Episodes
-
Průměrný český zaměstnanec zaplatí letos státu na daních a odvodech 288 tisíc. Přitom někteří OSVČ se čtyřnásobným příjmem odvedou ročně jen 16 tisíc. „Není to fér, chápu, že to veřejnost rozčiluje,“ říká ekonom Stroukal.
Daně v tuzemsku nejsou ve srovnání s vyspělým světem nijak extra vysoké. „Když sečteme všechny daně, dáme k tomu odvody, tak jsme zhruba na průměru vyspělých ekonomik,“ říká ekonom Dominik Stroukal v podcastu Ve vatě.
Jakou částí svého příjmu ale každý do státní kasy přispěje, se velmi liší. Začněme průměrným zaměstnancem. Ten, kdo letos pobíral průměrnou mzdu (aktuálně 43 967 Kč) si vydělal v čistém 466 104 Kč. „Státu odevzdal 287 832 Kč, takže vlastně 40 procent z toho, co mu platil zaměstnavatel,“ počítá daňová specialistka společnosti Neotax Nikola Žítková.
Relativně nejvíc, v poměru ke svým příjmům, odevzdají nízkopříjmoví zaměstnanci. Naopak vysokopříjmové OSVČ platí minimální daně.
„Na jedné straně je ajťák s milionovým příjmem, který platí paušální daň, a má nízké daně. Druhý extrém je člověk, který pracuje na částečný úvazek, bere čtvrtinu průměrné mzdy a platí vysoké daně. Chápu, že tohle veřejnost rozčiluje, rozčiluje to trošku i mě, protože to není fér,“ podotýká Dominik Stroukal.
Odvody dvou lidí téže profese se můžou lišit i o desítky tisíc. Zatímco IT specialista zaměstnaný na hlavní pracovní poměr odvede státu na daních a odvodech 41 procent příjmu, jako OSVČ zaplatí v souhrnu jen 10 procent.
„Ajťák“, který je zaměstnaný na hlavní pracovní poměr bere 120 000 měsíčně hrubou mzdu. Celkové náklady - tedy s tím, co za něj odvede firma - jsou asi 160 000. V čistém dostane dejme tomu 90 tisíc a odvádí státu 67 tisíc. Mám tam započtenou tedy už slevu na poplatníka,” počítá konkrétní případ Nikola Žítková. Ovšem „ajťák“ jako OSVČ, který si fakturuje za měsíc taky 160 tisíc korun, dostane teoreticky v čistém 127 tisíc, pokračuje.Teoreticky píšeme proto, že záleží na skutečné výši jeho nákladů, které si odpočítává od výdajového paušálu.
„Daňové zatížení se pohybuje okolo 13 procent. Z vyfakturovaných 160 000 odvádí státu měsíčně 21 000,“ říká Žítková. „Ti, kteří nemají žádné náklady, tak těm se to vyplatí královsky,“ glosuje ekonom Stroukal.
Kdyby se takový živnostník přihlásil k paušální dani, byl by na tom ještě líp. „V takovém případě by odváděl státu ne nějakých 21 000, ale jen 16 000 korun měsíčně,“ upozorňuje Nikola Žítková.
Problém podle Dominika Stroukala je, že za nízké odvody dostávají vysokopříjmoví OSVČ neadekvátně vysoké penze. „Devadesátková myšlenka byla, že pokud člověk dělá sám na sebe, tak se dokáže víc sám o sebe postarat. Zatímco zaměstnance budeme chránit a necháme je zaplatit vysoké sociální a na konci dostanou důchody, tak OSVČ klidně, ať si investuje do akcií a nic mu nedáme. Nakonec jsme ale zjistili, že dáváme i jim.“
Systém tak podle ekonoma z Metropolitní univerzity není spravedlivý. „Z každé koruny, kterou odvede OSVČ, dostává v důchodovém průběžném systému výrazně vyšší zhodnocení než zaměstnanec,“ komentuje Stroukal Ve vatě.
Daň z příjmu není zdaleka jediná, se kterou se poplatník během života potká. Do rozpočtu začíná de facto přispívat prostřednictvím daně z přidané hodnoty už v kojeneckém věku. „To máme sunar, který patří do snížené sazby DPH 12 procent, plenky máme zase v 21% sazbě. Hračky a oblečení máme taky v základní sazbě,“ vypočítává Žítková.Kdo je silný kuřák, hodně pije alkohol, odvádí státu významné částky na tzv. dani z hříchu neboli spotřební dani. „Krabička cigaret stojí 150 Kč, tam máme spotřební daň 88 Kč, ‚dépéháčko‘ 26 Kč, takže my vlastně zaplatíme nějakých 76 procent z ceny cigaret státu. U piva máme ‚spotřebku‘ téměř 21 procent,“ říká Nikola Žítková.
„Čím tvrdší pijan levnějšího pití jste, tím platíte víc. Ze čtyřicetiprocentní levné vodky se stát napapá hezky. Když člověk pije nějaký fajnový pití, nějaký likérek, tak tam si stát tolik nesebere,“ glosuje Stroukal.
Co se týče benzinu, odvádíme zhruba poloviny jeho ceny státu. Když stojí litr 40 Kč, tak spotřební daň činí 13 Kč, DPH sedm korun k tomu.
Jen málo přispívá do rozpočtu výnos z daně z nemovitosti. „U nás je daň z nemovitosti dokonce tak nízká, že se debatuje o tom, jestli ji nezrušit, jestli ten náklad na výběr té daně není tak velký, že se to ani nevyplatí,“ upozornil Stroukal.
Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese [email protected].
***** -
Pokud nepřijde reforma, čeká Čechy omezení a zhoršení kvality zdravotní péče. Čekací lhůty jako ve Velké Británii a operace v lacinějších zahraničních zemích, varuje v podcastu Ve vatě ekonomka Jana Matesová.
Veřejné zdravotnictví přestává zvládat. Náklady na péči převyšují vybrané pojistné. Čekací lhůty na důležitá vyšetření či operace se počítají nezřídka na měsíce. A část lékařů si nechá od pacientů platit „bokem“ mimo pojišťovny.
„Na to, jaké do něj jdou peníze, vykazuje české zdravotnictví úžasné výsledky. Mnoho podstatně bohatších vyspělých zemí nám českou péči závidí,“ podotýká na úvod Jana Matesová. Pokud však nepřijde reforma, čeká Čechy omezení a zhoršení kvality zdravotní péče, varuje a jako odstrašující příklad dává Velkou Británii.
„Už přinejmenším druhé desetiletí tam vypravují velká letadla pacientů, kteří letí na operaci třeba do Řecka. Nutnou dobu strávíte na lůžku v Řecku, pak vás zase jiné letadlo vypravované národním zdravotním systémem dopraví zpátky do Británie a jdete si lehnout do postele. Tohle nás může čekat,“ popisuje v podcastu Ve vatě.
Kdo ve Velké Británii spoléhá na péči hrazenou z veřejného pojištění, na ošetření si počká, a to velmi dlouho. „Na opravu zubního kazu dítě v Británii čeká až pět let. Když máte angínu, tak průměrná čekací lhůta na praktika jsou tři týdny,“ líčí Matesová.
Kdo si to může dovolit, platí si soukromé zdravotní pojištění. Zbytek je odkázán na horší a pomalejší služby veřejného systému nebo pomoc různých veřejných spolků a neziskovek. „Systém zdravotní péče ve Spojeném království je docela pravděpodobný scénář, co budeme mít u nás za dvacet třicet let,“ popisuje ekonomka v podcastu, co se stane, pokud se systém nezmění.
Válek chce zavést soukromé pojištěníTaké tuzemský ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) chce v Česku zavést komerční zdravotní pojištění.
„Jestli tohle bude umožněno v České republice, zatím je proti tomu veliký odpor i mezi některými politickými stranami, tak o tom určitě uvažujte. Hlavně s nějakým předstihem, než na vás dolehnou zdravotní potíže. Když se začnete pojišťovat ve věku 60 let, tak už to pojistné bude drahé,“ doporučuje Jana Matesová, jak se zajistit v „děravém“ systému.
Veřejné zdravotní pojištění letos hospodaří s více než 500 miliardami korun, za 10 let se náklady více než zdvojnásobily. Zdravotní pojištění si odvádí 4,5 milionu lidí, zatímco za více než šest milionů (děti, důchodci, matky na rodičovské, nezaměstnaní) hradí pojištění stát.
Systém však nelícuje. „Současný příspěvek státu je 2 085 Kč na pojištěnce. V letošním roce 25 000 na člověka ročně, ale průměrný náklad na léčbu jednoho pacienta je 55 000, zbytek se tedy musí doplatit rozdělením od těch ostatních, kteří platí zdravotní pojištění, anebo z jiných kapitol státního rozpočtu,“ vysvětluje Jana Matesová.
Za registraci tisícovku, ale regulační poplatek vadí
Další výzva celého systému je personální, dodává ekonomka. „Dosud bylo zdravotnictví dotované přesčasovou prací lékařů a zhruba do roku 2016 až 2017 i sestřiček. Ti to drželi, ale nová mladá generace lékařů už není ochotná pracovat za normální úvazek jakkoliv dlouho a ani za platby přesčasů není ochotná pracovat 100 hodin týdně.“
Ekonomové se shodují, že je potřeba do systému dostat více peněz ze soukromých zdrojů. Peníze poplatníků tečou doktorům napřímo už nyní, bez pojišťovny. „Soukromé peníze tam plynou už teď, ale neplynou tam transparentně. Lidé třeba hledají ambulantního specialistu nebo praktika. A najdou v okolí jedině takového, který řekne, že vstupní prohlídka je za tisíc korun nebo za dva tisíce. Začínalo to kdysi u gynekologů, dnes je to u kdekoho,“ všímá si Matesová.
Praktického lékaře podle dat ministerstva zdravotnictví nemá přes 920 tisíc lidí, z toho 131 tisíc dětí. Za registraci platí podle průzkumu zhruba každý třetí pacient.Minimem pro vylepšení bilance zdravotnictví by podle ekonomky bylo obnovení regulačního poplatku v ordinacích. „Regulačním poplatek by teď byl třeba 70 až 80 Kč, tedy zhruba dva a půl lahváče desítky. Pokud na to strany, které tvrdí, že zastupují sociálně slabší část voličů, nepřistoupí, budou sociálně slabší proti sobě. Ti bohatší se zařídí sami,“ říká Jana Matesová v podcastu.
Za léky platíme pakatel
Nevyhnutelné bude podle ní i navýšení spoluúčasti u léků. Tu máme zastropovanou u osob nad 70 let na 500 korunách. Ti, kteří v tomto kalendářním roce dosáhnou aspoň 65 a všichni invalidé, ji mají zastropovanou na tisíci korunách. A všichni ostatní mají strop na pěti tisících.
Reformovat zaslouží i neefektivní systém nemocnic. „Moderní přístroje na diagnostiku jsou obrovsky drahé. Gama nůž, radiologické ultrazvuky, cétéčka nemůžete mít v každé nemocnici. Ale tam, kde jsou, by měly jet sedm dní v týdnu, 24 hodin denně. Ležící pacienti tam jedou v noci nebo je tam navážejí sanitky z domů s pečovatelskou službou,“ navrhuje Jana Matesová.
Zeštíhlení počtu nemocnic by podle ekonomky zlepšilo i kvalitu péče. „Lékař, který vykoná šest operací určitého typu za rok, prostě není lékař, ke kterému byste s důvěrou šli. Vy chcete k někomu, kdo jich udělá ročně třeba padesát.“
*****
Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese [email protected]. -
Podle dat serveru Sreality vzrostly za poslední tři roky ceny nájmu malých bytů o 28 %, u velkých bytů o 22 % a v rodinných domech skoro o 14 %. S takovým tempem zdražování nestíhají mzdy kvůli vysoké inflaci posledních let držet krok.
„S příchodem inflační vlny a energetické krize nárůst reálných mezd v podstatě nestíhá nárůst nájmů. Napětí nám vzniká ve všech souvisejících věcech, které s nájmy musíme hradit. Energie a veškeré poplatky, fond oprav, který nemůže být logicky levnější, pokud nám materiály vyskočily za poslední tři roky řádově o desítky procent,“ vypočítává v podcastu Ve vatě Libor Ostatek, expert na financování bydlení.
Jen za poslední rok zdražily nájmy v malých bytech o 5,7 %, v těch velkých o 5,1 % a v rodinných domech o 6,8 %. Tempem kolem pěti procent bude růst cen pokračovat i v příštím roce, odhaduje Ostatek.
Po covidu ceny realit prakticky explodovaly a hypotéky podražily. Kdo nedosáhl na vlastní byt, vzal zavděk nájmem. Zatímco v roce 2011 bydlelo v nájemním 1,9 milionů lidí, teď už je to 2,5 milionu Čechů, plyne z analýzy Erste Group. Kvůli přetlaku zájmu si majitelé nájemních bytů mohou ceny diktovat.
Víc singles, míň levných nájmůLibor Ostatek přidává další důvody rostoucích cen nájemního bydlení: „Štěpí se rodiny, poptávky singles je daleko více. Druhá věc je, že poslední dva tři roky přešlapujeme ve smyslu pořízení vlastnického bydlení. Posouvá se věk, kdy si můžeme pořídit vlastnické bydlení, minimálně o pět let. Před lety to šlo celkem v pohodě už kolem třicátého roku věku, tak dneska se posouváme k nějakým 35 letům,“ odhaduje odborník z Broker Consulting a Golem Finance.
Přestože cena pronájmů za poslední roky vzrostla, mají majitelé své nemovitosti rychle pronajaté. Průměrná inzertní doba u malých bytů byla v období do července do září tohoto roku 34 dní, vyplývá z analýzy realitního portálu Sreality.cz.
