím hrozně nesvůj a musím se nutit, abych to dělal taky. A to nemám rád. Takže pro mě je klíčové, být v kolektivu lidí, které znám.“
Stanislav Krupař, který v minulosti fotil například pro Lidové noviny nebo časopis Reflex, se v posledních letech živí jako fotograf a reportér na volné noze. Spolupracuje především s německými týdeníky a časopisy Die Zeit, Stern nebo Focus, se švýcarským Neue Zürcher Zeitung nebo s holandskými a belgickými médii. V Česku pak třeba s magazínem Reportér, příležitostně například i se Seznam Zprávami.
„V ideálním případě to funguje tak, že tě tam ta redakce vyšle. Ale teď je pro mě čím dál tím obtížnější přesvědčit někoho, aby mně zakázku dal. Vyjíždím tam vlastně na svý triko,“ popsal Krupař úskalí práce nezávislého fotografa.
„Upadající zájem o moji práci koresponduje s upadajícím zájmem médií o Ukrajinu. Ten konflikt se táhne dlouho, média jsou z něho unavená a očekávají vždycky něco nového. A já většinou nemám úplně nic nového, co bych jim mohl nabídnout,“ říká.
Nové jsou podle něj hlavně posuny v životech lidí, které dokumentuje. „Naposledy na jaře jsem chtěl dělat velkou reportáž o jedné holce snajperce a než jsme se k tomu rozhoupali, tak tu Káťu zabili,“ prozrazuje.
Proč Stanislav Krupař říká, že je fotograf, ale ne novinář? Jak moc si podle něj reportéři ve válečném konfliktu pomáhají? A jaké fotografie dokážou zahývat veřejným míněním?
-
Přejeme vám krásné léto a na viděnou po něm, loučila se v červnu s diváky moderátorka pořadu 168 hodin Nora Fridrichová. Už se s nimi ale neuvidí. Česká televize totiž pořad o prázdninách zrušila a Fridrichová teď v prvním velkém rozhovoru v podcastu Mediální cirkus naznačuje, že za tím mohly být politické tlaky. „Všichni dali zaříznutí pořadu zelenou,“ říká známá moderátorka.
„Informace o tom, že končíme, ke mně doputovala poprvé někdy na konci května. Nechci šířit žádné spekulace, ale pravdou je, že zároveň v té době se v televizi řešilo to, že se projednává návrh na zvýšení koncesionářských poplatků, takže jsme byli nabádáni k zvýšené opatrnosti a citlivosti,“ říká Nora Fridrichová, která je tváří pořadu od jeho startu na podzim roku 2006.
V moderaci měla jen tři krátké pauzy - dvakrát po narození dcer a jednou, když účinkovala ve Star Dance.
„Ta informace přišla poprvé ze dvou míst a já jsem si zjišťovala, jestli máme výrobní plán na první díl na podzim. To jsme měli, tak jsem kolegy uklidnila. Pak se zpožděním ke mně stejná informace dorazila z karlovarského filmového festivalu, kam se sjíždějí i politici a zákulisní hráči. Šeptandy jsou a budou, ale tohle se pak stalo,“ popisuje.
A ke zrušení pořadu z politických důvodů ještě dodává: „Mám kuloárové informace, ale víc k tomu nebudu říkat a nemám pro to žádný důkaz a není to otázka na mě. Spíše myslím, že by můj zaměstnavatel, Česká televize (ČT), veřejnoprávní instituce měla svým divákům vysvětlit, proč se to děje právě proto, aby se žádné spekulace kuloáry nešířily.“
Co říká Fridrichová na to, že měla poškodit dobré jméno ČT? A jak moc si připouští svoje vlastní pochybení?
-
Už jen šest týdnů budou vycházet v tištěné podobě Lidové noviny. Pak jeden ze symbolů porevoluční éry končí. Ikonický deník má za sebou mnoho krizí a taky 10 let, kdy jej vlastnil Andrej Babiš, a i díky němu si vystavěl svoji politickou kariéru.
