Bölümler
-
Proč Jozef Síkela získal slabší eurokomisařské portfolio a jak to ovlivní postavení Česka v Evropské unii? V novém Hrotcastu s ekonomickou novinářkou Markétou Malou a moderátorem Pavlem Štruncem se zamýšlíme nad vlivem unijní politiky na jadernou energetiku a nad tím, co znamená španělská socialistka v čele zelené tranzice pro Dukovany. Poslechněte si také analýzu konkurenceschopnosti EU vůči USA a Číně.
-
O půlnoci ze soboty na neděli zveřejnila vláda očekávaný návrh rozpočtu na příští rok. Tento krok, který mnozí označují jako netransparentní a arogantní, vzbudil mezi politiky i veřejností značné diskuze. „Zveřejnění rozpočtu v takovýto čas je ukázkou arogance. Proč to nešlo třeba v šest večer? Jen to podtrhuje, jakým způsobem se vláda chová,“ říká v Hrotcastu ekonomická novinářka Echo24 Markéta Malá.
-
Eksik bölüm mü var?
-
„Šedesát procent OSVČ platí jen minimální zálohy na zdravotní pojištění, což nestačí ani na pokrytí základních potřeb našeho zdravotního systému,“ říká ekonom Miroslav Zámečník. Zdravotnictví je drahé a s rostoucími náklady se situace jen zhoršuje. Jinými slovy, současný systém není dlouhodobě udržitelný, všímá si respektovaný ekonom.
Vzhledem k tomu, že je české zdravotnictví stále nákladnější a systém je podfinancovaný, je nezbytné začít vážně uvažovat o reformách, které by do něj přinesly více prostředků a zároveň zajišťovaly spravedlnost mezi zaměstnanci a živnostníky. Podle hlavního analytika Hrotu24 je proto potřeba zálohy zvedat.
„Ve skutečnosti není důvod, proč by ekonomicky aktivní lidé neměli platit zhruba stejné peníze za zhruba stejné příjmové kategorie. Ve zdravotnictví neexistuje zdůvodnění, proč by se mělo dělit na živnostníky a zaměstnance“, podotýká v novém Hrotcastu.
Jednou z největších výhod pro OSVČ v Česku jsou paušály, které umožňují snížit daňový základ a tím i celkovou daňovou zátěž. V praxi to znamená, že mnoho živnostníků platí minimální zálohy na sociální a zdravotní pojištění, které jsou výrazně nižší než odvody, které by museli platit zaměstnanci se stejnými příjmy.
„Je nutné se podívat na ty skupiny, které přispívají relativně málo. Řekněme si, že průměrný výdaj na pojištěnce je nějakých 55 tisíc ročně. A teď si vezměme, jaké jsou odvody v Česku. Letos by to měly být nějaké tři tisíce měsíčně. Takže jsme hluboko pod tím,“ zdůrazňuje Zámečník.
V diskusi o reformě odvodového systému často zaznívá, že se Česká republika potřebuje více přiblížit západním standardům. Například ve Švýcarsku nebo Německu jsou podmínky pro OSVČ přísnější.
Ve Švýcarsku musí platit vysoké částky z vlastních kapes, než začnou čerpat plnou zdravotní péči. V Německu jsou pojistné částky pro živnostníky pevně dané a nezávisí na vyměřovacím základu, což zajišťuje stabilní přísun financí do zdravotního systému. Jak podotýká Zámečník: „V Německu platí i chudí, a pokud nemohou, žádají o dotaci. Nikoho prostě nezajímá váš vyměřovací základ.“
A teď si představte, že jste živnostník u našich západních sousedů, zdravý pětatřicátník. Každý měsíc vám na zdravotní pojištění z účtu odejde mezi 350 až 550 eury (zhruba 8 800 až 13 800 korun). A pokud si chcete dopřát lepší péči, jako je vlastní pokoj v nemocnici a kvalitní strava, připravte se na částku mezi 550 až 900 eury měsíčně (okolo 13 800 až 22 600 korun).
Zní to tvrdě? Možná. Jak jinak ale reformovat zdravotní systém? A proč je tolik tajností kolem rozpočtu na příští rok? Poslechněte si nový Hrotcast.
-
Má se zpoplatnit návštěva národních parků v Česku? Téma je to u nás víc než kontroverzní, zároveň ale poplatky v zahraničí výborně fungují jako odstínění nadměrného turismu. A právě ten vadí čím dál většímu množství lidí. „Overturismus vyžaduje řešení regulatorního charakteru. V Litvě jsme v národním parku platili za vstup osm euro (okolo 200 korun) a působilo to jako filtr pro masového návštěvníka,“ popisuje analytik Hrotu24 Miroslav Zámečník.
„Lidé, kteří jsou opravdovými milovníky přírody a rádi prozkoumávají její tajemství, by měli mít možnost to dělat s průvodcem, ale budou za to muset zaplatit víc než symbolický poplatek,“ pokračuje Zámečník v novém Hrotcastu. Ekonom přitom zdůrazňuje, že by masová turistika měla být směřována spíše do oblastí, kde způsobí co nejméně škody.
