Episódios
-
Hostem podcastu Echo Pavla Štrunce byl Jakub Landovský, ředitel Aspen Institute Central Europe, bývalý velvyslanec ČR při Severoatlantické alianci a politolog IPS FSV UK. Mluvilo se hlavně o zvolení Donalda Trumpa a o tom, jaký vliv to bude mít na změny ve světě. „Jak vypadá svět bez silného amerického vedení vidíme teď kolem sebe, „Nepředvídatelnost Donalda Trumpa fungovala jako stabilizující element. Doba jeho působení v Bílém domě byla obdobím, kdy si Rusko nedovolilo přímou otevřenou válku na Ukrajině,“ říká Landovský a dodává, že nyní bude snaha deeskalovat napětí.
I proto Rusko posiluje ofenzivu a Ukrajina za poslední týdny ztratila území, které dobývala poslední rok. Západní země dávají podle Landovského na pomoc Ukrajině mnohem méně, než by měly a mohly.
Podle Landovského Trumpova nejednoznačnost měla dopad i na Severokorejský režim: „Kim Čong-un skutečně nevěděl, co druhý den očekávat. Tyto protichůdné signály paralizovaly jeho myšlení.
“Významnou roli podle něj hraje i Čína: „Čína je možná jediná země, která může skutečně zkrotit ruské agresivní choutky. Podporuje Rusko technologicky, ale brání eskalaci do jaderné roviny.“
„V Americe jsem byl v době voleb, Amerika hledá balanc, ale nikdo nezpochybňuje výsledek republikánů, teď mají dva roky volnou ruku na to, jak upraví americkou společnost,“ říká Landovský.
Obyčejní Američané se cítí zapomenují, hnutí MAGA je reakcí na situaci v USA. V Moskvě, Teheránu a dalších zemích čekali, že v USA bude po volbách chaos, takže zvolení Trumpa prý rozhodně neslaví.
„Petr Pavel je pro mě silný lídr, stojím za ním a vím, že ve strukturách NATO je braný jako první třída,“ komentuje Landovský sporný výrok prezidenta o tom, že Donald Trump je odpudivá bytost.
-
Demokraté komunistům před únorem 1948 pomáhali svým schvalováním porušování principů právního státu
Komunisté plánovali po osvobození v roce 1945 dvě revoluce: nejdříve nacionálně- socialistickou a potom komunistickou. Demokratičtí politici komunistům ovšem při těchto revolucích dost pomáhali. Zejména se jim vymstilo nedodržování principů právního státu, jak pokud jde o retribuci, tak vyhánění Němců, nebo ostudný zákon č. 115 z roku 1946, který vyvinil pachatele všech brutálních poválečných excesů, až po znárodnění dekretem prezidenta republiky.
O tom, že jsme po skončení války již nebyli suverénním, státem svědčí i odvolání naší účasti na pařížské konferenci o Marshallově plánu. Vláda původně účast na pařížské konferenci schválila. Když Gottwald na návštěvě Moskvy zjistil, že si to Sověti nepřejí, volal okamžitě Benešovi do Prahy. A Beneš oznámil vládě, „že o postoji Moskvy nelze diskutovat.“ Účast na pařížské konferenci byla vzápětí odvolána.
Je otázkou, zda si demokraté vůbec uvědomovali vážnost situace. Například od léta 1947 kolovaly již v Praze zprávy, že komunisté připravují puč. Když se vyslanec Josef Korbel – otec Madeleine Albrightové - v Praze v létě 1947 prezidenta Beneše ptal, zda se nebojí puče, odpověděl Beneš, že „..si to komunisté nedovolí, protože vědí, že mám v národě autoritu.“
Nakonec o tom, jak chabě byla únorová protiakce demokratických ministrů připravena, svědčí i to, že se na demisi domlouvali teprve v jejím průběhu. Část sociálních demokratů se připojila až později a Jan Masaryk nakonec vůbec. Více o přípravách komunistického puče a průběhu února 1948 v dalším díle podcastu Minulost není historie.
-
Estão a faltar episódios?
-
Tržby společnosti Footshop za tři čtvrtletí dosáhly miliardy korun a EBITDA 85 milionů korun. „Makali jsme na tom, je to práce celého týmu. Mnoho skvělých věcí se děje, získáváme nové značky, které jsou exkluzivní a velmi restriktivní v distribuci,“ říká zakladatel a CEO Footshopu Peter Hajduček.
Získat takovou značku trvá prý často roky a někdy je třeba letět i do Tokia, nebo Paříže.
Vánoční sezona je pro jejich byznys důležitá, ale ne klíčová, společnost cílí na online byznys a rozvoj v regionu střední a východní Evropy.
Nyní plánují otevření kamenné prodejny ve Varšavě, další obchody fungují v Praze, na Slovensku, v Maďarsku a Rumunsku. „Pro hodně značek jsme jediný a exkluzivní partner v regionu, vědí, že dbáme na kvalitu, umíme sledovat trendy, záleží nám na prezentaci na sociálních sítích a věří nám.“ Jednou z novinek letošního roku je výraznější zaměření na vlastní produkty a spolupráce.
Footshop například vytvořil limitovanou kolekci tenisek ve spolupráci s Adidas, která byla inspirována modrotiskem – technologií barvení látek chráněnou UNESCO. "Byl to velký úspěch a podařilo se nám to propojit dokonce i s LEGO stavebnicí," říká Hajduček.
Přestože online tržby dominují, kamenné obchody hrají ve Footshopu důležitou roli. "Naše obchody musejí být profitabilní, jinak je zavřeme. Například obchod v centru Prahy si můžeme dovolit díky vysoké návštěvnosti a turismu, i když nájem se blíží milionu korun měsíčně," vysvětluje Hajduček. V Praze letos ještě plánují otevřít nový koncept Queens v centru Prahy.