„Když někdo řekne, byli jsme užiteční idioti, kteří mu dělali krytí, to se vlastně jako nedá vyvrátit,“ říká zpětně šéf komentářového oddělení Lidových novin a šéf přílohy Orientace Petr Kamberský v nejnovějším díle podcastu Mediální cirkus a zdůrazňuje: „Já jenom můžu říct, že do mé práce, dokonce myslím do práce komentářového oddělení, nám opravdu nikdo nekecal.“
Kamberský se novinařině věnuje od 90. let. Prošel deníkem MF Dnes, řadu let strávil v Hospodářských novinách, poslední roky pak v Lidovkách. Tam nastoupil nejprve v roce 2010, o dva roky později z nich ale odešel na protest proti tomu, že mu tehdejší šéfredaktor Dalibor Balšínek údajně zasahoval do textů, které názorově neladily s Václavem Klausem.
Už v lednu 2014 se ale Kamberský do Lidových novin vrátil, a to na pozici šéfkomentátora. Přišel půl roku poté, co Babiš koupil vydavatelství Mafra a s ním i Lidové noviny. A poté, kdy řada renomovaných novinářů z vydavatelství na protest proti Babišovi odešla.
„Samotný Babišův nákup Lidovým novinám neublížil, protože ty noviny se pak opravdu strašně zlepšily, když si najdete tehdejší komentáře, třeba i pana Švehly z Respektu, tak všichni uznávali, že ty noviny, které byly úplně vybydlené předchozím vlastníkem, tak jim Andrej Babiš bezpochyby prospěl. Je mi jasné, že spousta čtenářů dostane psotník a řekne si, že Kamberák je ‚úplnej debil‘. Ale tohleto, si myslím, že vám řeknou skoro všichni, i ti, co z těch novin posléze odešli,“ popisuje Petr Kamberský první roky LN v holdingu Agrofert.
Kdo jsou dnes čtenáři Lidových novin? Proč si myslí, že Babiš není velká hrozba pro českou demokracii? A co bude podle něj s dalšími tištěnými médii?
-
Patří mezi nejpopulárnější současné moderátory, kteří tvoří svůj obsah exkluzivně na internetu. A má tisíce předplatitelů. Možná těch rozhovorů dělám až moc, říká Čestmír Strakatý v podcastu Mediální cirkus.
Po letech v redakcích se před dvěma roky rozhodl odejít na volnou nohu. Dělá vlastní podcast, který zažil raketový start. Dnes má Čestmír Strakatý přes 8000 předplatitelů a těm chce zaručit určitý počet rozhovorů. Zajímá je, když si chce vzít volno? „Jsem zvyklý pracovat vlastně pořád. Takže si ani neumím představit, že bych řekl, že měsíc nebudou nové rozhovory,“ vysvětluje Strakatý.
Ještě v rámci svého vlastního podcastu na Herohero měl před prezidentskými volbami jako hosta například Andreje Babiše. Ten následně dal upoutávku na sítě, kde Strakatého jednak vychválil a uvedl, že je dobrý novinář, a také vyzval lidi, ať si rozhovor koupí. „Já jsem mu to neřekl. Udělal to někdo z jeho týmu,“ hájí se Čestmír Strakatý s tím, že to bylo zvláštní, ale Babiš podle něj o příspěvku nevěděl: „Pár dní potom na tiskovce mě zařadil mezi Sorose a Klusáka. To byl autentický Babiš.“
Proč zveřejnil kontroverzní výrok Jaroslava Duška, že rakovina je volba lidí, kteří nenávidí život? Proč má pocit, že podcastů je až moc? A považuje se za novináře? Poslechněte si celou epizodu.
