Folgen
-
Stane se z Evropy periferie světového ekonomického růstu? A co bude nová prezidentská éra Donalda Trumpa znamenat pro americko-evropský byznys? O tom už více v Hrotcastu s Janem Burešem, hlavním ekonomem Patria Finance, a Pavlem Štruncem.
Nový americký prezident Donald Trump představil projekt s názvem Stargate, v rámci kterého by měly špičkové technologické firmy investovat až 12 bilionů korun do infrastruktury pro umělou inteligenci. Spojené státy pod novou administrativou totiž na AI sázejí jako na technologii, jež má v budoucnu zajistit prosperitu. Ve Stargate jsou zapojeny společnosti OpenAI, tvůrce dnes asi nejznámějšího chatbota umělé inteligence ChatGPT, SoftBank a Oracle.
Jakým je tahle nová digitální doktrína vzkazem pro Evropu? „Trump bere investice do AI velmi vážně, určitou roli v tom jistě hrají osobnosti, které se kolem něj sešikovaly, jako je lídr Tesly či SpaceX a miliardář Elon Musk. Spojené státy mají v technologiích velký náskok a budou se ho snažit udržet. Je to signál, co je pro nového amerického prezidenta důležité,“ říká Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance, v novém Hrotcastu.
Bureš dodává, že Trump je nepředvídatelný a má kolem sebe široké spektrum poradců, z nichž každý občas míří jiným směrem a má jiné názory i zájmy. To ostatně dokládá i aktuální dění, na veřejnost totiž prosákly informace o kritice, kterou Musk namířil vůči Trumpovi, pravděpodobně kvůli angažmá OpenAI a jejího lídra Sama Altmana v projektu Stargate. Tam jde ale spíše o osobní antipatie a ambice. Zásadní důraz Trumpovy vlády a poradců na technologický boost USA zůstává i nadále v platnosti.
Pro Evropu není podle Bureše relevantní pomýšlet na souboj o špičku v celosvětové AI aréně. Unie sice může tento sektor rozvíjet a snažit se v něm být lepší a lepší, pro digitální technologie jsou ale svým celkovým byznysovým a inovačním prostředím mnohem lépe nastaveny Spojené státy, míní.
Amerika jako celek není chudá a předvádí v poslední dekádě velmi solidní ekonomické výkony, problém je v tom, že bohatství se nerozděluje rovnoměrně a část populace necítí, že by bohatla spolu s celkem, doplňuje hlavní ekonom Patria Finance.
Trumpův nástup do Bílého domu je spojený s hrozbou uvalení vysokých cel vůči soupeřům i spojencům USA.
Soudě podle rétoriky jsou pro nového prezidenta hlavním ekonomickým nástrojem pro nátlak a dosažení vlastních cílů. V Evropě se to týká zejména výroby aut. „Nepříjemné to bude pro značky vyrábějící vše na našem kontinentu jako jsou Porsche nebo Volvo. Jiné automobilky ale vyrábějí v USA, těch se to týkat nebude,“ říká Bureš.
Víc bychom se podle jeho mínění měli bát případné Trumpovy roztržky s Čínou. Pokud se bude Washington před přílivem asijského zboží uzavírat extrémními cly, Peking začne zbytek světa zaplavovat produkty, které nebude mít kde prodat. To může evropský průmysl dál výrazně oslabovat.Jak evropskému průmyslu i technologickému rozvoji škodí přeregulovaný trh? Dají se čekat změny v Green Dealu, když Donald Trump důrazně otočil kormidlem USA směrem pryč od zelených plánů předchozí administrativy Joea Bidena? Nebo je Evropská komise příliš konzervativní a bude se svých udržitelných a obnovitelných pozic držet?Pusťte si nový Hrotcast.
-
Budeme mluvit o sexu. Kdysi jsem si myslel, že o sexu se má mluvit co nejvíc a co nejotevřeněji, že to věci velmi prospívá. Nyní, když jsem trochu starší, tak už si tím nejsem tak jistý, naopak se začínám přiklánět k názoru, že se o sexu mluví až příliš a že se o něm mluví špatně. A také že když je sex všude, tak výsledek je, že mizí tam, kde být má. Ale to samozřejmě bude tím stárnutím. Přesto jsem na sebe vzal to břímě podniknout salonní výpravu do světa, bez jehož existence by tady nikdo z nás nebyl. Ani moji milí hosté: dámy Julie Gaia Poupětová, sexuální koučka, publicistka Klára Elšíková, která píše o lidské sexualitě z hlediska mladé ženy, nedávno vydala knihu Pacanka, a pak, i když tak nevypadá, nestor české sexuologie – profesor Petr Weiss.
-
Fehlende Folgen?
-
Česko je mekka sušeného masa, říká zakladatel společnosti Fine Gusto Nature David Novák, který byl hostem Hrotu Pavla Štrunce. Jak si stojí největší český výrobce sušeného masa na trhu? "Za deset let, co jsme sušené maso začali vyrábět se poptávka zvedá," říká Novák a dodává, že vysoká cena produktů je dána především tím, že se maso zbavuje velkého množství vody. Někdy z kila zbyde i jen 350 gramů vysušeného masa. Maso společnost nejvíc dováží z Německa, ale část suroviny přichází i z Česka. „Zpracujeme tři tuny syrového masa denně, s malými dodavateli byl problém, že nebyli schopni garantovat objem dodávek.“
David Novák říká, že děti jsou milovníci jejich produktů: „Rodiče je často nemohou donutit, aby maso jedli, ale naše sušené jim chutná. Je to asi nějaká kombinace chuti.“ Cena masa se v posledních letech zásadně zvedla. „Je ho nedostatek a dalším argumentem producentů je, že se zvedá minimální mzda a nezávisle na sobě dodavatelé zdražují. 70 procent ceny našeho produktu je maso," dodává Novák a mluví i o tom, že dobré jerky se dělá jen z kvalitních částí hovězího dobytka.
