Episodi
-
Proč implodoval režim v Sýrii? Byly důvodem charakterové vlastnosti mikromanažera Bašára Asada, nebo ztráta spojenců a vyčerpání režimu? Nechali blízkovýchodní spojenci Asada vykrvácet, protože zásoboval okolní země amfetaminy a chtěl po nich výpalné? Jaké budou zájmy revolučních skupin a asadovské elity? Proč Írán nepřišel Sýrii na pomoc a bere teheránský režim pád Asada jako prohru, nebo jako úlevu? Zachrání Blízký východ v budoucnosti nearabská spojenecká osa Ankara–Jeruzalém–Teherán, nebo oblast upadne do nekonečného krveprolití? Skončí ruská angažovanost v Sýrii, nebo do změny režimu ještě zasáhne? A mnoho dalších zajímavých souvislostí kolem změny režimu v Sýrii.
-
Někomu se během Vánoc zjeví Ježíšek, betlémská hvězda, zlaté prasátko nebo idylický svět Josefa Lady. Na CNN Prima News se zjevili dva bývalí čeští prezidenti se zásobárnou negativní energie a blbé nálady. Jedna věc je nesouhlasit s vládou, jiná je popisovat současnost jako krizi bez míry a hranic. Jak napsal na X Libor Němec, v pořadu Terezie Tománkové vystoupili „apoštolové negativní energie.“ Sázka na provokativní sledovanost je duchem dnešní mediální doby.
Je dobré vidět film VLNY, který dodnes vidělo téměř milión lidí. Ukazuje boj novinářů o svobodu slova v éře předcházející Pražskému jaru. Co dnes skutečně ohrožuje svobodu slova? Nejsou to hejly na sociálních sítích, ale systém připravované regulace sociálních sítí, který může přerůst do novodobé cenzury.
V dnešním podcastu se však bavíme o dalších věcech: zázraku na Štědrý den 1914 v zákopech první světové války nebo o cestě Roberta Fica do Ruska. Nakonec si zazpíváme koledu.
-
Episodi mancanti?
-
Češi o sobě s oblibou navzájem říkají: „To je ale pěkná svině!“ V novém speciálu podcastu Kecy a politika jsme chtěli být pozitivní a představit jiný lidský typ – opravdu šťastného člověka. Dotyčným je Pavel Vondráček, šéfredaktor INFO.CZ a muž mnoha podob a názorů. Mluvili jsme s ním o Vánocích a o tom, co to znamená být šťastným. Někteří lidé nesnášejí Vánoce, protože je nutí zastavit se a přemýšlet o sobě, čímž upadají do různých strachů a úzkostí. Co na to Vondráček? A jak si „vyrábí štěstí?“ Je honba za pocity štěstí skutečně opiem moderního světa, jak soudí jedna izraelská autorka? A nejsme my všichni vlastně happychondři, jak o naladění moderních lidí píše filosofka Tereza Matějčková? No, ale tak intelektuální ten speciál zase nebude, protože Vondráček i Pečinka se místy ukazují jako opravdoví prdlouši.
-
Budou ústavní soudci určovat podobu politiky? A mají mít moc rušit volby? Tyhle otázky napadají, když přišly zprávy z Rumunska, kde ústavní soud zrušil první kolo prezidentských voleb. Bylo to současně poprvé v novodobé historii, kdy hlavním argumentem bezpečnostních složek, z jejichž zpráv soud vycházel, bylo tvrzení o zásahu cizí moci do průběhu voleb. V rumunském případě konkrétně Ruska.
Minulý týden také český ústavní soud, který funguje ve svém už čtvrtém složení v čele s Josefem Baxou, zrušil část zákona o střetu zájmů. Toho zákona, který aktivním politikům znemožňoval vlastnit média. Soudci tak rozhodli v nejtěsnějším poměru 9:6. Soudci stanovili pravidla, co je a není tzv. přílepek, tedy paragraf zabudovaný do právě projednávaného zákona, který mění jiný zákon.
