エピソード
-
Jsou Slováci ochotní dodržovat opatření proti šíření nákazy SLAK? Čím překvapil český premiér Petr Fiala? A na co se můžete těšit v rozhovoru se spišským biskupem Františkem Trstenským? V tradičním pátečním shrnutí dění v redakci na otázky Jitky Uhnavé odpovídají Erika Kremská a Ondřej Havlíček.
-
Napětí mezi Čechy a Němci nemuselo vést k odsunu. Nebýt druhé světové války, mohla být československá realita úplně jiná, tvrdí historik Jiří Němec. O příčinách odsunu německých obyvatel, možných alternativních řešeních i postupné eskalaci vztahů mezi Čechy a Němci s ním mluví Jan Krbec.
-
エピソードを見逃しましたか？
-
K průzkumům veřejného mínění je skeptický a myslí si, že kdyby politici dělali jen to, co se lidem líbí, dopadli bychom špatně. Chce zmenšovat regionální rozdíly i zachovat bohatá centra a tvrdí, že je nutné vymezit se proti slovenské zahraniční politice. Rozhovor s českým premiérem Petrem Fialou. Ptá se Ondřej Havlíček.
-
Boli sme sa pozrieť na podujatí Podeľme sa, kde sa finančné dary za pôstnu polievku premieňajú na konkrétnu pomoc rodinám v núdzi. V audioreportáži odhaľujeme rôzne formy chudoby týchto rodín aj ochotu ľudí pomáhať.„Na Slovensku máme vyše 900-tisíc ľudí na pokraji chudoby. Veľkú časť tvoria matky samoživiteľky,“ hovorí výkonný riaditeľ organizácie Úsmev ako dar Štefan Adamjak. Aj preto s tímom spolupracovníkov každoročne podávajú verejnosti pôstnu polievku, z ktorej výťažok poputuje práve rodičom, ktorí sú na výchovu svojich detí sami.
My sme pôstnu polievku ochutnali v nemocnici u milosrdných bratov v Bratislave. Rozprávali sme sa nielen s kuchárom, ale aj s návštevníkmi či biskupom Jozefom Haľkom, ktorý polievku spolu s arcibiskupom Stanislavom Zvolenským osobne podával. „Keď si niečo podáme s láskou, je to síce malé a krátke gesto, ale niečo vyjadruje,“ hovorí biskup Haľko.
A pozrieme sa aj na to, či má toto podujatie potenciál aj po 19 rokoch svojej existencie. „Takéto podujatia sú dôležité vždy, pretože sa organizujú zdola a ľudia dole tie potreby vidia lepšie ako tí, ktorí majú rozdeľovať a panovať,“ vraví Mária Demeterová z Katolíckeho hnutia žien Slovenska, ktoré zbierku Podeľme sa spoluorganizuje.
Ak ste pôstnu polievku vo svojom okolí nestihli, prispieť môžete aj online cez stránku podelmesa.org.
-
Rozpoutal americký prezident Donald Trump obchodní válku? Co čekat od nové německé vládní koalice? A jaký přesah do dnešních dnů má statečné duo Vrba&Wetzler? V tradičním pátečním shrnutí práce v redakci tato témata s Jitkou Uhnavou rozebírají Peter Kremský a Peter Švec
-
Stres nemusí byť naším nepriateľom. Môžeme ho využiť v situáciách, ktoré si vyžadujú koncentráciu. Čo však robiť, keď nad ním strácame kontrolu? S koučkou Miriam Němcovou hovoríme aj o tom, ako pracovať so stresom v práci, pri výchove detí a ako súvisí s dezinformáciami.
-
Mezinárodní instituce selhaly, k rukojmím Hamásu nemá přístup ani Červený kříž. Setrvávání Benjamina Netanjahua ve funkci ničí politickou kulturu. Konal by jiný premiér Izraele jinak? Poslechněte si rozhovor s analytikem a komentátorem Českého rozhlasu Janem Fingerlandem. Ptá se Peter Švec.
