Episoder
-
Říkají: „Děti máme jen půjčené a to na velmi omezenou dobu, proto si toužíme užívat každý okamžik radosti, který nám darují, protože zanedlouho z toho budou jen vzpomínky a fotky na poličkách“. Jak to funguje, co dělají, čím se živí a jaké mají sny?
"Řekli jsme si, že se radši uskromníme, nebudeme vydělávat teď, co to jde a budeme s těma dětma".
Klára: „Já jsem kodér, v 5 dnech Edíka jsem začala pracovat, měla jsem ho v nosítku a přes něj jsem programovala“.
Dan: „Když bylo Edovi 8 měsíců, založil jsem si instagram - The Fotr“.
-
Během toho roku si zvolili dobrovolnictví - WwoofingWorldwide Opportunities on Organic Farms (WWOOF) – není to jen o práci za stravu a ubytování, ale i o předávání zkušeností a znalostí. V srpnu 2019 se po roce cestování vrátili do Čech, dům měli stále pronajmutý, ale dostali nabídku pracovat a bydlet ve svobodné škole v pražské ZOO. Jenže ta po necelých 3 měsících skončila a v tu chvíli byli skutečně „bezdomovci“. Azyl našli nachatě u sestry v Říčanech. Covid jim další cestování stopnul.
Nakonec se jim vášeň a koníček - cestování obytňákem stalo obživou. Aktuálně plánují pro cestovatele trasy a komplet itineráře. Ale jak Honza říká: budu to dělat, dokud mě to budebavit a dokud mě něco nezastaví.
-
Mangler du episoder?
-
Pomáhali na farmách za stravu a bydlení. Co obnášelo uskutečnit svůj sen o dlouhý rodinný cestě, jak to probíhalo a splnilo to jejich očekávání?
"Měli jsme skoro tříletý dvojčata, Kryštofovi bylo 10 a Matějovi 16, žili jsme tehdy takovým „běžným“ životem, jak jsme si mysleli, že tak to má být. Takže jsme se snažili poskytnout dětem, co jsme v tu dobu považovali, že patří k tomu „šťastnýmu dětství“ . Platili jsme školy, snažili jsme se budovat nějaký bydlení, vozit je na dovoleny a kupovat jim hračky, což samozřejmě obnášelo to, že jsme byli hodně v práci, teda Honza byl, já byla v tu dobu na mateřský, takhle jsme žili v podstatě dlouhý roky. Až s dvojčatama toho začalo být nepoměrně víc, jsme začali cítit, že je něco fakt hodně špatně, že nám to nedává smysl. Jestli tohle byl ten cíl, kam jsme to naše úsilí směřovali, tak to se nám nelíbí a že tohle přece nemůže být to, co jsme si od toho našeho rodinnýho života přáli a že takhle nechceme dál. Začali jsme hledat, co je špatně a co bysme měli změnit, až jsme postupně malýma krůčkama z jednoho nápadu, kterej se nabaloval myšlenkama rozhodli, že už jsme tak daleko, že je načase udělat fakt velkej radikální krok.
Na začátku jsme chtěli jet na dva měsíce, ale pak jak jsme si říkali, co s domem, že pronajmout ho na 2 měsíce se nevyplatí a najednou z toho byl rok.
Asi to předčilo naše očekávání, úplně ve všem. Měly jsme dvě farmy v Rakousku v září, pak přejezd na jih, aby nás nezastihnul sníh, protože jsme neměli zimní gumy.
-
Když byly Báře Hasprové 2 roky, tak se u ní po aplikaci očkování projevila alopecie. Autoimunitní onemocnění, kdy lidé přicházejí o vlasy. Je jich víc druhů. Bára má verzi total, tzn. nemá žádné vlasy, řasy, obočí ani chlupy na těle. Jaké to bylo s ní (alopecií) vyrůstat, jaké komplikace nese, jak na ni lidí reagují a ví se už dost mezi lidmi o tomhle onemocnění?
Lenka Šourková založila organizaci Kolibříci pomáhají. Spojuje lidi s alopecií, propojuje je a podporuje je. Už jen tím, že vyrábí pokrývky hlavy, bez kterých se neobejdou. Třeba i tu, kterou má na fotce na hlavě Iva s nápisem HOVNO. Známená to: lepší Hovno na hlavě než v hlavě. Jak můžeme pomoci my?
-
„O obytňáku jsem snil strašně dlouho, myslím, že to na mě přenesl už můj táta, který si přál obytnou Avii“.
„Člověk za něco co chce, musí něco dát“.
„Měj na to čas a nechvátej. Nedělej velký přejezdy. S dílem velký svobody přichází velký díl zodpovědnosti“.
První cesta byla s obytňákem na Elbu, jako vězení asi dobrý, ale jako dovolená to nebylo nic moc. Elba je obrovskej šutr v moři.
Je dobrý si promyslet kdy a kam jet. Jet na Makarskou obytňákem v červenci je blbost, ale v květnu je to pecka. Můj tip je vyrazit v zimě obytňákem do Španělska.
