Episodes
-
Jen málokdy pojme tento svět tak široce rozkročeného člověka v nejasných konturách, jako je tomu v případě portugalského básníka Fernanda Pessoy. Nebo spíše lidské bytosti mnoha nejednoznačných tváří, jejichž rysy spojuje jenom absolutní výraz univerza. Ne náhodou mu proto osud vtiskl do vínku tak příznačně neurčité jméno: „Pessoa — Osoba“.
Článek z Historie z čísla 6/2026 si teď můžete i poslechnout.
Zvukově připravila Markéta Macháčková.
-
Prozaička a pozastavená básnířka a kritička Olga Stehlíková ví, že pod hladinou neprší. Jako bohyně moře a řek Téthys, doprovázena družinou brokátových kaprů, je mocna jedním slovem vyvolat déšť i bouři. Jen díky ní některé hvězdy neklesnou pod obzor. Ve volných chvílích vytváří barevně a významově hýřivé knižní záhony, v altánku lásky zažívá rozkoš z textu a v dobré víře plíživě devastuje lacinou ironií a sarkasmem literární vkus našich dětí a mládeže. Skleníky veškerých zahrad se samy otevírají před jejím majestátem. I ten v botanické zahradě v pražských Malešicích.
-
Missing episodes?
-
Na první pohled je to kniha o psovi. Vypravěčka románu Aleny Machoninové Co myslíš, co vidí a její muž totiž přijmou toulavé štěně z ulice. Jenže pes novou situaci rozhodně nevnímá stejně, a tak se jejich společné soužití mění v zápas o porozumění a možná i o život. V pozadí navíc probíhá válka, která zasahuje do života všech postav a umocňuje všudypřítomný pocit nejistoty. Rusistka a spisovatelka Alena Machoninová ve svém novém románu tedy nevypráví jen o vztahu člověka a zvířete, ale především o možnostech empatie, o schopnosti vidět svět očima druhého.
O tom, jak vidí a rozumí její knize, diskutují Blanka Činátlová, Olga Pavlova a Josef Chuchma. -
Obrátit zbraň proti sobě: Opakování a jedinečnost v umění
Co bylo původně převzaté, stává se opakováním nápřahem k jedinečnému, píše filosofka Catherine Malabou o známé analýze zvyku. Opakování může být symptomem umrtvující zvyklosti, ale i způsobem objevování nového. Zvlášť to platí v umění. Na druhou stranu: současná umění čelí formám opakování, které mohou mít i ničivé účinky. Kolik reprodukce snese autenticita? Kolik inscenací klasická hra a kolik reprodukcí původní obraz? Kdy se sériový produkt stává jedinečným? A co přinášejí návraty uměleckých směrů? Pozvání do debaty při příležitosti křtu 2. loňského čísla odborného časopisu Divadelní revue přijala kunsthistorička Milena Bartlová a také Otto Drexler a Michal Denci, divadelní historici a teoretici, kteří mimo jiné přispěli svými texty do zmíněného divadelního periodika.
Výběr z diskutované literatury:
Marek Kettner: Původ je cíl. Moderní pojetí původnosti v Benjaminově Původu německé truchlohry (Karolinum, 2026)
Joanna Zylinska: AI umění. Strojové vize a pokřivené sny (Vysoká škola uměleckoprůmyslová, 2026)
ed. Josefína Formanová: Divadelní revue, tematické číslo: Opakování a jedinečnost v umění (Institut umění – Divadelní ústav / Národní institut pro kulturu, 2025)
Vojtěch Kolman: Co je dialektika? (Argo, 2023)
Federico García Lorca: Skřítkovská praxe a teorie v knize Eseje. Sedm přednášek a jedna imprese (Městská knihovna v Praze,2020)
Gilles Deleuze – Félix Guattari: Tisíc plošin (Hermann & synové, 2019)
Milena Bartlová: Průvodce studiem dějin středověkého výtvarného umění (Vysoká škola uměleckoprůmyslová, 2018)
Erika Fischer-Lichte: Estetika performativity (Na konári, 2011)
Michel Houellebecq: Mapa a území (Odeon, 2011)
Søren Kierkegaard: Opakování (Vyšehrad, 2006)
Walter Benjamin: Umělecké dílo ve věku své technické reprodukovatelnosti (původně 1935)
-
Slavoj Žižek, jeden z nejvýraznějších a nejpozoruhodnějších filosofů současnosti, patří k těm myslitelům, kteří neúnavně a s přesnými údery komentují současné světové dění. Když jsme ho oslovili s prosbou o překlad jednoho z jeho nedávných esejů o Epsteinovi, přišla odpověď: „Prostě to přeložte a zveřejněte. Na autorská práva se vykašlete. Přikládám některé ze svých posledních textů.“ Dva z těchto textů přímo od slovinského esejisty přinášíme v překladu Sylvy Ficové. Vykašlali jsme se na Epsteina a servírujeme Trumpa. Samozvaného mesiáše, buřiče i krále, čtenáře Lacana.