Footshop klade důraz na propojení se svou komunitou. Organizuje akce, jako jsou tematické eventy nebo kampaně, které přitahují mladší generaci, ale i starší zákazníky. "Letos jsme poprvé spustili vánoční kampaň s Tomášem Hanákem, abychom ukázali, že Footshop má co nabídnout nejen mladým, ale i širší skupině zákazníků," dodává Hajduček.
-
Jeden z nejvýraznějších filozofů druhé poloviny dvacátého století, vzdělaný v analytické tradici, vyzývá v knize Mysl a vesmír z roku 2012 k přehodnocení našich převládajících materialistických úvah o vzniku vesmíru. Podtitul knihy je ostatně výmluvný: Proč je materialistické neodarwinistické pojetí přírody téměř jistě chybné. Nagel se ve svých úvahách nebojí opřít o „zdravý rozum“ a tvrdí, že vesmíru od počátku vládne rozum, v přírodě samé existuje cosi jako duchovní, dokonce morální substrát.
To leckoho vyděsilo. O Nagelovi se začalo psát jako o reakcionáři legitimizují pomatence, kteří bojují proti výuce evoluční teorie na školách. Sám Nagel je přitom ateista – přesto říká, že těmto pomatencům děkuje. Po celou dobu se díky nim drží v povědomí, že fyzikální teorie doplněné o evoluční biologii nemohou podat vyčerpávající obraz vzniku a vývoje kosmu. I vědec, právě on, musí předpokládat, že základem světa není hmota, ale rozumný řád. V opačném případě by nedávalo smysl chtít vesmíru porozumět, najít pro jednotlivé fenomény vysvětlení, hledat třeba v přírodě chemické vzorce.
Jestli je to reakcionářské? Tím lépe, odpovídá Nagel. Existuje i vyloženě zdravá verze reakcionářství a ve svém díle se k němu hlásí. V žádném případě však neusiluje o zavržení přírodní vědy, ale spíše o její korekci a rozšíření. Přitom nám prý může pomoct Platón i Hegel. Oba tvrdí, že rozum má prsty v samém vývoji universa, že se snad univerzum skrze mysl probouzí k vlastnímu vědomí.
Zní to spekulativně – a ani před tímto reakcionářstvím Nagel necouvne. Svou metafyzikou přírody se ostatně ocitá v blízkosti významného současného filozofického proudu, tzv. nového realismu. Ten opouští novověké schéma, dle kterého je člověk uvězněn ve své hlavě či v „nitru“, zatímco ve světě bloudí jako ve tmě. Spíše jsme součástí řádu, který rozpoznáváme sami v sobě. A protože rozum není druhotný vůči přírodě, ale tvoří její součást, určuje Nagel nově i vztah přírodních a tzv. humanitních věd. Ty první nenahrazují ty druhé. Má-li Nagel pravdu, jsou filozofie i umění stejně legitimními přístupy k realitě jako přírodověda.
Kapitoly
I. Filozofové a jejich zvířata [počátek až 20:43]
II. Thomas Nagel, „americký existencialista“ [20:43 až 32:05]
III. Co je analytická filozofie? [32:05 až 42:00]
IV. Proč věřit rozumu, pakliže vycházíme z evoluční teorie? [42:00 až 56:15]
V. Kultura je součástí přírody. [56:15 až konec]
Bibliografie
Thomas Nagel, Mysl a vesmír, přel. Roman Tadič, Praha: Dauphin, 2024.
Thomas Nagel, The View from Nowhere, Oxford – New York: Oxford University Press, 1986.
Thomas Nagel, Theresienstadt, in: Analytic Philosophy and Human Life, Oxford: Oxford University Press, 2023, str. 46–60.
Thomas Nagel, What is it like to be a bat, in: The Philosophical Review, 83, 4/ 1974, str. 435–450.
Thomas Nagel, What Does It All Mean?: A Very Short Introduction to Philosophy, Oxford: Oxford University Press, 1987.
-
Češi začínají platit za Síkelovy chyby. Spoléhat na dovoz elektřiny z Německa je sebevražda
Ekonomická redaktorka Markéta Malá varuje, že závislost na dovozu energie přináší vysoká rizika a může Česko vystavit nečekaným výkyvům cen a dostupnosti elektřiny. V novém Hrotcastu také připomíná dva roky starý výrok tehdejšího ministra průmyslu Jozefa Síkely, který zavání naivitou.