Ale nejen zpoplatnění, i zřízení nových národních parků je v Česku dosti kontroverzní téma, které vyvolává silné emoce – hlavně mezi obyvateli, jichž se vyhlášení parku týká. Jedním z hlavních důvodů je obava, že se tím podstatně zvýší turistický ruch, což může místní připravit o klid a soukromí.
„Jsou tady obavy místních obyvatel z toho, že vyhlášení národního parku bude fungovat jako jakýsi magnet, který přitáhne více turismu. A ti, kteří nepodnikají v cestovním ruchu, berou turisty jako něco, co jim znepříjemňuje život,“ vysvětluje Zámečník.
Přesto mohou národní parky přinést významné ekonomické výhody, pokud jsou správně spravovány a propojeny s místní komunitou. V praxi se ukazuje, že mohou být zdrojem příjmů nejen pro ty, kteří podnikají v cestovním ruchu, ale i pro širší skupinu obyvatel, kteří žijí v těsném sepětí s parkem. Pro příklad jak to může fungovat sahá analytik Hrotu24 do Afriky.
„Tam je běžné, že národní parky poskytují pracovní příležitosti místním lidem – například jako průvodcům nebo řidičům, což může být vysoce ceněná a dobře placená práce. Kromě toho mohou parky přinášet přímé výhody, jako jsou stipendia pro děti, zlepšení infrastruktury nebo přístup ke zdravotní péči,“ říká.
A jsme zpátky u toho zpoplatnění vstupů. V Africe je totiž podle Zámečníka běžné třeba i to, že cizinci platí mnohem vyšší vstupné než místní obyvatelé. Měly by se tedy vstupy do národních parků v Česku zavést? V jaké výši? A je to vůbec přínosné řešení? Poslechněte si náš nejnovější Hrotcast.
-
Nebyl to sice 7. prosinec 1941, i tak si ale Američané opět výrazně spálili prsty. Jen místo bomb padaly burzy a místo křižníků šly ke dnu plány investorů. Jak jsou na tom trhy nyní. A co jim prospívá? O tom mluví analytik Hrotu24 Mirek Zámečník v novém Hrotcastu.
Americké burzy cenných papírů zaznamenaly v nedávné době slušný propad, který USA po osmi dekádách připomněl, jak nebezpečné je zahrávat si s Japonci. „Celé to spustilo Japonsko kvůli tomu, že se realizovaly velikánské výprodeje zahraničních investorů, kteří si půjčovali v jenech a investovali do dolarových trhů,“ popisuje Miroslav Zámečník. „To funguje na jedné premise, že je kurz jenu buď stabilní, nebo japonská měna oslabuje. Jenže on zpevnil a přestalo se to vyplácet.“
Jednou z příčin bylo, že japonská centrální banka zvýšila úrokové sazby. Investoři začali masivně prodávat své pozice, což způsobilo propad trhů. „Japonský index Nikkei 225 spadl nejvíc od roku 1987,“ pokračuje Zámečník, který v tomhle ohledu hovoří o „výplachu“ na japonských trzích, s nímž se svezli i spekulanti z USA. Navíc začaly sílit obavy z možné recese ve Spojených státech, které přispěly k celkové nervozitě mezi burzovními obchodníky.
Nicméně trhy se po počátečním poklesu začaly zotavovat. Klíčovým faktorem, který přispěl k obratu, byla pozitivní zpráva o nižším počtu žádostí o podporu v nezaměstnanosti, než se očekávalo. To signalizovalo, že americký trh práce je silnější, než se původně myslelo, což zmírnilo obavy z blížícího se zadrhnutí celé ekonomiky.
Podle hlavního analytika Hrotu24 Zámečníka šlo o korekci trhu, při níž hlavní index S&P 500 klesl o přibližně tři procenta, což je jednorázově poměrně výrazný pokles. Za ním je mimochodem cítit, že trhy jsou lehce netrpělivé v tom, kdy současný prudký boom technologií umělé inteligence přinese skutečně hmatatelné výsledky. „Je to částečná korekce, která je dána nervozitou a potřebou určitého ochlazení. Bylo tam přehřátí na některých těch očekávaných budoucích výnosech,“ říká ekonom.
Ale právě růst akcií technologických obrů, jako je třeba světová čipová velmoc Nvidia, které i přes svůj předchozí pokles zůstávají velmi hodnotné a pro investory atraktivní, je dalším faktorem v ozdravování trhů v USA. „Vsadím se, že Amerika poroste letos o dost rychleji než jakákoliv z větších evropských ekonomik,“ je si jistý Zámečník.
Američané jsou ovšem celkově zvyklí investovat. Nejde jen o miliardáře nebo velké burzovní hráče, své peníze zhodnocuje – třeba po malých částkách – obrovské množství lidí ve Spojených státech. Ať již přes finanční poradce, nebo i samostatně. Jak jsou na tom Češi?