„V Praze velmi rychle pronajmete malý byt, ale budete déle hledat nové nájemníky do velkých bytů. Nejrychleji malý i velký byt aktuálně pronajmete v Jihomoravském, Plzeňském a Středočeském kraji,“ říká Štěpán Matějka, datový analytik Sreality.
Počet nabídek pronájmů: nula
V prstenci kolem Prahy je nabídka tristní. „Třeba Mníšek pod Brdy, tam je nula bytů k pronájmu. Benešov nebo Beroun taky není žádná sláva. Dřív byl typický postup - odcházím z nájmu z Prahy do vlastnického bydlení například do středních Čech. A teď lidi odchází z nájmu do levnějšího nájmu do středních Čech,“ komentuje Ostatek.
Napětí na trhu bydlení je zjevné, mluví se o fenoménu „housing stres“ neboli stresu z nákladů na bydlení. Podle nové studie OSN, která zkoumala 38 zemí včetně Česka, ho zažívá už třetina domácností s nižšími příjmy. Znamená to, že za nájem, energie či poplatky utratí v souhrnu více než 30 % svého čistého příjmu.
V některých zemích, jako je Estonsko, Francie, Island a Itálie, tyto náklady spolknou přibližně 60–70 % příjmů domácností pod hranicí chudoby. V Rumunsku a Srbsku je to kvůli nízkým mzdám ještě víc, přes 80 %. Česko se, když poměřujeme výši příjmů a výši nájmů, nachází zhruba v polovině žebříčku.
Čas koupit vlastní byt se blíží, říká expert
“My se pohybujeme na 40 %. V Praze to vychází někde pod 50 procenty. Mezi evropskými městy je na tom absolutně nejlépe Vídeň, kde dávají na bydlení 15 - 20% čistých příjmů, pak Kodaň, Amsterdam, severské země, kde se náklady pohybují kolem 20, 25 % čistých příjmů. Mnichov je kolem 30 %. “ vypočítává Libor Ostatek z Broker Trust a Golem Finance.
Podle Libora Ostatka se ale dostupnost nájmů může v dohlednu zlepšit. Až se pro vlastní bydlení rozhoupou lidé dočasně bydlící v podnájmu, část nabídky se uvolní. Čas, kdy lidé odkládali nákup „vlastní cihly“, podle něj brzy skončí.
„Lidi na „spořáku“ nedostanou skoro nic, navíc se říká, že nemovitosti budou zdražovat a hypotéky se dostaly pod 5 %. Lidi si řeknou, už je čas. Už to pomalu spíná a příští rok se to projeví,“ odhaduje hypoteční odborník ze společnosti Broker Trust.
*****
Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese [email protected]. -
Levné investice na pár kliků přes mobil můžou skrývat celou řadu poplatků. Poskytovatelé vás mohou „zkásnout“ za to, že nic neděláte. Dejte si pozor na ty, kdo inzerují nulové poplatky, radí podcast Ve vatě.
Investovat přes aplikace jde například s online brokerem anebo s robo-advisory. U „robotů“ si klient nespravuje portfolio sám. Řídí mu ho určitý algoritmus, třeba podle toho jak rizikově chce člověk investovat. Podle analytičky One Family Office Anny Píchové je to dobrá varianta pro začátečníky.
„Kdo chce někam jenom pravidelně posílat peníze, nechce investování věnovat moc energie, tak nejvíc uživatelsky příjemné jsou určitě roboadvisory aplikace. Tady vyhraje Portu,“ doporučuje analytička Anna Píchová z One Family Office aplikaci z dílny Wood and Company. Další známou platformou tohotu typu je Fondee, kterou nadávno koupila skupina Direct.
Pro ty, kteří si s investicemi chtějí víc hrát, jsou tu online brokeři. Například XTB, Degiro, Patria s aplikací Indigo nebo Interactive Brokers. Ty umí zprostředkovat nákup aktiv, ale strategii si každý řídí sám.
„Pro ty, kdo to myslí vážně a angličina pro ně není překážou, bych doporučila Interactive Brokers. Když víte, že vám to portfolio bude v čase růst, máte tam k dispozici spoustu nástrojů, různé dluhopisy, různé zahraniční fondy, případně opce,“ doporučuje Píchová.Speciální investiční aplikace, v nichž lze třeba akcie nakupovat na pár kliků, uvedly v posledních měsících na trh Česká spořitelna, Air Bank, Creditas nebo Raiffeisenbank.
Aplikace jsou low-costovou cestou k investicím. Poplatky se ale u různých poskytovatelů a investic mohou lišit. U dlouhodobého investování můžou investora připravit o citelnou část výnosů. Někteří brokeři inzerují investice dokonce bez poplatků.
„Pokud budou inzerovat, že mají nulové poplatky, ptejte se, na čem tedy vydělávají peníze. A jestli tedy aplikace přežije pár let bez toho, aniž by do ní investoři „sypali“. Pokud do něčeho dáte peníze, samozřejmě chcete, aby to byl udržitelný byznys,“ radí Píchová v podcastu Ve vatě.
Nic není zadarmo
Na čem nízkonákladové platformy tedy vydělávají, když ne na poplatcích? Podle Píchové inkasují brokeři jako Trading 212, XTB, eToro či Saxo Bank například za konverzi měn. Zatímco české akciové tituly jako ČEZ či Kofolu si lze koupit v domácí měně, většinu světových akcií či fondů lze pořídit jen v dolarech či eurech, na které si koruny musíme směnit.
„Většina z těch institucí píše, že má směny zadarmo, což je pravda, jsou bez poplatku, nicméně je tam tzv. spread (rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou, pozn.red.). Ke středovému kurzu si přerážejí nějaké desetinky procenta,“ varuje Píchová.
V aplikacích se můžete setkat se dvěma základními typy poplatků. Buď platíte určité procento z celého majetku ročně anebo za každou transakci, kterou uděláte. „U online brokerů čím víc operací děláte a v čím větším objemu, tím více platíte. U robo-advisory je fixní poplatek většinou na roční bázi, například zaplatíte 1 % ročně z celého vašeho majetku za to, že se vám ten advisor stará o vaše portfolio,“ vysvětluje analytička.
U některých brokerů, například u Patrie, si lze poplatky snížit, když investujete pravidelně a dlouhodobě. Setkat se můžeme i s poplatky za neaktivitu. Pokud například na XTB za celý rok neotevřete nebo neuzavřete pozici a během posledních 90 dnů tam nevložíte finanční prostředky, tak se vám každý měsíc naúčtuje poplatek za vedení účtu ve výši 10 eur.
„K tradingu, abychom si koupili něco i ze srandy láká každá z aplikací. Nejvíc XTB, Trading 212 nebo třeba Saxo Bank,“ komentuje Anna Píchová.
Některé „apky“ vypadají jako z devadesátek
Výše poplatků by neměla být jediným kritériem pro výběr investiční aplikace. Důležitá je snadná obsluha. „FIO Banku má spoustu investorů rádo s ohledem na poplatky. Nicméně jí vyčítají hodně zastaralé rozhraní. Jestli máte nostalgii na devadesátky, tak to je aplikace pro vás. U Patrie je uživatelská přívětivost o hodně lepší,“ má za to expertka podcastu Ve vatě.
Kdo hledá inspiraci u různých finančních influencerů, může narazit. „Na své sociální sítě dají link, že doporučují tady tu aplikaci a pak z toho mají nějaký příjem. Brát to čistě jako inspiraci a ne jen slepě klikat,“ radí Píchová.
Pozor na licenci
Při výběru poskytovatele je důležité si zkontrolovat, zda má licenci České národní banky. „Populární Trading 212 je registrován na Kypru, XTB původně vznikla v Polsku, ale oba jsou to licencované subjekty. Nabízí investování s velmi nízkými poplatky, ale pozor na spready a „céefdéčka“ (CFD), abyste se nepřeklikli a nekoupili něco, co jste nechtěli.“
CFD (contract for difference, pozn.red.) jsou finanční deriváty, které umožňují investovat do měn, indexů a jiných aktiv, aniž byste se stali jejich vlastníkem. Zisk realizujete, když se cena aktiva změní. Varování před nechtěnými nákupy CFD se týká i e-Toro, taktéž licencovaného na Kypru.
Velmi populární je litevský Revolut, což je bankovní a platební aplikace. „Tam jsou velmi výhodné směny. Když cestujete, potřebujete si vyměnit peníze, zaplatit v zahraničí kartou. Mají investiční aplikaci, s velmi nízkými poplatky.“
Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese [email protected].
***** -
Mzdy v tuzemsku konečně začaly zahlazovat inflační škody. V reálu teď porostou slušným tempem, přesto ani příští rok zub nedorovnají. Až v roce 2026 si za mzdu koupíme totéž co před covidem. „Sedm ztracených let,“ komentuje ekonom Dominik Stroukal.
Částky na českých výplatnicích setrvale rostou. Loni v průměru o 8 %. Za poslední tři roky celkem o 19 %, za pět let o 35 % a za poslední dekádu dokonce v souhrnu o 72 %. Čeští zaměstnanci by se mohli radovat – nebýt výjimečné inflace, která zejména Česko potrápila v posledních třech letech.
„Vidle do toho hodila inflace, protože tenhle náš dlouhodobý růst snížila v reálném vyjádření tím, že věci kolem nás začaly být významně dražší,“ připomíná v podcastu Ve vatě Dominik Stroukal, ekonom z Metropolitní univerzity Praha a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV).
Mzdy se v reálném vyjádření (tedy s ohledem na to, co si za výdělek můžeme koupit) vrátily o sedm let zpátky. „Za svoji výplatu si můžeme pořídit stejný nákupní košík jako v roce 2017. To je velice smutné,“ konstatuje Stroukal.
Dopady inflace, kterou Česko dlouhé dekády nezažilo, už zhruba rok začínáme odmazávat. Úplně ale ztrátu nedoženeme ani letos, ani napřesrok, ale až v roce 2026. „Z čísel Ministerstva financí vyplývá, že v přespříštím roce, tedy v roce 2026, podle toho, jak se ekonomika bude vyvíjet, by mohla nastat situace, kdy se v médiích objeví zpráva, že jsme se konečně dostali na předpandemickou úroveň, tedy na úroveň čtvrtého kvartálu 2019,“ avizuje ekonom.Konečně budou mzdy zpátky. Ale v roce 2019
Ministerstvo financí očekává, že by mzdy měly růst o 7,1 % v letošním a o 6,4 % v příštím roce. Inflace už bude nízká, odhadují se 2,3 %. V reálu tedy mzdy porostou o 4,8 % letos a 4,1 % v roce 2025.
„To by nám mělo stačit k tomu, abychom se v roce 2026 vrátili zpátky. Zpátky do roku 2019. Sedm ztracených let v krásném 21. století se všemi různými technologiemi. Je to smutné. Byla to obrovská katastrofa a tohle jsou její náklady,“ ohlíží se ekonom za inflační epizodou.
Kvůli nebývalé inflaci u nás propadly platy nejvíce ve veřejném sektoru. I proto nyní sílí tlaky na vládu, aby například učitelům propad kompenzovala. Nejhůře ze zaměstnanců státu ale dopadli hasiči. V reálu si mohou za svůj plat koupit skoro o čtvrtinu méně než v roce 2019.
Nejhůř to odnesli hasiči, vydělali ajťáci a energetika
„Snadno se řekne, že chceme nižší platy ve veřejném sektoru, že by se tam mělo škrtat, ale na druhou stranu potom zase všichni chceme, aby parádně fungovaly služby,“ míní Stroukal. Slušný růst mezd udrželi například pracovníci v IT a v energetice. V průmyslu rostly mzdy o 7,5 %, ve vzdělávání jen o 2 %.
Dotažení západních mezd se vzdálilo, česká inflace patřila k nejvyšším v Evropě, mzdy tak v reálu v posledních letech klesaly. „Když se podíváme na naše bohatší sousedy, tak do Rakouska bychom potřebovali přidat víc než jednou tolik, do Německa zhruba jednou tolik. V tabulce nominálních mezd jsme pětatřicátí. Jsme na tom samozřejmě líp než Slováci, kteří jsou zhruba nějakých šest příček pod námi. V Polsku je průměrná mzda už vyšší než u nás. Ale v hrubém, v čistém vyjádření jsme pořád ještě výš,“ porovnává mzdové podmínky Stroukal.
„Nejchudší země rostou nejrychleji, jdou z nižšího základu, když u nejnižší mzdy přidáme tisícovku, tak je to v procentech víc, než když ji přidáme Lucemburčanům,“ vysvětluje ekonom NERV. Za posledních deset let rostou nejrychleji mzdy Rumunům, třikrát rychleji než Čechům. „Chudším“ Slovákům se v poledních letech paradoxně přidávalo o něco pomaleji než v ČR.
Kdo mění práci, dostane přidáno
Ve druhém čtvrtletí letošního roku činila průměrná hrubá mzda 45 854 korun. Medián, tedy střední hodnota mezd, vystoupal na 38 529 korun. Osmdesát procent zaměstnanců pobíralo mzdu mezi 20 652 a 75 570 korunami.
Kdyby Češi častěji měnili práci, měli by mzdy vyšší, prokazují propojená data Ministerstva práce a sociálních věcí a Úřadů práce. Analýza zkoumala vývoj mezd 62 tisíc lidí, kteří pobírali podporu v nezaměstnanosti. A ukázala, že muži si po výpovědi finančně polepší o osm procent a o šest procent, pokud odejdou z vlastního popudu. Ženy po výpovědi dostanou na nové pozici přidáno zhruba 10 %.