Esej z květnového čísla si teď můžete i poslechnout. Zvukově připravila Markéta Macháčková.
-
Ukrajinský spisovatel a překladatel Alexej Sevruk už vypil tolik českého piva, že musí být zákonitě Čechem. Na rozdíl od mnohých Čechů však jako bohyně soucitu a milosrdenství Eleos nepolevuje v hmotné a morální pomoci svým válkou těžce zkoušeným ukrajinským krajanům. Při psaní a při běhání vyplavuje serotonin a adrenalin, od sedmnáctého kilometru se ocitá v rauši a splývá s přírodou. Dělá všechno proto, aby na psaní neměl čas, ale když si ho díky své ženě konečně vyšetří, pak mu na román stačí pár týdnů. Disponuje hlubokým vhledem nejenom do slovanských literatur, ale i do včelstev. Včely a děti dostane, kam se mu zachce. Má totiž kouzelnou flétnu, kterou své děti odvádí do říše snů. My s ním sestoupíme do říše paměti a prozkoumáme jednotlivé vrstvy jeho osobní archeologie od pražského Střížkova, přes Prosek až do Libně.
-
Už nejméně tři století platí naše civilizace za kulturu individuality. Jsme vedeni autentickými prožitky a rozhodnutími, ale také trpíme osamělostí. Jak píše ve své nové knize sociolog Pavel Pospěch: jsme kulturou autonomie, kulturou osamělých hrdinů. Významný rakouský sociolog Andreas Reckwitz, jemuž loni vyšel český překlad úspěšné monografie z roku 2017, zase tvrdí, že jako pozdně moderní společnost tvoříme kulturu singularit. Co to znamená? Jsme opravdu osamělými hrdiny, nebo jsme jen osamělí? A jak se mění paradigma individualismu ve světle těchto sociologických perspektiv?
O tom ve 14. Kovárně s politoložkou, publicistkou a projektovou manažerkou v pražské pobočce think-tanku Friedrich-Ebert-Stiftung, Kateřinou Smejkalovou; a také s teoretikem práva a politologem z Centra teoretických studií při Univerzitě Karlově a Akademii věd České republiky, Janem Gérykem.
Výběr z diskutované literatury:
Ève Chiapello a Luc Boltanski: The New Spirit of Capitalism (1999)
Oliver Nachtwey: Gekränkte Freiheit. Aspekte des libertären Autoritarismus (2022)
Timothy Snyder: Svoboda. Pět pilířů pro život v 21. století (česky 2025, Paseka)
Andreas Reckwitz: Společnost singularit. O strukturální proměně modernity (česky 2025, Filosofia)
Pavel Pospěch: Osamělí hrdinové. Jak kultura autonomie rozleptává společnost (2026, Host)
-
Po deseti letech vydává Marek Šindelka nový román s paradoxním názvem Systémy něhy. V jeho středu stojí mladá pianistka Ada Fischerová, která celý život podřizuje touze po dokonalosti — ve hře, ve vztazích, v nárocích, které do ní naprogramoval její zmizelý otec. Ada tak vyrůstá ve světě notových osnov, forem, metronomů, šachových strategií a vzorců, až sama začne připomínat jakýsi automat. Šindelka ale nevypráví jen vztahový román, je to zároveň esej o střetu emocí a přísné logiky, lidskosti a efektivity, o skladatelích a vynálezcích, kteří stejně jako Ada Fischerová podřídili svůj život systémům a algoritmům.
O románu Systémy něhy kverulují Blanka Činátlová, Petr A. Bílek a Kryštof Špidla. -
Román Mary Shelley Frankenstein je kanonický ani ne tak kvůli jazykové vytříbenosti a formálním hrátkám, jako spíše kvůli množství čtení, které skýtá. O tom jednak svědčí desítky adaptací, inspirací i akademických interpretací, ale především skutečnost, že se frankensteinovské monstrum ani po více než dvou stech letech nesmrsklo na zábavnou postavičku. Pořád nám říká cosi o naší současnosti. Cosi nepříjemného.