Dává se tím do rukou obrovská moc opozici, jakékoli opozici. Současná Poslanecká sněmovna je rovněž oslabována permanentními obstrukcemi ze strany ANO a SPD, které mají spíš ráz nekonečné volební kampaně. Otázkou je, jestli je tento způsob politického boje pro Babišův tým skutečně tak efektivní. Srovnáním prvních tří let Poslanecké sněmovny v éře premiéra Sobotky a nyní Fialy vychází, že tehdy bylo 53 schůzí s 259 jednacími dny. Dnes je to 124 schůzí s 326 jednacími dny. Přitom zákonů se přijímá přibližně stejně, takže rozvláčnost jednání jde jednoznačně na vrub obstrukčních praktik dnešní opozice. Není veřejnost spokojená s tímto způsobem parlamentní práce?
-
Speciál s Josefem Šlerkou z Investigace.cz o tom, jakými technikami na sociálních sítích se podařilo manipulovat volby v Rumunsku a proč byly volby nakonec ústavním soudem zrušeny. Detailně probereme, jaké manuály byly použity k obcházení volebních pravidel i algoritmů sociálních sítí, kdo celou akci koordinoval a kudy tekly peníze. Sklenka vína nebo panák jsou pro sledování této epizody nutné.
-
První kongres politické strany Motoristé sobě ukázal několik věcí. Předně, pravicoví Motoristé v čele s předsedou Petrem Macinkou vsadili na vítězství Andreje Babiše v příštích sněmovních volbách a deklarovali ochotu být součástí jeho vlády. Od začátku kongresu bylo jasné, že hlavní postavou této strany je její nečlen, ale aktivní propagátor její politiky, europoslanec Filip Turek. Ten však licituje a nechce se mu do možné prohrané bitvy.
Zájem o spolupráci projevil místopředseda ANO Karel Havlíček, který se kongresu zúčastnil a projevil zde relativně velké nadšení pro budoucí spolupráci. Nové straně se symbolicky podařilo vtáhnout do hry exprezidenta Václava Klause, který Motoristy svým projevem slovně podpořil. K myšlenkám Motoristů se přihlásil také člen ODS Jan Zahradil a lidovecký senátor Jiří Čunek.
Motoristé jsou dnes hlava bez těla. Stranu stále řídí pár lidí z předsednictva a teprve po dvou letech fungování bylo přijato 1415 členů. Bude to časem standardní, nebo autoritativně řízená politická strana? A proč se na její fungování netváří nadšeně Tomio Okamura? A co si od jejího vkladu slibuje Andrej Babiš?
-
Americké prezidentské volby jsou víc než změna jedné administrativy za druhou. Mohou představovat zlom srovnatelný s tím, co se v americké politice dělo po nástupu F. D. Roosevelta nebo R. Reagana, samozřejmě v jiné podobě. V podcastu Kecy a politika jsme zatím probírali, jaký dopad bude mít zvolení Donalda Trumpa na válku na Ukrajině, na spolupráci s Čínou nebo na mezinárodní vztahy. Tentokrát se s ekonomkou Lenkou Zlámalovou pokoušíme nastínit, jaký vliv by na světovou ekonomiku mohlo mít zavedení cel, jestli Trump blufuje, nebo chce opravdu zpřísnit obchodní vazby na Kanadu a Mexiko, proč je nelegální migrace takový problém, jak se vyhrotí vztah s Čínou, a hlavně: jak se zvolení nového amerického prezidenta projeví na obchodních vztazích s Německem a potažmo s Českem. Bude si nový americký prezident rozumět s novým pravděpodobným kancléřem Merzem? Podaří se Trumpovi přetáhnout špičkové evropské firmy do USA? A možná nejdůležitější moment: probudí faktor Trump přebyrokratizovanou Evropskou unii k deregulacím a zjednodušování prostředí pro podnikání?
-
Po téměř čtyřech letech od natočení prvního podcastu Kecy a politika se posluchači a diváci dozvědí, že Petros se v něčem mýlil. Konkrétně v příkrém hodnocení prohlášení premiéra Fialy o německých platech. V další části podcastu se autoři věnovali situaci v ODS a koalici SPOLU, deset měsíců před sněmovními volbami. V současné době vrcholí jednání o obsazení kandidátních listin SPOLU – do konce ledna se mají určit krajští lídři, do konce dubna pak všech 14 krajských kandidátek. Petros Michopulos soudí, že strany vládní koalice mají šanci, jen když vtáhnou na čela kandidátek respektované osobnosti. Na spadnutí je prý kandidatura jihomoravského hejtmana Grolicha. Otázkou je, jestli je Fiala schopen udělat tah Martinem Kubou. Přesněji řečeno, přijet do Českých Budějovic, ocenit jeho výkon v krajských volbách a požádat ho, jestli by nekandidoval také ve sněmovních volbách. Byl by to významný signál, že se ODS staví na nohy. Dokáže Petr Fiala překonat oboustrannou ješitnost?