-
Sudety a vyloučené oblasti. Někdo oba pojmy spojuje, sociolog Josef Bernard je ale proti. Tyto regiony podle něj nemají stejné problémy, záleží, jak se prezentují. „Když o Sudetech mluvíme jako o problémové oblasti, kde nikdo nechce žít, regionu to nepomáhá,“ říká v audio rozhovoru s Janem Krbcem.
Když se řekne české pohraničí, první asociací často bývá nezaměstnanost, chudoba nebo sociální vyloučení. A odtud už pramení tenká linka spojující tyto oblasti s pojmem ‚vyloučené lokality‘. S touto zkratkou ale nesouhlasí sociolog Josef Bernard. Nemá totiž rád generalizaci. „Pojem vyloučené lokality nemůžeme vztáhnout na Sudety jako celek. Řadu z nich opravdu najdeme v pohraničí, ale spoustu najdeme i jinde v republice,“ uvádí. Připouští ale, že v sudetských oblastech je obecně větší koncentrace chudoby, což vede k častějšímu výskytu takových lokalit, které by se daly označit jako vyloučené. Podle Bernarda v Česku mají tyto oblasti často i etnicky segregovaný charakter, z velké části jde totiž o romské lokality.
Na volebních mapách je podle Bernarda hranice Sudet zřetelná, a to jak z hlediska volební účasti, tak volených stran. Důvodem je podle něj složení obyvatel. „Je tam více chudých lidí, jsou tam nižší mzdy a menší míra vzdělanosti, což nám vysvětluje, proč lidé tolik nechodí k volbám i které strany volí,“ vysvětluje Bernard. Zároveň ale připouští, že může částečnou roli hrát i historický kontext oblastí.
-
Jak zatočit s drogami? A jak se pozná dobrý video rozhovor? V tradičním pátečním shrnutí práce v redakci tentokrát Ondřej Havlíček mluví s redaktorem Jánom Heribanom a režisérem Bedřichem Jetelinou.
-
Americkou vládu považuje za bandu nevzdělanců, Rusové zase podle něj respektují jen sílu. Petr Kolář, exvelvyslanec v Moskvě a Washingtonu, mluví s Petrom Švecom i o Evropě, která šla Putinovi naproti, zatímco v Kremlu se smíchy popadali za břicho.
-
Jak mladí lidé řeší nedostupné bydlení? Může být spolubydlení variantou i po svatbě? „Hodně záleží, s jakými lidmi na tom spolubydlení člověk je,“ říká Julie Pelánová, která si s manželem touto zkušeností prošla. Jak se žije manželský život, když své „doma“ sdílíte s několika dalšími lidmi?
Julie Pelánová je vdaná dva a půl roku. Se svým manželem Josefem bydlí v Praze, oba studují – ona architekturu, on medicínu. Momentálně bydlí v bytě, který obývají jen oni dva, velkou část svého manželství ale strávili ve spolubydlení.
Pro tuto možnost se rozhodli hlavně proto, že byla finančně nejdostupnější. „U nás to byla hlavně otázka financí, protože jsme se brali mladí a oba jsme ještě studovali. Hledali jsme variantu bydlení, kterou bychom finančně zvládli,“ vysvětluje Julie. V bytě s třemi pokoji jich bydlelo až šest, v každém pokoji dva.
Mezi největší výzvy patřila hlavně koordinace úklidu. „Každý měl jinou představu o tom, jak úklid probíhá. Otázku soukromí jsem nakonec neprožívala nějak těžce, i když jsem toho zpočátku trochu bála. Měli jsme nepsané pravidlo, že každý má svůj pokoj a když jsme chtěli k tomu druhému, tak jsme klepali,“ popisuje soužití mladá žena.
I když může spolubydlení páru s dalšími lidmi pro někoho znít neaktraktivně, je to možnost, kterou volí mnoho mladých lidí. Častokrát je k tomu vede buď vidina úspory financí, nebo i fakt, že si samostatný pronájem nemůžou dovolit.
Výše nájmů totiž začátkem tohoto roku podle analýzy platformy Bezrealitky.cz dosáhla nových maxim v podstatě po celém Česku. Ve třinácti ze čtrnácti krajů ceny vzrostly v meziročním srovnání dvouciferně. V Praze se zvedly meziročně asi o 15 procent, v Brně téměř o čtvrtinu.