"Ve výrobě sušeného mase není moc kontroverze, založili jsme byznys na produktech z masa a soli, není na tom nic, co se dá napadnout. Ale v Německu v současné době máme problém dostat se do některých řetězců, je tam hodně trend veganství, takže i společnosti, se kterými spolupracujeme v Česku, naše výrobky na německém trhu nechtějí," říká Novák a dodává, že jeho firma veganské jerky vyrábí, řetězce ho rády dávají do sortimentu, ale ve výsledku se příliš neprodává.
Za jeden z největších úspěchů Novák považuje to, že firma dodává produkty britské armádě: „Povedlo se nám vytlačit tamního konkurenta, mají velmi přísné podmínky na kvalitu, dodáváme jim tyčinky z mletého masa, které musí vydržet pět let,“ říká a dodává, že jednají s dalšími státy v Evropě pro dodávání do armád, ale tendry prý trvají často velmi dlouho. „Chceme se dostat do německé armády, byl by to i krok, kdy by nás přijaly tamní řetězce na trhu. Byl by to otevírač dveří.“ Společnost právě představuje novinky ve spolupráci s jihoafrickým kuchařem a řezníkem. André van Stadena z JAR pro podnik Fine Gusto Nature vyvíjí a připravuje africké speciality. Víc se dozvíte v rozhovoru.
-
Hostem podcastu Men’s Factor byla Veronika Kašáková, zakladatelka Nadačního fondu Veroniky Kašákové a finalistka soutěže Miss 2014. Dětství strávila v dětském domově, kam byla umístěna ve čtyřech letech společně se svým bratrem. Sama dnes pomáhá dětem s podobným osudem prostřednictvím své nadace. „Moje matka, která mě dala do dětského domova, byla silně závislá na drogách. Jsem strašně vděčná, že jsem s tou mámou nebyla, protože bych dopadla špatně,“ říká Kašáková.
Kašáková zdůrazňuje, že děti z dětských domovů nemusejí být poznamenané negativními vzory z problematických rodin. Naopak, prostředí může být pozitivním zázemím, které jim umožní vyrůst v dobré lidi. „Když se dívám na ty, kdo se dnes na internetu chovají agresivně nebo píší nenávistné komentáře, často mě napadá otázka: Jaké základy dostali doma? Jak je rodiče vedli?“ říká Veronika a dodává, že edukace rodičů je klíčem k lepší společnosti.
„Dětský domov vám dá nějaký základ. Možná jsem přišla o mnoho individuální péče a lásky, ale zároveň mi poskytl bezpečí a stabilitu, které bych doma neměla,“ říká Veronika. V rozhovoru hodně mluví o odpuštění, sama čelila fyzickým trestům od některých vychovatelů v domově, ale dokázala se s tím vyrovnat. „Odpuštění je kouzelná věc. Neznamená to schvalovat, co se stalo, ale dává vám svobodu.“
"Byla jsem věčně litovaná. Všichni říkali, ‘Taková hezká holčička v dětském domově…’ a chtěli si mě brát domů. Pak ale napsali dva dopisy a bylo ticho,“ popisuje stereotypní reakce na děti z domovů. Tento pohled na sebe samou jako na oběť ale odmítá: „Jednou mi partner řekl: ‘Jak dlouho se na to ještě budeš vymlouvat?’ To mě donutilo se sebrat.“
Kašáková se účastnila soutěže Česká Miss v roce 2014. „Zkoušela jsem to pětkrát a naposledy to vyšlo, ale bylo to spíš o hledání sebe samé. Krása je pomíjivá, ale zkušenosti, které jsem tam získala, mě formovaly.“ Po soutěži se ale vrátila do reality s dluhy, zpětně to považuje za jednu z největších lekcí života. „Dnes si uvědomuji, že cesta k úspěchu vede přes dna, která nás naučí pokoře.“
Veronika dnes stojí v čele nadačního fondu, který pomáhá dětem z dětských domovů překlenout úspěšný přechod do samostatného života. Učí je základní dovednosti, jako je správně hospodařit s penězi nebo jak se orientovat na trhu práce. „Chci, aby věděli, že každý má moc změnit svou budoucnost. Je to o jejich rozhodnutích.“
-
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czDonald Trump otočil americkou politiku o 180 stupňů. Velikáni byznysu se postavili na stranu prezidenta. Co ze své kampaně nebo inauguračního projevu prosadí? Jaká je česká reakce na novou americkou administrativu. A je vůbec nějaká? Máme se snažit ekonomicky dohánět Čínu, nebo nám bude dobře ve skanzenu?X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Základní filozofická výzva „myslete za sebe sama“ by se dnes dala přeformulovat na tezi „čiňte informovaná rozhodnutí“. Na racionalitu, která má být našim nejjistějším průvodcem světem, se vůbec klade značný důraz, nejen ve filozofii. Škoda jen, namítá americká myslitelka L. A. Paulová, že v těch nejdůležitějších věcech, v těch, které opravdu rozhodují o našem životě, se racionálně rozhodovat nemůžeme. Vezměme si třeba rozhodnutí, zda se stát rodičem. Zvláště v případě ženy hraje roli tolik proměn, že nemůžeme vědět, kým se staneme, když na mateřství kývneme. Mění se toho příliš: psychika, tělo, to, jak vnímáme druhé i sebe. Navíc nevíme, jaké dítě se nám narodí; nevíme, jak se promění partner; nevíme, jak se promění náš vztah. Pakliže toto