„Averze ke ztrátě je ve střední Evropě mnohem víc zakořeněná. My, když se spálíme, bolí nás to mnohem víc, protože nejsme zkušení,“ shrnuje ekonom.
Jaký druh investování je nejlepší? Proč jsou Češi nedůvěřiví? A jakou roli v tom hrají bájné devadesátky? Poslechněte si další letní Hrotcast.
-
Česká vláda odložila projednávání dokumentů souvisejících se zaváděním zelených závazků z evropského Green Dealu v českých podmínkách. „V tom je určitá ironie, jelikož že na webových stránkách vlády je dodnes spousta materiálů k Evropskému předsednictví. A za jeden z pěti nejvýznamnějších úspěchů se tam uvádí přijetí klimatického balíčku,“ říká Zámečník. Vláda tedy celý balíček schválila a nyní o něj dává ruce pryč.
Na druhou stranu ale podle Zámečníka není divu, protože existuje značná obava z ekonomických dopadů na obyvatelstvo a průmysl. Zdražení paliv a energie v důsledku rozšíření systému emisních povolenek na dopravu a bydlení by znamenalo výrazné zatížení domácností i podniků. „Toto postihne opravdu každou domácnost. Já myslím, že ta vláda couvla právě proto, že si uvědomila, že to nemá propojené s nějakými kompenzačními mechanismy,“ dodává Zámečník.
-
Vysoká cla, která EU uvalila na čínská auta, nemusejí být jen pokus zabrzdit cunami vozidel z asijské velmoci, která jimi válcuje evropský trh. Právě naopak. Zvyšování cel totiž funguje také jako investiční pobídka. Taková, která výrobce donutí postavit fabriky přímo v Evropě a namísto dovozu auta montovat tady u nás, často s našimi lidmi, jimž dají práci, upozorňuje analytik Miroslav Zámečník v novém Hrotcastu.
Jedním z příkladů je čínská automobilka BYD, která nedávno sponzorovala mistrovství Evropy ve fotbale. A to v Německu, které je evropskou automobilovou velmocí. Jenže BYD, jejíž zkratka znamená Build Your Dreams, si právě „dobytí“ výsostného německého území (fotbal a auťáky) zvolila za svou strategii pro vstup na evropský trh.
Čínský výrobce už ohlásil výstavbu nové továrny v maďarském Szegedu. Odborníci upozorňují, že má v Číně velké výrobní kapacity a jeho expanze do Evropy by mohla znamenat významné investice a vytvoření nových pracovních míst. A to není něco, nad čím bychom měli ohrnovat nos.
„Vysoké celní bariéry bývají často jako investiční pobídka. To je úplně přesně to, co udělali Japonci, když Honda postavila první továrnu v USA jen dva roky poté, co je Ronald Reagan donutil, aby dobrovolně omezili vývoz do Spojených států,“ zdůrazňuje Zámečník.
Některé země, jako je například Maďarsko, už přijímají opatření, aby přilákaly čínské investice do automobilového průmyslu. Orbánova vláda se snaží vytvořit prostředí pro čínské investory, což by mohlo vést k výraznému posílení maďarské ekonomiky.
„O Viktoru Orbánovi si můžeme myslet, co chceme, ale hloupý člověk to není. Dá se na něj použít citát od Machiavelliho: ,Když nemůžu nepřítele zničit, obejmu ho.‘ Jemu se prostě vyplatí Číňany obejmout,“ upozorňuje ekonom.
Zatímco cílem Evropské unie je ekologizace dopravy, vyšší clo na čínské elektromobily by mohlo žádaný proces zpomalit. Vzhledem k současným cenám elektromobilů pak mohou někteří spotřebitelé vnímat vyšší cla jako nefér opatření, které ztíží dostupnost ekologických vozidel.
Má se český autoland mít na pozoru? Která země má pro automobilky nejlepší podmínky? A co přinese další kolo obchodní války Číny se Západem? Poslechněte si další letní Hrotcast.
-
Analytik Hrotu24 Miroslav Zámečník přibližuje historii dovolených i cestovního ruchu. A prozrazuje, proč byli Češi v Bulharsku nakonec neoblíbení nebo co mají společného s Němci.
Cestovní ruch má své kořeny již v 19. století, kdy se začaly organizovat první výlety. Průkopníkem byl Thomas Cook, který v roce 1841 zorganizoval přepravu lidí na demonstraci proti konzumaci alkoholu. Kratochvilné cestování bylo tehdy dostupné jen pro bohaté vrstvy, které mohly investovat do pohodlných přesunů a luxusního ubytování. Bohatá buržoazie 18. a 19. století ráda cestovala do Itálie, Řecka či jižní Francie.
-
Ve francouzských volbách triumfovala radikální levice, která porazila krajní pravici. „Oba dva programy, jak ten lepenovský, tak i ten Mélenchonovy levice, jsou katastrofální,“ komentuje výsledek voleb hlavní analytik Hrotu24 Miroslav Zámečník.