-
Má za sebou maraton komentování hokejových zápasů, které vyvrcholily na mistrovství světa v Praze. I přes pozitivní ohlasy, ale není Robert Záruba se svým výkonem spokojený. „Byl to lehký průměr,“ řekl šéfkomentátor Redakce sportu ČT v podcastu Mediální cirkus.
Robert Záruba, jehož lze bez přehánění označit za legendu české sportovní žurnalistiky, seděl ve studiu jen pár dní po mistrovství světa v ledním hokeji v Praze. Na otázku, jak si ho užil, odpovídá: „Nesnáším tohle slovo.“ A vysvětluje, že je v pracovním zápřahu už od konce zimy. „To jsou dvě takové věty před začátkem mistrovství světa, které se hraje v květnu, tedy po extraligovém play off, přípravě národního mužstva, kdy já toho mám úplně nad hlavu. A někdo mi řekne: Tak ti to začíná, co? A já už v únoru jedu na pětku,“ říká.
Navíc, jak přiznává, je sám na sebe velmi přísný. Takže s úrovní svého komentování není letos spokojen. „Myslím, že to byl lehký průměr, že to mohlo být mnohem lepší,“ přemítá. I přesto, že ohlasy na jeho komentování s Jakubem Voráčkem byly pozitivní.
V poslední době prý přemýšlí i o to tom, jak se mění klima v ČT a tlak na moderátory. „Určitě nejsem ve stejné situaci jako Václav Moravec, který je pod mnohem větším tlakem. Já vlastně tlak žádný nemám. V televizi po mně nikdo nejde. (…) Mně spíš jde o lidi, se kterými se vám buď dělá dobře, nebo ne.“ Dokázal by po 40 letech odejít z ČT někam jinam? „Umím si to představit,“ říká.
Opravdu usnul mezi zápasy mistrovství světa? Tyká si se sportovci? A čí byl nápad, nechat komentovat Jakuba Voráčka? Poslechněte si celou epizodu.
-
Její jméno se v Česku stalo synonymem pro válečnou zpravodajku, která informuje přímo z centra dění. V roce 1992 odjela Petra Procházková do Ruska a zůstala tam 10 let. Mezitím sledovala na místě řadu ozbrojených konfliktů hlavně na Kavkaze.
Teď jezdí do Gruzie (naposledy právě tento týden kvůli demonstracím proti kontroverznímu zákonu o zahraničních agentech) nebo na Ukrajinu, kde vidí jiný druh války. „Je veliká. Ve srovnání s Čečenskem je v bezohlednosti vůči civilistům hodně podobná. Jenomže Čečensko je malinké území na severním Kavkaze, kde tehdy žil necelý milion lidí, a Ukrajina je 60 milionová země. V Čečensku to byla guerillová válka a tady je to válka dvou velkých armád,“ srovnává Petra Procházková.
Svoji kariéru expertky na postsovětský prostor začala Petra Procházková v roce 1992, kdy jako zpravodajka Lidových novin odjela do Moskvy. Přijela tam tehdy s minimálními zkušenostmi na post zahraniční zpravodajky. „Vůbec nechápu, jak jsem to mohla vydržet. Neuměla jsem vůbec nic, ale hlavně ani rusky. Jela jsem tam s představou, že umím rusky. Už na letišti jsem pochopila, že mi nikdo nerozumí a já nerozumím nikomu,“ vzpomíná.
Přijela tam po Jaromíru Štětinovi, který ji měl uvést a pomoci se zařizováním. Jenže ten ji nakonec nečekal, měl jinou práci. „Já jsem vůbec nebyla členem zahraniční rubriky, pracovala jsem v příloze, psala o antikoncepci, o módě. Tak mě tam poslali na tři měsíce. A myslím si, že po třech měsících zapomněli, že tam jsem,“ popisuje.
