Bölümler
-
Máme málo detí. Znamená to, že vymierame? O hodnote detí, starnutí aj o tom, ako čeliť demografickej kríze, hovoríme s demografom a prognostikom Infostatu – Výskumného demografického centra Borisom Vaňom.
-
Snaží se Peter Pellegrini spojit rozdělené Slovensko, nebo si jen nechce zadělávat na problémy? A jaké dopady by měla povinná předškolní docházka na nejchudší rodiny ve vyloučených regionech? O tom dnes s Jitkou Uhnavou debatují Róbert Kotian a Erika Kremská.
-
Eksik bölüm mü var?
-
Učí mamy z vylúčených komunít, ako sa starať o deti. Prinesie hračky, knihy a spolu objavujú svet. Aj taká je práca Omamy. O nej, ale aj o tom, či sú deti z najchudobnejších lokalít pripravené na škôlku, hovorí výkonný riaditeľ organizácie Cesta von Pavel Hrica.
-
V ohlédnutí za uplynulým týdnem v redakci Téma.21 rekapitulujeme, o čem jsme psali a točili. Róbert Kotian popisuje, co očekávat od nové ředitelky Slovenské televízie a rozhlasu, Jitka Uhnavá zase vypráví o situaci žen, které po porodu trpí úzkostmi. Ptá se Ondřej Havlíček.
-
Kdo byl Lev XIII., který je nejen pro jméno inspirací nového papeže? Jakou pozici bude mít nový Svatý otec po Františkovi, který byl miláčkem médií? A v čem může být výhodou, když je papežem řeholník? V rozhovoru, který vznikl jen dva dny po konci konkláve, odpovídá teolog a pedagog Peter Dufka.
-
Jaké dopady může mít návštěva slovenského premiéra v Moskvě? Jde o výjimečný diplomatický krok, nebo o zradu spojenců z EU? A blíží se filmové a knižní adaptace volby papeže skutečnosti? O těchto tématech dnes s Jitkou Uhnavou mluví Róbert Kotian a Ondřej Havlíček.
-
„Len nech mi ju nezoberú. Malá je moje všetko,“ hovorí v reportáži osamelý rodič Peter, ktorý si nevie nájsť prácu a bojí sa, že úrady mu dieťa vezmú. Skúmali sme aj to, s čím jednorodičia zápasia, ako sa im dá pomôcť, akú úlohu tu hrajú mimovládky a čo robí štát.
Rodičia samoživitelia. Vo väčšine prípadov sú to matky, ale čoraz viac pribúda aj otcov. Podľa údajov neziskovej organizácie „Jeden rodič“ je ich momentálne 16 percent z približne 350-tisíc domácností na Slovensku, v ktorých jeden rodič chýba. Žije v nich vyše pol milióna detí.
Jeden z takýchto osamelých rodičov, pán Peter, ktorý je otcom 4-ročnej dcéry, nám porozprával, ako sa mu žije, čo ho trápi, s čím bojuje, čo by mu pomohlo a čo by si do budúcnosti prial najviac.
„Môj otec bol alkoholikom. Nemám na neho jedinú dobrú spomienku, stále si opakujem, že budem iný. Nechcem, aby moja dcéra zažila to, čo ja. Každý deň robím všetko pre to, aby som jej bol oporou, aby mala bezpečný domov. Aj keď je to ťažké,“ odkrýva pozadie vlastného detstva a svojich životných zápasov Peter.
Peter si momentálne hľadá prácu. Tvrdí, že na pohovoroch ho odsúdia už len pre jeho potetovanú tvár, hoci nikdy nemal problém so zákonom. U zamestnávateľov však jeho vzhľad vyvoláva podozrenia. V reportáži sa pozrieme aj na to, ako sa stal jednorodičom a ako dokáže vyžiť z necelých 200 eur na mesiac.
A rozoberieme si aj prieskum neziskovky o živote jednorodičov. Riaditeľky neziskovky „Jeden rodič“ Evy Markovej sme sa opýtali, čo tento prieskum hovorí o živote rodín s jedným rodičom a čo by potrebovali, aby sa im žilo lepšie.
Prinášame aj informácie o dvojročnom eurofondovom projekte, ktorého súčasťou má byť 46 poradní komplexnej pomoci aj dočasný finančný príspevok. Spustiť by ho mali najneskôr začiatkom jesene. Projekt musí ešte schváliť Európska komisia, ktorá ho bude aj financovať.
-
Letošního konkláve se sice pro vyšší věk už nemohl zúčastnit, v rozhovoru ale kardinál Dominik Duka nechává nahlédnout za oponu minulé papežské volby. Popisuje také, jak se v sobotu setkal s nově zvoleným papežem a říká, že je Lev XIV. sice trochu plachý, ale když veřejně vystoupí, ví, co chce. Ptá se Ondřej Havlíček.