Volby vyhrála Nová lidová fronta, jejímiž členy jsou hnutí Nepoddajná Francie, v jehož čele stojí Jean-Luc Mélenchon, dále komunisté, socialisté či zelení. „Mají šílené, naprosto šílené ekonomické představy,“ hodnotí Zámečník.
Paradoxní je, že k podpoře tohoto uskupení vyzval před volbami sám prezident Emmanuel Macron, krajní levice se ale nyní nechala slyšet, že cílem bude právě demontáž Macronových reforem. Pro Francii to znamená nové politické uspořádání, které může mít dalekosáhlé důsledky pro ekonomiku i sociální politiku.
Levicové strany, které nyní dominují, prosazují radikální ekonomické reformy, jako je vysoké zdanění bohatých. „Chtějí regulovat ceny energií a základních potravin, prudce zvednout minimální mzdu. Prostě co řádek, to prohloubení deficitu. A Francie už má problém s deficitem a zadlužeností,“ zdůrazňuje analytik v novém Hrotcastu.
Prezident Macron tak nyní čelí složitému úkolu a podle ekonoma Zámečníka je jeho jedinou šancí, že se může pokusit rozdělit levici a spolupracovat s méně radikálními stranami. „Dá se to zahrát tak, že levicovou frontu rozštěpíš a přibereš k sobě jen socialisty, zelené a republikány, takovou tu mainstreamovou francouzskou pravici.“
Podle Zámečníka je třeba připomenout, že Francie si z byznysového hlediska za Macrona polepšila. Jeho vlády vytvořily jedno z nejlepších míst pro startupy v Evropě, a ty nyní značně přispívají do státního rozpočtu, dokonce dvakrát tolik než ve Velké Británii.
I povolební dění na ostrovech je tématem nového dílu Hrotcastu. Budou peníze na snídaně zdarma pro základní školy? V čem je Británie podobná Česku? Poslechněte si nový podcast.
-
Dnešek a neděle zásadně rozhodnou o politické mapě v západní Evropě. Už dnešní volby ve Velké Británii předpokládají výprask pro konzervativní vládu premiéra Rishiho Sunaka. Ten s velkou jistotou nezvládne odvrátit nástup labouristů Keira Starmera a překvapivě zřejmě ani Reform UK, tedy strany jednoho ze strůjců brexitu Nigela Farage.
„Od té doby, co tam byla efemérní premiérka Liz Trussová, to byl průšvih. Její konzervativní vláda chtěla udělat populistické opatření a snížit daňové zatížení, což se mělo přetavit do vzestupu ekonomické aktivity. Tohle je doktrína, která vedla k brexitu,“ vysvětluje analytik Hrotu24 Miroslav Zámečník v novém Hrotcastu.
„Pak se jí s různou intenzitou chápali i konzervativní premiéři, ale nefungovalo to,“ doplňuje. Současnému ministerskému předsedovi Sunakovi ale navíc uškodil i mediálně neopatrný krok, kdy na den výročí spojenecké invaze v Normandii nevydržel celou dobu na místě a než by se setkal s posledními žijícími veterány téhle klíčové operace druhé světové války, odjel zpět do Británie na televizní rozhovor.
Přesto bude ve volbách na ostrovech rozhodující ekonomika: ceny komodit, benzinu, plynu i elektřiny. „Tam se ceny energií vždycky braly velmi úkorně i v dobách, kdy tady vůbec nikoho netankovaly,“ vysvětluje Zámečník.
Ostrou politickou bitvu vidíme ve Francii, kde se v neděli uskuteční druhé kolo parlamentních voleb. Ty jako předčasné vypsal prezident Emmanuel Macron, když se pokoušel rozhýbat zaseklý parlament. V prvním kole ale zvítězila krajně pravicová Marine Le Penové se svým Národním sdružením, Macron se od té doby zaměřil na vyjednávání na levici, včetně té krajní.
Podle Zámečníka tím francouzský prezident rozjel příliš vysokou hru. „Nová lidová fronta, která je slepenec socialistů i komunistů, má takový program, ze kterého stávají vlasy na hlavě,“ komentuje ekonom.
Levicové hnutí se netají tím, že chce zrušit velkou část Macronových reforem – třeba znovu zavést daň z bohatství nebo vrátit věk pro odchod do důchodu na 60 let. „To, co naslibovala ta nová levice, je 95 miliard eur ročně. Je to slušný zářez do rozpočtu, přičemž Francie je silně zadlužena,“ dodává analytik.
Co všechno chtějí zavést nebo zrušit levicové strany ve Francii? Jaký program mají Le Penovci? Jak se volby promítnou do fungování Evropské unie? Co budou znamenat pro Česko? Poslechněte si nový podcast.
-
Je to neotřelá taktika, ale proč nezkusit změnu přístupu? Cokoli je použitelné v ruském zbrojním průmyslu, tvrdě sankcionujme. Avšak co se týče hladu movitých Rusů po západním luxusním zboží, pojďme zlegalizovat obchod s nimi, nabádá v nejnovějším Hrotcastu analytik Miroslav Zámečník. Co ho k téhle – pro někoho možná kacířské – myšlence vede?