„Velká část zvyšování mezd se odehrává, když přeskakuješ z práce do práce. A v tom jsme relativně nejhorší široko daleko. Pokud bráníme nesmyslně lidem v tom, aby odešli do jiné práce, a tím získali možnost mít vyšší mzdu, je to škoda,“ míní Stroukal.O rozhýbání pracovního trhu, který aktuálně nabízí zhruba 200 tisíc volných míst, se pokouší „flexinovela“ zákoníku práce z dílny Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), která už prošla prvním čtením. Dát zaměstnanci výpověď má být nově snazší, zároveň začnou výpovědní lhůty nově běžet už se dnem doručení.
Máme vědět, kolik bere kolega?
Zároveň chce tým ministra práce Jurečky zvednout během prvních dvou měsíců podporu v nezaměstnanosti, a to významně. Později se má naopak rychle krátit. Na výši mezd zázračný efekt Stroukal neočekává. „Já nečekám zázraky,“ řekl s tím, že pozitivně vnímá snahu o větší tlak na rekvalifikace nezaměstnaných. Kvituje také, že chce novela srovnat podmínky pro lidi, kteří jsou vyhození a kteří odchází za novou prací dobrovolně – ti jsou dosud na podpoře penalizování.
Dopad na výši mezd bude mít také evropská směrnice o zveřejňování výše výplat. Ta bude muset platit i v Česku. Podle Stroukala ji ale firmy mohou obcházet. „Když chceš někomu přidat, aby sis ho udržela, ale nechceš, aby to ostatní viděli, tak si občas ke mzdě něco dofakturuje. Dodává na svoje IČO nějakou službu zaměstnavateli. Nebo mu dáš CCSku na benzin, aby mohl jezdit zadarmo, nebo mu zaplatíš dovolenou.“
Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese [email protected].
***** -
Když pominula pandemie a energokrize, začala Evropa zase více utrácet. Ale Češi ne. Ti dál spoří jako o život. Z každé tisícovky odloží průměrně 180 korun. „Míra úspor je extrémní, spoří ale zlomek lidí,“ říká ekonomka Matesová.
Na běžných účtech celkem 1,4 bilionu korun. Jeden bilion na těch spořicích a další bilion na termínovaných. Plus peníze v penzijním a stavebním spoření. České úspory zůstávají v průměru dál vysoké, zatímco Evropa se už vrátila k „normálnější“ předcovidové míře úspor.
„Míra úspor (kolik procent z čistého příjmu ušetříme, pozn.red.) je extrémní v porovnání s předchozí historií českých domácností, protože dlouhodobě byla průměrná míra úspor asi 12 procent z čistých příjmů ročně. V době covidu, když se zavřely obchody, vyskočila dramaticky asi na 18 procent, pak mírně klesla a začala růst znovu,“ nastiňuje v podcastu Ve vatě průběh spoření v tuzemsku ekonomka Jana Matesová.
Průměrný Čech nyní z každé tisícovky ušetří zhruba 180 Kč, průměr Evropské unie je „jen“ 140 korun. České domácnosti měly v roce 2022 dokonce druhou nejvyšší míru úspor po Německu (19,91 %). Na opačný konec porovnání se dostaly Řecko (–4,03 %) a Polsko (-0,77 %). Výdaje na spotřebu domácností zde tedy byly vyšší než jejich disponibilní příjmy.Na typickém českém účtu leží podle nedávného šetření banky Creditas aktuálně zhruba 330 000 Kč. Úspory však nepřibývají všem, polovina domácnosti neuspoří víc než 2000 měsíčně. Zhruba 16 procent lidí neušetří měsíčně víc než pětistovku. Celkem šesti procentům domácností nestačí na pokrytí potřeb ani to, co vydělají.
Naopak 13 procent domácností ušetří opravdu hodně a právě ty táhnou vysokou průměrnou míru úspor české populace nahoru.
Proč se české úspory tolik nafoukly? Pod vlivem nedávných šoků má řada lidí obavy z budoucnosti. Český střadatel má totiž za sebou náročné období – dvojcifernou inflaci pocítil dlouhý rok a půl. Za tisícovku odloženou na Vánoce 2019 si dneska koupí zboží ani ne za sedm stovek.
„Zhruba třetina populace spoří, aby měla rezervu. Všichni se poučili, že je potřeba myslet do budoucna. Všichni kromě generace do 26 let, to je generace, která nemyslí do budoucnosti. Peníze nabyl, peníze pozbyl za cokoliv,“ míní Matesová.Čerstvý výhled Mezinárodního měnového fondu říká, že celou eurozónu v příštích pěti letech nečeká růst větší než 1,2 procenta. „Jsme v depresi. Nepočítali jsme s tím, že se změní světový řád. Nepočítali jsme s tím, že se najednou věci, které jsme považovali za naprosto automaticky dostupné i finančně, jako jsou energie, budou najednou velmi drahé,“ konstatuje někdejší zástupkyně Česka při Světové bance Jana Matesová.
Ze spořicích účtů se Čechům nechce
Další důvod extrémních českých úspor jsou vysoké úrokové sazby. Ty jednak zlepšily výnosy spořicích produktů, ale taky zdražily hypotéky. „Část lidí, která si spořila na bydlení, najednou zjistila, že se svým příjmem na hypotéku nedosáhne buď vůbec nebo jen na menší a velmi drahou,“ říká ekonomka. A tyto úspory zatím odpočívají na účtech, než hypotéky zlevní.
Díky vyšším sazbám mají dosud zároveň české domácnosti solidní sazby na spořicích a termínovaných účtech. Třebaže postupně klesají, dlouho nabízely srovnatelné zhodnocení s rizikovějšími investičními produkty, které jsou v Česku stále výrazně méně populární než spoření.
Nejčastějším způsobem ukládání peněz zůstávají běžné účty, které však nabízejí prakticky nulový úrok. Vysoká inflace střadatele v posledních třech letech přece jen trochu vyškolila a lidé začali pro své peníze hledat lepší zhodnocení.
Z běžných účtů, jak plyne z dat ČNB, odplynulo během tří inflačních let zhruba 240 miliard na současných 1,41 bilionu korun. Největší přesun proběhl směrem k termínovaným vkladům, které za uplynulé tři roky narostly o 500 miliard na jeden bilion korun. Přibyly i úspory na spořicích účtech.
Bohatí spotřebu neroztočí
Naděje ekonomů, že se s poklesem úrokových sazeb opět roztočí skomírající spotřeba, jsou ale podle Jany Matesové liché. „Jedna malá skupina je velmi bohatá a ta nenakupuje ty páté tepláky. Ta nakupuje investiční produkty všeho druhu, protože někam ukládá peníze,“ domnívá se.
Spotřeba se podle Jany Matesové dlouho nemusí vrátit na předpandemickou úroveň. „Budou Vánoce a potom budou povánoční výprodeje, takže tržby vzrostou, ale co bude potom? Na úrovně před pandemií se u většiny zboží spotřeba nemusí vrátit.“
Podle Matesové to však není nižší spotřeba, která ekonomiku táhne dolů. „Nakopávat ekonomiku spotřebou, to je velmi krátkodobé a může se klidně stát, že budeme nakopávat úplně jiné ekonomiky. To je jak s tou daní na tiché víno, 70 až 80 procent tichého vína na českém trhu je z dovozu, takže když budou Češi více pít, tak podporují vinaře z jiných zemí.“
*****
Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese [email protected]. -
I přes snížení sazeb ČNB, zatím hypotéky zlevňují pomalu a úvěry se nabízejí s cenou těsně pod pět procent. Na přelomu roku, by ale mělo přijít výraznější zlevnění, předpovídá v podcastu Ve vatě hypoteční expert Libor Ostatek.
Když Česká národní banka začala loni v prosinci snižovat sazby, klienti čekali, že to brzy poznají i na cenách hypoték. To se ale nestalo. Podle hypotečního experta Broker Trust a Golem Finance Libora Ostatka k tomu vedou tři důvody.
Hypotéky už jsou vyprodané
Zaprvé, banky nemají důvod ceny snižovat. Po období zamrzlého trhu se zájem o úvěry na bydlení zase zvyšuje. Je teprve říjen a banky už „vyprodaly“ objem hypoték, který si ve svých optimistických scénářích kreslily až na konec prosince. „Banky mají zaplněné výrobní linky, většina z nich má splněný plán letošního roku. A poptávku po hypotékách zpracovávají těžko, nabrat kvalifikované lidi trvá.“
Od ledna se ale objemy začnou plnit nanovo. S tím přijde pokles cen, míní Ostatek. „V prosinci se provoz zklidní, žádostí je méně. Nejrazantnější snížení úrokových sazeb, pokud nebude výrazně narůstat cena zdrojů, což je ve hvězdách, by mělo přijít na přelomu roku, možná ještě v prosinci.“
Levné peníze už zase nejsou
Cena peněz na finančním trhu je druhý důvod, proč banky s důraznějšími slevami otálejí. Právě cena peněz, které si banky předkoupí na tři, pět nebo deset let, určuje do značné míry cenotvorbu hypoték pro klienty. Dost ale kolísá.
Zkraje roku byly tyto tzv. dlouhé peníze, kterými se banky zajištují, aby měly na dlouhodobé hypotéky, levné. Banky si tak podle Libora Ostatka přišly na slušné marže. Nyní jde ale cena těchto peněz naopak nahoru. „V únoru byla marže skutečně velmi zajímavá, protože cena zdrojů byla někde kolem tří a půl procenta, ale už v březnu byla cena dlouhodobých peněz o 0, 8 % vyšší. Takže v období března až června byla marže zase nižší.“
Banky si účtují marži na riziko
Třetí důvod, který brzdí rychlejší snižování hyposazeb, jsou podle Ostatka nové podmínky na hypotečním trhu, které platí od září. Klient, který banku opustí ještě před koncem fixace, jim jako náhradu zaplatí 1 % ze zbývající jistiny úvěru. Změna má omezit takzvanou hypoteční turistiku.
„Ta sankce je stanovená výrazně nízko a extrémně ve prospěch spotřebitele. Postavili jsme do velkého komfortu zákazníka, ale tou velmi nízkou náhradou jsme zapříčinili to, že ta „daň“ bude přenášena na úplně každou novou hypotéku a na úplně každou refixovanou hypotéku,“ míní Ostatek.
Banky teď podle něj k cenám hypotéky přirážejí „marži na riziko“. Ta zdražuje hypotéky až o půl procentního bodu, odhaduje Ostatek. „To riziko v podstatě navyšuje úrokovou sazbu a já bych si troufnul říct v řádu 0,3–0,5 %.“
Už ve druhé bance můžete dostat slevu
„Vysoké marže“ u hypoték kritizoval před čase v rozhovoru pro SZ Byznys guvernér ČNB Aleš Michl. „Nejlepší odpověď lidí na vyšší sazbu je obejít dvě tři banky. Kdo chce hypotéku, ať si vezme dovolenou v práci, srovná si v tabulce sazby a pak vezme banku, která je pro něj nejlepší,“ vzkázal klientům.
Obejít více v bank a předložit jim nabídku od konkurence může ve vyjednávání o ceně pomoci, míní Libor Ostatek. Zvlášť když jde o bonitního klienta. „Tam je vždycky prostor, zvlášť když jdu jako klient z ulice na pobočku. Ta první nabídka je vždycky řádově o desetiny vyšší. A to, co můžu usmlouvat, se může pohybovat klidně níž o 0,3 procenta, výjimkou není ani o půl procenta.“
Hypoteční sazba ale není jediné kritérium, podle kterého je dobré se rozhodovat. „Je to, jako kdybych chtěl třeba auto, ale byl bych schopný porovnat jenom barvu a vybrat si, jestli chci jezdit na benzín, dieselem nebo elektromobil,“ myslí si hypoteční specialista společnosti Taurum Tomáš Rusňák.
Na sazby si klienti zvykly, ale nemají úspory
„Klasický spotřebitel si dokáže porovnat jak na něj banka působí, úrokovou sazbu, RPSN, ale už nezná metodiku těch bank. Nedokáže spočítat svoji bonitu, protože pokud není zaměstnanec, ale podnikatel, použije příjmy z pronájmů, mateřskou, rodičovskou, tak to každá banka počítá úplně jinak. Neví, jak banka bude řešit jeho stávající závazky, jak mají nastavený interně parametry DTI a DSTI,“ vypočítává Tomáš Rusňák.
Právě bonita klienta hraje při vyjednávání o hypotéce v bance větší roli než výše úroku. Podle průzkumu od společnosti KRUK si přes mírné snížení úrokových sazeb dnes nemůže hypotéku dovolit 10 % lidí. U průměrné hypotéky za 3,6 milionu totiž musí „vytáhnout z kapsy“ akontaci 720 tisíc nebo 360 tisíc (výjimka pro mladší žadatele).
„Spotřebitelé si na úrokovou sazbu zvykli, ale čím máme větší problémy, je prokazatelnost příjmů některých těch lidí. Bonita je za mě ten největší oříšek. Z mé praxe vidím, že třetina, možná 40 % případů, jde na metodickou výjimku, že standardně by ten případ neměl šanci v bance projít,“ míní Tomáš Rusňák.
*****
Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese [email protected]. -
Norské fondy, fond Nadace Alfreda Nobela, Nadační fond univerzity Yale anebo Kanadský penzijní plán. Patří mezi největší správce aktiv na světě, které živí už několik generací penzistů nebo dekády výzkumu. Čím mohou inspirovat?
Na začátku byl objev ropy v Norsku, dědictví po vynálezci dynamitu Alfrédu Nobelovi nebo štědré dary absolventů Yaleské univerzity. Kdyby peníze z pozůstalosti či z nerostného bohatství šikovně nezhodnotily ve fondech, patrně by z nich dnes nezbylo nic. Podobně jako z českého privatizačního fondu.