Podle jejích slov jí ale výrazně pomohly události roku 1993, kdy se bojovalo o moskevský Bílý dům: „A najednou si vzpomněli, že tam jsem a zjistili, že náhodou jsem i uvnitř Bílého domu. Tak se to hodilo a hned jsem na té první straně (novin) byla.“
Co zachránilo Petře Procházkové novinářskou kariéru poté, co ji ruské úřady v roce 2001 vyhostily, a ona se musela vrátit do Prahy? Proč zůstala v Lidových novinách i poté, co je koupil Andrej Babiš? Jak Putinův režim okleštil ruská nezávislá média? A jak se Petra Procházková dívá na práci válečných zpravodajek a zpravodajů? Poslechněte si celou epizodu Mediálního cirkusu.
-
Je to deset let, co za velké mediální pozornosti odešli z České televize moderátoři Daniela Drtinová a Martin Veselovský. Vadil jim údajný politický nátlak na zpravodajství. „Největší vtip i po těch letech je v tom, že vlastně nikdo neví, jak vážné to bylo,“ vzpomínají dnes spolumajitelé internetové televize DVTV. Oba byli hosty nejnovějšího dílu podcastu Mediální Cirkus.
DVTV má za sebou už deset let fungování na internetu, teď navíc rozjíždí televizní kanál. Ten od listopadu běží jen klientům jednoho z telefonních operátorů, brzy by ho ale měli naladit všichni. DVTV totiž zažádala o přidělení terestrické licence.Na televizním kanálu chtějí ale kromě svého obsahu nabízet taky obsah převzatý zhruba od dvacítky populárních internetových tvůrců, se kterými se dohodli na spolupráci.
Samotné rozhovory na DVTV moderovalo v průběhu let hned několik novinářů, teď se ale před kamerou objevují v podstatě jen právě Drtinová s Veselovským. Ti za sebou mají už tisíce interview. Jak takové vytížení zvládají? Kde hledají motivaci k další práci? Co je na moderování nejvíc baví a s čím mají naopak největší problém? Jak se Daniela Drtinová vyrovnává s kritikou za přílišnou "ezoteričnost" některých svých rozhovorů? A za jak důležitý považují oba moderátoři DVTV žánr hard talku, ve kterém politici čelí ze strany důkladně připravených novinářů kritickým otázkám? To vše se dozvíte v nové epizodě Mediálního cirkusu.
-
Mediální magnát Jaromír Soukup zatím nebude prodávat podíly ve svých firmách. Tvrdí, že stamilionové dluhy svých společností zvládne a že už dokončuje restrukturalizační plány. Na ně dostal od soudu tři měsíce.
„Jsem optimista. Není to lehká situace, ale máme z ní jasnou cestu ven,“ prohlásil Soukup v podcastu Mediální cirkus.
Do Soukupova mediálního impéria, jehož páteří jsou firmy Empresa Media vlastnící časopisy Týden nebo Instinkt, Televizní studio Barrandov a agentura Médea nedávno vstoupil podnikatel Jan Čermák. Ten je momentálně majitelem 50procentního podílu. Empresa Media a televize Barrandov čelily insolvenci, teď jim soud přiřkl ochranu před věřiteli a dal jim tři měsíce na vypracování záchranného plánu. Právě vstup Čermáka je podle Soukupa pro šanci na záchranu jeho impéria zásadní.
„Nevím, jestli bych to zvládl sám, možná ano, možná ne, ale to jsou všechno kdyby. Vstup Jana Čermáka nám dal určitý klid a jistotu, že to zvládneme. On se chová jako investor a sleduje své zájmy, které jsou mezi námi jasně vydiskutovány,“ tvrdí Soukup. Zároveň říká, že prodat svůj zbylý podíl v mediálních aktivitách se nechystá: „Zatím určitě ne. Všechno je na prodej, to varianta, kterou do budoucna nelze vyloučit. V tuhle chvíli o tom vůbec neuvažuju.“
V rozhovoru se rozpovídal o celé své mediální a politické kariéře. V posledních letech proslul zejména coby hlavní moderátor své televize Barrandov. Tam v průběhu času moderoval 25 pořadů, z toho až deset současně. Asi nejvíce kontroverzí ale vyvolávaly jeho pravidelné rozhovory s prezidentem Milošem Zemanem, které vedl dva a půl roku v letech 2017-2019.