Není to tak dávno, co se provalilo, že sankce, jež měly postihnout hlavně bohaté Rusy, tak úplně nefungují. I přes jednoznačný evropský zákaz vývozu luxusního zboží se totiž Moskvané klidně projedou zbrusu novým Porsche. Stačí využít mezery v obchodní blokádě a nový sporťák pořídit přes spřízněné Bělorusko.
„Pokud jde o luxusní zboží, není jediný dobrý důvod, aby na něm vydělávali nějací běloruští překupníci a podobně, kteří si na ceně samozřejmě ještě přirazí,“ zdůrazňuje Zámečník v novém Hrotcastu.
„Řekl bych následující: pojďme to zlegalizovat. Parfémy, šampaňské, mercedesy. Ale zatižme to docela výrazným exportním clem, které je zhruba stejné jako přirážka oněch překupníků,“ doplňuje.
Z takto získaných peněz by Evropa podle něj mohla směle financovat ukrajinské válečné úsilí. „Ten průsak (zboží) tam už dneska stejně je, akorát neinkasujeme a nemůžeme to tím pádem použít na svoje priority. A naší prioritou je pomoc Ukrajině,“ říká analytik Hrotu24.
Kromě obchodní roviny by navíc takováto otočka měla i jednu psychologickou. Pokud se po ruských ulicích budou prohánět prémiové značky aut a uvidí to mámy padlých ruských vojáků, nebude to pro ruské válečné úsilí zrovna vzpruha.
Který plyn je demokratický? Zaberou sankce proti Lukašenkově režimu v Bělorusku? Přepočítali se Rusové v sázce na energetickou závislost Evropy? Poslechněte si nový podcast. -
Ať proboha nesedí a nečekají, že se stane zázrak. Ať si najdou svou vlastní individuální budoucnost. To vzkazuje zaměstnancům Liberty Ostrava, která je v těžkých existenčních problémech, analytik Hrotu24 Miroslav Zámečník. Moravskoslezský kraj zatím alespoň zaměstnancům podniku poskytuje půjčky 25 tisíc korun, aby jim pomohl v době, kdy nedostávají výplaty.
„Mohou udělat to, že vezmou úvazek někde jinde a počkají, zda se výroba rozjede,“ radí dále Zámečník. „V regionu u nás a dál na východ je typické, že lidé nechtějí měnit práci – a doufají. Čím víc jste na západ od nás, tím víc je to tak, že firma jednou nezaplatí a ti lidé jdou pryč,“ popisuje ekonom v novém Hrotcastu.
Liberty je příběh, který sledujeme od prosince. Společnost nechala své zaměstnance doma, v lednu se týden co týden objevovaly zprávy, že se pracovníci vrátí do provozu. Nic takového se ale nestalo. Stát přitom odmítl podnik zachránit. Už jen kvůli tomu, že jeho majitel Sandžív Gupta z firmy vytáhl obrovské částky na vnitropodnikových půjčkách.
Ministr práce Marian Jurečka se v úterý nechal slyšet, že ví o dvou vážných zájemcích o podnik. Nevyloučil, že by se mohli přihlásit ještě další. Podle Zámečníka je naprosto klíčové, jakou část firmy chtějí investoři získat.
„Pokud by někdo chtěl vsadit na integrovaný ocelářský hutnický podnik, což znamená včetně koksovny, včetně koksárenských baterií a vysokopecních provozů, tak šance na úspěch se blíží nule. Jako sorry, podle mě to skončilo,“ dodává analytik Hrotu24.
S podobnými problémy, do nichž se dostala Liberty, kontrastuje zpráva, že obyvatelé v Dolní Lutyni na Karvinsku odmítli v referendu výstavbu obří továrny na výrobu baterií do elektroaut. Lidé si odhlasovali, že se radnice má projektu bránit podáváním připomínek.
„Ti lidé dostávají možnost komplikovat proces. A to i v případě, kdy se jedná o něco, co je pro tu zemi opravdu hodně významného,“ upozorňuje ekonom. „Nadělili jsme si taková práva, že i malá skupina dovede rozbourat něco, co je v podstatě veřejný zájem,“ uzavírá Zámečník.
Má stát pozemky vyvlastnit? Proč náš analytik celou věc hodnotí jako „dadaistické divadlo“? Dělá Čechům dobře vymýšlet překážky? A co by vzkázal obyvatelům Dolní Lutyně? Poslechněte si podcast.
-
Vysokorychlostní tratě prosperitu automaticky nezaručí. V Číně na to mají data, na Slovensku se shodli, že se jejich stavba nevyplatí. Proč je tedy Česko tak tlačí?