Jenže stovky portoflio manažerů je fondech jsou ty Norské či Nobelovy zhodnocují jako perpetuum mobile. „Cílem u všech není vydělat co nejvíce peněz v jednom roce, ve dvou letech, 10 letech, ale zachovat majetek pro co nejdelší období. Jejich investiční horizont je nekonečno,“ říká v podcastu Ve vatě analytička One Family Office Anna Píchová.
Každý z fondů má svůj vlastní model investování. Přesto, že mají ve správě stovky miliard, můžou sloužit jako inspirace i pro drobné investory, a to ve třech aspektech. Investují dlouhodobě, do široké palety nástrojů a vybírají se z nich v rozumné výši.Kdo umí vybírat, má nekonečnou rentu
Fond Nobelovy nadace začal v roce 1901 fungovat v dnešních penězích s pěti miliardami korun. Švédský vynálezce si přál, aby šly peníze do bezpečných cenných papírů, to byly tehdy například dluhopisy kryté zlatem. Když ale hodnota fondu v čase klesala, musela se strategie proměnit.
V současné době tvoří velkou část portfolia akcie firem, které nejsou veřejně obchodované, tzv. private equity nebo hedgeové fondy. Dluhopisy tvoří 18 % portfolia. Zhodnocení se v posledních letech osciluje kolem 10 %.
Na výplatu renty nobelistům spotřebuje nadace, která má nyní pod správou 13,3 miliard korun, zhruba 3,5 % celkové hodnoty majetku nadace. To je podle Píchové jedna z věcí, kterou se může inspirovat i malý investor. „Pokud se z portfolia vybírá nějakých 3–5 %, mělo by to doručovat nekonečnou rentu,“ říká, portfolio se takto totiž dokáže samo obnovovat.
Průkopníci z Yale
Model Yaleské univerzity je průkopnický do značné míry díky jeho nejslavnějšímu portfoliomanažerovi Davidu Svensonovi, který za 35 let kariéry dokázal doručovat průměrný výnos 13,5 %.
Do portfolia začal zařazovat i private equity fondy, které investují do soukromých společností, které nejsou obchodovány na burze. Většinou fond nějakou firmu koupí, řídí, spravuje ji, a až ji zhodnotí, tak ji prodá. Svenson nakoupil i venture kapitálové fondy, které se zaměřují na mladé firmy, a taky hedgeové fondy.
Strategie Yaleského nadačního fondu, který spravuje 41 miliard dolarů, je rizikovější než „u Nobelů“. Ale protože nejsou cílem firmy z burzy, není denní kolísání jejich hodnoty tolik vidět.
I harvardská univerzita investuje. „Harvard je oproti Yale smutný příběh. Často se v posledních letech měnili portfolio manažeři. Harvardu bývají vyčítáno náklady na řízení a výsledky nejsou úplně dobré. V posledních 10 letech se jejich portfolio zhodnotilo jenom o nějakých 5,3 %.“
Tyto investice jsou otevřeny kvalifikovaným investorům, od určité výše majetku, inspirace se pro běžného investora hledá těžko. Ale jedno kopírovat lze. „Dlouhodobá vize a držení je strategie, která funguje,“ uvažuje Píchová.
Jak se investuje pro norské důchodce?
Norský penzijní fond byl otevřen v roce 1996, mimochodem až tři dekády poté, co Norové začali s těžbou ropy. Jde o vůbec největší fond na světě, který investuje do akcií.
„Mají 72 % všech prostředků zainvestováno v akciích na veřejně obchodovaných trzích, všude po světě, ale neinvestují do norských firem, aby se diverzifikovali. Nějakých 25% je v dluhopisech a v nástrojích peněžního trhu a malou část portfolia necelé 2 % tvoří nemovitosti a 0,1 % je v obnovitelných zdrojích,“ shrnuje Anna Píchová.
Portfolio má objem skoro 1,7 bilionů dolarů. „Jejich strategie je investovat do velkých akcií, mají Microsoft, jehož jsou největším akcionářem, Apple, Nvidii, Alphabet, Amazon, Metu. Do první desítky se dostal i tchajwanský Semiconductor a evropské Novonordisk a ASML,“ vyjmenovává analytička. Obdobné diverzifikace mohou podle ní drobní investoři docílit jednoduše skrze ETF.
Dlouhodobý výnos za celou existenci fondu je poměrně nízký, 6,3 %. Ve fondu je i česká stopa, a to ve formě akcií Komerční banky nebo Monety, v minulosti i Kofoly. „Norové“ dají v ve výběru firem na ESG kritéria, v září kvůli nim z portfolia vyškrtli zbrojaře General Dynamics.
Kanadská inspirace
Zhruba pětinu výnosů norských fondů vyčerpá norský státní rozpočet. „Nicméně jsou tam pravidla, aby se to nezvrtlo a aby ten majetek a ta hodnota byla zachována hlavně pro ty budoucí generace, až ropa jednou dojde,“ podotýká Píchová.
Taky Kanadský penzijní plán slouží pro výplatu důchodů. Pravidelně do něj přitékají peníze z důchodových odvodů. „Za posledních 10 let zhodnotil o 9,2 % ročně v průměru, což je poměrně solidní na tu jeho velikost, protože je v něm nějakých 645 miliard dolarů,“ rekapituluje Píchová.
Oproti norskému fondu, který se drží indexů, jsou kanadské penzijní fondy aktivním investorem. „Spravují zhruba 30 % akcií, mají také docela dost private equity, zhruba 13 % jsou kreditní investice, zhruba 8 % portfolia je v nemovitostech a dalších 8 % v infrastrukturních projektech. Rozložení toho portfolia je inspirací,“ míní analytička.
*****
Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese [email protected]. -
Je pražská burza místo, kam investovat na důchod? Slabiny českého kapitálového trhu probere speciál investičního podcastu Ve vatě s šéfem Burzy Petrem Koblicem, investorem Ondřejem Tomkem a ekonomkou Janou Matesovou.
Investiční podcast Ve vatě natáčel opět naživo s diváky v pražském Vnitroblocku. Tématem bylo tentokrát fungování českého kapitálového trhu.
To, že Češi málo investují, se projeví na jejich finančním zázemí v penzi, ale i na bohatství celé ekonomiky. „Evropa klesá v počtu obyvatel a zároveň tu obyvatelé oproti Spojeným státům chudnou tím, že si investují míň. Za dvacet až třicet let tady můžeme očekávat větší množství chudších důchodců, ta ekonomika bude obecně chudší, nebude schopná reagovat. Vlády by do toho měly vstupovat nastavováním podmínek,“ říká jeden z hostů podcastu, investor Ondřej Tomek.
Spolu s ním debatovali ekonomka Jana Matesová, někdejší zástupkyně Česka při Světové bance, a generální ředitel Burzy cenných papírů Petr Koblic. Videozáznam diskuze Ve vatě publikujeme na Seznam Zprávách v pondělí. Audio najdete ve všech podcastových aplikacích.
*****
Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese [email protected]. -
Laciný byt mu utekl mezi prsty. Bitcoiny prodal příliš brzy. Akcie znovu nakoupil příliš pozdě. A odmítl protiinflační dluhopisy. Ekonom Dominik Stroukal se v podcastu Ve vatě rozpovídal o svých investičních průšvizích.
Dominik Stroukal začal investovat na vysoké. „Nepodařilo se mi toho dost,“ říká. Ve své investiční kariéře vytipoval několik momentů, kdy se zpětně viděno nerozhodl dobře.
1. Nechal si utéct levný byt
První chybné rozhodnutí udělal Dominik Stroukal před deseti lety, týkalo se vlastního bydlení. „Dlouho jsem se držel úvahy, že dokud nemovitosti zdražovaly pomaleji, než mi rostly příjmy, tak jsem si chtěl užívat a potom dosáhnout na lepší byt. Nakonec jsem dostal od manželky befelem, že se stěhujeme, čekali jsme dítě,“ vzpomíná.
To už byly ceny bydlení v Praze na rekordech a Stroukal mohl jen litovat, že si nechal utéct mnohem lacinější byt před pár lety. „Měl jsem podepsanou už rezervační smlouvu na byt na Letné za dva miliony, neposlal jsem rezervační poplatek, což bylo asi 20 000 Kč. Dneska byt na Letné za dva miliony úplně neseženeš,“ uvedl v podcastu Ve vatě.
2. Prodal bitcoiny moc brzy
Nákup rodinného bydlení byl draze vykoupen jiným bolestivým rozhodnutím. Aby pokryl požadavek banky na vlastní zdroje, musel Dominik Stroukal odprodat velkou část svých bitocoinů.
„Psychicky mě to bolelo úplně nejvíc. Budil jsem se ze spaní a přemýšlel nad tím, jestli nepotřebuju pomoc odborníka. Na Clubhouse (sociální síť, pozn.red.) jsem si v noci povídal s psycholožkou, co má člověk v takové situaci dělat,“ vzpomíná fanoušek bitcoinu.„Musel jsem prodat pár bitcoinů. Nakonec mi nezbylo nic jiného, než prodat a koukat se, kolik bych býval teď mohl mít bytů, kdybych to udělal později, protože pak bitcoin vystřelil ještě několikrát nahoru. A to tě samozřejmě budí ze spaní,“ vzpomíná Stroukal. Ani ze zbytku bitcoinů nemá Stroukal radost. „Od toho, co mi zbylo, jsem ztratil klíč. Jeli jsme na lodi a spadl do Vltavy.“
3. Seděl „na cashi“ příliš dlouho
Na začátku roku 2022 Stroukal pod dojmem negativních geopolitických výhledů prodal své akciové portfolio a rozhodl se držet hotovost. Vychytat správný moment pro opětovný nákup akcií už se mu nepodařilo.
„Člověk vychytá vrchol, myslí si, že je král. Ale to dno jsem nevychytal ani náhodou. Naskočil jsem pozdě. Kdybych se na to všechno vykašlal, tak jsem si ušetřil trápení a ostudu a mohl jsem na tom být zhruba stejně. Sednout si na ruce by bylo výhodnější,“ zpytuje svědomí Stroukal.
Své nové portfolio trochu revidoval. Omezil stock picking, tedy už tolik nevybírá jednotlivé akcie, podruhé už například nenakoupil akcie společnosti Disney. A investuje zejména do akciových indexů.
4. Nekoupil protiinflační dluhopisy republiky
Protiinflační Dluhopisy Republiky byly pro konzervativní investory jednou z nejlepších investic posledních let. Garantovaly výnos, který kopíroval inflaci, a ta během poslední inflační vlny dosáhla kumulativně 33 procent.
Stroukal nákup státních dluhopisů odmítá z ideologických důvodů, vnímá ho jako podporu zadlužování státu. „Můj ideologický důvod mě stál nějaké peníze. Byla to sázka na jistotu. Takhle velkou inflaci jsem nečekal ani náhodou,“ rekapituluje makroekonom.
„Pořád mi připadá divné účastnit se podivného dluhopisového přerozdělování, ale možná jak stárnu, tak se budu radši koukat na to, abych zajistil rodinu, než na nějaké ideové přesvědčení na úkor své vlastní peněženky. Ale sázka na kapitalismus a ještě navíc ten americký mi pořád připadá nejrozumnější,“ shrnul Stroukal.
Jaké investice se Dominiku Stroukalovi naopak povedly? Poslechněte si celý podcast nahoře v přehrávači nebo v podcastových aplikacích.
Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese [email protected].
***** -
Zatímco české ceny dohánějí západ, mzdy zůstávají východní. „Je dobře, že jsme v paritě kupní síly předstihli Portugalsko a Řecko. Ale pořád máme koho stíhat,“ říká ekonomka Jana Matesová. Česko si musí najít novou konkurenční výhodu.
Česko přestalo být lacinou zemí. Inflační vlna zvýšila ceny, spolkla lidem část úspor i reálných mezd. Když státy porovnáváme podle parity kupní síly, tedy podle toho, kolik si za průměrný plat mohou jeho obyvatelé koupit, jsme na tom hůře než v roce 2019.
„Cenová úroveň nám otekla. Lidé vidí, že si ze svých mezd nekoupí tolik jako v roce 2019. Je to spojené s poklesem mezd,“ vysvětluje ekonomka Jana Matesová v podcastu Ve vatě. Za průměrný příjem si lidé v tuzemsku se zohledněním cenové hladiny mohou koupit zhruba tolik jako obyvatelé Slovinska nebo Litvy. To Polák si za průměrný plat ve své zemi pořídí sice ne o moc, ale více.
Ještě lépe jsou na tom Italové či Finové a samozřejmě Němci. „Němec si za průměrný plat při tamní cenové úrovni koupí o 80 procent více zboží a služeb než Čech,“ vypočítává ekonomka. Méně než Čech si za svou průměrnou mzdu naopak nakoupí Řek nebo Portugalec.
„Slováci jsou na tom zhruba jako Portugalsko čili ta cenová hladina je tam relativně vysoká k tomu, kolik si v průměru vydělávají. Za námi jsou i Bulhaři, Rumuni,“ porovnává Jana Matesová.
Skoro všechno tu bylo levnější
Ještě v roce 2020 byly ceny skoro všeho, až na služby operátorů, nižší než průměr Evropské unie. Oblečení, potraviny, alkohol, náklady na bydlení… S inflační vlnou se to výrazně změnilo. Česká inflace patřila spolu s tou v pobaltských státech k nejvyšším, brzy začala a dlouho trvala. Mnohé z cen během ní dohnaly unijní průměr.
„Ceny potravin před nástupem, vlastně v roce 2019 nebo v roce 2020 představovaly 89 procent průměrné hladiny cen potravin v Evropské unii a vyrostly rychle, zejména během roku 2022, skoro k tomu průměru. To byl velký nárůst. Rostly i ceny oděvů, když jinde v Evropě nerostly. Ceny elektroniky v jiných zemích Evropské unie klesaly, ale u nás stále rostly,“ vypočítává ekonomka v podcastu.