Jak se na tuto epizodu s odstupem času dívá? Na čem se Soukupův mediální byznys zadrhnul? Řešil někdy, že je terčem kritiky nebo posměchu kvůli svému moderování? Jaký vliv na politiku mu dávalo vlastnictví velké mediální agentury? A jaké plány má du budoucna - ať už ty mediální, nebo ty politické? Na to vše přišla v rozhovoru s Marií Bastlovou pro nový díl podcastu Mediální cirkus řeč. -
Už je to skoro tři roky, co začala kauza, která skončila odsouzením bývalého poslance za TOP 09 Dominika Feriho na znásilnění. Případ odstartoval mimo jiné i text novinářky Apoleny Rychlíkové (tehdy magazín A2larm), která spolu s kolegou Jakubem Zelenkou (tehdy Deník N) popsala příběhy žen, které bývalý politik sexuálně obtěžoval, napadl nebo znásilnil.
Ferimu, kterého soud zatím nepravomocně odsoudil na tři roky za znásilnění a pokus, se Rychlíková chce věnovat dál. „S Jakubem (Zelenkou) teď chystáme knihu o Dominiku Ferim,“ prozradila Apolena Rychlíková v podcastu Mediální cirkus.
Rychlíková je aktivní členkou spolku Ženy v médiích, který nedávno zveřejnil výsledky průzkumu mezi novináři, že kterého vyšlo, že více než tři čtvrtiny novinářek se setkaly s nějakou formou sexuálního obtěžování. Zhruba polovina respondentek průzkumu se pak setkala s nějakou formou sexuálního obtěžování ze strany kolegů nebo nadřízených.
„Sama jsem se s nějakou formou sexismu setkávala docela často. Jsem člověk, který může v leckom vzbuzovat děs a hrůzu, takže neděje se mi často, že by se mě třeba někdo nevybíravě dotýkal, ale i s tím jsem se setkávala. To znamená nevybíravé dotyky od kolegů třeba z jiných médií. Oni to třeba často ani nemyslí vážně nebo zle, ale je to diskomfort, který musíme zažívat,“ popisuje Rychlíková, která chystá i článek o tom, jak sexuální obtěžování v redakcích může vypadat.
Proč ji výsledky průzkumu o sexuálním obtěžování v médiích nepřekvapily? Jak zareagovala, když jí v rozhlase řekli, že ji berou, protože je žena? A proč bychom pracovní potřeby mladých měli brát vážně? Pusťe si celou epizodu podcastu Mediální cirkus, v níž Marie Bastlová zpovídá Apolenu Rychlíkovou.
-
Se značným znepokojením sleduje tažení nové slovenské vlády proti veřejnoprávním médiím. Ani plná náměstí tomu bohužel nezabrání, říká generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral v rozhovoru pro podcast Mediální cirkus.
Šéf Českého rozhlasu (ČRo) René Zavoral se hlasitě postavil za svého slovenského kolegu Luboše Machaje, když minulý týden zveřejnil prohlášení na jeho podporu. Slovenská ministryně kultury Martina Šimkovičová chce veřejnoprávní média RTVS zrušit zákonem a nahradit je novou institucí, čímž by skončilo současné vedení. „Vidím záměr zničit klasickou podobu veřejnoprávních médií, je to snaha o zestátnění médií,“ reagoval Zavoral v dalším díle podcastu Mediální cirkus.