Stát i mnozí ekonomové se doslova zamilovali do vysokorychlostních tratí (VRT). Není divu, v odborné společnosti panuje stále přesvědčení, že vysokorychlostní tratě představují revoluci v oblasti dopravy a logistiky. Jejich dopad na územní rozvoj má být podle odborníků značný. „Je to skutečná cesta pro restart české ekonomiky, pro rozšíření možností průmyslu, hospodářství, ale i společnosti,“ uvedl například ministr dopravy Martin Kupka. Podobně mluví i Martin Švehlík, náměstek ředitele stavební správy vysokorychlostních tratí: „Máme od vlády důležitější úkol – přispět k posílení české ekonomiky a také k dalšímu rozvoji regionů“.
Podle hlavního analytika Hrot24 Miroslava Zámečníka nejsou ale vysokorychlostní tratě pro ekonomiku Česka taková spása, jak se obecně věří. Z VRT totiž profitují centra (a to ještě ne všechna), ale ne vždy i odlehlé periférie. Je to vidět v Číně, která má s VRT velké zkušenosti – na jejím území je jich 45 tisíc kilometrů. Zámečník poukazuje na studie, které v Číně ukázaly zásadní věc: „Čím jsou regiony hůř vybaveny lidským a fyzickým kapitálem, tak jenom samotná dodávka toho fyzického kapitálu v podobě rychlého dopravního spojení to nezmění. Jinými slovy, talent jde tam, kde talent už je."
A ten se podle Zámečníka koncentruje ve velkých centrech, jako je Praha, Drážďany, nebo Vídeň. „Kdybychom se na to dívali optikou Číny, tak zjistíme, že zastávka VRT v Česku bude určitě jedna, a to Praha, a možná ještě jedna další. Nové byznysy, zejména ty, které jsou závislé na vysoké koncentraci a nabídce vzdělaných lidí, porostou tam, kde se cesty potkávají a ekonomika roste,“ říká Zámečník. „Benefity VRT opravdu nejsou automatické, vždy záleží na tom, jaká je v daném městě struktura populace, jak jsou lidé vzdělaní, jací jsou tam investoři,“ dodává.
Mimochodem, podle serveru Zdopravy.cz Slovensko vysokorychlostní tratě nechystá. Tamní ministr dopravy Jozef Ráž po návštěvě Číny, kde si tamní tratě vyzkoušel, uvedl, že na Slovensku VRT nedávají smysl. „Na tom našem Slovensku, ať už ze severu na jih, nebo ze západu na východ, se, jak jsme se od dozvěděli, stavět nevyplatí. Jejich využitelnost by nebyla na takovou vzdálenost naplnitelná,“ řekl Ráž. Dodal ale, bude dělat všechno pro to, aby slovenské vlaky jezdily rychlostí alespoň 160 km/h. Zemi by to podle něj velmi pomohlo.
Kde dávají VRT smysl? Proč by v Česku byla jedna zastávka VRT. A vyplatí se vůbec? Poslechněte si podcast.
-
Každá pokročilá firma by měla stát o to, aby ženám vytvořila výhodné podmínky, říká v novém Hrotcastu analytik Miroslav Zámečník. Podle něj je důležité najít efektivní řešení, jak podporovat rodiny bez negativních sociálních efektů.Vláda představila konkrétní parametry podpory dostupného nájemního bydlení – v první fázi půjde zhruba o osm miliard korun z Národního plánu obnovy. Podle ministra pro místní rozvoj Ivana Baroše se jedná o výhodné nájmy pro mladé do 35 let, veřejně prospěšné profese a lidi, kteří nepatří mezi pětinu populace s nejvyššími příjmy. „Cílová skupina je široká, pokrývá zhruba dva miliony obyvatel včetně části střední třídy,“ vysvětlil ministr. Jenže analytik Hrotu24 Miroslav Zámečník upozorňuje: „Zasahování do trhu vždycky působí nějaké deformace.“Stát si od svého záměru mimo jiné slibuje i větší podporu porodnosti. Právě ta byla klíčovým tématem nového vydání Hrotcastu. Podle Miroslava Zámečníka se ukazuje, že i přes velkorysé vládní podpory nebyl pozorován očekávaný nárůst počtu nově narozených dětí. Podle něj jsou přitom tyto programy často velmi nákladné a ekonomicky neúčinné.Je tedy otázkou, jak moc může a má stát zasahovat do osobních rozhodnutí občanů o založení rodiny. „Řešení je vytvořit podmínky pro to, aby se snižoval ten ‚zápřah‘ žen,“ vysvětluje analytik Hrotu24. „Aby co možná nejdříve mohly do práce a přispívaly do rodinného rozpočtu. Což znamená, že existují takové ‚odlehčovací‘ služby. To u nás moc není,“ dodává Zámečník.Podle něj je důležité najít efektivní řešení, jak podporovat rodiny bez negativních sociálních efektů. Příkladem mohou být dětské skupiny přímo tam, kde ženy pracují. „Dětské skupiny u zaměstnavatelů, to je super. Protože jste zároveň v kontaktu s tím dítětem. Každá pokročilá firma by měla stát o to, aby ženám vytvořila takové podmínky, a stát by to měl daňově podporovat,“ říká Zámečník. „Historický průlom nastal loni, nově se dává pět procentních bodů sleva na sociálním pojistném zaměstnavatelům za ženy, ale i další skupiny, kterým se dá částečný pracovní úvazek,“ dodává analytik.Jaké jsou další kroky pro vyšší porodnost? Proč je dnes na Západě standard mít první dítě ve 40 letech? Co to znamená pro ženy a trh práce? Poslechněte si podcast.
