Episodes
-
Po letech strávených mezi Paříží, Londýnem a Buenos Aires zavítala do Prahy. Natočila na dvacet velmi ceněných snímků a je autorkou žánru cinéma verité. I když sama říká, že ji zajímají hlavně lidi, vytvořila také portréty měst jako Mexico City, Avignon nebo Havana. „Ten trik je v tom, že většinou najdete, když moc nehledáte. Když se vám objeví něco absolutně jiného, co jste neměli v hlavě, a cítíte, že to má sílu, tak za tím jdete,“ popisuje ve Vizitce.
-
Jedu z knižního festivalu v Mariánských lázních a přesedám v Plzni. Jsem trochu nervózní, protože už v Plzni je jasné, že se na trati něco děje. Zpoždění naskakuje po kapkách, ale stabilně, takže do rychlíku Bavaria nasedám o půl hodiny později, než bych měla.
-
Missing episodes?
-
Saša Michailidis se ptá filmového kritika a publicisty Ondřeje Pavlíka a dramaturga Dnů evropského filmu Šimona Šafránka. Velká nádhera, Mládí, Božský, Milost… Filmy Paola Sorrentina, které spojují výrazný vizuální styl s osobitým vyprávěním, letos připomněly Dny evropského filmu. Doprovodný program nabídl i lekci jeho dvorního střihače. Jak právě střih formuje rytmus, atmosféru i způsob vyprávění snímků italského režiséra? Repríza z 16. 4. 2026.
-
Do Divadla Spejbla a Hurvínka, kde je ředitelkou, chodila už jako malá. Pracovali tu totiž její rodiče Helena Štáchová a Miloš Kirschner. Letos zkraje května oslavila postavička Hurvínka sto let. I když se dnes považuje za dětskou loutku, zrodila se původně z kabaretního umění pro dospělé publikum. Taťulda Spejbl je jen o šest let starší a i když má divadlo několik desítek Spejblů a Hurvínků, stále jsou z lipového dřeva. Repríza z 26. května. 2026.
-
Bezprecedentní vlna veder mě smetla do otupělých mrákot, během kterých se nedalo dělat nic jiného, než pít vodu s ledem a číst. Vrátila jsem se tak k objemné knize od Naomi Klein s názvem Dvojnice, která mě svými texty a intepretací současného světa smetla do mrákot ještě hlubších.
-
Saša Michailidis se ptá Šárky Jelínek Gmiterkové z Ústavu filmu a audiovizuální kultury FF MUNI a Tomáše Hubáčka z Národního filmového archivu. Hrála ve filmech jako Páni mají radši blondýnky, Slaměný vdovec, Někdo to rád horké nebo Mustangové. Připomínáme si sto let od narození Marilyn Monroe. Repríza z 1. 6. 2026.
-
Psycholožka a bývalá disidentka se zamýšlí nad tím, co ji v současné společnosti znepokojuje, v čem vnímá mladé lidi jako naději, i nad tím, že změna je vždycky šance. Repríza z 13. dubna 2022.
-
Mám ráda britské filmy a seriály. Detailně zobrazují konkrétní prostředí, které do značné míry určuje, jak se v něm lidé chovají a dělá příběh uvěřitelným a svébytným. Britové si nepotrpí na abstrakci, nedefinovatelné tajemno nebo sáhodlouhé – nedej bože filosofické – rozpravy.
-
Spiritualita a náboženství v dialogu. O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.
-
S Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.
-
Lída je mladičká pražská dívka, která miluje život a všechno kolem. Vyrůstá jen s otcem, který náhle zjišťuje, že ta, co byla ještě včera dítětem, už stojí na křehké hranici mezi dětstvím a dospělostí. Zařídil jí vytouženou práci. Brzy nastoupí na brigádu jako prodavačka drobného občerstvení. Na prahu dospělosti je záhy vystavena nástrahám dospělého světa.
-
Výběrové řízení na nového ředitele Národní galerie Praha se má opakovat. Ministr kultury k tomu minulý týden uvedl, že chce najít osobnost, která má mít silnou mezinárodní vizi. Saša Michailidis se ptá výtvarného publicisty a spolupracovníka Vltavy Matěje Forejta a vedoucího kulturní rubriky časopisu Respekt a výtvarného publicisty Jana H. Vitvara.
-
Během posledních veder byla Paříž vyčerpaná. Lidé s kruhy pod očima, bledí, spoří na slovo, nějak přežívající, předstírající, že život jde dál. Tiše oddychující ve stínu.
-
Saša Michailidis se ptá historičky a teoretičky architektury Radomíry Sedlákové a historičky umění Mileny Bartlové. Národní galerie Praha, která už 230 let spravuje největší uměleckou sbírku na našem území, má své expozice v adaptovaných historických budovách. Sbírky jsou rozmístěny do několika paláců, kláštera nebo taky jízdárny. Repríza z 23. 4. 2026.
-
Nevím, čím se v posledních červnových dnech bavíte vy, ale já šiju kovbojské kalhoty. Hnědé, jakoby z kůže, na bocích s třásněmi a samozřejmě s opaskem, za který jdou kolty zavěsit proklatě nízko. Asi jsem blázen. Nebo prostě matka.
-
Výběrové řízení na nového ředitele Národní galerie Praha se má opakovat. Ministr kultury Oto Klempíř za Motoristy chce najít osobnost, která bude mít silnou mezinárodní vizi. Změnit by se měla i výběrová komise. Jak manažersky řídit a uřídit tak velkou státní příspěvkovou organizaci? Saša Michailidis se ptá bývalého ředitele Národní galerie Praha a historika umění Jiřího Fajta a bývalé ředitelky Slovenské národní galerie, historičky umění a kurátorky Alexandry Kusé.
-
Mám ráda výhledy. Vyrostla jsem sice v prvním patře, ale ze svého pokoje jsem viděla až na vzdálený obzor za údolím Vltavy. Poté co jsem se odstěhovala do staré Prahy, z jedné strany koukám sousedům do oken a z druhé zrovna tak, jen přes nevelký dvůr. Výhled mi chybí.
-
Ministerstvo kultury minulý týden zrušilo výběrové řízení na generálního ředitele Národní galerie Praha. Bude se opakovat a ministr kultury Oto Klempíř za Motoristy chce najít osobnost, která bude mít silnou mezinárodní vizi. Změnit by se měla i výběrová komise. Co vše přispělo ke konci předchozí šéfky Alicje Klast? Jak posunout Národní galerii mezi přední evropské kulturní instituce?
-
Na svoje herce nedá dopustit. Nejvíc času zabere skládat jejich kalendáře. Herectví je podle ní náročná profese plná celoživotních nejistot, a tak je ráda, že herecké školy už nabízí i vzdělání v praktických věcech. Sama hercům pomáhá například se smlouvami nebo se sebepropagací. Kde se u nás bere přebytek herců? A jak se pozná ten dobrý? Ptá se Ondřej Cihlář. Repríza z 28. ledna 2025.
- Show more