Provozovatel energetické soustavy ČEPS vydal minulý týden se zpožděním zprávu o zdrojové přiměřenosti do roku 2040. Ta je zásadní pro budoucnost Česka a týká se každého z nás. „Znamená to, jaký mix zdrojů naše země má a jak by měl vypadat. Počítá se tam s dovozem. Z čistého výrobce bude Česko dovozcem energií, ale od koho a za kolik to bude, není jasné,“ popisuje ekonomická redaktorka Echo24 Markéta Malá.„Navíc tam chybí data za Německo, což je důležité vzhledem k budování plynových elektráren na našem území. Německo by mělo být napřed a chceme sledovat ten proces,“ upozorňuje v novém Hrotcastu.Podle zprávy ČEPS ale nehrozí, že by do budoucna nemělo Česko energie. Úřad si je jistý, že bude vždycky „kde brát“. Své zraky upíná k právě k sousední zemi. Jenže minulý týden nastalo něco, co by mělo optimismus brzdit. Něco, k čemuž bude docházet asi často a není to nic zase tak překvapivého: změna počasí. Minulý týden v Německu nefoukalo, nesvítilo sluníčko. „Došlo u nich k tomu, že cena elektřiny na krátkodobém trhu vylétla nad 800 eur za megawatthodinu, což byl zatím letos rekord, protože zkrátka nejely větrné a solární elektrárny. Takže se musely rychle nahodit záložní flexibilní zdroje,“ popisuje Malá.Tím vystřelily nahoru emise, u našich západních sousedů dokonce pálili ty nejšpinavější zdroje včetně mazutu. Ale hlavně muselo Německo skokově navýšit dovoz elektřiny. Ve středu 6. listopadu se tak Česko stalo jejím čtvrtým největším vývozcem. Ovšem podle ČEPS bude Česko do pár let – s tím, jak bude postupně vypínat uhelné zdroje energie – elektřinu dovážet. Neví se, odkud to bude a za kolik. Podle Markéty Malé ČEPS počítá s tím, že budeme věřit Němcům a Francouzům, že nám energie vždycky dodají. Jenže i to má své „ale“.„V zelených plánech se počítá s tím, že se bude vyrábět zelený vodík a to znamená, že elektřinu, která by mohla být přebytková z výroby v Německu nebo ve Francii, mohou oni spotřebovat pro svůj průmysl. Tudíž pro nás nebude,“ varuje ekonomická novinářka.V souvislosti s evropskou důvěrou je třeba vybavit si dva roky starý výrok tehdejšího ministra průmyslu Josefa Síkely, který po jednání s německým ministrem prohlásil, že pokud by české domácnosti neměly plyn, Německo zastaví část svého průmyslu „a my pak od nich dostaneme tu potřebnou část plynu“.Právě s Josefem Síkelou souvisí zpráva, že energetický regulátor vydal nový cenový návrh, kolik by se v příštím roce mělo platit za regulovanou složku u plynu. Konkrétní čísla budou jasná během listopadu. Ale už teď je jasné, že poplatek za tranzit plynu se kvůli tomu, abychom mohli dotovat fungování NET4GAS, protože ten má obrovský pokles tržeb, zvýší.„Koupili jsme zadlužené plynovody, už jimi neteče ruský plyn, který přes nás tekl do Německa, tak se to nyní bude muset nějak zafinancovat. Odpověď vlády na to je, že dodavatelé naopak snižují ceny,“ říká redaktorka Echo24. „Navíc v příštím roce má být splatná část dluhopisů NET4GAS, což jsou jednotky miliard, zatím není jasné, kde se na to vezme,“ upozorňuje Markéta Malá. Jaká je energetická budoucnost Česka? Budeme opravdu čím dál závislejší na jiných, nebo můžeme tenhle stav ještě zvrátit? Poslechněte si Hrotcast. -
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czJe Trump nový Hitler? Nebo je to jen masírka demokratické propagandy? Tomáš Halík má silný názor. Co se ví o chystané americké administrativě a jak může pomoct Evropě. Proč bude nový šéf CIA důležitější než někteří ministři. A co bude v Česku. Na Echo Poradě diskutují Markéta Malá, Daniel Kaiser, Jiří Peňás, Ondřej Šmigol a Dalibor Balšínek.X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Už týden se nemluví a nediskutuje skoro o ničem jiném, než je druhé zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem, a o tom, co tato skutečnost může světu přinést. Samozřejmě na to jde pohlížet z různých stran. Nová epizoda podcastu Hej, Slované se zaobírá tím, jak staronové americké vedení vnímají klíčové slovanské země: pohled západních Slovanů přibližuje politolog a diplomat Maciej Ruczaj, pohled Slovanů východních ukrajinista Petr Kalina a pohled jižních Slovanů Jakub Novosad – jenž se pro tento díl posunul z pozice moderátora do role jednoho z hostů. Jak vnímá Trumpa Polsko? Jak Ukrajina? Jak Srbsko, Chorvatsko a Bosna? Jaké může mít volba konsekvence v EU, na Kosovu, v Bělehradu, v Republice srbské? Dozvíte se řadu analýz a paradoxů – přesně jak to slovanská Evropa umí.
Maciej Ruczaj připomíná, že americké volby byly v Polsku samozřejmě nesmírně sledované i že aktuální polská vláda je z druhého tábora, než bude administrativa Donalda Trumpa. Dodává ale, že každá polská vláda dobře ví, že se musí domluvit s kteroukoli americkou vládou, jelikož Amerika je v tuto chvíli stále ještě jediný pořádný, respektive reálný garant bezpečnosti ve střední a východní Evropě (či v Evropě vůbec). Netušíme sice, jaké bude druhé volební období Donalda Trumpa, ale pokud by bylo jako to první, platí, že od dob Billa Clintona, který země střední Evropy přijímal do NATO, nebyl pro střední Evropu žádný jiný lepší americký prezident.
Petr Kalina přiznává, že podle dosavadních ukrajinských ohlasů na volbu není jasné, jak Ukrajinci na volbu Donalda Trumpa hledí: zda s nadějí, či s obavou. Obavy prý ale asi mírně převládají. Veřejnost, a to i odborná, se dohaduje o tom, zda Donald Trump bude chtít zamrzlý konflikt, příměří a demilitarizovanou zónu, nebo zda bude chtít postoupit nějaká území Rusku. Zásadní ovšem bude to, o čem se doposud hovoří paradoxně málo, a to i na samotné Ukrajině, a sice co bude se sankcemi. Bude v tomto směru vyvíjet Vladimir Putin na Trumpa nátlak, aby sankce byly zrušeny? Získá tak Rusko čas a prostor na to se dostatečně vyzbrojit a podniknout nový, silnější útok?
Jakub Novosad vykresluje paradoxy balkánského poměru k Donaldu Trumpovi. Srbsko jakožto „spojenec Ruska“ na Balkáně zvolení Trumpa kvituje. Současně platí, že Trumpova první administrativa výrazně pomohla řešit kosovký problém, takže Kosovo už je dnes vlastně skoro vyřešená záležitost. Z Trumpova vítězství se obecně vzato radují nacionalističtí politici, kteří budou bedlivě sledovat, jak si Trump povede – a to zejména v Bosně, jejíž část Republika srbská by se ráda od země odtrhla a připojila k Srbsku (které však o to dvakrát nestojí). Hrozí tedy nový válečný
konflikt na Balkáně? A jakou roli v jeho případném utlumení hrají Trumpovy developerské projekty v Albánii, v Srbsku, ba dokonce v samotném Bělehradě, kde prý chce Trump stavět luxusní hotely?
