エピソード
-
Být solí světa, jak svým následovníkům položil na srdce Ježíš, nezbytně vyžaduje být tam, venku, v propojení se světem kolem nás. O tom, jak vypadá bohoslužba, přemýšlíme s Petrem Húštěm v pořadu Klika v sérii s názvem "Propojeni - Zrušená bohoslužba".
-
Zůstat propojeni? S druhými, s Bohem, se světem kolem... Jako by proti tomu působila nějaká neviditelná síla. O tom, že válka může začínat v našem srdci, i o Božím antivirovém testu hovoří Petr Húšť v první části série "Propojení" s názvem "Víťa už tu není" v ...
-
エピソードを見逃しましたか？
-
Abychom v životě nemíjeli důležité věci, je potřeba mít otevřené oči. Vnímat, co se kolem děje a mít dostatečně měkké srdce, abychom uměli mít soucit anebo se zdravě naštvat a následně něco změnit k lepšímu. Závěrečná část série Tady jsem, pošli mě skutečně vede ke změně.
-
Mnohé sny a přání ztroskotají na tom, že si nezvolíme správné spolupracovníky. Co nás musí spojovat, abychom se shodli a uměli táhnout za jeden provaz? Další část série Tady jsem, pošli mě v podcastu Klika ukazuje na to podstatné v životě i křesťanské službě.
-
Někdy nevyužíváme možnosti a příležitosti a neděláme důležitá rozhodnutí, protože nevíme, jak zároveň naplnit své vlastní nebo rodinné potřeby. Asi to znáte, nejistota vzbuzuje strach a strach ochromuje. Ale Bůh nás učí důležitý princip, který to opravdu řeší. Víc uslyšíte ve třetí části série Tady jsem, pošli mě.
-
To, jak se díváme na Boha, to, co si o něm myslíme, se promítá do naší představy o tom, co se mu líbí. A odtud už je jen krůček k posuzovaní a odsuzování, sebe i druhých. Ale my jsme byli povoláni ke svobodě... V čem taková svoboda je, ale i čemu brání, o tom byla řeč v další části nové série Tady jsem, pošli mě, kterou přináší podcast Klika.
-
V životě je někdy potřebné opakovat důležitá rozhodnutí, vracet se k nim a obnovovat je. Jednoduše proto, že člověk se mění, potřebujeme i zrale prohlubovat důležité věci, zejména vztahy. Jenomže někdy je to tak, že víme, co máme dělat, ale nechce se nám. Co nás v životě přiměje k pohybu, co je tím skutečným impulsem k dobrému? Nová série Petra Húště v relaci Klika zve k promýšlení odvážného prohlášení: Tady jsem, pošli mě!
-
Osobní zkušenosti bývají k nezaplacení. Zároveň mohou inspirovat i druhé. Příběhy ze svého působení na Ukrajině především ze setkání se sirotky a vdovami přináší Petr Húšť. Nechybí ujištění, že Bůh slyší úpění naší duše.
-
Stát uprostřed rozkvetlé louky… ta představa nejspíš nebude nijak lákavá třeba pro alergika. Ale pro každého může být taková situace směrovkou k poznání jednoho zajímavého životního principu.
-
Při procházce po cyklostezce kolem řeky Dřevnice sledoval Petr Húšť nedalekou čtyřproudovou silnici a uvědomil si, jak málo stačí ke změně perspektivy a novému přístupu. Na příběhu několika hrdinů víry, jejichž život je popsaný v 11. kapitole listu Židům, uvidíme, že i my můžeme kráčet cestou víry nově a čerstvě.
-
Bouřka je výzvou pro všechna zvířata, pro psy zvlášť. Co se naučil Petr Húšť při jedné bouřce od jejich psa Ralfa? O blízkosti a přítomnosti jako léku na strach v první části série Na dosah.
-
Posuzování, nezájem, mnohomluvnost, pomluvy a jednostranný profit jsou jednoznačně zabijáky vztahů, v tomto případě přátelství. Posuzování musí být v souladu s respektem a úctou. Je důležité vyjadřovat zájem o člověka, vytvářet prostor pro interakci, jinak to druhý člověk čte jako nezájem. Mnohomluvnost je dalším zabijákem, protože zahlcuje toho druhého, je nutné i dávat prostor. Pomluvy většinou chápeme jako pomlouvání za zády, ale to znamená i to, že nemáme odvahu říct pravdu druhému člověku. Posledním zabijákem je jednostrannost a tady je lékem štědrost, vzájemnost. Přátelství je jako spojená nádoba.