vše nevíme, nemůžeme učinit racionální rozhodnutí, které přece jen stojí na tom, že základní data máme k dispozici. L. A. Paulová proto označuje podobné zkušenosti jako transformační. Rodičovství je jen jedním, byť pro autorku, matku dvou dětí, archetypálním transformačním zážitkem. Podobnou zkušeností je volba zaměstnání, vstup do manželství nebo rozvod. Autorka na pozadí těchto zkušeností navíc ukazuje, jak pomýlená je filozofie, která vychází z toho, že lidé jsou jednou provždy týmiž. Během života může člověk prožít několik identit, které by si navíc mezi sebou mnohdy ani nerozuměly. A nejenže podceňujeme, jak moc se měníme my sami, podceňujeme i to, jak odlišní jsou v závislosti na svých jedinečných zkušenostech druzí lidé. Kdyby platilo, že se v těch nejdůležitějších věcech nemůžeme racionálně rozhodnout, máme tedy odevzdaně očekávat, co se s námi stane? Rozhodně ne. Jednak by už i toto bylo rozhodnutí, především však platí, že těmto úhelným okamžikům našeho života je spíše zapotřebí porozumět nově. Co to znamená? Neptat se, co je racionální. Ve světle dobrodružství, jakým je třeba rodičovství, si spíše máme položit otázku, zda chceme zjistit, jakým člověkem se staneme. Jinými slovy, se máme sami sebe tázat, jestli chceme zůstat týmiž, anebo zda se chceme měnit a z této změny učit. Transformační zkušenosti jsou spjaté se zjevením: vyjevují, kýmže také jsme anebo můžeme být, a jak jinak lze také vnímat svět.KapitolyI. Vrátit filozofii smysl [začátek až 16:40]II. Nahradit kauzalitu porody?! [16:40 až 23:10]III. Dobře si to rozmysli! [23:10 až 39:40]IV. Ne, vy mi nerozumíte. [39:40 až 50:30]V. Naše každodenní zjevení [50:30 až závěr]BibliografieJolanta Brach-Czaina, Škvíry existence, přel. Michael Alexa, Praha: Malvern, 2019.Alice Gregory, „The Philosopher L. A. Paul Wants Us to Think About Our Selves“, in: The New Yorker, 2. 12. 2024, https://www.newyorker.com/magazine/2024/12/09/the-philosopher-l-a-paul-wants-us-to-think-about-our-selves. Rebecca Chan, „Transformative Experience“, The Stanford Encyclopedia of Philosophy, 2024, https://plato.stanford.edu/archives/spr2024/entries/transformative-experience.L. A. Paul, Transformative Experience, Oxford: Oxford University Press, 2014.Shani Orgad, „The parenting happiness gap“, in: LSE, 9. 10. 2019, https://blogs.lse.ac.uk/parenting4digitalfuture/2019/10/09/the-parenting-happiness-gap/.Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czX: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Po pádu komunismu si většina z nás představovala, že svoboda nám přinese především prosperitu. Tato část veřejnosti dodnes pociťuje z liberální demokracie zklamání a důsledky této deziluze se projevují v poslední době v podpoře antisystémových stran. Nutno ovšem dodat, že někteří politici tuto iluzi podporovali. V prosinci 1989 si kapitalismus přála jen 3% populace. Většina společnosti chtěla „třetí cestu“, tedy něco mezi socialismem a kapitalismem. Musel přijít Václav Klaus, aby nás „osvítil“ a nadchnul pro budování ryzího kapitalismu. Z tohoto pohledu ho lze označit za opravdového revolucionáře.Podle známé teorie má každá revoluce tři fáze: umírněnou, radikální (jakobínskou) a konsolidační (thermidorskou). Na první pohled sice může působit jako paradox označovat Václava Klause za radikála a jakobína, ale v kontextu téhle třífázovosti revolucí to dává smysl. Přišel s jasně definovaným programem, opíral se o ikonické postavy jako byla Margaret Thatcherová či Ronald Reagan a doslova vyzařoval neochvějnou jistotu ve svoji vizi, která měla znamenat spásu pro celou společnost.Ačkoli se neoliberální vidění světa jeví jako opak marxisticko-leninského vidění světa, oba mají hodně společného. Je to jednak přesvědčení o rozhodujícím významu ekonomické základny, potom technokratický styl vládnutí opírající se o několik základních dogmat, a nakonec utopický ideál, ke kterému směřujeme. Připomeňme, že počátkem 90. let byla liberální demokracie pokládána za vrchol - dokonce za „konec“ - dějin.Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czX: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Hostem podcastu Echo Pavla Štrunce byla Alena Schillerová, předsedkyně poslaneckého klubu ANO a bývalá ministryně financí. A mluvilo se o tom, kdo jsou v Česku prodavači strachu. "Výrok pana premiéra je naprosto nedůstojný a rozděluje společnost. Je to právě on, kdo dává našeho předsedu na billboardy s Putinem. Přitom nenajdete v naší minulosti ani současnosti nic proruského," říká Schillerová a tvrdí, že ANO naopak Ukrajinu podpořilo, ale vláda podle ní migrační krizi nezvládla. Podle Schillerové ANO plánuje snižovat daně, ale pouze za předpokladu, že se podaří znovu nastartovat jejich výběr a omezit šedou ekonomiku, která podle ní roste nejen kvůli zrušení elektronické evidence tržeb. „Zrušení EET je rezignací na boj s šedou ekonomikou. To je pro nás nepřijatelné. Nejdřív nastartujeme výběr daní, EET není jediný nástroj, ale je součástí. Jakmile se to podaří, vytvoříme prostor pro jejich snižování,“ dodává. Jedním z hlavních bodů hnutí ANO je zajištění dostupné energie prostřednictvím zestátnění ČEZu. „Pro nás je klíčové vykoupit minoritní akcionáře a zajistit státní kontrolu.