-
Dá se už teď říci, jaký bude Lev XIV. papež? Kým byl před svým zvolením? A jak Ondřej prožíval momenty, kdy se nad Vatikánem objevil bílý kouř? Poslechněte si dnešní speciál věnovaný nové postavě v čele katolické církve, tentokrát s Jitkou Uhnavou, Pavlem Mikšů, Ondřejem Havlíčkem a Jánem Heribanem.
-
Američan, misionář, augustinián. Nového papeže zná svět i církev v mnoha různých rolích. Ovlivní jeho působení v čele katolické církve augustiniánská spiritualita? Brněnský augustinián Jozef Ržonca to očekává. „Člověk se nedá odtrhnout od svého kontextu, od způsobu, jakým žil,“ uvádí.
První americký papež v historii. To je nově zvolený Lev XIV., vlastním jménem Robert Francis Prevost. Kromě toho, že spoustu let strávil například v Peru, je také zároveň i bývalým generálním představeným Řádu svatého Augustina, tedy augustiniánů, kteří se vyznačují vztahem k dialogu, společenství, sdílení a lásce, jak říká brněnský augustinián a farář u baziliky Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně Jozef Ržonca.
Podle něj je pravděpodobné, že se do kroků nového papeže promítne právě augustiniánská spiritualita. „Když se člověk stane papežem, tak získá jinou perspektivu světa. Ale samozřejmě se nemůže odtrhnout od svého kontextu, od toho, jakým způsobem žil, takže se dá předpokládat, že právě odkaz svatého Augustina se bude propisovat do pontifikátu Lva XIV.,“ uvádí. Odkazy právě na svatého Augustina se podle Ržoncy daly najít i v první papežově promluvě, kterou pronesl krátce po svém zvolení.
Pro Téma.21 popsal také své první pocity po tom, co se jméno nového papeže dozvěděl. „Bylo to zvláštní, protože to je první papež, kterého jsem znal ještě jako kněze. V komunitě nám to přišlo, jako by to nebylo reálné. Je to samozřejmě příjemný pocit, ale hlavně jsme rádi že máme nového papeže,“ přiznává.
S papežem se ještě jako s generálním převorem augustiniánů a biskupem Prevostem potkal několikrát. „Znali jsme se docela dobře. Můj první dojem z něj byl, že je tichý, ale když ho člověk poznal, tak zjistil, že je to někdo, kdo naslouchá, kdo dokáže podpořit,“ říká Ržonca a dodává, že si jako generální převor ani jako biskup Prevost nezakládal na svých titulech a byl blízký lidem.
Právě jeho mírná povaha by podle Ržoncy mohla světu i církvi prospět. „V dnešním světě, který je chtivý po senzacích, je [Lev XIV.] spíš klidný, takže doufáme, že to bude papež, kterého svět potřebuje, který dokáže žít to, co si myslí, dokáže říkat pravdu, ale s laskavostí,“ uzavírá.
-
Pubertu přežil v Terezíně jako jeden z mála svých tehdejších kamarádů. Poslechněte si jedinečné svědectví o vztahu židů a křesťanů před válkou, během ní i po ní. Svědectví vlídné, přesto naléhavé.
Pavla Frieda jsem poznal nejprve jako dlouholetého předsedu Židovské obce v Brně. Netrvalo dlouho a spřátelili jsme se. Dost jsme spolu rozmlouvávali o víře. Moc hezky si mě dobíral, když říkal: „Víš, já myslím, že křesťané byli v prvních třech staletích taková elitní židovská sekta.” A taky říkával, že k Bohu směřujeme jen z různých stran stejného kopce, kde vrchol je stejný. A taky že teprve na druhé straně času poznáme, kdo z nás měl k pravdě blíž. „A možná to ani nepoznáme,” odpověděl jsem mu. A shodli jsme se na tom, že „pak” už to vlastně nebude důležité.
O jeho moudrosti svědčí i tento příběh. Před deseti lety se v Brně stala, myslím, zázračná věc, totiž skutečné smíření po hrůzách válečných nenávistí a dlouho přežívajících nenávistí, a to při pouti, která kopírovala pochod smrti z května pětačtyřicátého, při němž zemřela spousta brněnských Němců. Pavel mě pozval pár dní poté na oběd. Chodívali jsme občas a bylo nám při tom oběma milo. Po chvíli povídá: „Jene, já se ti musím omluvit. Však víš, moc jsem té akci nevěřil. Říkal jsem, že je to už vyhaslé téma. A ono opravdu vyhaslé je. Ale až teď.“
-
Druhá svetová vojna, ktorá sa skončila pred 80 rokmi, si vyžiadala desiatky miliónov mŕtvych. Ako si ju pripomínať v kontexte súčasných vojen? Ako hľadieť na Sovietsky zväz a jeho armádu, ktorý bývalému Česko-Slovensku nanútil komunistickú totalitu? Odpovede hľadáme s historikom Martinom Poschom.
- Daha fazla göster