Podle Jany Matesové to lze vnímat i pozitivně. „Z hlediska obyvatel není žádnou ctí být levná země. Chcete mít zemi, která má sice vysoké ceny, ale taky vysoké mzdy, která má prostě vysokou kupní sílu. Takže je dobře, že jsme v paritě kupní síly předstihli Portugalsko, Řecko. Ale pořád máme koho stíhat,“ míní někdejší zástupkyně ČR u Světové banky.
Následuje obsah vložený z jiného webu. Zde jej můžete přeskočit.
Mzdy poklesly nejvíc z EUZatímco ceny se přiblížily „západu“, měřeno čistou mediánovou mzdou zůstávají Češi nadále „na východě.“
Studie Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj z letošního roku srovnávala své členské země z hlediska toho, jak jim poklesla úroveň reálných mezd od konce roku 2019 do konce prvního čtvrtletí letošního roku. „Největší pokles byl o 7,5 procenta. To jsme nebyli jenom my, ale také Švédsko,“ všimla si ekonomka Matesová.
Česká inflace nastoupila také dříve než jinde v Evropě. „My jsme už v roce 2021, čili před agresí Ruska proti Ukrajině, ale taky před nástupem této vlády, měli velkou energetickou krizi s pádem Bohemia Energy a dalších podniků. A to velmi zvýšilo ceny energii pro ty, kdo byli buď na spotových cenách a nebo měli kontrakty, které jim končily,“ vzpomíná Jana Matesová.
Že Česko už není lacinou zemí, má vliv i na jeho konkurenceschopnost. Výhodu levné energie a vstupů musí podle Matesové nahradit velké inovace. „Bude nesmírně důležité zaměřit se na velkou inovační aktivitu v oblastech, které nejsou energeticky náročné, protože my nebudeme mít levné energie. Levnou práci mít nechceme a takže potřebujeme něco, co bude mít veliký inovační potenciál.“
Zajímá vás víc? Poslechněte si celý podcast na téma „už ne levné Česko“ nahoře v přehrávači nebo v podcastových aplikacích.
Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese [email protected].
***** -
V pohraničí vznikly v posledních deseti letech velké průmyslové zóny. Zaměstnávají tisíce lidí, přinášejí miliardy do rozpočtu. Ale region nebohatne. Méně peněz do metropole, více menším městům, vyzývá byznysmen Milan Kratina. Ten patří mezi nejbohatší Čechy a je zakladatelem holdingu Accolade.
Karlovarský region má řadu nelichotivých prvenství. Nejnižší mzdy, nejvíc exekucí, nejhorší školství. Expremiér Andrej Babiš ho označil za „nejhorší kraj úplně ve všem“. Firma Accolade, která staví průmyslové parky, si ale právě tento region vybrala pro své obří investice. Za poslední zhruba dekádu do výstavby šesti průmyslových parků na Chebsku a Teplicku „nasypala“ přes 18 miliard korun.
„Tyhle naše regiony jsou skvěle umístěné. Nemusí se cítit méněcenně. Opravdu není lepší místo v Evropě, odkud můžete dodávat, než je Karlovarský kraj. Možná ještě Plzeňský kraj je stejně dobrý. Když se nám povede zvednout školství, to je alfa a omega, budeme investovat do infrastruktury a povede se nám víc propojit region s Bavorskem, tak má ten region ohromný potenciál růstu,“ vyjmenovává úkoly pro vládu jeden z nejbohatších Čechů.
Jenže Karlovarsko a Ústecko, kde Kratina se svým byznysovým partnerem Zdeňkem Šoustalem také podnikají, bohatnou pomalu. Jeden z problémů je nastavení rozpočtového určení daní, řekl Kratina. Systém, který říká, jak se mezi obce a stát rozdělí celkové vybrané daně, by měl podle šéfa Accolade obce výrazněji zvýhodnit.
„Lidé nevidí přínosy, které haly pro ně osobně budou mít. Kdyby věděli, že každý rok dostanou vysoké desítky nebo malé stovky milionů korun, tak by hned mohli říkat: Něco se tu sice bude stavět, ale budeme tady mít víc peněz na lékaře, na učitele, na školky, na školy,“ řekl Kratina ve speciálu podcastu Ve vatě, který vznikl v rámci volebního vysílání Seznam Zpráv.
„My nedokážeme motivovat obce a kraje k tomu, aby rozvíjely svoje průmyslové zóny. Z našich hal jdou dneska miliardy korun do státního rozpočtu a jednotlivé obce a města z toho vlastně nedostávají vůbec nic nebo dostávají extrémně málo ve srovnání s Německem, Polskem, Rakouskem, Holandskem. A tím pádem se nám nezavírají ty nůžky. Kraje nám nebohatnou a města nám nebohatnou a je to právě tím, že peníze jdou do Prahy,“ kritizuje Kratina.
To má i politické dopady, příhraniční oblasti volí jinak, podotkl Kratina. „Pokud chceme být vzdělanější a soběstačnější a nechceme, aby lidé volili extremisty, tak musíme bohatství rozdělovat mezi regiony rovnoměrněji, to by měla být zásadní politika vlády.“Základem jsou dobré školy
Za klíčový problém „pohraničí“ má Milan Kratina kvalitu vzdělávání. Protože je český vzdělávací systém málo propustný, děti rodičů se základní školou nebo učilištěm končí nejčastěji také jen se „základkou“ či výučním listem, následně s nízkým platem a častěji než kde jinde také s exekucí na krku.
Firmy ale chtějí logicky budovat tam, kde jsou kvalifikovaní zaměstnanci. „Jeden z našich nájemců měl být výrobce tlumičů pro BMW a Volvo. Svoje výzkumné a vývojové centrum ale nakonec vybudoval v Polsku, protože nevěřil Chebu a karlovarskému regionu, že by tam byl dostatek inženýrů,“ říká Kratina, jehož společnost staví právě i v Polsku, Německu, na Slovensku či ve Španělsku.
Podle byznysmena musí změna začít už na základních školách, střední školství je zase příliš rozdrobené. „Máme hrozně moc odborných středních škol a učňáků, víc než 230 oborů a máme málo všeobecného vzdělání, jen 30 %, Evropská unie má 50 %. Všeobecné vzdělání je extrémně důležité pro digitální ekonomiku a zástupci digitální ekonomiky jsou právě ti, kteří se dneska o ten region zajímají nejvíc. Pro společnosti z e-commerce je Karlovarský kraj úplně perfektní,“ uvedl.
„Mrháme talentem a děti nejdou na střední školy, na které by mohly jít, protože na nich není dostatečný počet míst. To je osmdesátková ekonomika. Nutíme je, aby byly autoklempíři. Já ale nechci, aby naše děti byly kamioňáci. Věřím, že kamiony budou autonomní a naše děti je budou vyvíjet,“ říká Kratina.
Karlovarský kraj je jediným v České republice, který nemá vlastní vysokou školu. V poslední době se region snaží situaci změnit. „Kraj dneska ve spolupráci se Západočeskou univerzitou chystá polytechniku. Je to krok dobrým směrem, ale zase to ukazuje, že nemáme žádné ambice,“ míní Kratina, který fandí ideji česko-německé univerzity.
Vybudujme česko-bavorskou univerzitu„Bavoráci můžou jako nejbohatší region čerpat peníze jen na přeshraniční spolupráci, takže já bych udělal česko-bavorskou vysokou školu pro digitální ekonomiku Cheb–Waldsassen. Vzít ten talent z Bavorska a talent z České republiky, protože v regionu jsou nejlepší a největší hráči v oblasti jako e-commerce,“ popisuje Milan Kratina.
Region přitom trápí „odliv mozků“. Slabá nabídka vzdělání nutí mladé z kraje odcházet, ročně se z kraje vystěhuje tisíc studentů a přes polovinu z nich už se nevrátí. Část obyvatel zase pravidelně pendluje za prací do Německa.
Podle Kratiny je blízkost hranice i 35 let po revoluci stále cítit. Nejen na špatné přeshraniční dopravě, ale i opticky. „Chebané říkají, když jedou do Bavorska, že jedou do Jižní Koreje a pak se vracejí zpátky do té Severní, protože tam máme ty tržnice,“ glosuje podnikatel.
Celý Karlovarský kraj je podle výzkumů PAQ Research v pásmu destabilizující chudoby, nadprůměrný počet lidí je tam v exekuci, v bytové nouzi nebo v sociálně vyloučených lokalitách.
Nejnižší mzdy
Průměrná mzda v Karlovarském kraji činila ve druhém čtvrtletí 39 031 korun, nejméně v celé republice. Podle Milana Kratiny s sebou kvalitní byznys nese také vyšší mzdy. „Čím zajímavější společnosti máte, tím lepší byznys dělají, mají na něm vyšší marži, nabízejí zajímavější pracovní místa. To je rozvoj ekonomiky. Nebudeme přece pořád držet při životě něco, co sice funguje a je to tradiční, ale ti lidé tam berou málo peněz. Potřebujeme firmy, které lidem dokážou nabídnout mnohem víc peněz. Nesmíme ustrnout před 50 lety,“ přemýšlí Milan Kratina.
Pod střechami Accolade na Chebsku a Teplicku vyrábí či skladují známé firmy Nexans, Raben či Maersk, logistický gigant DHL, Tchibo, ShipMonk, Kaufland. Jde o vysoce robotizované provozy. „To, co v Tchibu dříve dělalo 1200 lidí, dneska s robotizací dělá 350. Nabízí tam 200 extrémně zajímavých pozic jako řízení automatizovaných a robotických systémů,“ vypočítává Kratina.
Bude „sudetská dálnice“?
Třetí zásadní oblastí, která by pomohla regionu zvednout životní úroveň, je lepší infrastruktura. „Dálnice Praha – Karlovy Vary se staví, protože všichni potřebují na filmový festival dojet za hodinu, a ne za dvě. Ale prioritní by mělo být propojení na německé dálnice a železniční spojení s Německem, které dneska vůbec nefunguje. „Sudetská dálnice“ mezi Karlovými Vary a Ústím nad Labem je něco, co by kopcovitému regionu taky pomohlo,“ myslí si Kratina.
Výstavbě ale leckdy hází klacky pod nohy i stát, stěžuje si Kratina. „Na Plzeňsku nám místní správa z Ministerstva životního prostředí řekla, že podnikáme v osmi zemích, tak přece ten projekt nemusíme dělat v České republice. Ale my chceme investovat i v Novém Boru, protože jsme patrioti,“ uzavírá podnikatel.
*****
Ve vatě. Podcast noviná... -
Drahé byty, ale i drahé pronájmy. Koupit byt na investici se tak podle experta Libora Ostatka dál vyplatí. Zatímco byt na malém městě budete mít z nájmu splacený už za osm let, v Praze ho musíte pronajímat 29 roků.
Řada Čechů nezná jiné investice než do nemovitostí. Považují je za bezpečný přístav pro své peníze. Při současných cenách bytů i úvěrů se však návratnost takové investice značně prodlužuje.
Podle investiční kalkulačky Sreality.cz se aktuálně nejrychleji vrátí investice do bytu v obci Rotava v Karlovarském kraji. Vzhledem k nízké pořizovací ceně (800 tisíc) bude mít investor peníze zpět za osm let.
„Obec má 3000 obyvatel, tak je dobré si položit otázku, jak půjde byt pronajmout, jsou tady rizika,“ upozorňuje v podcastu Ve vatě hypoteční expert Libor Ostatek. V České Třebové se vložené peníze vrátí za 15 let, oproti tomu v Praze bude investor na svém až téměř za tři dekádyOstatek by se soustředil na lokality, kde se koncentruje život. „To jsou města velikosti Svitav, Litomyšle a Klášterce nad Ohří. Ten trh mi přijde zajímavý. Osobně bych cílil na trh sice s dlouhodobější návratností, ale méně rizikový. Právě v lokalitách, kde se dobře pronajímá, kde lidé žijí. Velmi zajímavá skupina jsou studenti v univerzitních městech,“ radí hypoteční expert Broker Trust a Golem Finance.
V menších městech se lze nájmem stále ještě dostat pod 10 000 Kč. Nejběžnější kategorie je cenová hladina mezi 15 a 20 tisíci. „Specifické jsou Praha a Brno, kde se před pár lety říkalo, že tam bude průměrný nájem 1000 eur a myslím si, že se tam velmi úspěšně dostáváme,“ říká Ostatek. Nárůst nájmů o jednotky procent ročně se dá očekávat i dál.
Co třeba koupit garáž?
Investor začátečník by měl začít s málem. „To znamená byty 1+1, případně 2kk. Jednak je to méně náročné na kapitál a jednak je to komodita, která se z pohledu likvidity pronájmu, hledání nájemníka nejlépe točí,“ radí Ostatek.
Kdo by rád začal ještě opatrněji, může koupit a pronajímat třeba garáž. Výnos může být dokonce vyšší než u investičních bytů. „To je zajímavá komodita. U bytů se s očekávaným výnosem pohybujeme někde mezi dvěma až pěti procenty. U garáže se dá pořídit tato investice s výnosem kolem pěti procent,“ shrnuje Ostatek.I u garáže je klíčová lokalita, ty pražské se prodávají i za cenu malého bytu například v Klášterci nad Ohří. „Minimální cena, co se dá najít někde na periferii v regionech, je nějakých 250 až 300 tisíc. Nejčastější cena je od 500 do 800 tisíc. V Praze není garáž za 1,5 milionu nic neobvyklého,“ míní Libor Ostatek.
Pronájem se pohybuje od dvou do deseti tisíc, nejčastěji 4500 korun. „Kdo dobře vybere, může dosáhnout výnosu pět procent i výš,“ počítá expert.
Na garáž však není možné vzít si hypotéku. „My je financujeme víceméně spotřebitelskými úvěry nebo úvěry ze stavebního spoření. Ale většina investorů je nakupuje v hotovosti, protože je to nejrychlejší,“ říká Ostatek.