„Albánie je trošku složitější, my jsme tam jeli naším starým tranzitem, kde jsme měli kola, malou kuchyňku, nahoře zvedací stan a jako úlitbu svojí ženě jsem udělal za takovou plachtou záchod, aby se necítila jako úplná medvědice“.
„Takže my jsme se zastavili na severu Albánie i na jihu. To moře je krásný, ale z Albánie je cítit velký kus ilegality. Je to cítit třeba na svozu odpadu, který úplně nefunguje. My jsme viděli Albánii jako realitu. Což je na tom severu bordel a špína“.
Když jsme byli na Ukrajině, tak jsme si odvezli neskutečnou srdečnost těch lidí, což jsme na naší cestě Albánií neměli.
-
Lukáš nám ukáže nám místa, která jsou pro něj srdcová, zavede nás tam, kam se jiní nedostanou, protože od dotyčných zámků má klíče jenom on. Jak se k tomu dostal, a kdy se můžeme těšit na další výpravu s PMD?
"Chtěl jsem znova víc chodit, znova víc objevovat, ve výsledku jsem zkusil minulý rok vodit lidi do určitých míst, který mě baví, ztrácet se s nima, vyzkoušet si, jestli za mnou mají chuť lidi jít, jestli mně věří, jestli jim mám co dát, přestoupit další komfortní práh, protože se lidí bojím, tak jestli to zvládnu, jestli spolu zvládneme den být a zjistil jsem, že jo".
"My jsme v tomhle místě, kde je kostel, kde Ryba uvedl svoji mši vánoční, dokážu si představit jak ty šumavský Němci tudy táhli okolo zámku, jak mýtili ty lesy tam, ty příběhy jsou fascinující, to je jak od Klostermanna. A když si to tak vezmu, že v takový krajině jsem a že jsem dostal možnost tý spolupráce s Vojenskýma lesama a že mám nějaký benefity, tak to bych byl debil, kdybych nebyl šťastnej".
-
I dětskou lékařku může porod a hlavně vše, co se děje potom, zaskočit. Proč cítila rozčarování po tom prvním. Povídání o tom, že mateřství vždy není procházka růžovou zahradou.
"Mně vždycky potěší, když to ty maminky řeknou fakt nahlas. Já mám dojem, že se o tom vůbec nemluví, potom jsou ty maminky o to víc frustrovaný, že všichni ostatní jsou v pohodě, fotí se s kafem na stole a říkají: to je nejkrásnější období mého života a kéž bych to mohla zastavit. A člověk má přitom sám dojem, že to je nejstrašnější období v životě, protože nic nezvládá, nestíhá, nemá sám na sebe čas a má dojem, že je sobec, když se chce vyspat, když se chce najíst, a když tohle dlouhodobě není člověk prochází tou spánkovou deprivací, tak je to tak strašně náročný pro tělo a pro psychiku tý ženy....a do toho to okolí, který ji masíruje a manžel, který řekne, vždyť jsi celý den doma, co děláš, tak já ti s ním pomůžu a na chvilku někam půjdu.
-
Bára je maminkou 3 dětí, je lékařkou kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. LF UK a VFN Praha, autorkou knížky pro děti Doktorjunior – Zdravověda do kapsy..... a také lektorkou ZDrSEMu, kde učí kurzy první pomoci. "V nich si lidi skutečně zkouší nejenom stabilizovanou polohu, ale celý přístup k člověku, který ztratí vědomí, zkouší si resuscitaci“. Jako trojici neočekávaných úrazů označuje - tonutí, popálení, účast při autonehodě. Jak reagovat nejen v těchto situacích, poradí v našem podcastu.
-
Na začátku byla absence webu, který by nabízel tipy na výlety s dětmi..... a tak si ho založili. "Ověřeno rodiči" je jejich večerní láska a koníček, ale živí se něčím jiným. Jejich profese jsou v oblasti internetu. Romana dělá uživatelský výzkum, Michal vede analytické oddělení a vyhodnocuje návštěvnost stránek. Pojí je příbuzenský vztah, on si vzal její sestru a trojici zakladatelů ještě doplňuje Michalova sestřenice Petra. Jak funguje business v rodině a proč jim partneři zakazují o "Ověřeno rodiči" neustále mluvit? Základním kritériem jejich úspěchu je to, že žijí to, co dělají.
-
Navzdory náročnému startu do života, je Martínek kluk, který rozdává lidem okolo spoustu energie a dobrý nálady, s ničím se moc nemaže, zato sebe musí mazat dost důkladně. Svou nemoc vysvětluje takhle: " Ichtyóza je kožní onemocnění, při kterém nám kůže roste několikanásobně rychleji a vysušuje se, tím pádem se musí hydratovat pomocí speciálních krémů, plus nám kvůli těm vrstvám kůže nefunguje termoregulace takže se vlastně nepotíme, tím pádem se může stát, že ve velkých horkách můžeme zkolabovat.“
Jaká je jeho ranní rutina? „Zatímco vy (zdraví lidé) vstanete, vyčistíte si zuby, ustrojíte se a můžete jít, tak my vstaneme, jdemese namazat, oblíkneme s, třeba ještě obrousíme obličej, což dělám často….celé to zabere asi 1,5 hodiny“.