Páry také po rozhodnutí společně žít nemíří do větších bytů, jako tomu bývalo dříve, ale většinou se jeden z nich přestěhuje do bytu partnera, který v něm už má uzavřenou nájemní smlouvu. "Celková cena je sice tím hlavním parametrem, pro mladé páry však hraje zásadní roli také lokalita. A jsou pro ni paradoxně schopny udělat i takový ústupek, jako že budou sdílet dohromady domácnost ještě s jiným párem,“ uvedl pro ČTK ředitel platformy Bezrealitky.cz Martin Ponzer.
Většinou jde ale o dočasné, přechodné řešení, které trvá jen několik let. To potvrzuje i Julie Pelánová, která s manželem ve spolubydlení strávila něco přes rok. „Nedokážu si představit, že bychom tam bydleli třeba 6 nebo 10 let, to už by bylo hodně. Ale tím, že pro nás to bylo nějaké uzavření životní fáze, hlavně z hlediska studia, tak to šlo, a nemůžu říct, že by to ten vztah třeba nějakým způsobem negativně ovlivnilo,“ říká.
Společné bydlení má podle ní ale i výhody, mezi nimi Julie vyzdvihuje nenucený sociální kontakt. „Když člověk ležel v učení a bylo to těžké a potřeboval si jen chvíli sednout a otevřít si pivo s kamarády, tak byli vlastně jen ve vedlejším pokoji. Myslím, že to mělo pozitivní vliv i na náš vztah, právě třeba během zkouškového, kdy bychom se doma málem zabili, tak tam byl někdo, kdo to nějakým způsobem narušil, zvednul náladu,“ přiznává.
-
Syntetické drogy naberajú v Európe na sile. Ročne ich pribudnú desiatky. Najhoršie sú na tom severania, Nemci a Španieli. A hoci u nás ešte nie sú také rozšírené, odborníci varujú. Ako na nové typy drog reaguje svet a Slovensko? Pozrieme sa aj na Island, kde majú na boj proti nim overený recept.
V podcaste sa rozprávame s vedúcou Inštitútu drogových závislostí pri Centre pre liečbu drogových závislostí v Bratislave Zuzanou Kamendy. Vysvetľuje, že ľudia siahajú po drogách v prvom rade zo zvedavosti. „Je to experiment. Väčšinou sa to deje v rovesníckej skupine,“ hovorí.
Svoje o tom vedia aj na Islande, kde svoj postoj k drogovej hrozbe prehodnotili úplne od základov – a úspešne. Znížili mieru užívania alkoholu, cigariet aj marihuany u mladých ľudí. „Financie zo štátneho rozpočtu investovali do výstavby atraktívnych možností trávenia voľného času detí. Postavili atletické dráhy, tančiarne, jazdecké kluby či plavárne. Urobili to podľa preferencií detí a poskytli príspevok rodinám, aby si mohli tieto aktivity dovoliť zaplatiť,“ opisuje Kamendy. Okrem toho nezabudli ani na regulačné opatrenia, ako napríklad zákaz vychádzania pre mladých bez sprievodu po 22. hodine.
Téme novodobých drog sa už venujú aj na slovenskom ministerstve zdravotníctva. „Keďže narastá dopyt po nových drogách aj ich ponuka, zvyšuje sa aj potreba vytvorenia pružnejšieho mechanizmu na ich reguláciu. Ministerstvo preto pripravuje nový návrh zákona, ktorý by sa venoval priamo novým psychoaktívnym látkam a vedel by pružnejšie regulovať ich dostupnosť,“ reagoval pre portál Téma.21 hovorca rezortu Andrej Wallner.
V podcaste hovoríme aj o Globálnej aliancii proti hrozbe syntetických drog, v ktorej sa spojili krajiny naprieč planétou.
Čo sú to syntetické drogy?