Článek z dubnové tématu si teď můžete i poslechnout. Zvukově připravila Markéta Macháčková.
-
Spisovatel, filozof a překladatel Ladislav Šerý je sice šeroslepý, iluze ovšem detekuje neomylně, aby je sežehl ohněm své nelítostného sarkasmu. Ve dne přikládá pod kotel pravdy a v noci rukama rozežranýma od mouru jako daimón Kómos nonšalantně pozvedá číši vína na oslavu hýření a radovánek. Postrach státních institucí a úředníků s dikcí Bolka Polívky obsazuje kanceláře s nejkrásnějšími výhledy a pobaveně odhaluje zvrácenosti systému a zákonitosti moci. Píše o tom knihy, za které je nominován na české literární ceny, zatím si ovšem žádnou nepřevzal, aby se nestal obětí mediálního humbuku. Miluje procházky Prahou, zvlášť přes Petřín na Strahov.
-
Titulem své nové knihy S Wittgensteinem v gay sauně odkazuje spisovatel, novinář a esejista Vratislav Maňák na rakouského filosofa a jeho výrok, že o čem nedokážeme mluvit, o tom bychom měli mlčet. Maňák však jeho tezi odmítá hned nadvakrát. Poprvé svou knihou dokazuje, že má smysl se o to pokoušet navzdory. A za druhé dokládá, že o zkušenosti se dá svědčit i jinak — tělesně, smyslově. Proto v šesti esejích zavádí Wittgensteina, a spolu s ním i čtenáře, do termálních vod budapešťských lázní Rudas, vídeňské gay sauny, operního hlediště v Brně, na pražské cruising-spoty, do berlínského klubu Kit Cat. Každé z těchto míst je trhlinou ve společenském normativním řádu, časoprostorovou kapsou, kde gay identita může existovat v plnosti, sebevědomě a bez omluv.
O jeho knize debatují Olga Pavlova, Ondřej Macl a Petr Vizina. -
Loni vyšly dva pozoruhodné překlady na téma dvojnictví a narcismu: Dvojnice od kanadské aktivistky Naomi Klein a Trýzně narcismu od rakouské filosofky Isolde Charim. Obě autorky si kladou otázky po podmínkách společenského podvolení a úspěchu či roli individuálního prožitku ve veřejném prostoru. Jakých forem nabývá narcismus jako ideologie dnešní globální společnosti? Jaké alternativy by nám umožnily vyvázat se z neustálého tlaku na sebeoptimalizaci?
O tom v Kovárně s Annou Durnovou, profesorkou politické sociologie na Univerzitě ve Vídni, a Šimonem Koukalem, doktorandem filosofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a daseinsanalytickým terapeutem v soukromé praxi.
Seznam doporučené literatury
Eva Illouz: Explosive Emotions. How Modern Society Shapes What We Feel (Princeton University Press, 2026)
Hartmut Rosa: Situation und Konstellation. Vom Verschwinden des Spielraums (Suhrkamp, 2026)
Isolde Charimová: Trýzně narcismu. O dobrovolném podřízení (Kalich, 2025)
Naomi Klein: Dvojnice. Cesta do světa za zrcadlem (Alarm, 2025)
Christopher Lasch: Kultura narcismu. Americký život ve věku snižujících se očekávání (Triton, 2016)
Étienne de La Boétie: Rozprava o dobrovolném otroctví (Rybka Publishers, 2011)
Vybrané texty Sigmunda Freuda (i v českém překladu): „Psychologie masy“, „Totem a tabu“, „Nespokojenost v kultuře“, „Zármutek a melancholie“, „Úvod do narcismu“ aj.
Doporučujeme také navštívit výstavu Dvojníci v GHMP, která potrvá už jen do 5. dubna 2026.
-
Tom Stoppard byl Brit, Čech a Žid, chronologicky přesně v tomto pořadí. Především byl však dramatik, který skrze divadlo a literaturu zkoumal možnosti i limity identit a jejich svázanost s nepoddajným, kluzkým jazykem. A ještě z toho dokázal vykouzlit vtip.