V epizodě se dále řeší, jaké je postavení střední a východní Evropy v NATO, proč slovanské země jsou mezi sebou tak často v nějakém konfliktu a proč se tak často v této části Evropy mění hranice, jak to souvisí s rozpadem Sovětského svazu a vůbec organizováním společnosti shora, zda je západní Evropa skutečně tak klidná, jak se nám jeví, zda je pro nás západní Evropa spolehlivý spojenec nebo zda po dvaceti letech členství v EU už dávno nemáme nárok na to formulovat svou vlastní evropskou politiku. Anebo zda je tak přehnaný a nesrozumitelný americký požadavek, aby se Evropa bezpečnostně o sebe začala starat taky trochu sama a nespoléhala donekonečna na přítomnost americké ochrany.
Aneb konečně podcast, který vám přiblíží, že v tom nejsme sami a že Slované skutečně mají mnohé společného.
-
Slibovaná ekonomická politika Donalda Trumpa se dá zjednodušit na dva body. Zaprvé snížit daně co nejvíc, v podcastu Joea Rogana dokonce navrhl nulovou daň z příjmu. Zadruhé uvalit plošná cla na veškerý dovoz do USA. Hlavně druhého bodu a možných obchodních válek, které by to vyvolalo, se děsí ekonomové. O hospodářských dopadech amerických voleb v Salonu Echa debatovali tři z nich, Petr Sklenář z J&T Banky, Lukáš Kovanda z Trinity Bank a Petr Bartoň z investiční skupiny Natland.
-
"Výrok prezidenta Pavla, kdy označil Trumpa za odpudivou lidskou bytost, nemá podle mě velkou důležitost. V diplomacii se obvykle taková slova nevnímají jako určující, důležitější jsou strategické vztahy, které sahají mnohem hlouběji," říká Michael Žantovský, poradce prezidenta pro zahraniční politiku a bývalý velvyslanec ve Spojených státech o budoucích vztazích Česka a USA. Česká diplomacie by podle Žantovského měla využít Trumpovy česko-americké vazby, jako je například fakt, že Trumpovy děti mají částečné české kořeny.
Podle Žantovského může být Trumpova nevyzpytatelnost v některých případech výhodou, zejména ve vysoce konfliktních situacích. Nicméně, stabilita mezinárodního řádu vyžaduje předvídatelnost, což Trumpův styl může narušit. "Ten mezinárodní řád je založený na stabilitě a na nějakém systému dohod. Pokud se ta předvídatelnost vytrácí, celý systém se rozvolňuje," tvrdí Žantovský.
"Pokud by se Spojené státy rozhodly vydat izolacionistickou cestou, přestaly podporovat Ukrajinu nebo NATO, Evropa by se ocitla ve velmi ohrožené bezpečnostní situaci. To je něco, co by nás mělo znepokojovat," říká Žantovský a dodává, že Trump často deklaruje, že by konflikt dokázal ukončit rychle, třeba i během 24 hodin, což označuje spíše za rétorický tah. Žantovský vysvětluje, že Trump pravděpodobně usiluje o stabilizaci situace a zastavení vojenského konfliktu, ale připomíná, že k tomu je zapotřebí spolupráce všech stran.
Žantovský také upozornil, že jednat o ukončení války není jednoduché, protože „vždy jsou zapotřebí dvě nebo tři strany“ a není jasné, jak by na vyjednávání reagovala Moskva, zejména vzhledem k rozporuplným signálům z Ruska. Navíc připomněl, že ukrajinská strana není připravena činit zásadní územní či politické ústupky.
Podle Žantovského Trumpovi zajistil výhru především jeho důraz na ekonomiku a otázku migrace. Žantovský zdůraznil, že Trump měl lépe nastavené priority kampaně, přičemž ekonomická témata a migrace oslovují velkou část amerických voličů.
Současně se dokázal vyhnout přímému střetu v otázce reprodukční svobody žen, což pomohlo neutralizovat útoky na toto téma a zachovat si podporu i mezi tradičními voliči demokratů včetně žen a menšin.
-
Komunisté se nedostali k moci až v únoru 1948, postupná sovětizace Československa začala již během II. světové války. Sovětský svaz uznal 18. července 1941 Benešovu vládu. Uznání zahrnovalo i uznání právní kontinuity vlády, Benešova prezidentství - o které velice stál - a hranic předmnichovské republiky. Nic z toho Francie ani Anglie nebyly ochotné v takové míře Benešovi přiznat. Podle výroku jednoho jeho spolupracovníka si tím Sověti Beneše koupili a od té doby ho šikovně a účelově využívali. Exilový historik Josef Kalvoda tvrdí, že byl Beneš jediným středoevropským státníkem, který na mezinárodní scéně v době II. světové války podporoval veřejně i neveřejně sovětské zájmy. „Beneš disponoval cennými informacemi o situaci v Německu a ve střední Evropě a o tyto informace se s námi ochotně dělil,“ píše ve svých pamětech tehdejší sovětský vyslanec ve Velké Británii Ivan Majský.Zásadní zlom nastal v roce 1943, když Beneš uzavřel v roce 1943 přes výslovný odpor spojenců Československo-sovětskou spojeneckou smlouvu. Původně měl smlouvu po osvobození ratifikovat parlament a smlouva měla platit 5 let a obnovovat se. Beneš ji ale v Moskvě ratifikoval sám a souhlasil se změnou platnosti na 20 let. O tom, jak demokratičtí politici umetli komunistům cestu k moci, se více dozvíte v dalším díle podcastu „Minulost není historie“.Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czX: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Echo Salon Jakuba Peřiny o budoucnosti levice. Krizi levice sledujeme prý nejen v Česku. Je to dáno tím, že sociálnědemokratické strany se od začátku hodně koncentrovaly na socioekonomická témata, zatímco ta kulturní zůstávala v pozadí? Nebo se levicové strany dnes snaží od kulturních válek ustupovat a řeší spíš ty ekonomické otázky. Jaký je současný trend? O tom diskutovali Gabriela Svárovská, spolupředsedkyně Zelených, Jiří Nedvěd, místopředseda SOCDEM, Matěj Stropnický, bývalý předseda Zelených, Michael Hauser, filozof, překladatel, Magdalena Dušková, redaktorka Alarmu a politolog Petr Sokol. Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czX: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