Další zajímavý segment jsou reality v zahraničí. U Čechů hrají prim Rakousko, Španělsko, Chorvatsko a Itálie. „Začínají dávat smysl i některé lokality v příhraničí, třeba Drážďany a část kolem severních Čech. Tam začíná dávat pořízení nemovitosti větší logiku než ty v České republice. V Německu jsou lidé zvyklí si pronajímat,“ uvedl Ostatek.Levné peníze se blíží
Podmínky pro financování bytů se v dohlednu zlepší. Vstupujeme totiž opět do éry levných dlouhodobých peněz. Ty si banky nakupují, aby měly z čeho poskytovat hypotéky s tříletými a delšími fixacemi.
„Za období tří let, to znamená od podzimu roku 2021, budou peníze nejlevnější. Tehdy cena dlouhodobých peněz vystoupala k šesti procentům a teď se blížíme období, kdy jsou peníze na tři roky a dál, tedy pětileté, desetileté, kolem tří procent. Vypadá to, že budou okolo této hranice oscilovat,“ vysvětluje Ostatek změnu trendu.
Počet poskytnutých hypoték už se po útlumu zvedá. „Příští rok se můžeme dostat do stavu, kdy se bude poskytovat 100 000 hypoték jako před covidem. Viděl bych to na velmi vhodnou dobu investice do nemovitosti,“ avizuje Ostatek.
S vyšší poptávkou však byty opět podraží. „Primárně se zájem překlopí do poptávky po vlastním vlastnickém bydlení, která byla hodně odložena, ale v tu chvíli začne narůstat i tlak. Pokud někdo bude chtít koupit investiční bydlení, tak se ta cena prostě bude zvedat,“ řekl Ostatek.
*****
Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese [email protected]. -
Týdně aspoň 150 minut rychlého pohybu. K tomu dvakrát silové cvičení. Vyvážená, nejlépe domácí strava, bez polotovarů, doplněná o vitamín D a omega 3 mastné kyseliny. Investice do vlastního zdraví mohou jít za měsíc i do tisíců.
Steve Jobs patřil mezi nejbohatší lidi na světě, své peníze si však moc užít nestihl. V roce 2003 mu diagnostikovali rakovinu slinivky břišní.
„Peníze postrádají smysl, když je člověk nemocný a nemůže si je užít. Za mě je zdraví jedna z nejlepších investic, které můžeme udělat,“ říká Miloslav Šindelář, nutriční terapeut a spoluzakladatel Institutu moderní výživy.
Stejně jako u klasických investic do akcií platí, že čím dříve začneme, tím vyšší „výnos“ lze čekat. I když u zdraví ho exaktně měřit nelze. „Funguje to jako složené úročení. Je dobré začít co nejdříve, protože výsledky se potom zúročí a ve stáří to na sobě velmi signifikantně můžeme poznat. Stačí se ve čtyřiceti na třídním srazu podívat kolem sebe,“ doporučuje Šindelář.„Pokud nám není fyzicky dobře, produktivita v práci není taková, jako když se cítíme stoprocentně fit, jak potvrzují statistiky,“ dodává analytička One Family Office Anna Píchová. Kdo se dožije více let, má také delší investiční horizont.
Obezita. Alkohol. Málo pohybu – tři věci, které charakterizují tuzemský životní styl. „Podle dat Eurostatu má u nás 60 procent populace nadváhu, dle měření indexu BMI jsme na prvních příčkách v Evropě. A zároveň jsme na prvních příčkách ve spotřebě alkoholu na osobu, je to nějakých 12 litrů čistého lihu na osobu za rok. Jen 7,5 procenta naší populace má každý týden nějakou zdraví posilující fyzickou aktivitu, což je málo,“ shrnuje základní „anamnézu“ české populace analytička Anna Píchová.
Jakými investicemi si lze život ve zdraví prodloužit? Kam směrovat peníze a čas?
Prevence
Češi jsou sice v Evropě na špičce co do počtu návštěv u lékaře za rok, ale na prevenci moc nedají. Po dvaašedesátce se v průměru netěší dobrému zdraví, zatímco v západní Evropě tenhle stav nastává o 10 let později.
Trpí hlavně srdce. „Máme tady více kardiovaskulárních onemocnění, což je nejčastější příčina úmrtí všude na světě, a máme obrovský nárůst diabetu hlavně toho druhého typu,“ podotýká nutriční terapeut z Institutu moderní výživy Miloslav Šindelář.
Česko přitom disponuje rozsáhlým systémem veřejného pojištění, který myslí i na prevenci. „Mám možnost jít jednou za dva roky na preventivní prohlídku k praktickému lékaři a potom dle věku a pohlaví na různé prevence ke specialistům. Specializované screeningy se doplácejí, ale je to pár stovek, tisícovka,“ říká Anna Píchová.
Jídlo
Zakázané potraviny neexistují, říká v podcastu nutriční terapeut Šindelář. „Vždycky je to o množství a o frekvenci konzumace. Co opravdu podporuje naše zdraví, je zvýšený příjem ovoce, zeleniny, celozrnných obilovin, respektive vlákniny, ukazuje se, že snižuje celkovou úmrtnost,“ dodává Šindelář.
Smysl podle experta také dává vyloučit z jídelníčku průmyslově ultrazpracované potraviny jako třeba polotovary typu mražená pizza. „Mají v sobě vysoký obsah energie a málo ostatních nutrientů, často třeba i málo bílkovin, což nás nutí k přejídání,“ podotýká Šindelář. Příjem energie by měl být uzpůsoben tomu, co vydáme.Kdo chce zhubnout, může sáhnout po aplikacích na monitoring přijatých kalorií. „Lidé, kteří redukují svůj jídelníček, jsou v hubnutí úspěšnější. Obézní svůj energetický příjem podhodnocují v průměru až o 50 procent,“ podotýká Šindelář a připomíná, že lidé zapomínají do kalorického součtu počítat alkohol. Každý gram alkoholu přitom obsahuje sedm kilokalorií.
Velkou investicí mohou být nejrůznější potravinové doplňky, které vyjdou na stokoruny až nižší tisíce korun za měsíc. „Obejdeme se bez toho. Primární je pestrá a vyvážená strava. Má smysl rozumné doplňování vitaminu D3, hlavně v zimních měsících. Případně hořčík a protein, ale vždycky podle toho, co jednotlivci ve stravě chybí. Nebo omega tři mastné kyseliny, protože většina populace nemá dostatečný příjem ryb, kterých bychom měli přijímat minimálně dvě porce za týden,“ připomíná expert na výživu.
Pohyb
Zásadní pro dobré zdraví je dostatek pohybu. „Chůze je skvělá, každý pohyb se počítá, ale za mě nestačí. Čím více pohybu obecně máme, tím jsme zdravější a tím nižší máme riziko celkové úmrtnosti. Podle doporučení Světové zdravotnické organizace je minimum 150 až 300 minut aerobního tréninku za týden,“ říká Šindelář.
Kromě běhu, jízdy na kole či svižné chůze bychom podle Šindeláře měli dvakrát týdně zařadit ještě silový trénink. „Člověk ztrácí ročně jedno procento svalové hmoty. V 60 až 80 letech to opravdu může být velmi signifikantní pokles,“ varuje expert.Za členství ve fitness klubech či permanentky do plaveckých bazénů platí klienti obvykle zhruba od tisícovky do několika tisíc za měsíc, záleží na lokalitě, typu zařízení a také na tom, zda využívají zaměstnanecký benefit typu Multisport karta.
„Investice do ‚multisportky‘ se vyplatí tomu, kdo chodí cvičit několikrát týdně. Kdo jde jednou týdně, tak je leckdy lepší si platit jednorázové vstupy,“ uvažuje Šindelář. Do začátku doporučuje najmout si kvalitního osobního trenéra. „Až po měsíci, po dvou, po půl roce zjistí, co a jak, může cvičit sám,“ radí. „Pro spoustu lidí je to i dobrá motivace, vědí, že tam někdo čeká, nemohou trénink zrušit,“ dodává Anna Píchová.
Chytrá zařízení
Chytré hodinky, náramky, prsteny či pásy jsou investicí za několik tisíc. Hlídají, kolik času člověk pohybem stráví a jak je intenzivní. Sledují tep, srdce a některé měří i spánek. „Měli bychom měřit jen to, co dokážeme nějakým způsobem ovlivnit a změnit. Za mě to jsou třeba ty kroky. Stačí je měřit i mobilem, je to relativně přesné,“ mírní nadšení z technologií Šindelář.
„Doporučuju monitorovat srdeční klidovou frekvenci, která souvisí s aerobní trénovaností a s tím, jak máme zdravý kardiovaskulární systém. Když se v klidu zvýší nad 100, tak už to znamená nějaký problém a měli bychom vyhledat lékaře,“ uvedl v podcastu.Z hlediska spánku mohou být aplikace podle něj i kontraproduktivní. „Jsou typy lidí, co si na noc nasadí hodinky a stresují se, jak bude ten spánek kvalitní, to bych obecně nedoporučoval. Z hlediska měření fází hlubokého REM spánku hodinky bohužel nejsou moc přesné, to platí i z hlediska spálené energie,“ varuje.
Spánek
Spánek je nejčastěji podceňovaný faktor zdravého životního stylu. Spánek může ovlivnit denní produktivitu. Lidé, kteří spí méně, se dožívají kratšího věku.
„U mužů je to asi o pět let méně a u žen je to asi o dva roky méně. Nedostatek spánku zvyšuje riziko chronických onemocnění. Spánek ovlivňuje i to, kolik následující den po spánkové deprivaci přijmeme energie,“ uzavírá Šindelář.
*****
Ve vatě. Podc... -
Češi by si v Bílém domě měli přát spíš Harrisovou než Trumpa. Ten totiž slibuje cla na dovoz a obchodní válku s Čínou, což bychom poznali na cenovkách i v tuzemsku, říká ekonom Dominik Stroukal.
Demokraté se tradičně prezentují jako strana, která chce nižší daně pro domácnosti. Republikáni se zase inzerují jako strana „pro byznys“, která prosazuje nižší daně, méně regulací a menší vládní výdaje.
Jenže sliby před listopadovými volbami cílí hodně na středového voliče. „Vypadá to, že Amerika je strašně rozdělená. Libertarián ve mně ale říká, že oba programy jsou si podobnější, než bychom si mysleli,“ míní ekonom Metropolitní univerzity Praha, Dominik Stroukal v podcastu Ve vatě.
„Ekonomický program Harrisové v oblasti daní jsou z velké části daňové slevy. Na druhou stranu Trump ve svém programu daňovou slevu na dítě nabízí taky. Spor je v tom, jestli mají mít korporace nižší daně, Harrisová by jim peníze vzala, aby zadotovala ten zbytek. A Trump by jim daně naopak snížil,“ vysvětluje Stroukal.Republikánský kandidát a miliardář chce velkou část svého programu zaplatit z cel. Na kompletní dovoz do USA plánuje uvalit cla deset procent a na dovoz z Číny by zavedl speciální 60% daň. Kolik by to mohlo vynést?
„V jednom proslovu dokonce naznačil, že cla by mohla být tak silný nástroj, že by jimi dokázal nahradit daně z příjmu. Nevychází, že by z toho dokázal zaplatit své sliby. Ale to platí i pro Harrisovou. Trump by měl v rozpočtu díru výrazně vyšší, ale třeba ještě odhalí, kde by peníze vzal,“ míní Stroukal.
Zavedení cel je pro investory do amerických akcií, ale i pro evropské domácnosti hrozba. Projevilo by se totiž i na cenovkách zboží v Česku. „Pokud mám americké akcie, tak bych samozřejmě chtěl, aby byly daně u amerických korporací nižší, na druhou stranu ta Trumpova cla. Ať už pro moji peněženku tady v Čechách, nebo pro člověka, co má americké akcie, to není nic, co bychom úplně chtěli vidět,“ varuje Stroukal.Cla by byla rána
Rána do rozpočtů českých domácností by byla dvojnásobná. Americký krok by totiž patrně nezůstal bez odezvy z Číny. „Ta odezva by mohla být stejně silná jako to, co by Trump zavedl. Byl by to zásah do světové ekonomiky. Už se počítá, kolik by každá domácnost mohla na clech ztratit. A to krát dva, pokud by přišla ještě odpověď i z druhé strany,“ předpovídá Stroukal.
Cla jsou podle něj nejistota. I proto je Donald Trump pro trhy horším kandidátem než Kamala Harrisová. „Rozkolísanost trhů je něco, co jim škodí víc než ta jistota, i kdyby byla třeba horší, Trump se může odchýlit od všeho, co dneska říká, protože už nemůže být znovu zvolený.“
Pro výnos z akcií je historicky slibnější demokratická kandidátka. Za demokratických kandidátů rostly výnosy rychleji než za republikánů. Záleží ovšem i na složení Kongresu, připomíná Stroukal.
„Pokud bys chtěla co nejlepší průměrné výnosy, tak napříč všemi periodami je pro malého investora, který má S&P 500, nejlepší mít demokraty v Bílém domě a zároveň rozdělený Kongres. Tam je průměrný tříměsíční výnos statisticky signifikantní 1,75 procenta. Záleží, co jim kongres povolí, nebo nepovolí udělat.“
Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese [email protected].
***** -
Rychlý růst ekonomiky se ani za dvacet let nevrátí, předpovídá ekonomka Jana Matesová. Když letos porosteme o procento, bude to úspěch, konstatuje. Stagnace podle ní může trvat dekády.
Česko poroste pomaleji, než se čekalo. Letos jen o 1,1 procenta, říká zhoršený výhled ministerstva financí.