“ Schillerová zdůraznila, že vláda musí přestat s nepřehlednou energetickou politikou, která brzdí ekonomický růst. Sociální sítě jsou podle bývalé ministryně klíčovou součástí komunikace. Sama na TikToku oslovuje zejména mladé, přičemž její obsah je kombinací trendů a politiky. „Jednou tam dám něco odlehčenějšího, co přitáhne pozornost, a příště se zaměřím na politiku. Snažím se to kombinovat," říká Schillerová a komentuje i to, jestli vnímá čínskou sociální síť jako bezpečnostní riziko: "Pokud TikTok používá premiér i členové vlády, kteří mají nejbližší informace z bezpečnostní komunity, tak se my opoziční politici nemáme čeho obávat." Sama ale premiéra na Tik Toku nesleduje, jeho obsah ji prý nebaví. Schillerová považuje TikTok za efektivní nástroj pro komunikaci s mladou generací, který jí umožňuje přenést politické myšlenky netradičním způsobem. Zároveň však zdůrazňuje, že TikTok je jen jedním z kanálů a že ANO připravuje komplexní program zaměřený na mladé voliče. S čím chtějí volby vyhrát? Podívejte se na rozhovor!Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czX: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Co všechno vedlo od vzniku komunistické Jugoslávie k samostatnosti Kosova? Na začátku překvapivě nešlo o nacionální spor mezi Albánci a kosovskými Srby, nýbrž o spor ideologický, politicky podmíněný, v němž hlavní roli hrála příslušnost k partyzánskému dědictví nového státu. Podstatná ale byla také negramotnost kosovského obyvatelstva, které velmi rychle bylo dovzděláno a zároveň se intenzivně rozmnožilo, takže na Kosovu brzy žilo hodně nesaturované a nespokojené mládeže. Začala se bouřit… To vše vysvětluje v druhé kosovské epizodě sourozeneckého podcastu Hej, Slované Václav Štěpánek – balkanista a vedoucí Ústavu slavistiky brněnské Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Po vyslechnutí tohoto dílu budete dění na Kosovu konečně dobře rozumět a bezpečně ho odlišíte od jiných konfliktů. Kosovo bylo staletí území bez hranic, ty mu – uměle – přisoudilo až poválečné dvacáté století. Už v tomto bodě byl tedy položen základ budoucích sporů. Obzvláště poté, co v padesátých letech bylo z vlastně stále neznámých důvodů Kosovu přiřčeno i území na sever od města Mitrovica, čili oblast, na které právě žije slovanské obyvatelstvo a kde stojí vzácné srbské pravoslavné kláštery. Komunistická Jugoslávie také opírala svůj aparát o válečné partyzánské zásluhy. Ty měl ovšem na Kosovu málokdo, a tak do funkcí zdejšího státem vyhlášeného autonomního území byli instalováni lidé odjinud, kteří neměli s Kosovem nic společného a neznali jeho specifika. Navíc po roztržce jugoslávského prezidenta Tita se sovětským vůdcem Stalinem začala protijugoslávsky vystupovat s Kosovem sousedící Albánie Envera Hodži. Tlak v Kosovu tedy zpočátku nebyl nacionální, dokonce nevznikal ani kvůli víře, byl politický a ideologický. Kosovo se postupně stávalo místem diverze, kde pro udržování pořádků intenzivně působila státní bezpečnost, což zase nebyli Albánci. Až na těchto základech začal vznikat etnický problém.
Společnost na Kosovu byla rurální, zaostalá, negramotná. Komunistický stát se přitom snažil Kosovo výrazně podporovat a tamní životní podmínky pozvednout. Stát tam posílal výraznou finanční podporu a intenzivně budoval například školství. Po válce totiž devadesát procent obyvatelstva byla negramotná. Během deseti let vzdělanost vzrostla natolik, že v zemi byly založeny dvě fakulty a v roce 1968 univerzita, kde se vyučovalo albánsky. Univerzita se brzy stala třetí největší jugoslávskou po bělehradské a záhřebské. Současně žádná část obyvatel vyjma Romů neměla v Jugoslávii horší postavení než Albánci. (Přestože to byli výborní živnostníci.)
Se zlepšujícími se problémy začalo docházet k demografické explozi a začalo se rodit mnohem více lidí. Při sčítání obyvatelstva v roce 1921 žilo na Kosovu čtyři sta tisíc lidí. O šedesát let později zjistilo poslední jugoslávské relevantní sčítání obyvatelstva, že v zemi žije již milion osm set tisíc obyvatel, z toho pouze dvě stě tisíc jsou Slované. Čili svými vlastními silami se kosovští Albánci čtyřikrát rozmnožili a v zemi žilo hodně mladých, kteří přitom ale nikam nedocházeli za prací.