„Pokud Trump zavede cla, jak plánuje, o práci může připravit 55 tisíc Čechů, Česká ekonomika ročně v roce 2027 přijde o zhruba 300 miliard korun,“ tvrdí hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda, který byl hostem podcastu HROT Pavla Štrunce. „Pokud by byla cla zavedena ve výši 60 % na Čínu a 20 % na Evropskou unii, tak je to totální překreslení podmínek globálního obchodu, tak jak ho známe po druhé světové válce,“ dodává Kovanda a podle něj by v důsledku toho mohl být nejvíc zasažen český automobilový průmysl a další sektory, které spoléhají na vývoz do Spojených států či na německé odběratele.Kovanda varuje, že taková změna by mohla vést k přemístění výrobních závodů do Spojených států, kde budou firmy profitovat z levnějších energií a snížených nákladů na výrobu. „Přemístění výrobních závodů do Spojených států se může stát realitou. Firmy hledí na náklady, a pokud Trump nabídne levnou energii a nízké daně, může to být pro Evropu vážná výzva.“Konec Green Dealu podle Kovandy začal už Ruskou invazí na Ukrajinu a zvolení Trumpa je dalším hřebíčkem do rakve evropské zelené politiky. „Trumpovo heslo ‚Drill, baby, drill‘ symbolizuje návrat k fosilním palivům, který USA přinese levné energie a tím pádem konkurenční výhodu oproti Evropě,” vysvětluje Kovanda a dodává, že zatímco Evropa řeší emisní povolenky a Green Deal, Trump podporuje těžbu fosilních paliv, což může evropský průmysl oslabit a tlačit firmy k přesunu výroby do USA. Green Deal, který se nyní opírá o silnou ideologickou podporu v Evropské unii, bude podle Kovandy muset být přehodnocen, pokud evropské státy nechtějí přijít o velkou část svého průmyslu.Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czX: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Ve vztahu k přirozenosti kolují na veřejnosti dvě teze. Těžko přitom říct, zda mají své reálné zastánce, anebo se ve skutečnosti přeme o argumentační pahýly, které přisuzujeme oponentům či nepřátelům. Jedni prý tvrdí, že existuje přirozenost, kterou buď zjevil Bůh nebo vědec a my se podle ní máme řídit, protože nám tato přirozenost rovnou i přikazuje, jak žít. Druzí tvrdí, že přirozenost neexistuje, vše je konstrukt; kdo navíc mluví o přirozenosti, usiluje nejčastěji o naši svobodu. Takový člověk chce druhým namluvit, že něco, co záleží jen na libovůli, je ve skutečnosti dané, přirozené, posvátné. Takž: nevěřit mluvčím přirozenosti, jdou po vaší svobodě – a hlavně zůstat hraví!
Z filozofického hlediska jsou obě teze přinejmenším sporné. Není pochyb o tom, že moderna začíná odkouzlením. To, co jsme považovali za posvátné, se dává do pohybu, nacházíme v tom příliš lidské prsty. Jenže z tohoto odhalení – tedy z toho, že ledacos, co jsme považovali za dané i nějak přirozené, je ve skutečnosti vytvořené – rozhodně neplyne, že dané není vůbec nic a my si můžeme rozhodnout o všem.
Člověk nemusí být kdovíjaký konzervativec, aby tezi o krajním konstruktivismu odmítl. Vzpomenout si lze třeba na Petera Singera. Ten levici nabádá, ať odmítne neudržitelný marxistický předpoklad o tom, že vše je politika, tedy otázka mocenského konstruktu. „Být slepý k faktům o lidské přirozenosti znamená riskovat katastrofu,“ poznamenává v knize Darwinovská levice. Nebo takový Bernard Williamse. Pro tohoto filozofa byl i Immanuel Kant, teology označovaný jako všedrtič, příliš dogmatický. Přesto tvrdil, že třeba kulturní relativismus, tedy představa, že každá společnost si volí takové hodnoty, jaké chce, a my do toho nemáme co kecat, je spíše myšlenkové lajdáctví než projev svobodomyslnosti.
Neměli bychom opomenout, že konstruktivismus, tvrzení, že ve všem, co je dané, objevujeme lidskou stopu, dnes spojujeme s liberalismem, ale tradičně se pojil spíše se socialismem, zvláště se zmíněným marxismem, občas i se sociálním inženýrstvím. S ohledem na to, že spor o přirozenost se rozhořel zvláště na otázce genderu, může zaujmout, že třeba Slavoj Brichcín, nestor české sexuologie, poznamenává, že on sám spatřoval v tezi o všeobecné společenské podmíněnosti něco totalitního. Jeho pacienti, kteří nezapadali do normy, byli chápáni jako bytosti deficientní, jako bytosti, které je však možné „předělat“ v žádoucí obraz společnosti. I na tomto pozadí se ukazuje: tvrzení, že s něčím nelze hnout, že něco je dané, nemusí být jen projevem útlaku, ale rovněž zprávou o tom, že některé skutečnosti je třeba přijmout, dokonce nechat být. I to – možná zvláště to – může být projevem svobody a svobodomyslnosti.
Kapitoly
I. Rodina? Pouhý konstrukt – to je snad jasné, nebo ne? [začátek až 17:10]
II. Konstruktivismus Niklas Luhmanna: Realita je to, co mnou otřásá. [17:10 až 40:12]
III. Jiný svět, jiný mrav? Nesmysl. [40:12–52:00]
IV. Přirozenost samozřejmě existuje. Ale ve vrstvách a je sporná. [52:00 až konec]
Bibliografie
Slavoj Brichcín, Sexuální delikventi z pohledu psychiatrické sexuologie, Praha: Psychiatrické centrum, 1996.