-
Chceme-li mít v životě přátele, je potřeba nebýt zaměřený jen na efektivitu a výkon. Máme čas mít přátele a být přáteli? Mít mnoho lidí kolem neznamená přátelství, musíme se naučit rozlišovat známé a přátele. Abychom mohli mít přátele, potřebujeme se naučit být přítelem.
-
Bible říká, že přátelství se světem znamená nepřátelství s Bohem. Ale v minulém díle zaznělo, že Ježíš je přítelem hříšníků a tedy i přítelem naším. Co znamená slovo svět? To je široký pojem, může znamenat planetu Zemi, lidstvo jako takové, ale i naše bezprostřední okolí a životní realita. Ve všech těchto oblastech můžeme žít jako Boží přátelé anebo jako jeho nepřátelé.
-
Ježíš byl rád s lidmi, rád s nimi povídal, jedl a pil, až nad ním jeho "slušné okolí" zvedalo obočí. Překračoval očekávání těch spořádaných lidí okolo. Ježíš se zkrátka nenechal uzavřít do žádné sociální skupiny. Stýkal se se smetánkou své doby i s těmi, kteří byli totálně na okraji. Pro nás to znamená, že patříme do Ježíšova okruhu zájmu. Lidé kolem něj poznávali svůj hřích a zároveň se cítili přijatí.
-
Snažíme se být efektivní, pracujeme, komunikujeme, ale máme čas na ten luxus mít přátele a dávat jim svůj čas? Ježíš kdysi řekl, že nás nepovažuje za své služebníky, ale za své přátele a podotýká, že nám odhalil své plány. Nechal nás nahlédnout do svých tužeb, směru, cíle, nic netajil. Dal nám pochopit. Stal se naším přítelem. Není to ale zneužitelné? Je, ale přesto z toho Ježíš neustupuje. Existují ale také karikatury tohoto vztahu: buď spoléháme na toto přátelství a děláme si, co chceme anebo děláme, co se má a co se Kristu líbí, ale o vztahu nemůže být řeč.
-
Bible o nás mluví jako o správcích, kterým je toho hodně svěřeno a oni se o dané věci, prostředky, ale také lidi mají starat. Svébytnou kapitolou jsou vlastní děti, i ony jsou nám svěřeny na určitý čas. V Bibli je popsáno mnoho manželských párů, které nemohly mít děti a když si ho pak na Bohu vyprosily, dobře rozuměly tomu, že nejsou jejich vlastníky. A tak nemusíme být pod knutou strachu, obav ze selhání, přehnané péče apod.
-
Princip správcovství má svůj odraz i v manželství, které vyžaduje péči. Manželství je totiž něco jako každodenně obnovovaná smlouva. Druhého si nemůžeme nárokovat, ale musíme se o něj a o nás jako pár nebo celou rodinu starat. To, co dostáváme zpět, je dar. Ale existuje také možnost chovat se v manželství jako rozmazlené děcko – všechno je automatické a nárokové. Smyslem vztahu je tedy oběť a dar.
-
Správcovství je postoj, kdy s cizím majetkem zacházíme jako s vlastním, a přesto si na něj neděláme nárok. Ježíš o sobě říká, že je dobrý pastýř, vlastní je a stará se. Pastýř nejenom říká, kam je třeba jít, on sám jde vepředu a určuje směr, volá ovce jménem, on zná je a ony znají jeho. Jestliže něco vlastníme, jsme ochotni platit cenu, starat se. Problém je, když neumíme lidem dát vjem spoluvlastnictví, aby i oni měli ten důležitý osobní zájem na tvorbě dané věci nebo projektu. To je sdílené vlastnictví.
-
Podobenství o hřivnách v kontextu správcovství. Správce neprožívá zátěž majitele, je to spravování cizího majetku a to předpokládá zodpovědnost. Správcovství se projevuje pracovitostí, zodpovědností, iniciativou. Je normální, že přicházejí pochybnosti a těžkosti, ale právě vědomí zodpovědnosti nám má pomáhat to překonávat. Napomáhá rozvoji a růstu. Výsledkem je podle podobenství v evangeliu Matouše radost majitele – tedy oslava. Správcovství není výkřik do tmy, je to často jen malý krok v jedné oblasti nebo jedním směrem.
- もっと表示する