Ide o umelo vytvorené omamné látky, ktoré sa môžu vyrábať aj z pôvodných prírodných drog. Sú to napríklad syntetické opioidy ako fentanyl alebo nitazény. Známou starou drogou z tejto skupiny je napríklad pervitín. Nedávno sa u nás viac hovorilo napríklad o syntetických kanabinoidoch ako HHC alebo HHC-P, ktoré boli voľne dostupné v predajných automatoch. Dostávali sa k nim aj deti, ktoré končili v nemocniciach na urgentných príjmoch. Od novembra minulého roka je ich predaj zakázaný.
-
Ceny stoupají už jen o tři procenta meziročně, výrazné zdražování je minulostí. Plyne z toho poučení? Probíráme v redakčním podcastu s Petrom Kremským, který o situaci napsal analýzu. S Jitkou Uhnavou potom řešíme severočeské Broumovsko, lokalitu plnou turistů i jizev minulosti. Ptá se Ondřej Havlíček.
-
Dluhy za energie nebo zálohy tak vysoké, že seberou více než pětinu čistého příjmu. Energetickou chudobu aktuálně zažívá třináct procent Čechů. Jakým způsobem se jí dá předejít? Inspiraci ze zahraničí uvedli do praxe už před lety v Brně, šetří prý až 60 % nákladů.
Místo deseti centimetrů izolace, která byla tehdy běžná, se v roce 2001 v Novém Lískovci z iniciativy starostky Jany Drápalové ze Strany zelených rozhodli pro dražší, ale kvalitnější zateplení. Ne vždy se to ale setkávalo s pochopením. „Největší problém byl najít dobré projektanty. Často jsme se setkávali s tím, že nám řekli, že deset centimetrů izolace stačí a že se to tak dělalo vždycky,“ vysvětluje starostka.
Velká nedůvěra byla podle Jany Drápalové také k tomu, kolik se ušetří. „Když jsme ve spolupráci s Vysokým učením technickým spočítali, že ta úspora se v takto zatepleném domě bude pohybovat okolo 60 procent, tak tomu nikdo nevěřil. Ta čísla jsem nám ale nakonec v praxi opravdu potvrdila,“ tvrdí.
Na dvou panelových sídlištích žije v Novém Lískovci asi deset tisíc obyvatel. Z celkem tří a půl tisíc bytů je jich asi třetina obecních, zbytek je buď družstevních, nebo jsou v soukromých vlastnictvích. Právě ve družstevním bytě bydlí Zdeněk Krupka. „Na financích to poznáme, ta celková úspora se pohybuje od 35 do 40 procent,“ uvádí.
Jak jsou v lokalitě spokojení další obyvatelé a jaké byly reakce na první zateplené domy? Nejen to se dozvíte v reportáži, kterou o sídlišti v Novém Lískovci natočila Jitka Uhnavá. Poslechnout si ji můžete v úvodu článku.
Grafy spotřeby tepla pro jednotlivá období a budovy jsou dostupné na webu městské části Nový Lískovec.
-
Manifestácia sa do histórie zapísala ako jeden z najväčších prejavov odporu voči komunistickej totalite v Československu. Čo nám hovorí dnes? A čo v jej kontexte chýba súčasným protestom v krajine? Vybrali sme sa na miesta, kde sa odohrala, a zachytili sme spomienky jej účastníkov i organizátorov.
Tichá demonštrácia za občianske a náboženské práva verzus nekompromisný zásah vodnými delami. Takto to v skratke vyzeralo 25. marca 1988 na Hviezdoslavovom námestí v Bratislave. Sviečková manifestácia sa do histórie zapísala ako jeden z najväčších prejavov odporu voči totalitnému komunistickému režimu v Československu. Čo nám táto udalosť hovorí dnes? A čo v kontexte „Sviečkovej“ chýba súčasným protestom v uliciach Slovenska? Vybrali sme sa na miesta, kde sa Sviečková demonštrácia odohrala, zachytili sme spomienky jej účastníkov i organizátorov a prinášame tiež pohľad generácie, ktorá sa okolo roku 1988 len narodila.