Anne Fausto-Sterling, Sexing the Body: Gender Politics and the Construction of Sexuality, New York: Basic Books, 2020.
Niklas Luhmann, Realita masmédií, přel. Katrin Vodrážková, Praha: Academia, 2014.
Niklas Luhmann, Sociální systémy. Nárys obecné teorie, přel. Pavel Váňa, Brno: CDK, 2006.
Paul Preciado, Testojunkie. Sex, Drugs, and Biopolitics in the Pharmacopornographic Era, přel. Bruce Benderson, New York: The Feminist Press, 2013.
Peter Singer, Darwinovská levice, přel. Denis Kostomitsopoulos, Praha: Filosofia, 2006.
Bernard Williams, Morálka. Úvod do etiky, přel. Šimon Haikl Koukal – Tereza Matějčková, Praha: OIKOYMENH, 2021.
Celé epizody na www.forendors.cz/pravdaneexistujetm
-
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czDonald Trump se po čtyřech letech vrátí do Bílého domu. Slibuje ukončit válku na Ukrajině i v Gaze. Jaká bude jeho skutečná zahraniční politika, jak bude působit pro voliče ve Spojených státech a jaký vztah by měli k Trumpově Americe mít Češi? O tom v podcastu Echo Porada diskutují Daniel Kaiser, Ondřej Šmigol a Pavel Štrunc.X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Hej, Slované #21: Řád TGM pro papeže bylo překvapení. Česká ekumena je světově unikátní, asi i díky našemu ateismu
Na den české republikánské státnosti 28. října udělil prezident republiky státní vyznamenání Janu Pavlovi II. Je to poprvé v historii, kdy byl takto u nás poctěn papež. Dokonce „polský papež“. Co to znamená a jak k tomu přistupovat? Nejen o tom hovoří host jednadvacáté epizody podcastu Hej, Slované a bratrů Jakuba a Lukáše Novosadových: kněz a generální sekretář Ekumenické rady církví Petr Jan Vinš. Tématy hovoru jsou ale i nedávno podepsaná smlouva mezi Českem a Vatikánem či evropská výjimečnost české ekumeny. Mimochodem, skutečně platí, že mládež opouští Boha a víru, nebo ji jen neumíme zaujmout? A víte, která slovanská země jako jediná slaví Den reformace jako státní svátek a proč?
V první části hovoříme detailně o tom, proč prezident Petr Pavel udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka, tedy velmi vysoké české státní vyznamenání, „polskému papeži“. Pro leckoho šlo o překvapivé rozhodnutí – vždyť jaký má smysl udílet takové pocty zemřelým hlavám států? To vše se Petr Jan Vinš pokouší vysvětlit. Řád se udílí „osobnostem, které se vynikajícím způsobem zasloužily o rozvoj demokracie, humanity a lidských práv“. Role Jana Pavla II. v historii polského opozičního (protikomunistického) hnutí je nepopiratelná, jaká ale byla jeho úloha v českých či československých dějinách? Ostatně je pro náš vztah k Janu Pavlovi II. podstatné také to, že byl Polák čili soused, respektive člověk z našeho kulturního okruhu? P. J. Vinš si myslí, že ne, Lukáš se domnívá, že ano. Po krátkém sváru oba též vzpomenou, jak si pamatují na první papežskou návštěvu českých zemí na jaře 1990. Jaký význam ovšem měla obecně?
V další části diskutující hovoří o mezistátní smlouvě, která byla připravena mezi Českou republikou a Vatikánem. Proč neexistuje už dávno a proč je Česko jednou z posledních zemí Evropy, která takový konkordát nemá? Přitom v roce 2002 už podepsán byl, jenže nebyl ratifikován. Proč k tomu tehdy nedošlo? Je teď větší šance na její přijetí? Co se od té doby změnilo? V této pasáži P. J. Vinš obsáhle představuje a vysvětluje podstatu české ekumenické spolupráce, proč je tak výjimečná v Evropě a možná na celém světě a zda v tom náhodou nějakou roli nehraje pověstný český ateismus – v nějž však náš host nevěří. Češi prý věří intenzivně, ale v cosi jiného, bohužel třeba v ezoteriku.
Tím se debata přesouvá k dalšímu bodu: zda opravdu platí, že evropská mládež i v křesťanských baštách, jakými jsou třeba Německo nebo Polsko skutečně ztrácí vztah k Bohu a křesťanské morálce, jak se v poslední době zhusta ozývá. Zbohatli jsme tak, že už Boha nepotřebujeme? Anebo, jak se domnívá P. J. Vinš, je potřeba ptát se jinak, totiž zda církev ještě svede být dostatečně přitažlivá pro mladé lidi a hovořit jejich jazykem? Vnímáme, že svět vyvíjí a že žijeme v prostředí plurality identit a hodnot? Jinými slovy: máme více identit než jednu, jak to bylo obvyklé dříve, a prozatím nám dělá potíže se s tím vyrovnat.
V závěru Lukáš sourozence i hosta překvapí otázkou, která slovanská země jako jediná slaví jako státní svátek Den reformace, přestože dnes žádná slovanská země není primárně protestantská. Aneb konečně podcast, který dokáže překvapovat a vzdělávat své moderátory i hosty.