„Musíme zapomenout na to, že by průměrný růst české ekonomiky v příštích 20, 30 letech byl ta 2,3 procenta, který byl předchozích 30 letech,“ varuje ekonomka Jana Matesová. „Když v letošním roce dosáhneme jednoho procenta růstu HDP v české ekonomice, tak to budeme považovat za velký úspěch. A je to relativně nezávislé na tom, co dělá vláda,“ dodává v podcastu Ve vatě.
Prosperitu Česka táhne dolů několik věcí. Kvůli neklidu na mezinárodní scéně jsou trhy nervní. „Létá to nahoru dolů, v cenách zboží jsou vysoké rizikové přirážky. Když je ve světě špatně, a to teď je, tak nemůže být příliš dobře v České republice. Bezpečnostní situace je pravděpodobně nejhorší od druhé světové války přinejmenším v Evropě, ale i ve světě,“ podotýká Jana Matesová.
Nejsme líní, jen moc levníNízká prosperita těsně souvisí i s malou produktivitou. „Ne že bychom produkovali málo výrobků, které dodáváme dál, ale mají nízkou cenu. Ty fáze s vysokou marží přicházejí před tím, než přijde polotovar k nám, anebo až potom. Není to tak, že by česká pracovní síla byla líná nebo neschopná. Máme špatnou strukturu ekonomiky,“ popisuje Jana Matesová tuzemský ekonomický model, pro který se vžila přezdívka „montovna“.
Ten se ovšem vyčerpal už v roce 2016. „Od té doby nám každý rok tato struktura ekonomiky přináší menší a menší zhodnocení. Neztrácíme, ale na dani ze zisku a z mezd se odvádí méně a méně přidané hodnoty. Tohle je potřeba změnit,“ říká ekonomka.
Aby se Česku zase dařilo, musí starý model nahradit nový s vysokými maržemi. „Výzkum, vývoj, vlastní patenty, inovace, vlastní nápady převedené do výroby. Ta výroba ani nemusí být u nás, ale čerpáte licenční poplatky. Můžou to být i služby. Česká republika je velmi dobrá v informačních odvětvích, v softwarových odvětvích, ve zbrojním odvětví,“ vypočítává Matesová.
Hodnoťme výkon úředníků
Než starý model překlopíme do nového, potrvá podle Matesové, když vše půjde dobře, kolem deseti let. „To neznamená ale, že celých těch 10 let musíme stagnovat. Rychlost růstu bude velmi záležet na tom, jak k tomu bude vytvořené prostředí. Otázka drahých energií je klíčová, ale je to celoevropská otázka.“
Pomohly by i změny ve státní správě. „Česká státní správa se aktivně brání tomu, co je na Západě naprostý standard, hodnocení účinku. V zákonu o státní službě nic jednotlivé zaměstnance nenutí, aby jejich činnost byla permanentně hodnocena. To by prosperitě prospělo,“ říká Matesová.
„Potřebujeme strašně moc osekat byrokracii, aby do zavádění technologických změn úředníci nemluvili a přitom neměli strach, že se na tom spálí a někdo otočí situaci proti nim,“ dodává.
Vyšší daně a vyšší dluhy
Malý růst České republiky bude mít podle Jany Matesové hned několik důsledků. Vláda si bude muset obstarat příjmy jinak, a to z daní. „Pokud bychom dál chtěli mít takové nároky na veřejné služby jako dosud, tak se budou muset zvyšovat daně. Tím zase bude zpomalovat ekonomika, čili to je začarovaný kruh.“ Šetřit by se podle Matesové mělo zejména na dotacích.
Na mandatorní výdaje jde příliš velký podíl ze státní kasy, na investice pak tolik nezbývá míní ekonomka Matesová. „Ve srovnání se zeměmi Evropské unie nejsme podinvestovaná ekonomika, proti některým vyspělým zemím ale ano. U nás je to otázka efektivnosti investic a taky jejich posloupnosti. My jsme dokončení dopravní infrastruktury nechali až „na jednou“. Poláci ne,“ říká.
Česko se kvůli nízkému růstu bude dál zadlužovat vysokým tempem, predikuje také Matesová. To bude mít důsledky i pro finanční trhy. „Bude tam velká nabídka vládních dluhopisů, budou přinášet větší výnosy. Když státu trh nenabídne za levno, bude si muset půjčit za draho od lidí,“ míní někdejší zástupkyně Česka při Světové bance.
Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese [email protected].
***** -
Vysoké ceny bytů. Drahé hypotéky. Nízké mzdy. Mix, který může za to, že dostupnost bydlení v Česku je stále nízká. Na byt v Praze se vydělává deset let. I další velká města útočí na rekordní ceny. „Dobře už bylo,“ říká expert.
Na koupi bytu v Praze je potřeba deset čistých ročních příjmů. Vyplývá to z dat Indexu návratnosti, který už 15 let sestavují Golem Finance a realitní server Reality Čechy. Jinými slovy, průměrný sedmdesátimetrový byt v hlavním městě si může člověk pořídit, pokud by deset let pracoval a nekupoval nic jiného.
Průměrná cena bytu v Praze je aktuálně 7,7 milionu. To českou metropoli po přepočtu na průměrnou mzdu řadí v žebříčku cen bydlení před světová velkoměsta jako Londýn nebo Paříž. Méně dostupné bydlení má jen jediné město v Evropě. „Většinou vyhráváme, některý rok se posuneme na druhé místo. Amsterdam v letošních datech Prahu přeskočil,“ komentuje Libor Ostatek, hypoteční expert z Broker Trust a Golem Finance, data z čerstvého Deloitte Property Indexu.
Průměrná cena bytu za celou Českou republiku činí 4,7 milionu korun. I tak mají Češi skoro nejdražší bydlení vůbec, na chvostu žebříčku jsme skončili spolu se Slovenskem, Izraelem, Irskem, Maďarskem, Francií či Chorvatskem. Nejdostupnější bydlení ze sledovaných zemí je naopak v Dánsku, Norsku nebo v Itálii a Řecku.
Levnější byty vydržely jen chvilku
Po loňském výkyvu cen směrem dolů se dostupnost bytů vrací do starých mizerných kolejí. „Zaznamenali jsme určitý pokles cen nemovitostí v loňském roce, ale nebyl tak výrazný. Teď už jsme v mnoha městech s hodnotami nad rokem 2022,“ konstatuje Michal Pich, jednatel realitního serveru Reality Čechy. „Realitní trh se velmi rychle otřepal z negativních zpráv, které přicházely ze všech stran, a vrátil se zpátky. A vsadím se, že za pět let bude cena zase vyšší, než je teď,“ předpovídá odborník.
Nejen Praha už teď přepisuje rekordní hodnoty. Typický, sedmdesátimetrový, byt v Olomouci sice loni zlevnil o 400 tisíc, teď už je ale zpátky na ceně 4,1 milionu. Plzeňský byt slevil v loňském roce taktéž o 400 tisíc, ale i ten už se s cenou zase vrátil přes 4 miliony. Podobný příběh s podobnými cenami píše Zlín. Liberecký byt je po loňském propadu už dokonce dražší než v roce 2022, vyjde na 4,1 milionu korun. A na průměrný byt v Brně je třeba si připravit dokonce 5,5 milionu.
„Spousta investorů byla zkušená z let 2008 až 2012 a nezačali nemovitosti hromadně prodávat,“ vysvětluje v podcastu Ve vatě Michal Pich z realitního serveru Reality Čechy. Tehdy se zalekli přicházející recese, tentokrát už nikoli. „Ruku v ruce s tím šlo i zvyšování cen nájemného, takže se jim vyplatilo držet a nepouštět,“ říká.Hypotéky ne a ne spadnout
Ani situace na trhu s hypotékami nákupu bydlení příliš nenahrává. I přes pokles sazeb ČNB se hypotéky dál prodávají za 5 %, uvádí nový Hypomonitor ČBA. Před dvěma lety stály průměrně přes 6 %. Rodinné rozpočty financování bydlení leckdy velmi zatěžuje. „Domácnost vydala 71 % svých čistých měsíčních příjmů na splátku bydlení. Teď jsme kolem 60 %. O zlaté éře se dá mluvit, pokud jsme někde mezi 35 a 40 procenty zátěže, to je snový parametr, který se jen tak nevrátí,“ obává se Libor Ostatek.
Přibývá ale i kupujících, kteří nemají problém ani s financováním druhé, či dokonce třetí nemovitosti, všímá si Michal Pich. „Za 20 let se nám změnil poměr lidí, kteří kupují nemovitosti. Stát dlouhou dobu nenabízel alternativu, jak by si lidé mohli spořit, a pro spoustu lidí je cihla pořád základ jejich mikroinvestičního portfolia. Když má mladá perspektivní rodina nějakou korunu navíc, nemá problém si hypotéku vzít a koupit si třeba druhou, třetí nemovitost a tu pronajímat. A tahle poptávka nám vyhnala ceny tam, kde jsou teď.“
Rostou i ceny nemovitostí v prstencích okolo krajských měst. „Ještě před 15, 20 lety tomu tak nebylo a byl velký trend se stěhovat spíš do města. Ale mám spoustu kamarádů, kteří bydleli ve městě, odstěhovali se na vesnici a tam postavili dům,“ všímá si Michal Pich.Ještě palčivější je problém bydlení pro stále bobtnající skupinu „singles“. „To jsou kluci a holky, kteří děti neplánují, jsou sami. Pokud je člověk sám a je mu 25, tak běžte a vezměte si hypotéku na 45 000 měsíčně. To je lepší jít do nájmu. Člověk je i svobodnější,“ míní Michal Pich.
Potřebujete skutečně bydlet ve městě?
V příštích dvou letech situace lepší nebude, shodují se Ostatek s Pichem. „Všechny prognózy naznačují, že klíčové parametry nebudou mluvit ve prospěch dostupnosti nějak výrazně. Díky složitosti problému stavebního řízení a kvůli neefektivně nastavenému daňovému systému v oblasti nemovitostí nemáme nakročeno dobře,“ říká Ostatek.
„Dobře už bylo. A pokud to nenaženeme čistými příjmy domácností, tak berme jako úspěch to, když zůstaneme na stejných hodnotách jako nyní,“ domnívá se Pich a doporučuje s nákupem bydlení neotálet. „Nečekat. Popřemýšlet nad konkrétní lokalitou, ta je klíčová. Jestli opravdu potřebuju bydlet v centru Prahy nebo v centru Brna, anebo jsem schopen bydlet někde dál. Definovat si cenové rozpětí a jakýkoliv hypoteční makléř dopočítá v podstatě možnost získání hypotečního úvěru,“ popisuje Pich.
Jak pomůžou Čechům s byty novinky, které chystá vláda? Budou obce stavět vlastní bydlení? A dočkáme se digitalizace stavebního řízení jako v Estonsku?
*****
Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese [email protected]. -
Panika po výplachu na trzích je pryč. Recese je ale v Americe pořád cítit ve vzduchu. Ekonomika tam už nešlape jako doteď, říká analytička Anna Píchová. Nejlepší čas nakoupit americké státní dluhopisy, radí.
„To pondělní ráno, kdy na člověka hned po otevření očí vybafne, že akciové trhy klesají o 12 %, nebylo úplně příjemné. Stoupl mi tep, ale pak jsem se uklidnila a začala číst, co se děje,“ popisuje akciová analytička Anna Píchová své „černé pondělí“.
V Japonsku klesly trhy o 12 %, ve Spojených státech kolem čtyř procent. V součtu investoři přišli o biliony dolarů. Po týdnu a půl je ale panika tatam. „Po velkém propadu přišel zase velký nárůst. Většinou to tak bývá, že po nejhorším dnu přijde zase hodně dobrý den. Indexy po týdnu zavřely někde na nule, takže jakoby se vlastně nic nestalo,“ glosuje následný vývoj analytička One Family Office.
Číst z často protichůdných signálů další vývoj je ale podle Píchové nemožné. „Nechci říkat, že na trhu je úplně klid, to určitě není. Obezřetnost je na místě. Říkat, jestli teď trh půjde nahoru nebo dolů, je hádání. Co je zřejmé, v příštích týdnech budou výkyvy větší, americké trhy budou takzvaně hledat směr.“
Z amerického trhu práce v poslední době ale nechodí dobré zprávy. Firmy tvoří pomaleji pracovní místa, i mzdy rostou pomaleji, nezaměstnanost se zvedla, spotřeba zpomaluje. Někteří analytici stále častěji skloňují slovo recese. Jako recesi si v Evropě definujeme období, kdy ve dvou po sobě jdoucích kvartálech klesá HDP.„To se zatím v Americe neděje, podle posledních dat o HDP, které máme k ničemu takovému nedochází. Když se podíváme čistě na akciové trhy, tak máme téměř za sebou výsledkovou sezónu a ta dopadla dobře, firmy reportují růst zisků okolo 11–12 %. To značí, že tam problémy nejsou,“ míní Píchová.
Firmy vydělávají, ale investoři jsou nervózníRozjetá ekonomika ve Státech ovšem poněkud brzdí. „Zaškobrtnutí z minulého týdne ukazuje, jak jsou investoři nervózní a jak sami nevědí, co se děje. Americká ekonomika zpomaluje a už nešlape tak, jak šlapala doteď. Je otázka, jestli pomůže, když Fed (Americká centrální banka, pozn. red.) sníží sazby v září, nebo jestli už to bude pozdě a začnou chodit další a další data, která budou ukazovat na větší zpomalení a na nějaký bobtnající problém v ekonomice,“ komentuje analytička.