-
Vladimír Dlouhý, prezident EuroChambres, bývalý ministr průmyslu a obchodu a prezident Hospodářské komory. Povídali jsme si o úspěšnosti české ekonomické transformace, privatizace a o cestě ČR k tržní ekonomice. Většinu času jsme ale věnovali současné ekonomické situaci Evropy i ČR. Mluvili jsme o problémech, které současnou Evropu nejvíc trápí, jako je nelegální migrace, přebujelá byrokracie, regulace nebo Green Deal. Mluvili jsme o euru a o tom, jestli je pro ČR vhodnou měnou a jestli a kdy jej přijmeme. Kladli jsme si otázky, jak všechny tyto problémy současné Evropy vyřešit a jestli je vůbec vyřešit lze.
-
Koncem minulého týdne se provalilo, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) chce regulovat nejen média, ale hlavně internetové tvůrce. Už řadu měsíců chodí lidem výzvy, aby se registrovali u RRTV, jinak jim ve správním řízení hrozí sankce. Když se ovšem zaregistrují, získají osvědčení o způsobilosti a také dozorový orgán, jak se v tiskové zprávě z 21. 11. RRTV označila. Následně z toho vyplývá řada povinností. Tuto interpretaci ještě v pátek rázně na tiskové konferenci odmítl ministr kultury Baxa, jehož resort se zabývá novelizacemi mediálních zákonů. Zjistili jsme, že RRTV vychází z interpretace zákona z roku 2010 o poskytovatelích audiovizuálních mediálních služeb. Otázkou je, proč 14 let tuto svou údajnou kompetenci radní nevyužívali a nyní podle ní chtějí regulovat internetové tvůrce a novináře. Nejde jen o ně. Registrovat se prý musí také tištěná média, která na svých webech mají videa, což dnes mají prakticky všechna. Po 35 letech tak novináři opět získají svůj "dozorový orgán", který byl zrušen v době sametové revoluce. Celá kauza má několik rovin. RRTV dříve rozdělovala licence pro soukromá rádia a televize, přidělovala kmitočty a posuzovala, jestli jsou dodržována licenční řízení. Dnes je její existence víc než sporná, takže v jedné své poloze je dnešní akce pokusem zachránit svůj status a rozpočet. Zároveň jsme v celém světě svědky pokusů regulovat internetová média, která jsou stále vlivnější. A když to nešlo skrze dohody s majiteli velkých platforem, nastupuje lokální regulace "odspodu". Expanzi RRTV odmítl už v roce 2009 tehdejší premiér Jan Fischer. Tehdy se dokonce jednalo o tom, že tato instituce má být sloučena s telekomunikačním úřadem. Jak vidno, někteří byrokraté a radní našli nové zdůvodnění své existence. Otázkou je, co na to politici, kteří k cenzuře internetových tvůrců nedostali mandát od voličů.
-
Speciál podcastu Kecy a politika je tentokrát speciální ve dvojím ohledu. Jednak byl natáčen v 1000. den od invaze Ruska na Ukrajinu. Zároveň jde o rozhovor přímo z fronty ukrajinské války. Válečná reportérka Lenka Klicperová mluví především o situaci na strategickém místě donbaské fronty – o Pokrovsku. Je to právě toto město, o němž se poslední týdny mluví jako o místě, kde má dojít k silnému prolomení fronty. Rusku pak už nic nebude bránit rychlému průniku do ukrajinského vnitrozemí. Klicperová, která z těch tisíce válečných dní prožila na Ukrajině více než čtvrtinu, tvrdí, že většina Ukrajinců si přála vítězství Donalda Trumpa. Slibují si od něj buď větší pomoc v boji, nebo rychlé ukončení války. Ze všeho nejhorší je dnešní stav, kdy Západ pomohl Ukrajině, aby neprohrála, ale neposkytl jí takovou pomoc, aby vyhrála. V podcastu se bavíme o střelách dlouhého doletu ATACMS, které v posledních dnech uvolnily Spojené státy a byly okamžitě použity u Karačeva při likvidaci ruského arsenálu zbraní. Podle Klicperové to ovšem obrat ve válce nezpůsobí. Dokonce ani „game changer“ nevyvolá nová tajná superzbraň od německé společnosti Helsing. Má jít o umělou inteligencí řízené drony, které mají čtyřikrát větší dolet než ty klasické. Největší slabinou Ukrajiny ovšem nejsou zbraňové systémy, ale nedostatek vojáků na frontě. Klicperová tvrdí, že hitem posledních týdnů se stávají dobrovolné odchody ukrajinských mužů. Ti reagují na novou možnost přihlašovat se podle svého uvážení k armádním jednotkám, které jsou blízké jejich civilní profesi. Klicperová však dodává, že atmosféra na Ukrajině nazrála k ukončení válečných operací.