Po smrti prezidenta Tita začaly na Kosovu velké, nejprve studentské demonstrace – k nim kladou mnozí autoři základ pozdějšího rozpadu Srbska a Kosova. Nespokojenost měla ekonomické příčiny, protože Kosovo nezvládalo smysluplně živit své obyvatelstvo. Další problém byl studentský: třetí největší jugoslávská univerzita neměla žádné zázemí. A především: Kosovo nadále fungovalo jako území autonomní, nikoli jako jugoslávská svazová republika. Přestože v Jugoslávii byly tři republiky, které měly stejně nebo méně obyvatel než Kosovo: Černá Hora, Makedonie, Slovinsko…
Následně devadesátá léta přinesla první vyhlášení kosovské republiky, neuznané ještě, potom vznik kosovské osvobozenecké armády, terorismus, do konfliktu vstoupily netrpělivé mocnosti… a na průšvih byla zaděláno. Aneb konečně podcast, který vás přinutí přemýšlet o historii jinak.
-
Žijeme v zemi prosperity, nebo čelíme sociálnímu rozvratu? V novém Hrotcastu se Lukáš Kovanda zamýšlí nad tvrzeními Petra Fialy i Andreje Babiše, rozebírá data o rostoucí chudobě, vysokých odvodech i otázku, zda je současná vláda rekordmankou v zadlužování.
Daně jsou nízké a máme se dobře, důvod k pláči není, říká premiér Petr Fiala. Ale je to pravda? Jeho hlavní sok v letošním volebním roce, lídr hnutí ANO Andrej Babiš, hovoří o Česku, jako by šlo o spálenou zemi. Jak se tedy ve skutečnosti máme? A je důvod k oslavám, nebo k naříkání? „Určitě není pravda, že by nikdo nepadl,“ říká v novém Hrotcastu ekonom Lukáš Kovanda.
„Podle dat Eurostatu mezi lety 2021 a 2023 přibylo v České republice zhruba sto tisíc lidí, kteří jsou sužováni těžkou formou sociální a materiální deprivace. To znamená, že v uplynulých letech zaznamenali opravdu citelný rozvrat své životní úrovně,“ popisuje hlavní ekonom Trinity Bank.„Ale ani spálená země není pravdivým popisem české reality,“ dodává.
A zmiňuje data německé pojišťovny Allianz, podle nichž čistý majetek po odečtení dluhů, který připadá na jednoho každého Čecha nebo Češku včetně nemluvňat, představuje částku 800 tisíc korun. Na Slovensku je to 200 tisíc, zdůrazňuje Kovanda v aktuálním Hrotcastu.
Podle něj je ale průměrování ošemetné, nevypovídá o skutečném stavu věcí. Premiér Fiala měl podle Kovandy také nahlas říct, že mění cíle vlády, když vypukla válka na Ukrajině. „Pochopil bych to,“ říká ekonom. Takhle už pár měsíců po začátku konfliktu předseda vlády tvrdil, že daně a DPH zvyšovat nebude, ale v roce 2023 přišel konsolidační balíček a vše bylo najednou jinak. „To má jistou pachuť,“ zdůrazňuje Kovanda.
S moderátorem Pavlem Štruncem hovořil rovněž o vysokých odvodech na sociální a zdravotní pojištění. „Je to hodně i ve srovnání se Západem. Sice to nejsou daně, ale de facto ano,“ říká hlavní ekonom Trinity Bank.
A mluví o situaci ve Španělsku, kde se uvažuje o stoprocentní dani na nemovitosti, které budou kupovat lidé ze zemí mimo EU.Kdo je lepší ekonom: Petr Fiala, nebo Andrej Babiš? Bude současná vláda rekordmankou zadlužování? A co je největším problémem, který vede k narůstající „sekeře“ ve financích státu?
Pusťte si nový Hrotcast.
-
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czProč vyspělá Británie dopustila neuvěřitelný kriminální skandál se znásilňováním mladých dívek? Je to spíš země Jamese Bonda, nebo Trainspottingu? Jak se Petru Fialovi snaží přesvědčit voliče, že není tak špatný premiér, jak si veřejnost myslí? Motoristé se překvapivě rozešli s Přísahou. Jaká je reálná síla Česka v zahraniční politice. Blíží se inaugurace Donalda Trumpa. Co čeká nás? A co Grónsko?X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
-
Martin Bernátek vybudoval stamilionový e-shop Ovečkárna a prodal ho fondu Hartenberg ze svěřenských fondů Andreje Babiše. Do byznysu se ale vrátil a rozjíždí nový e-commerce projekt OlaOla zaměřený na longevity.
„Hodně lidí neví, co to je longevity, je to moderní uchopení něčeho, co tady dávno bylo, vystavíte si obchodní dům na svoje zdraví,“ říká a dodává, že pojetí longevity může být velmi široké a nyní se světlo hodně upírá na biohacking. Ale podle Bernátka hodně lidí nechápe, že longevity, mohou být i investice do zdravotnictví, jídla, kosmetiky a plastických operací.
„Když jsme se rozhodli podnikat v tomhle oboru, začali jsme se o sebe s manželkou víc starat, bylo to přirozené. Vzali jsme naše zkušenosti a západní model podnikání," říká Bernátek a přiznává, že náročnost startu podnikání úplně nejde dohromady s životním stylem, jaký si po prodeji Ovečkárny představoval.