Jak se ale v nejisté době zorientovat? Jedna poučka říká, že když nevíš co, udělej to jako Buffett. „Věštec z Omahy“, miliardář Warren Buffett už od začátku roku například systematicky likviduje svoji pozici v Applu. Ve druhém čtvrtletí prodal skoro polovinu svých akcií v této společnosti. Píchová v tom ale žádné signály o propadu velkých technologických firem nečte. „Buffett začal Apple prodávat už v prvním kvartálu. Jeho pozice vzrostla natolik, že tak velké zastoupení jedné pozice mohlo být rizikové,“ vysvětluje Buffettovo počínání.
Slavný investor zaujímá trochu defenzivnější pozici, skupuje například pokladniční poukázky (dluhový papír, který umožňuje půjčování peněz vládě v krátkém období, pozn. red.). „Snaží se využít situace, hotovost může poměrně dobře úročit právě pomocí pokladničních poukázek, ať už nějakých krátkodobějších jako třeba jednoměsíčních, dvouměsíčních, tříměsíčních, anebo může využívat i dluhopisů. Na amerických dluhopisech je zajímavá příležitost i na delších splatnostech, z čeho by mohl pak profitovat v delším období,“ odhaduje Anna Píchová.
Strategie pro vytrvalé, starší i konzervativní
Drobný investor, který pravidelně posílá nějakou částku do podílových nebo indexových fondů, by měl ve své strategii nehledě na korekce pokračovat. „Neuhýbat a dlouhodobě se toho držet,“ radí Píchová. Ztráty v dlouhém horizontu „vysedí“, akcie se s velkou pravděpodobností zase dostanou na růstovou trajektorii. „Investoři se nenechali vycukat. Spíše při poklesech nakupovali. To je samozřejmě lepší než čekat, až to pak začne růst. A určitě lepší než zběsile prodávat,“ radí analytička.
Čím delší investiční horizont investor má, tím lépe se chrání před nepříznivými vlivy. „Pokud mám horizont jen 10 let, tak tam riziko, že nevydělám nebo že o peníze přijdu, nějaké je, jak nám ukazují historická data. Když je investiční horizont už 20 let a více, tak tam je riziko, že bych nevydělala aspoň tolik, aby mi to pokrylo inflaci, velmi malé,“ říká Píchová.A kdo očekává recesi nebo dokonce ztracenou dekádu, kdy ekonomika roky v řadě neporoste, může nakoupit dluhopisy. V tomto okamžiku zejména ty státní americké doporučuje právě Píchová. Zatímco u nás pokles sazeb už přišel, USA změna teprve čeká. „Teď je ta příležitost. Sazby jsou vysoké a čeká se, že půjdou dolů. A dluhopisy by z toho měly profitovat.“
Americké dluhopisy jsou varianta i pro ty, kteří zvažují přesun stále méně úročených úspor ze spořicích účtů. „Není to samozřejmě tak konzervativní jako třeba spořicí účty nebo termínované vklady, ale je to v obdobném konzervativním ranku,“ míní Píchová.
Dluhopisy jsou bezpečnějším aktivem než akcie, za menší riziko platí ovšem investor menším výnosem. „Očekávaný výnos se o pár procentních bodů sníží. U starších lidí, jako jsou padesátníci a výš, kteří chtějí portfolio diverzifikovat, tak to smysl dává,“ vysvětluje analytička v podcastu Ve vatě, který si můžete poslechnout nahoře v přehrávači.
Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese [email protected].
***** -
Střední třída jako by přes noc zchudla. Učitel, úředník či řemeslník – poslední tři krize daly střední třídě zabrat. I ten, kdo měl solidní práci, cítí zhoršení životního standardu. Teď už ale bude líp, předpovídá ekonom Stroukal.
„Já si vždycky představuju Homera Simpsona. Z jedné práce, přestože není nijak extra kvalifikovaný, dokáže utáhnout rodinu se třemi malými dětmi. Nějaké úspory udělá. Má dům, auto, i když to není „bávo v plné palbě“. Zbývá mu na pivo. Ale když mu přijdou složenky, rozčílí se. Nežije v luxusu,“ popisuje střední třídu, do které spadá až 70 % Čechů, v podcastu Ve vatě Dominik Stroukal, ekonom z Metropolitní univerzity Praha.
Podle ekonomických pouček definuje příslušníka střední třídy mzda či plat ve výši 80 % mediánu až po jeho dvojnásobek. „Český Homer Simpson“ tedy bere mezi 29 až 73 tisíci hrubého za měsíc. Sociolog by definici rozšířil ještě o stabilní profesi, stabilní bydlení, ať už v nájmu, nebo ve vlastním, možná vlastní auto.
V posledních letech se ale obrázek střední třídy mění. Řada lidí, kteří mají vzdělání, slušnou, často i respektovanou práci, na dříve samozřejmé věci, jako je třeba dovolená, kultura, koníčky, najednou nedosáhne. Životní standard se jim po krizích – finanční, covidové a následně energetické – citelně zhoršil.Člověk se přes noc cítil chudý
„Člověk s normálním zaměstnáním sice nemusel ‚chodit k lichváři‘, ale když mu najednou vyskočila hypotéka, protože musel refixovat kvůli vyšším úrokům, když mu vyskočily ceny energií a do toho se rozbilo auto, tak se přes noc mohl cítit chudý. Předtím mu na konci roku zbývalo na jednu hezkou dovolenou, teď ji nemohl mít,“ ilustruje novou realitu některých lidí Stroukal.
Prožívali ji třeba zaměstnanci státu. „Viděli jsme poměrně silný pokles reálných mezd i reálných platů. Pokud inflace mezi roky 2019 a 2023 vyrostla o 40 % a platy některých zaměstnanců státu vzrostly o 14 %, tak to je významný pokles reálných příjmů. Přišla nejen zhoršená kvalita života, ale i frustrace,“ komentuje ekonom.
Jestli se člověk cítí, nebo necítí být chudý, záleží do velké míry na tom, zda vlastní bydlení. Získat ho je i pro středně příjmové v současné době martyrium. „Není to jen o cenách nemovitostí, ale hypotéka je drahá a nevypadá to, že by měla klesat na úroveň, na kterou jsme předtím byli zvyklí. Člověk, který bere 40 nebo ve dvou 80 tisíc hrubého, tak když zaplatí 15 000 za hypotéku nebo 20 000 za nájem, tak to je ve výdajích obrovská položka. Něco dáte za jídlo, něco dětem za kroužek a na konci vám nezbyde ani na tu dovolenou,“ říká Stroukal.
Chudí chudnou, bohatí bohatnou
Zklamání může, jak varují sociologové, vést k rozdělování společnosti, k nárůstu politického populismu, k rozmachu extremistických stran, což bylo ostatně vidět i například na výsledku voleb do Evropského parlamentu.
V posledních letech se česká střední třída scvrkla o nějaká 4 %, odhaduje ekonom. Část se přelila do kategorie nízkopříjmových, přibylo ale i těch nejbohatších. „Nejbohatší v krizi bez problémů rostli, nestojí tolik na příjmech ze zaměstnání. Mají příjmy i z akcií a majetku. Když se srazily úrokové sazby dolů, tak jim akcie vyskočily, rostly i ceny nemovitostí,“ říká v podcastu Stroukal.
Stát živí střední třída
Ztenčování střední třídy je pro stát problém. Jako velká masa lidí totiž platí nejvíce na daních a odvodech. „Minimálně v objemu střední třída skutečně příjmy státu vytváří. Stát z ní dostává nejvíc peněz. Nejbohatší se daním umí vyhnout. Daňová optimalizace je pro ně procentuálně levnější. Když jim daně zvyšují, nedá se od nich vybrat tolik. Ale střední třída tomu neuteče, ta se oholit dá,“ říká Stroukal.
Co naopak této skupině nejvíce pomohlo, říká ekonom, bylo zrušení superhrubé mzdy a snížení daně z příjmu, které téměř před čtyřmi roky prosadilo ANO, ODS a SPD. Státní rozpočet to vyšlo na 130 miliard korun.
„Na druhou stranu s konsolidačním balíčkem přišli o školkovné, zdražila DPH, vyšší nemocenské pojištění taky pár stovek udělá, do toho vyšší daň z nemovitosti. Ale snaha byla, aby to zasáhlo všechny,“ říká Stroukal z pozice člena Národní ekonomické rady vlády, která se na úsporném balíku podílela.Taky OSVČ, z jejichž řad se střední třída často rekrutuje, musela ke konsolidaci přispět. Od letoška jim vzrostl minimální vyměřovací základ pojistného na sociální po pojištění. Typickým členem střední třídy jsou ovšem i státní zaměstnanci. Podle Stroukala jim bude vláda na podzim „podstrojovat“.
Erár i firmy čeká růst platů
„Půl milionu lidí placených ze státního rozpočtu. Čím blíž bude k volbám, tak se bude řešit, jestli jim zvedat platy. Klidně pojďme přidávat na platech, ale pokud jsme schopní to něčím vykompenzovat. Bojím se, že to bude předvolební dáreček. Tady máte peníze, jste střední třída. Je vás hodně, jsou to hlasy,“ říká Stroukal.
I zaměstnance mimo erár čeká letos přidávání. „Z poslední prognózy ČNB krásně vyplývá, že by mělo být líp, protože nominální mzdy pořád porostou, v průměru někde nad sedmi procenty, inflace bude na dvou. Takže reálně si můžeme přidat 5 % čistého. Což by mělo podpořit i spotřebu,“ má za to makroekonom.„Když všechno dopadne dobře, tak by se střední třída měla dostávat z nejhoršího. Ceny energií asi nespadnou tam, kde jsme je znali, ani úroky nespadnou tam, kde jsme je znali, mzdy se zatím nevrátí tam, kde bychom je chtěli mít, ale už nebudou propadat,“ předpovídá Stroukal.
*****
Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese [email protected]. -
Vyspělé státy stárnou. Lidí, kteří vydělávají, ubývá a penzistů je stále víc. Senioři v bohatých zemích se bojí dlouhověkosti a přestávají utrácet, přestože mají enormní úspory. Tím táhnou ekonomiku dolů.
Japonská ekonomika přežila zemětřesení, tajfuny i jadernou havárii ve Fukušimě. Zdaleka nejvíc jí však dává zabrat stárnoucí společnost. Růst se totiž už řadu let nekoná.
Vysoký podíl „boomerů“ zatápí i americké ekonomice. Generaci „baby boomers“, tedy kohortu narozenou v letech 1946 až 1964, nazval týdeník The Economist před časem nejšťastnější generací na světě. Nezažila války, těžila z ohromného ekonomického růstu a nízkých úrokových sazeb.
Tihle šedesátníci až osmdesátníci vlastní v Americe v součtu 76 miliard dolarů, přes polovinu čistého jmění celé společnosti, přitom sami tvoří „jen“ pětinu populace. Své úspory starší Američané neváhali až do roku 2015 utrácet, všímá si The Economist. V poslední dekádě však ochota spotřebovávat prudce klesá.Proč senioři škudlí?
Podle ekonomky Jany Matesové jsou za „škudlením“ tím tři důvody.
Hlavně prodlužující se střední délka života. „Ta generace se zvětšuje a žije delší dobu. Co jsme si uspořili, nemůžeme roztočit na zábavu. Za druhé si západní společnosti uvědomují, že se naše děti, a začíná se to týkat i České republiky, už o nás nebudou starat. Že budou muset spoléhat na pečovatele, které si budou muset platit anebo doplácet. Nově vytvořená střední třída boomerů začala mít navíc pocit, že by něco měla dětem odkázat,“ říká v podcastu Ve vatě.
Čeští penzisté ani nedostali příležitost zbohatnout. „Jsme v úplně jiné situaci. U nás to boomerská generace ‚odnesla‘. Narodila se těsně před nástupem komunistického vedení země. Do doby naprosté ekonomické degradace, kdy Československo kleslo z první do páté desítky zemí podle ekonomické vyspělosti. Ti, co něco zdědili, tak o to přišli při znárodňování. Všichni ostatní dostávali přibližně stejně,“ popisuje československou realitu Jana Matesová.„Nejstarším“ národem v EU jsou Italové, následovaní Řeky, ale i Česko už pociťuje, jak chutná stárnutí. Momentálně v tuzemsku připadá na sto lidí ve věkové skupině mezi 20 a 64 lety celkem 35 seniorů. Ale v polovině století bude muset stovka ekonomicky aktivních živit už 54 starších.
Vraťte poplatek u lékaře
„Bude čím dál méně lidí na práci, ale ruce a krky, které budou potřebovat peníze z daní na spoustu účelů, budou čím dál nataženější a hladovější,“ míní Jana Matesová. Výdaje na penze a zdravotnictví se zvětší a vlády se budou víc a víc zadlužovat, avizuje ekonomka.
„Přijde větší tlak na inflaci a relativně vysoké úrokové sazby. Úrokové sazby na úvěrech nebudou příliš klesat, na to úplně zapomeňme,“ varuje a dodává, že HDP porostou pomaleji.
Penzijní systém vláda po letech debat mění. Na větší nároky ve zdravotnictví se ale podle Matesové Česko zatím nepřipravuje. Přitom spoluúčast na financování péče bude nevyhnutelná, míní ekonomka.„Je třeba nějaká forma spoluúčasti, přinejmenším tím poplatkem za návštěvu lékaře, který byl v době, kdy byl zaveden, v ceně tří lahvových desítek piva. Je dramaticky potřeba změnit celé vnímání veřejných služeb.“
Nepříznivý výhled pro veřejné rozpočty může zvrátit pokrok, věří někdejší zástupkyně Česka při světové bance Jana Matesová. „Může to zvrátit jenom opravdu dramatický technologický rozvoj, který hodně zvýší produktivitu práce. Může to vylepšit migrace, ale může to i zhoršit, pokud by šlo o migranty, kteří se navěsí na sociální systém,“ míní.
Jak se na život ve stárnoucí společnosti přichystat? Myslí banky na zvětšující se starší klientelu?
Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese [email protected].
***** - Montre plus