-
Bylo uplynulých 35 let obdobím zkázy, nebo spásy? Agentura STEM ve svém průzkumu dospěla k rozdělení české veřejnosti v poměru 48:31. Téměř polovina si myslí, že dnešní režim je lepší než komunistický. Téměř třetina naopak preferuje systém jedné politické strany bez svobodných voleb. Zajímavější jsou jemnější data. 85 procent voličů vládních stran považuje demokracii za lepší a jen 6 procent preferuje minulý režim. Naopak u opozičních parlamentních stran je ten poměr 31:45 ve prospěch komunistického režimu. Pokud přihlédneme k tomu, že část opozičních voličů zaměňuje kritiku momentální vlády za odmítání režimu jako takového, stále jsou to děsivá čísla. Co z nich vyplývá? Znamená to, že Andrej Babiš po nástupu k moci zavede – v souladu s přáním svých voličů – totalitní systém? To zcela jistě ne, protože si nechce nechat sáhnout na Agrofert. Trendem v celém postkomunistickém světě ovšem je vytvářet autoritativní vlády a na ně navázané podnikatele, kteří žijí v symbióze s vládními politiky a společně vytvářejí vládnoucí třídu. To je například podstata Orbánova režimu v Maďarsku, v němž se tak zhlédl Robert Fico i Andrej Babiš. Oba dva jsou však nesystematičtí imitátoři, kterým jde spíš o moc než o změnu systému. Souhrnně řečeno: po vítězství Andreje Babiše nás nečeká boj o demokracii, ale o charakter státu. Do toho přicházejí jak Petr Fiala, tak Andrej Babiš s návrhy, o nichž si autoři podcastu myslí, že jsou spíš halucinace než politické plány. Nápadně to připomíná scény z filmu Růžový panter, kdy se dva hlavní hrdinové nadýchají rajského plynu a pak jeden druhému za vzájemného smíchu trhá zuby.
-
Mluvili jsme o tom, co je nového v Čínské lidové republice, jaká je její momentální ekonomická kondice a jak se připravuje na nového vládce v Bílém domě. Rekapitulovali jsme změny v čínské politice v posledních letech a její postupnou změnu ekonomické orientace v důsledku deglobalizace a vliv této politiky na zbytek světa. Pokusili jsme se odpovědět na otázku, jaký řetězec událostí může spustit postoj Trumpa k Číně na politické a ekonomické zájmy Evropy a České republiky, a pokusili jsme se objasnit, jaký je skutečný vztah Číny k Rusku a jaká je její role ve válce na Ukrajině.
Kompletní hodina a půl o všem možném na Forendors.cz
-
Minulou středu jsme byli svědky dvou zlomových okamžiků, jejichž dopad nám dojde až za řadu let. Nejprve zvítězil v amerických prezidentských volbách Donald Trump. Současně se v Německu rozpadla vládní koalice a začátkem nového roku budou předčasné volby. Ve dvou zemích, na nichž je Česká republika ekonomicky a politicky závislá, tedy dochází nebo nejspíš ještě dojde k zásadní změně politické garnitury. Zatím nevíme, jaké rysy bude mít tzv. trumponomika. Bude se v USA skutečně výrazně více těžit ropy a plynu, takže poklesne jeho cena na světových trzích? Sníží Trump firemní daně na 15 procent? Připraví mu Elon Musk deregulační revoluci v byznysu? Anebo bude nová americká administrativa vůči světu uplatňovat agresivní celní politiku? Vyvolá to hospodářskou válku mezi různými zeměmi?