-
Hostem podcastu Hynka Čermáka a Josefa Tomana Men’s Factor byla zooložka Anna Vedralová. V životě mi chyběla blízkost, začala jsem ji hledat u zvířat, těch utlačovaných mi bylo hrozně líto a chtěla jsem jejich osud změnit, říká a mluví i o tom, že u lidí často řeší nevědomost, třeba u pavouků prý máme zakořeněno, že je na nich něco hnusného.
Ohňostroje jsou pro zvířata šílenství, překvapuje mě, že i majitelé psů ohňostroje dělají, zvířata mají mnohem jasnější smysly než my lidé, říká Vedralová. Když dítě ubližuje zvířatům, je to k zamyšlení, vrazi často mají v záznamech, že si v dětství kompenzovali stres a zlost právě na ubližování zvířatům, dodává.
Může negativní vztah ke zvířatům vznikat ze stejných podnětů jako šikana mezi lidmi? I u zvířat se setkáváme s tím, že přežije ten nejsilnější a rivalita je v zvířecí říši zcela přirozená. Jaký vztah by si děti i dospělí měli ke zvířatům budovat, abychom se nesetkávali s týráním? A měly by se ohňostroje zakázat?
-
Uběhl měsíc od svržení režimu Bašára Asada v Sýrii a situace se vyjasňuje. Západ, byť obezřetně, vítá nové vládce, mluví se o zrušení sankcí, před deseti dny do Damašku společně přijeli ministři zahraničí Francie a Německa. Nicméně onen nový vládce Sýrie, Ahmad Šara, mezitím oznámil, že nejméně čtyři další roky nevypíše volby. Onen nový vládce je totiž také zasloužilý džihádista. Tuto pozoruhodnou konstelaci jsme v Salonu Echa probírali se dvěma dámami české diplomacie: Evou Filipi, dlouholetou velvyslankyní v Sýrii (2010–23), a stále aktivní velvyslankyní – dříve v Egyptě, dnes v Izraeli – Veronikou Kuchyňovou Šmigolovou.
-
Filozof a esejista Ivan Dubský věnoval velkou část svého života, který skončil v roce 2023, otázkám času. Pro filozofii je čas základní: to, jak rozumíme času, poukazuje k tomu, jak si rozumíme na rovině osobní i společenské. Patrné je to už na politickém smýšlení. Šablonovitě se rozlišuje na progresivisty prý vzývající lepší budoucnost a konzervativce údajně toužící po starých dobrých časech. Je zřejmé, že obojí je karikatura, podstatné je, jak ochotní jsme v politických otázkách karikovat druhého skrze jeho vztah k času.
Ivan Dubský vtahuje do hry nespočet dalších časů, třeba ten opilcův. V originální eseji, který vychází v knize Questio temporis (Torst, 2024), se táže, co nám o fenoménu času říkají tzv. opilecká okénka, tedy okamžiky, které si třeba po nějaké oslavě nevybavujeme. Proč si je nepamatujeme? Existuje odpověď lékařská; Ivan Dubský nabízí filozofickou. Možná se okénka „otevřou“ tehdy, když pomocí alkoholu setrváme cele v přítomnosti, a kdy tedy vypadneme z běžného zakoušení času, které stojí na průběžné rekonstrukci minulosti a předvídání budoucnosti. Jakmile přestaneme čas rekonstruovat, což v bdělém stavu není vůbec snadné, padáme okénkem z času. Takové vypadnutí je někdy slastné, někdy svědčí o úpadku.
V pozoruhodných pasážích se proto Dubský zabývá časem nemoci, tedy časem, v němž se stáváme cykličtí. Tehdy jsme zcela strženi tělem. V nemocnici se pohybujeme ve vegetativním koloběhu, i zde jako bychom vypadli z lineárního času. Sestra přinese teploměr, následuje vizita, polévka, návštěva, léky, teploměr, spát… a tak dokola. Je-li náš život jen takovým koloběhem, postupně se zanořujeme do tupého bezčasí. A když ztrácíme smysl pro časové diference, začínáme chřadnout.
Což však neznamená, že se z opakování máme vymanit. Nietzschovský motiv věčného návratu je výstižným pojetím našeho života již proto, že člověk netvoří jako Bůh z ničeho, ale vždy z něčeho. Jeho život i myšlení je rekonfigurací stávajícího. Copak existuje zcela nová myšlenka? Stěžejním úkolem je netoužit po jedinečné osobnosti, ale naučit se správně, z jedinečného okamžiku opakovat, tedy nechápat věčné opakování jako zaseklou desku, ale jako hru, v níž se můžeme zlepšovat. A možná je pravda, že právě v tom jediném se můžeme po čas svého života zlepšovat: v tom, jak dobře rozehráváme stále znovu jeden a týž život.
Kapitoly
I. Filozofie a společná pitka [začátek až 15:25]
II. „Filozofie není jen otvíráním, je především prací.“ [15:25 až 26:35]
III. Čas měříme stínem. [26:35 až 47:30]
IV. Kauza věčného návratu [47:30 až 1:05:30]
V. Království dítěte a jeho čas [1:05:30 až konec]
-
Stát hospodaří blbě, ale pro můj byznys je jedno, jestli vládne Babiš, nebo Fiala, říká Radim Jančura, majitel skupiny RegioJet, který byl hostem podcastu Echo Pavla Štrunce. Podnikatel je od toho, aby překonával překážky, tvrdí a dodává, že zásadní problém pro podnikání v přepravě byly drahé energie a úrokové sazby. Když si půjčujete za sedm procent, nedává smysl podnikat. Nelze se rozvíjet, dodává.