-
Největším problémem českého národa - jak říkal historik Dušan Třeštík - je naše komunistická minulost. S komunistickou minulostí se potýkáme stále, viz debaty o estébácké minulosti bývalého a pravděpodobně i budoucího premiéra Andreje Babiše. Neustále pořád mluvíme o vyrovnání se s minulostí a přijali jsme v tomto smyslu několik zákonů. Náš problém ale spočívá v tom, že příběh o zločinném komunistickém režimu pořád vyprávíme stylem, jako by nám byl násilím vnucen zvenku - samozřejmě z východu - sovětskými poradci, kágébáky, Rudou armádou. Pokud se na komunistických zločinech podíleli nějací Češi, šlo vždy jen o úzkou skupinu místních zrádců z řad St.B a vedení KSČ. Vyprávění o naší komunistické minulosti je tak příběhem o tom, jak jsme byli násilím uneseni na východ, což ve své slavné eseji také tvrdil Milan Kundera. Všechny události, které ukazují, že jsme my sami pomáhali komunistům dostat se k moci, systematicky vytěsňujeme. Náš oblíbený příběh také vypráví, že komunisté vyhráli únorovým pučem v roce 1948. Ovšem sovětizace Československa začala mnohem dříve a pomáhali při ní i politici, které jinak pokládáme za demokraty. - Více se dozvíte v tomto díle podcastu „Minulost není historie“.Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czX: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
"Máme problém, ujíždí nám ekonomický vlak, ujíždí nám vlak ve výzkumu, vývoji a vidíme, že přestáváme mít peníze na zdravotnictví a sociální systémy. Pokud bych se na to díval jako politik, tak řeknu, že to ještě jednu volební období počká. Lidi si řekli, že nemusí přinášet žádnou oběť," říká Tomáš Prouza, viceprezident Hospodářské komory ČR a prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, který byl hostem podcastu Pavla Štrunce.
"Základní problém Evropy spočívá v tom, že stále řeší drobné změny namísto zásadních reforem. To neudrží dlouhodobou ekonomickou stabilitu a konkurenceschopnost," dodává Prouza a na příkladu Velké Británie dokazuje, jak dopadne nereformovaný systém.
A mluvilo se i o českém zdravotnictví. Prouza zdůraznil, že systém může dlouhodobě udržet kvalitu jen pokud budou občané ochotni na lepší služby oficiálně přispívat. "Víc lidí by rádo přispělo na lepší péči, kdyby měli možnost to udělat legálně a transparentně. To ale vyžaduje odvahu na straně politiků, kteří musí stanovit jasná pravidla."
Prouza kritizoval krátkozrakost českých politiků, kdy svou práci neberou jako řemeslo a neřeší dlouhodobé projekty a cíle směrem k EU. "Všechny sliby o zásadních změnách často končí jen drobnými korekcemi parametrů. Chybí politická odvaha, a především ochota přemýšlet v dlouhodobějším horizontu," dodal Prouza.
„Česko vždycky stálo na kvalifikované levné a poslušné pracovní síle a že se tady nestávkuje. To byl obrovský benefit pro zahraniční investory," říká, ale dodává, že takový přístup není udržitelný.
„Už dnes i spousta Ukrajinců, kteří žili dlouhé roky tady, odchází do Německa, protože je německé firmy začaly přeplácet. To, na koho jsme vždycky spoléhali, se začíná posouvat dál na západ.“ Česko tak ztrácí pracovní sílu, na kterou se dříve mohlo spolehnout. Tento odliv pracovníků do Německa je důsledkem konkurenčního prostředí na evropském trhu práce a ilustruje, jak nedostatek lidí v české ekonomice vede k odlivu zaměstnanců, kteří hledají lepší podmínky jinde v Evropě.
A proč Češi berou málo? Tomáš Prouza tvrdí, že hlavním důvodem nízkých mezd je ekonomika založená na subdodavatelském modelu s nízkou přidanou hodnotou. Podle něj firmy s nízkými maržemi nemají prostor zvyšovat mzdy, protože jejich zahraniční odběratelé, jako například automobilka Škoda, mohou snadno přejít k levnějším dodavatelům ze zahraničí.
Pokud by Češi chtěli vyšší mzdy, musela by ekonomika přejít na výrobu s vyšší přidanou hodnotou. „V subdodavatelské ekonomice s nízkou přidanou hodnotou není moc kam růst. Fajn, můžete si vystávkovat vyšší platy ve Škodovce, ale u jejich subdodavatelů na to zapomeňte.“
-
Poslušnost platila tradičně za ctnost, nejen náboženskou, ale i intelektuální. Být disciplinovaný se většina z nás učí tím, že nejprve poslouchá druhé, teprve poté se naučí poslouchat sebe sama. Ostatně i osobní autonomii, tuto nejvyšší moderní ctnost, chápe Immanuel Kant jako schopnost být poslušen mravnímu imperativu, svému lepšímu já, dát mu přednost před svým nejmilovanějším já, jinými slovy před sobectvím.
Na poslušnosti stála i moderní idea univerzity: student se měl stávat vzdělaným tím, že následuje předobraz svého učitele. Ideoví otcové moderní univerzity, jejichž spisy zakládaly západní univerzity mnohdy hovoří o tom, že vzdělání stojí na „násilí“ či „omezování“.
V průběhu dvacátého století se poslušnost pro někoho stala ctností spornou, nezřídka kdy byla zahrnuta výsměchem i odsudky. Odkaz na poslušnost nacistům je snad laciný, ale ne neefektivní způsob, jak původní ctnost znemožnit. Je faktem, že se mnozí nacisté na poslušnost odvolávali. Proslul zvláště Adolf Eichmann.
Pojem poslušnosti dále zpochybnily i tzv. testy lidskosti, které navazovaly na zděšení z konformismu moderních vzdělaných společností. Mezi tyto testy bývá řazen Milgramův i Zimbardův experiment. Philip Zimbardo, jeden z nejvlivnějších sociálních psychologů druhé poloviny dvacátého století, se poslušností zabývá i na pozadí druhé světové války. Spíše než že by poslušnost odmítl, nabízí novou interpretaci Kantova pojetí. Ve Stanfordském experimentu i svých studiích k vandalismu ukázal, jak snadno podléháme situačním podmínkám i autoritám a jak snadno se dopouštíme zlých činů.Vysmívat se poslušnosti přesto není cesta. Jedině díky ní si budujeme disciplínu, která je základem dobra i naplněného života. Nedisciplinovanost ústí v rozplizlost, která je nezřídka kdy souznačná se zoufalstvím. Zimbardo to zvláště ve svém pozdním díle sleduje na mladých lidech v tzv. post-disciplinární společnosti. Tradiční hierarchické vztahy dítěte a rodiče, žáka a učitele, studenta a profesora jsme redefinovaly na vztahy partnerské, ne-li „parťácké“. Tuto redefinici považujeme ne zřídkakdy za ctnost, za znamení vlastní velkorysosti. V tom se podle Zimbarda pleteme. Chápat hierarchické vztahy výlučně jako místa mocenského zneužívání je znamením infantilního nepochopení, které je jedním z důvodů, proč děti a mladí lide dnes neprospívají.