A co večer? „Když je večer serviska, tak ležím 1,5 ve vaně, ta kůže se odmočí, pak přijde máma s něčím připomínající šmirglpapír a jde mě ošmirglovat“.
-
O tom jak začala její dráha spisovatelky, proč si myslí, že je důležité nejít do ničeho s růžovými brýlemi na očích (včetně studia medicíny), jaké to bylo pracovat jako čerstvá lékařka v Německu. Jak zvládá péči o 3 kluky, kteří se narodili jen 14 měsíců po sobě a proč se zúčastnila třetí řady doku série "Čtyři v tom"?
-
Co předcházelo jeho amputaci nohy, jaká byla realita po operaci a jak dlouhou cestu následně musel ujít, aby se opět mohl postavit na start atletického závodu? Kromě atletiky je jeho další láskou káva, patří mezi špičkové odborníky na její přípravu. Na kontě má titul “Barista roku” a společně s Martinem Zachem založili značku Handicap Coffee, která pomáhá lidem s handicapem. Proč založil nadační fond KlaPeto, který každoročně pořádá výstup na Sněžku pro handicapované děti? A jak můžeme my pomoci handicapovaným dětem?
-
Petr říká: "Zatím všechny civilizace zanikly. Ale proč bychom my nemohli být první, kdo chod dějin změní?" Dozvíte se třeba i to, proč už Petr nechce točit cestopisné filmy nebo jak si ve svém nabitém programu dobrodruha dělá čas na randění s manželkou? A dotkli jsme se dalších hlubších témat. Například, jak komunikovat malým dobrodruhům problém války na Ukrajině.
-
Štěpánka říká: “Přijde mi, že čím míň se dětem vysvětluje a víc se jim dávají cílený úkoly, co mají plnit, tak s tím přirozeněji se do lyžování dostanou”. Taky říkáte svým dětem ruce na kolena? Možná to není ten nejlepší způsob jak dobrodruhy naučit lyžovat! Poslechněte si osvědčené rady a vychovejte si doma malého lyžaře!
-
Petr Horký: dokumentarista, cestovatel, moderátor a spoluautor filmu - Civilizace: dobrá zpráva o konci světa. Jaké to je cestovat s dětmi? Říká: Když jako chlap jedu někam s děvčetem, automaticky očekávám, že se musím postarat o to, aby se to té dívce, která je se mnou, líbilo. Jestliže jedu s dětmi, je to úplně ta stejná situace“. Ale zároveň je důležité umět si i jako rodič říct, co chci a jaké mám sny.
-
Klára Kolouchová je nevšední, citlivá, milující, ale i urputná a cílevědomá, taky je horolezkyně a maminka dvou dětí. Na kontě má už 4 osmitisícovky včetně Mount Everestu a K2…navíc jejich vrcholů dosáhla s výraznou rtěnkou na rtech, jak se k holce sluší. Kdy ji hory uchvátily a staly se její osudovou láskou?
-
Petr Horký: procestoval víc jak 100 zemí světa, zdolal severní a jižní pól, přičemž jak vypráví s úsměvem, při dosažení toho jižního mu nečekaně asistovala skupinka Italů, která se tam dopravila vrtulníkem. Říká, že život nám většinou naše touhy a sny splní, ale naším úkolem je, rozeznat, že je to splněný sen, protože ten sen vypadá úplně jinak v reálu než jak jsme si ho představovali, když jsme o něm snili.
-
Zuzka Klingrová o sobě říká, že se k józe se dostala nedobrovolně. Začínala jako judistka, ale nakonec jógu studovala v Americe na univerzitě v Orlandu. Změnila jí život a přivedla jí do cesty také ajurvédu. Co se o sobě dozvěděla při pobytech v Indii? Pozná člověk skrze jógu lépe sám sebe? Komu vlastně propojení jógy a ajurvédy může pomoci? Nejen o tom byla řeč v tomto díle podcastu.
-
Eva Stroupková vybudovala úspěšný obchod „Pro malé dobrodruhy“ a stala se uznávanou odbornicí na outdoorové vybavení. Uvnitř ale cítila, že přišel čas, aby opět vyrazila do hor. Utřídit si myšlenky, vyčistit hlavu a hlavně zkusit znovu najít vytoužený klid. A tak vyrazila do Nepálu. Jak náročné bylo zvládnout trek nazvaný „Tři sedla“? Kdy si sáhla na dno a kdy zažila euforii? Podpořila Evu v jejím nápadu odjet k himalájským vrcholům její rodina? A s jakým poznáním se vrátila zpátky do Česka? O tom všem uslyšíte Evu Stroupkovou vyprávět v tomto dílu podcastu Pro malé dobrodruhy.
- Se mer