A mluvilo se i o tom, jestli mají hodnoty místo v byznysu. „Určitě ano, ale v rozumné míře. Že bysme neměli brát plyn a ropu z Ruska, je jasné, ale má fungovat trh a vy se máme rozhodovat podle ceny,“ myslí si Jančura.
Má majitel skupiny RegioJet ještě politické ambice? „Jsem politický aktivista, do politiky určitě vím, že nepůjdu. Nejsem manažerský typ, jsem sólista a výborný kontrolor a stratég s čichem na chyby, ale nedokážu vést tým. Když už, tak bych si musel zřídit vlastní stranu.“
V rozhovoru Jančura mluví i o tom, že jeho firmu fakticky zachránil Robert Šlachta. „Šlachta byl fantastický policajt a bude skvělý ministr vnitra, politika není o stranách, ale o lidech. I premiér musí občas dělat mikromanagement,“ říká a tvrdí i, že RegioJet už není na prodej, kdysi totiž v jednom rozhovoru uvedl, že firmu prodat chce. „Naopak jsem se rozhodl, že nejlepším lidem okolo mě dám podíly, aby firma byla životaschopná i beze mě a třeba i s mojí dcerou.“
RegioJet aktuálně láká na plat 80 tisíc a až dvousettisícový náborový příspěvek nové zaměstnance. „Já říkám přidávejte lidem, jen tak budeme mít ty nejkvalitnější zaměstnance. Během covidu jsem se z firmy stáhl a firma přestala být mnou, teď jsem se do ní vrátil, pořád mám co dát. Když chceme přetáhnout zaměstnance konkurence, musí vidět, že nejsem blbec a že nám mohou věřit,“ říká Jančura a mluví o tom, že bez nejlepších lidí nemůže dosáhnout cílů, které má.
-
Z hlediska prosazování hodnot svobodné a otevřené společnosti, hájení pravdy a principů demokracie nepřinesl způsob zvolení Václava Havla 29. prosince 1989 prezidentem republiky nic příliš pozitivního. Samozřejmě z hlediska praktické a reálné politiky to byl velký úspěch. Václava Havla zvolilo prezidentem republiky Federální shromáždění, jehož poslanci byli prověření straníci a lidé zcela oddaní komunistickému režimu. Volbu dojednal Marián Čalfa, sám nomenklaturní komunista, který se v rámci pokojného a vyjednaného předání moci stal v prosinci 1989 předsedou Federální vlády.Můžeme se jen domnívat, co všechno komunistickým poslancům slíbil za to, že pro disidenta Václava Havla – bývalého milionářského synka – jako prezidenta republiky zvednou ruku. Ale sametový přístup polistopadové politické reprezentace ke komunistické straně a obecně ke zločinům komunistického režimu, stejně jako úzkostlivé dodržování komunistické ústavy a teorie o nutnosti zachovat právní kontinuitu, může mít své kořeny právě zde. Na většinu pozdějších problémů s naší komunistickou minulostí jsme si zadělali právě v období jednání o předání moci mezi zástupci KSČ a OF. V atmosféře všeobecné euforie a kvůli potřebě vytvořit společnost povznášející a sjednocující příběh bylo toto vyjednané předání moci pojmenováno jako „Sametová revoluce“
-
Má současná vláda paradoxně blíže k levici, i když se profiluje jako pravicová? A proč jde svými opatřeními často paradoxně proti vlastním voličům? Na to hledá odpověď nový Hrotcast s Markétou Malou a moderátorem Pavlem Štruncem.Letošní rok je volební, sluší se proto ohlédnout za ekonomickými sliby vlády Petra Fialy a konfrontovat je s dnešní realitou. Odpovídá výsledek tomu, co si kabinet vytkl za cíl? „Výsledky se od toho, jaké byly úvodní sliby, liší. Vadí mi samochvála vlády, výkon tomu rozhodně neodpovídá,“ říká ekonomická novinářka týdeníku Echo Markéta Malá. Podle ní je třeba zdůraznit, že plných sto miliard vydáváme jen na úroky státního dluhu.Vláda se chválí. Aby ne, když potřebuje posilovat své postavení před podzimním pochodem voličů k urnám. Fialův kabinet například tvrdí, že vylepšil rozpočet, který převzal od předchozí vlády premiéra Andreje Babiše. Finanční rozvaha státu se ale letos měnila kvůli reakci na ničivé povodně. Skutečné výdaje za přírodní katastrofu přitom byly výrazně nižší, než s jakými se v upravené verzi rozpočtu počítalo. A není jasné, kam se zbylých patnáct miliard určených na řešení škod podělo, říká Markéta Malá v nejnovějším Hrotcastu. Za vlády Fialova předchůdce Babiše byl schodek vůči HDP přes pět procent. Současný kabinet byl schopen srazit ho na polovinu. Problémem je ale strukturální schodek. „Je to asi sto miliard, které si s sebou pořád táhneme. A je to kvůli tomu, že byla zrušena superhrubá mzda,“ podotýká ekonomická redaktorka.Navíc očekávala, že pravicová vláda bude mnohem více redukovat výdaje, počty státních zaměstnanců, národních dotací. „Nesnižovalo se vůbec v takové míře, jakou jsme čekali,“ zdůrazňuje. Investiční i neinvestiční dotace podle ní navíc v letošním roce opět rostou.Fialův kabinet zvýšil všechny daně, přímé i nepřímé, a nikdy pořádně neřekl, proč k tomuto kroku přistoupil. Nejvíc to paradoxně zasáhlo právě voliče současné koalice. Navýšily se i odvody pro živnostníky, máme až přehnaně vysoké zdanění práce a vláda se podle Malé zdiskreditovala tím, že Češi mají nejvyšší skrytou daň na světě.Co tím myslí? Má ještě vláda šanci dohnat něco z toho, co zameškala? Jde opravdu hlavně proti svým vlastním voličům? A proč „mimořádná daň“ windfall tax nakonec tak úplně mimořádná není? Pusťte si nový Hrotcast.