.Podle něj je celá změna účelová: „Že zákonem zrušíte jednu existující organizaci a rovnou v zakládáte novou instituci, po které ale údajně chcete totéž, tak to zavání jenom snahou změnit vedení a zbavit se stávajícího generálního ředitele Machaje.“
A připomíná další kroky, které podle něj ukazují na snahu zbavit se současného vedení RTVS - náhlé snížení rozpočtu RTVS během února i zrychlené řízení k přijetí nového zákona. „Bohužel si myslím, že ani plná náměstí a demonstrace lidí, kteří se určitě nebudou chtít s tímto stavem smířit, tomu prostě nezabrání,“ dodává Zavoral.
Podobné snahy o okleštění veřejnoprávních médií jsou vidět i v Česku. Hnutí SPD by je převedlo na příspěvkové organizace pod ministerstvo kultury. Šéf ANO Andrej Babiš zase loni říkal, že by veřejnoprávní média neměla dostat už ani korunu z peněz daňových poplatníků.
Věří René Zavoral, že se koalici podaří prosadit ve sněmovně zvýšení koncesionářských poplatků, které se od roku 2005 nezvedly? Jaký plán má pro případ, že ke zvýšení nedojde? Zažívá ve funkci generálního ředitele ČRo politické tlaky? A jak zpětně hodnotí svou snahu jmenovat do čela zpravodajství rozhlasu Jitku Obzinovou, což vyvolalo uvnitř veřejnoprávní instituce masový odpor?
-
Moderátor Jakub Železný loni skončil na obrazovce České televize, kdy přestal moderovat Události, komentáře i hlavní zpravodajskou relaci. Teď se po několikaměsíčním zdravotním volnu vrací. Ale netuší kam přesně.
„Nevím, jestli na obrazovku, ale určitě do práce se blíží můj návrat. Ještě v březnu mě čeká ne úplně příjemná věc v Motole, která doufám, že dopadne dobře. A pak už se asi budeme bavit o tom, jakým způsobem se vrátím,“ říká Železný v novém podcastu Mediální cirkus.
Až se vrátí, čeká ho ČT pod vedením nového generálního ředitele Jana Součka. Ten před svým nástupem v rozhovoru na Seznam Zprávách hodnotil bez uvedení jmen moderátory a zmiňoval i přílišnou angažovanost některých z nich. Konkrétně na adresu Jakuba Železného zaznívala v minulosti kritika ze strany některých členů Rady ČT.
Co Jakub Železný na takovou kritiku říká? Jak se podle něj ve veřejnoprávní televizi projeví změna v jejím čele? Proč navzdory prvotnímu úmyslu nakonec nemoderoval akci na podporu Izraele? To a spoustu dalšího se dozvíte v premiérovém vydání nového podcastu Mediální cirkus s moderátorkou Marií Bastlovou.
-
Spouštíme nový podcast o dění na mediální scéně. Novinářka a moderátorka Seznam Zpráv Marie Bastlová si bude do Mediálního cirkusu zvát kolegyně a kolegy z mediálního prostředí k rozhovorům o roli a fungování médií, novinářů a žurnalistice jako takové v prudce se měnícím světě.
"Co si jako novináři můžeme dovolit a co už ne? Jaké je to být v centru dění? Jak zvládáme nástup nových technologií nebo třeba stres, který je s tou prací spojený? Zhruba dvakrát za měsíc budu s kolegy glosovat hlavní dění na mediální scéně a pak se budu ptát někoho z předních českých novinářů nebo mediálních hráčů. Budeme se bavit o naší práci, moci, vlivu médií a nebudeme se rozhodně vyhýbat ani aktuálním kauzám,“ říká Marie Bastlová.
Tak nás poslouchejte, těšíme se na vás!
-
Evropská unie minulý týden předložila svůj návrh na regulaci technologií využívající umělou inteligenci. Jde o první zásadnější snahu o nastavení pravidel pro technologické firmy, tak aby AI nezasahovala do svobod občanů. Jak regulace vypadá, a jak se bude vyrovnávat s technologickým pokrokem v rozhovoru vysvětluje David Velvéthy z konzultantské firmy PwC.