Jaké budou vztahy mezi americkým prezidentem a pravděpodobným německým kancléřem Merzem, který je bývalý investiční bankéř? Vyjedná si Německo zvláštní podmínky exportu do USA? A jak to ovlivní českou ekonomiku? Tyto a další otázky naznačují, že bychom mohli být svědky zlomové éry, kdy se přistoupí k řešení dlouhodobě nahromaděných problémů (přeregulovaná ekonomika, válka na Ukrajině). Otázkou je, co to bude znamenat pro českou politiku, která z toho vychází jako odvozená aktivita.
V jiné části podcastu se zabýváme americkou volební kampaní, která znamenala triumf podcastových médií, jež měla hlavní politický vliv na distribuci informací mezi Američany. Co by Petros Michopulos poradil českým politikům, kdyby jim chtěl něco poradit? A jak by vypadal tiktokový komunikační formát pro ministra Jurečku?
-
V prosinci to bude 30 let od chvíle, kdy Ukrajina podepsala tzv. Budapešťské memorandum, které jí výměnou za přesun jaderných zbraní do Ruska mělo zajistit nedotknutelnost hranic. Memorandum podepsali představitelé Ruska, Velké Británie, USA a Ukrajiny. Dnes už víme: kdyby si tyto zbraně Ukrajinci ponechali, nejspíš by se dnes na jejich území nebojovalo. O to víc, že se svými 176 mezikontinentálními střelami s jadernými hlavicemi byla Ukrajina třetí největší jadernou mocností. Tlak Západu a Ruska byl tak silný, že nakonec vyměnila hlavice za podpis dohody, kterou Rusko už v roce 2014 rozhodlo ignorovat. Jak dnes vypadá situace na rusko-ukrajinském bojišti? Ukrajinský generál Marčenko nedávno prohlásil, že fronta na Donbase se zhroutila vinou nedostatku zbraní, lidí a špatného vedení. Nutno podotknout, že objem západní pomoci Ukrajině se letos zmenšil a z 61 miliard dolarů, které schválil Kongres USA, dorazilo do Kyjeva necelých deset procent. Bidenova administrativa také blokuje snahy Ukrajiny udeřit na území Ruska. Změní něco v tomto směru americké prezidentské volby? Politický analytik Jefim Fištejn soudí, že nový prezident Trump je příznivcem strategie známé jako "mír skrze sílu." Podle něj se bude snažit dostat ruského prezidenta Putina k jednacímu stolu a situaci nějak vyhrotit – buď uzavřením příměří, nebo vyššími dodávkami vojenské techniky. Fištejn byl jedním z mála českých pozorovatelů, který předpověděl výsledek amerických voleb. Domnívá se, že tentokrát nebudeme svědky obyčejné výměny jedné politické administrativy za druhou, ale půjde o hlubší politický zvrat.
-
Rok od nástupu Roberta Fica do funkce slovenského premiéra se řada věcí změnila. Svou zahraniční politikou způsobil, že Slovensko se dostalo do částečné mezinárodní izolace, alespoň ve vztahu k západoevropským spojencům v EU. Rovněž Visegrádská skupina kvůli rozporům ohledně vztahu Slovenska a Maďarska k ukrajinské válce je „u ledu.“ Premiér Fico však jako první evropský premiér v éře Putinovy války vystoupil v ruském propagandistickém pořadu 60 minut, kde si stěžoval na země EU, které dodávkami zbraní údajně prodlužují válku na Ukrajině. Těžko říct, zda si uvědomil, že hovoří s reprezentantkou země, která podle mezinárodních institucí má dnes více politických vězňů než v Brežněvově éře. Je logické, že se zemí s tak protizápadní politikou nechce Fialova vláda pořádat společná zasedání obou kabinetů. V podcastu oba autoři zdůrazňují, že mohou mít k zahraničním aktivitám maďarského premiéra Viktora Orbána výhrady, ale musí uznat, že sleduje maďarské národní zájmy. Politika premiéra Fica je spíše imitací Orbána. Jak nedávno v Právu napsal dlouholetý Ficův spolupracovník a diplomat Peter Weiss – orientace na Maďarsko je v rozporu s celou logikou moderních slovenských dějin. Otázkou je, zda Andrej Babiš bude Fica v jeho politice následovat, protože řadu věcí už v minulosti od něj opsal. Vznikne tak nějaká verze populistického Československa?