Kapitoly
I. Jeden problém je zneužívat moc, druhý neumět ji unést [začátek až 19:20]
II. Hanebná poslušnost? [19:20 až 32:18]
III. Zimbardo: Chlapec z ulice i nejproslulejší psycholog své doby [32:18 až 45:20]
IV. Zlo bývá banální. Ale možná existuje i banální dobro? [45:20 až 56:15]
V. Nedisciplinovanost k uzoufání [56:15 až konec]
Bibliografie
Hannah Arendtová, Eichmann v Jeruzalémě, přel. Martin Palouš, Praha: OIKOYMENH, 2019.
Hannah Arendt, Vom Leben des Geistes, München: Piper Verlag, 2006.
Axel Honneth, Právo svobody, přel. Břetislav Horyna, Praha: Filosofia, 2018.Philip Zimbardo, Rosemary K. M. Swordová, Lépe žít a milovat díky terapii časové perspektivy, Praha: Academia 2022.
Philip Zimbardo, Luciferův efekt: Jak se z dobrých lidí stávají lidé zlí, přel. Radek Kašpar, Marika Králíková, Praha: Academia, 2021.
Philip Zimbardo, Nikita Coulombe, Man Disconnected: How the Digital Age Is Changing Young Men Forever, London: Rider Publishing 2016.
Philip Zimbardo, Paměti psychologa. Rozhovor s Danielem Hartwigem, přel. Linda Bartošková, Praha: Portál, 2021.
-
Jaké důsledky by mělo úplné převzetí ČEZ státem a skutečně se menšinoví akcionáři starají pouze o zisk, jak tvrdí Andrej Babiš? Prořekl se ministr dopravy Martin Kupka a je současná vláda pod tlakem? Těžkotonážní téma energetiky a dostavby jaderných bloků jednoduše a s nadhledem v novém Hrotcastu s Markétou Malou a Pavlem Štruncem.
Předseda opozičního ANO Andrej Babiš se pro prestižní agenturu Bloomberg vyjádřil k možnému odkupu podílů minoritních akcionářů ČEZ . Tento krok by podle něj mohl vést k plnému ovládnutí energetické společnosti státem, což by mělo zjednodušit velké investice, jako je například výstavba nových jaderných bloků v Dukovanech.
„Menšinoví akcionáři se starají pouze o zisk, ne o lidi,“ řekl bývalý premiér.Jeho slova měla za cíl zvýšit důvěru občanů v to, že plně státní ČEZ by nepřemýšlel pouze o ziscích, ale bral by v potaz i strategické a sociální cíle. „Andrej Babiš v rozhovoru řekl, že by minoritní podíly vykoupil z dividend. To je dost zjednodušené. On tím myslel, že by je vykoupil ČEZ, který by pak po nějakou dobu nevyplácel státu dividendu,“ upozorňuje redaktorka Echo24 Markéta Malá v novém Hrotcastu.
Babišovo hnutí ANO je v průzkumech dlouhodobě favoritem sněmovních voleb, které budou v příštím roce. Jeho prohlášení tak vyvolalo vášnivé reakce. Podle Malé je ovšem nejzajímavější ta, s níž přišel ministr dopravy z ODS Martin Kupka. „V každé civilizované zemi se každý normální politik takovým vyjádřením brání jako čert kříži. Andrej Babiš tím už všem daňovým poplatníkům vytáhl z peněženky stovky milionů navíc,“ prohlásil.
Ekonomická novinářka však zdůrazňuje, že je takový výrok přinejmenším pozoruhodný. „Protože to vypadá, jako kdyby pan ministr pod tlakem řekl něco, co neměl.“ Jedno z možných vysvětlení je, že pokud by vláda chystala vykoupení minoritních akcionářů, operace by se kvůli vyšší ceně akcií, které po Babišově výroku posílily, znatelně prodražila. A vláda by byla pod tlakem.
Babiš podle Malé cílí na to, že plně státní ČEZ by znamenal mnohem jednodušší výstavbu nových jaderných bloků i celou investici. Jenže dostavba je v tuto chvíli hodně nejistá. Už jen proto, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže vydal na žádost francouzské EDF a severoamerického Westinghousu předběžné opatření zakazující uzavřít smlouvy na stavbu jaderného zdroje s vítěznou jihokorejskou KHNP. „Jsme v situaci, kdy je tendr ostřelován ze všech stran,“ komentuje redaktorka.„Do konce roku má vláda přijít s tím, jak bude financovat druhý blok. A do toho pro něj stále nemáme schválenou notifikaci. Máme jen první od Evropské komise – a ta je dost nevýhodná, nepovedená. Upřednostňuje v síti obnovitelné zdroje nebo podporované zdroje, takže pro jádro je to absolutně nevýhodné,“ zdůrazňuje Malá.
Ví Andrej Babiš něco víc? Chtěl svým prohlášením dostat vládu do úzkých? A jak se zásadní ekonomická otázka promítne do nadcházejících voleb? Poslechněte si Hrotcast.
-
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czPozvání na Echo Poradu přijal generální ředitel České televize Jan Souček. Okoukal se Václav Moravec? Měl by ho v Otázkách někdo střídat, nebo naopak má být na obrazovce častěji? Jak je to s koncesionářskými poplatky. A bude se Česká televize někdy stěhovat z Kavčích hor? S Janem Součkem diskutují Jiří Peňás, Pavel Štrunc a jako moderátor Dalibor Balšínek.X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
- Mostrar mais