-
Vize, reVize, Česko na křižovatce, restart, atd - prezentacemi plné vzletných slov o tom, kam má Česko posunout se to jen hemží. Ne vždy, nebo téměř nikdy, se ale vyplní, nebo mají nějaký reálný základ. Ne nadarmo i hlavní analytik Hrot24 Miroslav Zámečník často cituje bývalého německého kancléře Helmuta Schmidta, „kdo má vize, měl by se nechat vyšetřit“, což dokonale ilustruje pochybnosti o realistickém dosažení vzdálených cílů. "Je to strašnétrápení, protože první takovou podobnou výzvu jsem podepsal v roce 2000. A proč od toho roku 2000 to nevyšlo? Proč se tady neustále bavíme na konferencích, politici zveřejňují vize,a to je vše", popisuje Zámečník
Jsme, podle Zámečníka, „sumci v aspiku“, což ilustruje stagnaci a pomalý pohyb v mnoha důležitých oblastech. Svůj díl dává také politická kultura, kde nedostatek dlouhodobé a konzistentní vize brání významným změnám: "My se pohybujeme tempem jako sumci v aspiku. Protože jsme strašně nedůslední. Prostě Češi nemají tu výdrž", komentuje možné příčiny analytik Hrot24.
To vše se děje i přes vysoké investice do výzkumu a vývoje, které jsou v Česku mnohem vyšší než v jiných evropských zemích. Podle Miroslava Zámečníka to může být i tím, že se nedostatečné zaměření na „moonshoty“ - ambiciózní projekty s vysokým potenciálem. Diskuze se dotýká i strukturálních problémů v řízení investic a vlastnictví. "Česko už delší dobu dává možnost odepisovat ze 100% náklady na výzkum inovace. Akorát se stále firmy nedovedou se správcem daně dohodnout, co je ten uznaný náklad", líčí Zámečník dlouhodobou praxi.
Klíčem k úspěchu je podle něj dlouhodobá a konzistentní hospodářská politika. Zámečník upozorňue, že některé země, jako Singapur, úspěšně oddělují důležité ekonomické otázky od politických sporů, což jim umožňuje dosahovat efektivnějšího růstu. Pro Česko by mohlo být klíčové inspirovat se těmito přístupy a zaměřit se na vytvoření prostředí, které podporuje inovace a dlouhodobý ekonomický rozvoj. Do takového prostředí ale podle něj patří i neúspěchy. "V zemi, kde se daří inovacím, se musí vyskytovat obrovský množství neúspěchů. A obrovský množství propálených peněz, už to svědčí o aktivitě a odhodlání", upozorňuje Zámečník. Poslechněte se podcast.
-
řes 2 miliardy dolarů přiklepl nedávný summit čistého vaření africkému kontinentu. Státy, neziskové organizace i velké korporace se snaží ukázat na globální problém, který se dotýká i České republiky. V Africe stále 900 milionů lidí topí na otevřených ohništích dřevem nebo dřevěným uhlím, což výrazně přispívá k emisím skleníkových plynů. Tento způsob získávání energie "produkuje zhruba stejné emise, jako námořní a letecká doprava dohromady", upozorňuje hlavní analytik Hrot24 Miroslav Zámečník. Navíc je podle něj tento způsob ekologicky neudržitelný a způsobuje výrazné zatížení místních ekosystémů. Význam čistého vaření přesahuje hranice Afriky. Nedostatek udržitelných způsobů vytápění v Africe přispívá k sociálním a ekologickým problémům, které vedou až k masivní migraci obyvatel směrem do Evropy. I proto mají do Afriky zamířit slíbené peníze. "Velmi důležitý je ten vstupní kapitál. Ti lidé jej k pořízení moderních vařičů nedají dohromady. Oni žijí ze dvou dolarů denně. Jinými slovy: jediné co připadá v úvahu je, že dostanou plynovou bombu s vařičem a pravidelně za to platí. Prostě splátkový prodej", vysvětluje Zámečník. Střih, pojďme teď tisíce kilometrů do České kotliny. Ve které je to během zimy a topné sezóny někdy pořádně cítit. "Toto je opravdu v zájmu zdraví populace na venkově a nejen tam", varuje Zámečník. Přesto řada lidí dál pokračuje v topení tuhými palivy, nebo pokusy jako je slavná ostravská raketa s olejem, pilinami v PET lahvi. Stát přitom poskytuje štědré dotace na výměnu kotlů. A to až 95 %. Jenže pro nízkopříjmové domácnosti může být obtížné uhradit i zbývající 5 % nákladů. Jedním z možných přístupů je zavedení systému splátek, který by umožnil domácnostem splácet kotle postupně. "Prostě musíme přijít s nějakou formou splátkového režimu. Když to řeknu napřímo, jde o leasing na kotel", popisuje analytik Hrot24. Klíčovou součástí řešení má, podle analytika, být i kontrola toho, čím lidé topí, byť jde o velmi "citlivá debatu". Inspirace "africkou cestou" čistého vaření může přinést nečekané změny i pro české domácnosti, při přechodu na ekologičtější způsoby vytápění. "Inspirace subsaharskou Afrikou se může zdát vzdálená, ale může to fungovat. Ostatně chudí lidé mají stejné problémy, kdekoli na světě jsou. A u nás jsou", uzavírá Zámečník.