Prvotný podnet na zorganizovanie nenásilnej demonštrácie prišiel zo zámoria. V septembri 1987 sa iniciatívy chopil výkonný podpredseda Svetového kongresu Slovákov, hokejista Marián Šťastný. Ten v roku 1981 emigroval za hokejom do Kanady, krátko nato, ako tam odišli jeho bratia Peter a Anton. „Tú najväčšiu vec spomedzi nás bratov Šťastných dokázal práve Marián. Bol som na neho vtedy veľmi hrdý a dnes som ešte viac,“ spomína Mariánov brat a najslávnejší hokejista z rodiny Peter Šťastný.
List od Mariána Šťastného o zámere zorganizovať demonštráciu sa dostal z Ameriky až do Bratislavy, kde štafetu prebrali ďalší organizátori na čele s Františkom Mikloškom. Udalosti spred 37 rokov vie dodnes prepájať so súčasnosťou. „Ľudia sa postavili proti hrubej sile sviečkami a modlitbami, ale aj vernosťou a výdržou. Toto bude riešenie aj pre dnešný svet,“ myslí si Mikloško.
Budúcnosť je v rukách generácie, ktorá v čase Sviečkovej manifestácie ešte nebola na svete. Riaditeľka Domu Quo Vadis Monika Hricáková mala vtedy dva roky a dnes má v odkaze tohto protestného zhromaždenia absolútne jasno. Je ním ľudskosť a úcta. „Vytrácajú sa a treba ich znova objaviť. Aby sme prestali proti sebe hodnotovo bojovať, ale aby sme bojovali za hodnoty,“ povedala Hricáková.
-
Vyloučené lokality, odliv mladých, ale i krásná příroda a odkaz původních německých obyvatel. Na spoustě věcí se broumovští obyvatelé neshodnou, některé věci ale vnímají stejně. „Asi každý, kdo se tady narodil, bude mít k tomu místu už navždycky vztah,“ říká jeden z místních studentů.
Severovýchodní Čechy, Broumovsko. Oblast tvořená asi desítkou vesnic okolo města Broumov, které leží jen pár kilometrů od polských hranic. Ačkoli turistům nabízí krásnou přírodu a historické památky a obyvatelům klid a sepjetí s přírodou, život v tomto bývalém sudetském území má své výzvy. Vysoký poměr obyvatel v exekuci, nedostatek pracovních příležitostí a odliv mladých obyvatel. Proč mladí lidé odcházejí a vrací se jen někteří? A jak se tu žije těm, kdo zůstávají?
Často popisovaným problém je nadměrný turismus. „Jsem lezec a dost často chodíme do skal, a v Adršpachu a v Teplicích je tolik turistů, že se to nedá vydržet,“ uvádí jedna ze studentek broumovského gymnázia. S ní souhlasí i další z maturantů. „Vnímám jako problém, že sem přicházejí lidé, kteří k tomu kraji nemají úplně vztah, a přicházejí sem hlavně těžit peníze, třeba z turistického ruchu,“ odpovídá Lukáš Zavadil z oktávy.
Podle mladých lidí je v této oblasti znatelný vliv hlavně starší populace. „U generace našich rodičů a hlavně prarodičů vnímám takový postoj, že když jsme tady v Broumovském výběžku vlastně trochu vyřazeni, není potřeba se rozvíjet, dělat kulturní akce a dovzdělávat se,“ zaznívá povzdech další ze studentek zdejšího gymnázia.
(Ne)vyloučené lokality
Jednou z dalších velkých překážek pro mladé lidi, kteří se na Broumovsko chtějí vracet, je málo pracovních příležitostí. Nezaměstnanost se v Broumově podle Českého statistického úřadu pohybuje okolo 7,6 procent. Tato situace ovlivňuje i index sociálního vyloučení, kterým vláda monitoruje, jakému podílu lidí se v dané oblasti nedostává běžných šancí kvůli jejich sociální situaci. Tento index má Broumov pátý nejvyšší v republice.
V tomto kontextu se některé lokality na Broumovsku považují za vyloučené, což podle některých lidí souvisí také s početnou romskou menšinou, která zde žije. S tím nesouhlasí Lenka Kurová, ředitelka spolku Začít spolu, který pracuje s lidmi v sociální tísni. „Jsou tu domy, ve kterých je soustředěno více obyvatelů s problémy. Netroufnu si říct, zda se ti lidé řadí k některému etniku. Neřešíme, k jaké národnosti se člověk hlásí, zaměřujeme se na řešení jeho problémů,“ vysvětluje pro Téma.21.