Kompletní hodina a půl o všem možném na Forendors.cz
-
Má fotografování jako obor ještě smysl v době, kdy každý má svůj malý fotoaparát v mobilu? Jak je dnes obtížné konkurovat umělé inteligenci, když s ní soutěžíte o lepší fotku? A jsou na jiných místech na světě lepší barvy? O těchto a dalších otázkách s fotografem a cestovatelem Radimem Bulínským, který letos v soutěži Czech Photo obdržel první místo v cestopisné fotografii a v národní části mezinárodní soutěže byl třetí. Jak se liší Sumatra, Madagaskar, severní pól a Island z hlediska práce fotografa? Proč nemá rád pouliční fotografování a jak experimentuje ve svém ateliéru, kde vytváří abstraktní fotky? Jak zachytit fotoaparátem rozprsklá vajíčka, do nichž současně střílíte airsoftovou pistolí? A závěr diskuse jen pro fajnšmekry: režisérka Karolína Lukášková a Radim Bulínský vášnivě debatují o tom, jaký fotoaparát je lepší, a dospívají k závěru, že v mnoha směrech je stále ještě nepřekonatelná černobílá fotka.
-
Předsedové tří stran koalice SPOLU podepsali memorandum, že na podzim 2025 znovu společně půjdou do sněmovních voleb. V podcastu řešíme několik otázek, jako například: Je SPOLU jenom taktická varianta koalice, nebo hlubší spojenectví, které může vyústit v integraci všech tří stran? Petr Fiala chce střednědobě vytvořit jednu formaci, ale co na to ostatní? Projekt SPOLU je současně zkázou i spásou pro všechny subjekty. Na jedné straně přináší nadprůměrně dobré volební výsledky každé ze stran. Současně někteří členové koaličních stran mají dojem, že jim bere stranickou identitu a že nejsou v rámci značky SPOLU vidět jako jednotlivá entita, což ohrožuje jejich budoucnost. Zároveň vnitřní logika politického fungování nutí všechny tři strany zůstávat v jedné koalici. Když se vyhraje, je to znamení úspěchu tohoto projektu. Když se prohraje, je o důvod víc zůstávat pospolu, aby menší strany nepropadly při samostatném postupu. Petros Michopulos soudí, že vnitřní kritika SPOLU za neviditelnost je jenom výmluva těch, kteří nedokážou úspěšně prodat svou politiku. Za to nemůže uskupení SPOLU, ale neschopnost vysvětlovat lidem svůj program.
Kompletní hodina a půl o všem možném na Forendors.cz
-
Jaký je plán ODS na vítězství v příštích volbách? Je opravdu reálné, aby ODS měla přes 20 %? Dělá to vláda dobře nebo ne, a jaké má nesplněné úkoly? Je pozice Petra Fialy v ODS pevná? A proč Saša Vondra obchází konference, kterých se účastní komunisté a páté kolony? A šel by na akci Motoristů?
-
Olomoucký sjezd KDU-ČSL patřil k tomu typu stranických setkání, pro něž se vžil pojem "záchranářský." Většina delegátů si uvědomovala vážnost celostátních stranických preferencí a výrazně pozměnila užší vedení lidové strany. Ukázalo se, že konzervativní křídlo, které pokukuje po spolupráci s hnutím ANO, má nanejvýš 20 procent delegátů. Nakonec zvítězili centristé kolem Marka Výborného, kteří získali větší pravomoci při sestavování krajských kandidátek do budoucích sněmovních voleb. Zvítězila také orientace na spolupráci s předvolební koalicí SPOLU, i když většina delegátů zároveň tvrdila, že po příštích volbách musí být strana připravena na samostatný postup. Největší vyjádření nedůvěry zaznamenal kandidát na prvního místopředsedu a ministr životního prostředí Petr Hladík. Naopak z místopředsedů byla největším počtem hlasů zvolena Monika Brzesková, starostka Kravař. V rozhovoru pro CNN Prima News prohlásila, že bere svou misi jako záchranářskou práci a je pro ni morálně nepřijatelné to, co udělal hejtman Jan Grolich, který dal najevo, že si počká na výraznou prohru po volbách a pak možná, snad, něco pro KDU-ČSL udělá. Brzesková naopak prohlásila, že ona na ten "Titanik" jde a odmítá taktizovat, co bude nebo nebude. O těchto a dalších věcech pojednává podcast Kecy a politika.
Kompletní hodina a půl o všem možném na Forendors.cz
- Mostra di più