-
Mistrovství světa v ledním hokeji v Praze a Ostravě. Akce v návštěvnosti útočí na rekord v počtu diváků, který padl - shodou okolností - také v Praze, v roce 2004. Těmi, kdo budou těžit z této akce, jsou hotely, restaurace a místní podniky, které profitují z přílivu turistů. Nepřímo i město Praha a celá Česká republika: „Když je šampionát dobře uspořádaný, je to signál i pro kongresový byznys, že takové akce město umí, že je kompetentní", vysvětluje analytik Hrotu24 Miroslav Zámečník v nejnovějším Hrotcastu.
Téma, o kterém se kromě sportu mluvilo, byly vstupenky. A také cena občerstvení, v hokejové fanzóně se půllitr prodává za 110 korun. Pivovar se ale brání, že to nebyl on, kdo cenu zavedl – určil ji hokejový svaz. „Nevím, jak se vymlouvají, ale myslím, že použili jednu z výmluv, která je pro Čechy úplně spolehlivě iritující: že ty jiné šampionáty byly mnohem dražší,“ dodává pobaveně Zámečník. Podle oficiálního vyjádření Petra Břízy, šéfa organizátorů pražského mistrovství světa, vzešla „výsledná suma z analýzy organizačního výboru u obdobných vrcholných akcí v tuzemsku i v zahraničí.“
Je to také 20 let od momentu, kdy se divákům otevřela někdejší Sazka Aréna, nyní O2 arena v pražských Vysočanech. Její vznik provázely dohady o státní garance. Aleš Hušák, tehdejší vládce Sazky, kvůli tomu na zahájení nepozval premiéra Vladimíra Špidlu a ani jednoho ministra z jeho vlády.
„Odvrácená strana toho je, že původní rozpočet byl někde kolem 2,5 miliardy a finální cena byla 7,5 miliardy korun, což Sazku výrazně oslabilo,“ vysvětluje Miroslav Zámečník. A dodává: „Když se o pár let později v rámci konkurzního, respektive reorganizačního řízení dělal posudek, tak posudek na hodnotu od Ernst & Young byl 1,5 miliardy.“
V podcastu se mluví i o pořádání dalších velkých sportovních akcí včetně olympiád a jejich finanční zátěži. Pouze dvě olympiády za posledních 60 let byly podle všeho ziskové – Los Angeles 1984 a Salt Lake City. Miroslav Zámečník vysvětluje, že úspěch Los Angeles spočíval v tvrdém vyjednávání s Mezinárodním olympijským výborem a minimálních nákladech.
Naopak mnoho olympiád, včetně těch v Soči nebo Londýně, skončilo po finanční stránce nelichotivě kvůli obrovským investičním nákladům. „Sarajevo nebo Athény dopadly také velmi ekonomicky špatně. Byly to země, které byly už tak hodně zadlužené. A toto jim ještě velmi přitížilo,“ popisuje Zámečník.
Jaká olympiáda byla nejdražší? Jak se zjistí, že se megalomanská sportovní akce skutečně vyplatí, a proč musí vždy stavbu spolufinancovat město nebo stát? Dozvíte se v Hrotcastu.
-
Argentinský prezident Javier Milei, známý svým excentrickým chováním, naordinoval své zemi tvrdá úsporná opatření. Devalvoval měnu, propustil tisíce státních zaměstnanců, o polovinu snížil počet ministerstev. Podle hlavního analytika Hrot24 Miroslava Zámečníka by se některými jeho opatřeními mohlo inspirovat i Česko.
-
Dva bývalí italští premiéři Mario Dragi a Enrico Letta dostali zadání od šéfky Evropské komise Ursuly von den Leyenové, aby přišli s doporučeními pro rozvoj jednotného trhu zvýšením konkurenceschopnosti Evropské unie. Podle hlavního analytika Hrot24 Miroslava Zámečníka je nejpodstatnějším zjištěním, že jednotný trh není jednotný: "Je vlastně strašně fragmentovaný, to je místo, která nás nejvíc bolí, zvlášť když EU srovnáme s Čínou a Spojenými státy," dodává.
- Daha fazla göster