+ Tohle je poslední epizoda Stopáže s moderátorem Janem Kordovským. Díky všem za poslech, a vždycky v kyberprostoru ✌️
+ Dnešní Stopáž vznikla ještě před střelbou na Filosofické fakultě. Proto v epizodě o incidentu není žádná zmínka. Hodně sil všem a buďte na sebe hodní.
+ Telefoní čísla a kontakty s psychologickou pomocí: Nepanikař
Odkazy k epizodě:
Regulatory framework proposal on AI - EU Commision
PwC Česká republika
David Velvéthy - LinkedIn
Defragment.tech
JK na Threads🖤🖤🖤🖤🖤
Stopáž je podcast pro ty, které zajímá, kam se za uplynulý týden posunul svět, ale nemají čas neustále sledovat Twitter. Přehled těch nejzajímavějších zpráv připravuje Jan Kordovský (@yokorda). Vychází každý pátek v poledne. Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na Seznamáckém serveru Podcasty.cz. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu [email protected]. Stopáž vzniká v zázemí Seznam.cz -
Autonomní kombajny, drony, velká data a AI. Revoluci v zemědělství máme podle Jana Lukáše z Vyzkumného ústavu rostliné výroby na dosah ruky. Českému zemědělství, ale zatím chybí nadšenci, kteří by do drahých technologií byli ochotni investovat.
Odkazy k epizodě:Sledujte mě na Threads & instagramu
Výzkumný ústav rostlinné výroby
AI Act Facts na webu Evropské komise🌾🚜👩💻🌾🚜👩💻
Stopáž je podcast pro ty, které zajímá, kam se za uplynulý týden posunul svět, ale nemají čas neustále sledovat Twitter. Přehled těch nejzajímavějších zpráv připravuje Jan Kordovský (@korda). Vychází každý pátek v poledne. Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na Seznamáckém serveru Podcasty.cz. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu [email protected]. Stopáž vzniká v zázemí Seznam.cz. -
Kousek za Prahou, v nenápadné obci Loděnice, sídlí firma GZ Media, která vyrábí většinu gramofonových desek na světě. Jak se proměnily technolgie od roku 1951, kdy tamní gramofonka vyrobila první desku? Jak probíhá komunikace s umělci? A existuje něco jako uhlíkově neutrální LP? Hostem dnešní Stopáže je šéf GZ Media Michal Štěrba.
Odkazy k epizodě:
Stopáž je podcast pro ty, které zajímá, kam se za uplynulý týden posunul svět, ale nemají čas neustále sledovat Twitter. Přehled těch nejzajímavějších zpráv připravuje Jan Kordovský (@korda). Vychází každý pátek v poledne. Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na Seznamáckém serveru Podcasty.cz. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu [email protected]. Stopáž vzniká v zázemí Seznam.cz.
GZ Media
Myslivecký realismus
Google Gemini
Jak zapnout e2e na Messengeru?
🥏🥏🥏🥏🥏 -
V Dubaji tento týden začala největší klimatická konference roku COP28. Ředitel instituce Fakta o klimatu mi v dnešním rozhovoru Stopáže vysvětluje jak takový kolos funguje, čeho chce dosáhnout a proč je důležité mluvit s ropnými producenty.
Ondráš Přibyla na exTwitteru
Fakta o klimatu
COP28
🌳🛢️🌳🛢️🌳🛢️
Stopáž je podcast pro ty, které zajímá, kam se za uplynulý týden posunul svět, ale nemají čas neustále sledovat Twitter. Přehled těch nejzajímavějších zpráv připravuje Jan Kordovský (@korda). Vychází každý pátek v poledne. Další podcasty, ale taky články, komentáře a videa najdete na Seznamáckém serveru Podcasty.cz. Poslouchejte nás na webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. Vaše názory, návrhy, otázky, stížnosti nebo pochvaly nám můžete posílat na adresu [email protected]. Stopáž vzniká v zázemí Seznam.cz. - Montre plus