Poslechněte si úvodní článek z tématu o Tomu Stoppardovi z březnového čísla. Zvukově připravila Markéta Macháčková.
-
Svatava Antošová se psaním brání krutosti, zvrácenosti, blbosti a dalším stínům nemocného světa. Odmítá si nechat požrat těžce vydobytou svobodu nenasytnými technofeudály a novodobými diktátory. Jako neohrožená a neoblomná Artemis, místo jelenem doprovázená rysem ostrovidem, bez jediné apky a dalších digitálních žroutů pozornosti, na běžkách brázdí krušnohorskou divočinu po staré železniční příhraniční trati a objevené absurdity protíná šípy svého ostrovtipu. Zdolejte s námi na mezinárodní Den žen mezinárodní trasu z Teplic přes Moldavu až do stanice Hermsdorf-Rehefeld.
-
Jáchym Topol vydává nový román Peklo neexistuje. Prý možná poslední napsaný pouze člověkem, jak se při příležitosti vydání knihy - a v obavě z AI - vyjádřil v Deníku N. Podobnými obavami trpí i antihrdina jeho románu, novinář Tomáš. Stárnoucí, trapný boomer plácající se v životě, práci a alkoholu. Do toho právě vrcholí covidová pandemie, Rusko útočí na Ukrajinu a jemu se rozpadá manželství, umírá mu otec, poničil si vztah se svým synem, upadají média, literatura, mizí svět, jak ho Tomáš znal. Z posledních sil se chytá božího lana a studuje legendy barokních světců.
Co ale Topolův román o dnešní době vlastně vypovídá? Je v něčem pronikavý nebo podvratný? Máme ho číst jako sebeironickou grotesku, sarkastický kareval?
Diskutují Marta Ljubková, Blanka Činátlová, Petr A. Bílek.
-
„Člověk se však liší od zvířat tím, že je vrahem,“ napsal filosof Erich Fromm ve své slavné knize Anatomie lidské destruktivity. Kde se bere vina? Jak s ní pracuje trestní právo a jak psychologie? A jaký je vztah mezi vinou a trestem? Těmto otázkám se věnujeme ve 12. díle Kovárny, a to s doktorem Martinem Zielinou, psychologem a bioetikem, působícím na II.Lékařské fakultě UK – Ústavu lékařské etiky a humanitních základů medicíny a na VŠE – Katedře managementu na podnikohospodářské fakultě, který mimo jiné více než 10 let strávil v soukromé ambulanci klinické psychologie; a také s docentem Jakubem Drápalem, expertem na trestní právo, který působí jako pedagog na Katedře ekonomie a empirických právních studií a Katedře trestního práva a je vedoucím výzkumníkem v Centru pro studium trestního systému a kriminality Právnické fakulty UK.
V tomto díle jsme mimo jiné mluvili o některých z těchto titulů. Ostatní doporučujeme.
Marta Kocvrlichová: Vina (Triton, 2006)
Jonathan Haidt: Morálka lidské mysli (Dybbuk, 2013)
Ruth Benedict: Chryzantéma a meč. Vzorce japonské kultury (Malvern, 2013)
Erik H. Erikson: Dětství a společnost (Portál, 2022)
Miroslav Vodrážka: Systémově zneužitá a zneužívající Československá psychiatrie v Soft-sovětském stylu. 1948-1989 (Ústav pro studium totalitních režimů / Muzeum paměti XX. století, 2025)
Jakub Střelec: Od trestu k terapii. Forenzní psychiatrie vpoválečné obnově Evropy (Karolinum, 2026)
-
Devadesát pět let od narození Toni Morrison. Článek z únorového čísla si nyní můžete i poslechnout.
O Toni Morrison už toho jiní napsali spoustu, což s sebou nutně nese řadu přívlastků. Americká spisovatelka a první držitelka Nobelovy ceny afroamerického původu psala „moderní klasiku“, pro někoho byla „básnířkou amerického utrpení a umění přežívat“ a také „literární matkou černošského feminismu“. Problém s podobnými výrazy je především v tíze, kterou nakládají na člověka, k němuž se přimknou. Tím nejzávažnějším musela být role „svědomí amerického národa“.
Zvukově připravila Markéta Macháčková.