-
Od začátku války na Donbase se už deset let běžně opakuje přirovnání, že k ní ani k ruské anexi Krymu by nedošlo, kdyby předtím nedošlo k jednostrannému vyhlášení samostatnosti Kosova na Srbsku, za které prý může Západ. Zároveň se dění na Kosovu hodnotí běžně jako protislovanské. To vše jsou přitom sice zažité, ale veliké nesmysly, protože jde o naprosto odlišné příběhy. Spletité, ale odlišné. Alespoň to vzkazuje posluchačům devětadvacáté epizody sourozeneckého podcastu Hej, Slované Václav Štěpánek – balkanista a vedoucí Ústavu slavistiky brněnské Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. A protože vztah mezi Srby, kosovskými Srby a kosovskými Albánci je složitý, věnujeme kosovské otázce hned dvě epizody, aby v ní už nikdo nemohl tápat. V té první se dozvíme především všechno o tom, jak to začalo: tedy zevrubně probereme staré dějiny, třeba bitvu na Kosově poli a její následky. „Dění na Kosovu je střet dvou koncepcí: ta slovanská, neboli ta srbská, je založena na historickém právu. Vzpomíná se slavná minulost a historie. A na základě historie se transponuje do současnosti a tvrdí se, že tato oblast by měla být Srbů. A druhý princip je princip práva národa na sebeurčení. To je zase ten albánský princip, který praví, že my Albánci dnes máme v zemi většinu, my tady žijeme, takže historická podstata nás nezajímá,“ říká Václav Štěpánek. Problémy na Kosovu, tak jak je vnímáme dnes, vidíme podle něj asi sto padesát let. Zároveň dodává, že dnes operovat historickým právem v podstatě nejde – protože to by si každý mohl nárokovat území podle libosti z minulosti, kdy jeho stát byl největší, takže třeba Češi by si mohli požadovat kupříkladu italské Udine.
Bitva na Kosově poli neboli konflikt mezi Osmany a Srby z roku 1389 dnes vnímáme jako zásadní okamžik slovanských dějin, jako bod, od něhož má slovanské obyvatelstvo na kosovské území nárok – ostatně proto tak zemi doposud také říkáme. Jenže bylo to tak? Ostatně víme vůbec, kdo tuto první bitvu na Kosově poli vyhrál? (V průběhu dalších staletí totiž následovaly, dokonce až do 19. století, ještě čtyři velké bitvy na zhruba témže místě.) Nebo to, co o ní dnes víme a co si předáváme dále v básních, románech, publicistice i politice, je výsledek literárních báchorek? Dávného mnišského mytizování jedné události, které se chytlo a po staletí rozvíjelo, až dnes vyjma historiků pouze málokdo tuší, že dějiny byly jednou opět složitější, než si běžně myslíme?
Barvité vyprávění o Kosovu a jeho dějinách se postupně dostane až do dvacátého století, kde si uděláme přestávku – k současnosti se dostane až druhý kosovský díl. Ale i tak se ještě dozvíme, že z chudého kosovského území slovanské obyvatelstvo kvůli tíživému životu odcházelo, ale přitom pole bylo potřeba nadále obdělávat, a tak do Kosova začali z hor sestupovat albánští obyvatelé.
Původně to byli křesťané, kteří poté, co přišli do Kosova, konvertovali k islámu. Dozvíte se ovšem i jiné perly: že například jedno z povstání kosovských Albánců proti Království Srbů, Chorvatů a Slovinců za první světové války vedla žena. Nebo že Kosovo bylo opakovaně místem inženýrských pokusů osidlovat území novým obyvatelstvem nebo to staré přesidlovat jinam. Napříkald k naplnění plánu vystěhovat po první světové válce kosovské Albánce do Turecka místo odtamtud odsunutých Řeků ovšem už nedošlo, jelikož zemřel nostiel této ideje, turecký prezident Atatürk.
Dění na Kosovu zkrátka bylo a je velmi dobrodružné, nejednoznačné a vrstevnaté. Aneb konečně podcast, který vám ve věci udělá jasno tak, jako žádný jiný.
-
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czTrestní stíhání Tomia Okamury odstartoval europoslanec Jiří Pospíšil, vypadá to tedy jako kriminalizace politických odpůrců ze strany vlády. Proč BIS přiznala, že si objednala zákon na stíhání některých osob? Co vyvádí Elon Musk na síti X a Mark Zuckerberg na Facebooku? Kde se bere ambice Víta Rakušana stát se příštím premiérem? A jak to bylo doopravdy s loňským státním rozpočtem.X: http://twitter.com/echo24czFacebook: http://twitter.com/echo24cz
- Mehr anzeigen