S označením těchto oblastí termínem ‚vyloučené lokality‘ nesouhlasí ani starosta města Broumov Arnold Vodochodský (Broumovská vlna). „Nemyslím, že tu dnes máme lokality, které by byly vyloučené. Jsou oblasti, kde bydlí více Romů. K segregaci ale podle mě nedochází, nemám pocit, že bychom něco oddělovali,“ komentuje situaci.
Zanedbané hroby odstranili bagrem
Broumovsko je mimo jiné i oblast bývalých Sudet, což se do života místních někdy promítá více, než by v současné době čekali. Důkazem je i medializovaná kauza z Heřmánkovic z roku 2023, kdy tamní starostka dala za použití těžké techniky odstranit zanedbané náhrobní kameny původních německých obyvatel. „Vnímal jsem to jako nešťastné řešení situace. Přinesla ale zajímavou a pro mě příjemnou reakci od zdejších současných obyvatel, kteří vnímali, že to není dobře,“ komentuje tuto kauzu místní římskokatolický farář Martin Lanži. S původními broumovskými rodáky udržuje vztahy, pořádají například českoněmecké mše.
-
Ako vidí tému sveta okolo seba Iveta Radičová, sociologička a prvá premiérka SR, ktorá dnes odovzdáva svoj pohľad na spoločnosť vysokoškolákom? Aká je jej životná téma? „Vráťme šancu rozumu, vráťme šancu odbornosti a expertom,“ hovorí Radičová.
Každá doba má svoju tému. Svoju tému si nesie aj každý jeden z nás. A každá doba a prostredie možno potrebujú aj čosi z teba.
Ako vidí svet okolo seba a jeho tému Iveta Radičová, sociologička so skúsenosťou prvej premiérky Slovenska, ktorá mala našliapnuté aj do prezidentského paláca? Aktuálne sa pohybuje najmä medzi vysokoškolákmi, ktorým odovzdáva svoj pohľad na spoločnosť. Aká je jej životná téma a kde sa prelína s potrebami krajiny a ľudí, ktorí v nej žijú?
„Vráťme šancu rozumu, vráťme šancu odbornosti, vráťme šancu expertom,“ hovorí Radičová.
„To najpodstatnejšie pre mňa bola moja profesia sociologičky. Sociológia je schopnosť dívať sa na svet okolo seba vedeckými očami, ale so silnou empatiou,“ hovorí.
Sociológiu, ktorú vyštudovala a v roku 2005 v nej získala aj titul profesorky, označuje za maják. „Signalizuje spoločnosti – dúfajme, že nie v pozícii Titanicu – ,Pozor, treba zmeniť smer, pretože príde k vážnej havárii, k rozbitiu spoločnosti.‘“
-
Etik Marek Vácha, návštěva spánkové laboratoře i další dění na mezinárodní scéně. Nejen o tom tento týden psala a točila redakce Téma.21. Práci uplynulých dní v redakčním podcastu popisuje šéfredaktorka Kateřina Rózsová, série Neverím a Poslední generace představuje redaktor Jan Hanák.
-
Vedeli ste, že až takmer 80 % ľudí na Slovensku trávi čas tesne pred spaním na sociálnych sieťach? A že obloha je cez deň modrá, aby nás nabudila k aktivite? Aj o tom sa budeme rozprávať s lekármi, ktorí nás vzali aj do spánkového laboratória. Príjemné počúvanie bez mikrospánkov praje Ján Heriban.
Spánok je pre nás životne dôležitý. A hoci by sme bez pravidelného oddychu neprežili, často si ho nedoprajeme alebo sa nadmerne vystavujeme vplyvom, ktoré kvalitnému spánku rozhodne neprospievajú. Nielen o tom sa budeme rozprávať s odborníkmi zo spánkového laboratória. Najskôr sa však pozrieme na to, ako zvykneme spať.
- もっと表示する