-
Pavel Novotný je multimediální Héfaistos, co ukuje ledasco s ledasčím a kdeco s kdečím! Tavicí pistoli s magneťákem i magneťák s taveňákem, ve sklepě celé noci kutí jak jezevec, montuje s vervou nalovené obrazy, zvuky jak žížaly, klikou je vtáčí do zvukostrojů a pak je zkroucené vytáčí ven. Šmejdí po přesně vyšlapaném teritoriu a sbírá kolečka, zmačkané papírky, přátele, sousedy, dalmatiny, lepí je, kreslí je, prořezává, česky i německy přitom si zpívá a vyřvává, slabiky deklamuje, partitury čmárá, třeba o šílenství existence mezi bezbřehou láskou a svobodou ve stísněné garsonce na libereckém Wolkeráku a dobře míněnou tyranií, nebo spíš nemotorně vyjádřenou starostí a něhou v prostorné vilce se zahradou jen kousek pod ní. Všechno to důkladně prošmejděte s námi! Klidně i zrychleně, máte to povolené…
-
„Všechno bude tak, jak je to teď, jen trochu jiné.“ Tak si židovští Chasidé představovali nový svět po apokalypse. Americký básník a prozaik Ben Lerner tuhle citaci vybral jako motto svého románu 22:04. Výstižně totiž pojmenovává životní situaci, kterou ve své próze prozkoumává - drobné životní zlomy a narušení našich jistot, které přepisují náš vlastní příběh, to jak sami sebe vnímáme. Okamžikem takového zhrocení může být apokalyptická bouře Irene, která se v úvodu románu žene na obyvatele New Yorku nebo srdeční vada, kterou lékaři diagnostikují vypravěči. Nebo to může být prosba jeho kamarádky, která ho požádá, aby jí daroval své sperma a stal se tak otcem. Dokáže ale Ben Lerner tyto okamžiky skutečně naléhavě, existenciálně zprostředkovat? Není jeho próza spíš intelektuálským komentářem nebo odtažitým konceptem? A vadí to? Diskutují amerikanistka Hana Ulmanová, spisovatel a básník Markek Torčík a literární kritik a redaktor nakladatelství Paradox Kryštof Eder.
-
Švýcarský filosof Denis De Rougemont píše v přelomové knize Láska a Západ: mýtus vášně a evropská kultura o vášni či touze kromě jiného jako o hladu po překážkách, jež brání v jeho uspokojení. Pokud dnes stále méně překážek brání tomu, abychom naplňovali naše touhy, znamená to, že o touhy přicházíme? A je to vůbec pravda? Jestliže touha předpokládá, že ještě nejsme celí, máme vůbec toužit po naplnění? Současná filosofka Federica Gregoratto v knize Love Troubles: A philosophy of Eros zase reflektuje vliv MeeToo hnutí na podobu současných tužeb: na jednu stranu máme více odvahy říct ne neuspokojivým vztahům, na druhou stranu jsme stále osamělejší – v práci, doma, v politickém zastoupení, v posteli.
Historické modely milostných vztahů nepasují na naše emancipované životy, všemu vládne tekutost tužeb. Jak emancipace našich tužeb tvaruje vztahy lásky? Nejsme dnes se vším příliš rychle hotovi?
Pozvání do podcastu přijali: Benedikt Mohelník, katolický kněz, dominikán a teolog a také člen redakční rady revue Salve a ředitel platformy Dominikánská 8, kde jsme s jeho laskavým dovolením natáčeli tento díl Kovárny; a také Tomáš Kufa, klinický psycholog a psychoanalytický terapeut, působící na Sexuologickém ústavu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a v Ambulanci psychiatrie a klinické psychologie Interse; a kromě jiného i přispěvatel na platformě Psychoanalýza dnes.
Literární podklady:
Denis de Rougemont, Láska a Západ: mýtus vášně a evropská kultura (Praha: Malvern,2025).
Federica Gregoratto, Love Troubles: A philosophy of Eros (New York: Columbia UniversityPress, 2025).
Oliver Davis & Tim Dean, Hatred of sex. (The University of Nebraska Press, 2022).
Doporučujeme také recenzi nejen této knihy od našeho hosta Tomáše Kufy na webu Psychoanalýzy dnes a rozhovor s autory knihy na New Books Network.
Štěpán Smolen, Sehnsucht: Úvod k romantické touze (Praha: Herrmann & Synové, 2025).
Wendy Brown, Nihilistic Times: Thinking with Max Weber (Cambridge [Massachusetts] –London: Harvard University Press, 2023).
- Show more
